by Tentokrát se mi k svátkům doma sešlo z různých zdrojů tolik masa, že bych si snad mohl otevřít uzenářství. – Ano, já vím, že je to nezdravé; jenže je to dobré. A člověk, jak víme, nejen jí, aby žil – ale taky žije, aby jedl.
—ﬡ—
Několik druhů fermentovaných klobás, ochucených různým kořením. – Když jsme po pádu železné opony, žena a já, vyrazili s barohem na zádech do Pyrenejí, měli jsme cestou jednu z přestávek v Lyonu. Tam, na tržišti, jsem se s tímto zbožím setkal poprvé, naštěstí však nikoli naposled.
Domácí uzená kotleta; jsouc nakrájena na průsvitně tenké plátky, byla ozdobou silvestrovských chlebíčků, a ještě jí kus zbylo. Žádná kupovaná „šunka“ se jí nevyrovná.
Jamón serrano – pětikilová sušená šunka – noha, i s kostí, která shodou okolností zrála v již zmíněných Pyrenejích. O té psát nebudu, ještě nepřišel její čas.
—ﬡ—
Jako úplně první pár dní před Vánoci do spíže přibyla uzená krkovička, koupená u místního řezníka. Koupil jsem ji vlastně čirou náhodou – zašel jsem k řezníkovi pro půl kila čerstvých škvarků, a jak jsem tak stál ve frontě, nějak mi ta krkovička padla do oka. Měla dost přes dvě kila, neměl jsem to srdce ji tam nechat.
Kousek krkovičky se snědl ještě před Štědrým dnem. Vánoční trhy tentokrát nebyly úplně podle našich představ, nebyla tam ta správná atmosféra. I udělali jsme si atmosféru vánočních trhů doma: na krbových kamnech osmažené plátky krkovičky, svařák a purpura provoněly dům, aby se Vánocům, až přijdou, u nás doma libilo.
O Štědrém dni přišla ke slovu tradiční rybí polévka, kapr a bramborový salát. Ujídalo se všeho možného, o silvestrovském menu už byla řeč, a krkovičky zbyla stále ještě polovina; co teď?
A tak jsem na hrubo stloukl v hmoždíři pepř pěti barev, přidal chilli a mořskou sůl, touto směsí uzené natřel a pověsil do chladna, na půdu, na trám. A zapomněl.
Vzpomněl jsem si teprve dnes – a zjistil jsem, že výše uvedený postup byl skvělý nápad. Uzené nejen že bylo mnohem lepší, než když jsem je koupil, ale sušením na půdě získalo právě ten „šmrnc“, jaký jsem, coby dítě, poznal výhradně u svých prarodičů a nikdy jindy, nikde jinde.
Další postup je jasný: koupím pár šrůtek uzeného, ošetřím je výše uvedenou směsí soli a koření, a dokud je zima, zavěsím na půdu a budu očekávat mimořádný výsledek. – Ach, málem jsem zapomněl: vůbec jsem se nezmínil o nápoji, k takové mimořádné příležitosti vhodném. Nuže – je to portské, Don Pablo; a protože už je po zimním slunovratu, zásadně Ruby.
—ﬡ—
Dnes o polednách nám krtek rozryl trávník jako buldozer a ptáci zpívali, jako by už zítra mělo přijít jaro. – Ale dokud nesním tu pyrenejskou šunku, ještě přijít nesmí.
—ﬡ—
Tužka napíše,…..ááá, ďabolo,…. převtělené do uzené krkovičky v pepřovém pláštíku,….
Ustup, ustup,….je po západu slunce a mé jedno z osobních přikázání nabádá,…..nic nejíst na noc, budou tíživé sny,…..
Ale,….moc hezké, tak mastně milé,…ať všem chutná a slouží jen ke zdraví.
Díky za odlehčené téma,….dobré uzené je bezva,….já s řezaným pivem…..neb jen s pivem je žízeň krásná.
Tužka.
Přidala bych ještě ódu na škvarkovou pomazánku, jak říkají na Moravě roztomile okurek a ještě vlažný vynikající domácí kváskový chléb… Mňam…
Výživné, optimistické čtení.
A z obrázku to báječně zavonělo 🙂
Bohužel v paneláku nemáme půdu. Ale pokud zavaříte uzené do sklenice, získáte vynikající pochoutku.
Bože, to psaní na mobilu %)). Místo í v zavaříte je tam nějaké podivné i.
🙂 já Vám to opravím:-)
…a je to.
Děkuji příště si vezmu brýle na čtení.
Čekám na Godota a jeho komentář 🙂
Ano, na Godota se vždycky čeká!
Pětikilovou šunku s nohou (v dřevěném přípravku) jsem koupil před 2 lety na vánoce. Bylo to hodně tvrdé a snědli jsme toho 2 kila. Zbytek šel na půdu, přikryt utěrkou. Nějak se na to zapomnělo a před měsícem jsem to celé vyhodil do lesa, ať se poměje liška nebo jezevec. Nevypadalo to vábně. Výrobek ze Španělska, koupeno v kaufu.
To bude ona.
Sušená noha bude vždycky tvrdá. – Je u toho taková stavebnice, držák i s nožem na okrajování, na průsvitné plátky. Myslím, že to bylo předloni, dostal jsem něco podobného, ale v menším balení. Po tom se jen zaprášilo, bylo to prudce jedlé. Tuto malou „stavebnici“ jsem měl v ledničce a pravidelně jsem ujídal.
S velkou šunkou to budu muset nějak vymyslet. Ve stojanu na půdě být nemůže, občas nám do půdy vleze kuna/myš. Na půdě jedině ve visu, v poloze zvěři nepřístupné. Ale možná, že bych mohl využít ten malý stojánek, do kterého bych vždycky přiměřený kousek z „nohy“ odkrojil.
Sušená noha je zatím zavařena-konzervována v igelitu a přijde na řadu poté, co budou sežrány načaté kusy masa (což nebude trvat dlouho). – Ostatně, již nyní plánujeme pobyt v HR, kde je pršut domovem, sušená šunka – jamón serrano je fakticky totéž, budu to brát jako trenink.
Předpokládám, že až umístím šunku do stojanu, zavěsím na web nějakou reportáž z treninku.
Ad trénink: říká se „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“, že?
Váš trénink, Alefe, snad nebude příliš namáhavý.
Takové články mě nutí, abych kontroloval ledničku a odjídal dobroty aby se snad náhodou něco nezkazilo.
V úterý jsem potkal u Kladna divočáka v příkopě.
Měl odhadem skoro metrák, to nedokážu naložit.
Dnes u Rakovníka 5 selátek, pár týdnů starých, také je srazilo auto.
Takhle malé ještě nejsou na jídlo dobré.
Co potkám v neděli a v pondělí u Plzně?
Čeká se na Godota?
Tak hlavně: Alefe, jsi bestie. Vyhnal jsi mě do ledničky.
Tu „uzenou nohu“ jsem prvně viděl v Ceutě a koukal jsem na ni jako tatar. Nechli jsme si z ní nakrájet a bylo to úžasné.
Je zajímavé, jak mohou být dvě věci tak rozdílné a obě tak výtečné – ta španělská noha a domácí uzené z Moravy.
Já s výjimkou Štědrého dne stavím už tradičně Vánoce na zvěřině. Moc se s tím neseru, kupuju zamraženou v Makru. Zpravidla svíčková z dančí plece a jelení nebo srnčí hřbet na studeno jako rostbíf. Z divočáka guláš. A mezi to právě všelijaké šunčičky, pršuty, rakouské špeky a klobásky od čabajky přes fuet až po báječně voňavé od řezníka Dvořáka odněkud z Bělé na Radbuzou nebo tak nějak.
Důležité jsou sýry, u těch dbát na pestrost.
Obrovský úspěch mají kdykoliv mnou upražené mandle, letos padlo celé kilo.
Pivo mi vozí synek – eportní třetinky v nevratných lahvičkách. Vína mnoho, takže jsem velmi zaplnil zelený kontejner na sklo. Naproti přes ulici je škola, kde mají na dvoře (u kychyně) nádoby na separovaný odpad. V oprávněném tušení množství skleněného odpadu jsem se už v červnu domluvil s tajemnicí školy, že tam tříděný odpad mohu dávat – tak jsem vzorný, mám to jen pár kroků. O Vánocích měli zavřenou bránu, tak jsem sklo shromažďoval na balkóně a vynesl až v pondělí – šel jsem třikát.
Sláva, že už jsou Vánoce za námi, teď ještě co se stromkem (je živý v květináči).
Včera jsme vytáhli uzené z udírny. Manžel má rád uzená žebírka, já dávám přednost libovému. Vlastně vždyť já to nesmím. Ale já toho nesmím tolik, že bych hlady nepřežila.
Tak jsem kousíček ochutnala. Nebylo to špatné.
Kdysi dávno jsem ochutnala uzenou nutrii, občas nějakou rybu,… nebylo to špatné. Jenže letos jsem spolkla kůstku z ryby a tak se jim vyhýbám, na štědrý den jsem si dala jiný řízek.
Ale v dětství mi hodně chutnal králík točený na rožni nad ohněm. V něm byly zašité jakési klobásy a rajčata, během točení se to potíralo tuším olejem s kořením,… Vynikající. Musí se to umět naložit.
No a občas tata dával klobásy do průvanu, že z toho bude čabajka. Taky to bylo dobré.
No, co bylo nachystané na vánoce, jsme úspěšně snědli, zbytek cukroví jsem dala do mrazáku, ono to přijde vhod. Dceřin narozeninový dort už je také snězený.
Tož zítra abych vařila – vlastně udělám si těstoviny, manžel jede na naháňku, tam bude divočina lépe uvařená, nebo upečená, než dokážu doma.
Ale v nejbližší době se chystám, že udělám svíčkovou z kousku zajíce. Snad se mi povede.
Zítra bude srnčí gulage.
Bylo to správně?
https://postimg.cc/XXts8zWZ
Jo, bylo.
Armilar, pokud vím, prodává Lidl. – Podle mého není špatné (ve své cenové hladině).
Pokud mohu doporučit, střez se dvou značek:
– Porto Alvarez (občas bývá v Penny; teď měli v Penny jiné porto (zapomněl jsem značku) a bylo cca jako ten Armilar), je to ještě portské, ale dost děs
– napodobenina portského, Old Porter (např. Penny, ale nejen). Předstírá portské i tvarem lahve, i grafickým řešením viněty. Mé doporučení: NEBRAT !!! Chuť – fortifikovaná sirupová voda
Pro slušné pochutnání – v Makru, značka Don Pablo, jak varianta Tawny, tak i Ruby. Chuť mírně kolísá, ale vždy docela dobré.
Samozřejmě s tím, že chuť je ryze individuální vjem, třeba bys se mnou v některých hodnoceních nesouhlasil. Zkušenost je nepřenosná.
Je to chtíč můj dávný
chlastat jenom tawny.
Z Doura vítr vane.
Víno lihované
chladí stěny jícnu,
já se štěstím picnu.
Malý soudek z dubu,
goudy plnou hubu.
Kolem samá vráska,
v krbu oheň praská,
všechno kolem ladí.
Mělo to být v mládí.
Nedá se s tím vůbec bavit.
Tohle víno je na závit.
Může to být taky šunt.
Raději v něm vidím špunt.
Mám to v oku, mám to v nose.
Vývrtka jde pěkně v ose.
Jen vývrtka má mít závit,
takhle se má člověk bavit,
užívat si svojí penze.
Zapomínat na ty tenze
co ho vedly k spěchu v práci.
Natáhnout se na matraci.
Začínám se dávit.
Mám tam 2x bavit.
Jen vývrtka má mít závit,
takhle se má večer trávit.
Tužka napíše,….malý doplněk,….
Modlitba džbánu.
Pane, dej ať jsem plný chladné vody poránu.
V poledne mne, prosím, naplň mlékem,
co má smatanu.
A večer, ? večer mi dopřej vína, co srdce oblaží,…
Tomu, kdo ústa ke mně přiloží.
Amen,….Díky, Pane.
V chladném období zimy mě oblaží horký čaj s rumem,….stačí jen hrneček,….no, raději plný hrnek….No,…a to uzený,…. může být horké, nebo studený, …. a kus dobrého chlebíčka,….patičku s kůůůůrčičkou.—-jojo.
Tužka.
Vezmi kousky masa libového,
nebo také tukem prorostlého.
Hezky do obdélníku okrájej,
řádně osol a potři česnekem.
naskládej do soudku,
přitiskni , aby vzduch unikl,
zalej převařenou vodou.
Nahoru dej nerezový podnos,
na něj kámen, ať je zatíženo
a zbytek vody unikne pryč.
Nechej řádně uležet,
vodu kontroluj případně vyměňuj.
Až je naleženo, do každého kousku
vpíchni nerezový hák
a zavěs do vyhřáté udírny.
Dále udržuj teplotu
až je vyuzeno.
Za tepla třeba žebírka ochutnej,
ostatní nech vychládnout
a pak buď konzumuj, nebo zamraz,
je možné i zavařit.
Kdo si troufne,
nechá na průvanu sušit,
nebo zavěsí do komínu,
kde se případně jen trochu dřevem topí.
…a zbytek vzduchu unikne pryč…