by Ještě čtyři a půl miliónu kilometrů.
—ﬡ—
Není to úplně přesná hodnota, ale pro představu to stačí: přibližně takovou dráhu urazí Zeměkoule po oběžné dráze kolem Slunce, než projde periheliem. A pak se den začne zase prodlužovat – chvíle, na kterou čekám od podzima.
Dráhová rychlost Země kolem Slunce je přibližně 30km/s. Den má 86 400 vteřin, to dělá 2 592 000 km za celý den. Celý den, který k dnešku zbývá do slunovratu, je sobota. Slunovrat nastane v neděli v 16:02 hodin, za neděli na cestě k periheliu Země urazí jen 1 731 600 km. Nevím přesně, kdy dnes článek zveřejním, ale dejme tomu, že se tak stane v devět večer, to zbývají ještě tři hodiny do půlnoci. Za tři hodiny Země doputuje o 324 000 km dál. Úhrnem tedy asi 4 647 600 km nás v této chvíli dělí od perihelia.
Třicet kilometrů za vteřinu, to je v měřítku jedné malé planety skoro nic: je to vzdálenost třeba z Brna do Vyškova. Myslím, že kdybych se podíval z nízké oběžné dráhy někam do míst, kde leží země mlékem a strdím oplývající, asi bych tu distanci ani nezaznamenal. Při pohledu z ještě větší dálky – třeba od nejbližší sousední planety – by mně připadala Zeměkoule zcela nehybná. Tak jako hvězdy na naší domácí textilní galaxii.
Textilní galaxie opanuje naši rodinnou nástěnku každou zimu, a to již po mnoho let. O Vánocích na ní samozřejmě vyjde Betlémská hvězda, v krajině pod hvězdou či pod hvězdami je zasněženo. Děti tam sáňkují a lišky dávají dobrou noc. Lišky při tom chodí ve dvojicích, aby se nebály – jak možno níže viděti. – Tak vzdálená a tichá je to krajina.
Bystrý pozorovatel též zahlédne, jak se hvězdy skládají na Velkej vůz, aby mohly přijet k nám.
Čekáme na slunce, až přijede na saních… já čekám, kdy do mne konečně vstoupí Vánoce.
Letos mají zpoždění jako ještě nikdy.
—ﬡ—
Včera jsem byl v lese uříznout vánoční jedličku, ale vánoční atmosféru také zatím necítím.
Dost k tomu asi přispívá – alespoň u nás – nepřítomnost sněhu a dlouhodobá, snad šestitýdenní přítomnost mlhy. Za těch šest neděl tady slunce vysvitlo na cca dvě hodiny jednou.
—
Vánoční stromek doma máme živý v květináči – celý rok na dvorku jako „mobilní zeleň“, přes Vánoce na pár dní v obýváku nebo v pracovně ho ozdobíme světýlky. Po 4-5 dnech odstrojíme a postupně vrátíme do chladna.
—
Po Vánocích údajně (zatím poslední předpověď, kterou jsem četl) mají přijít holomrazy. To je sice blbé, ale aspoň umělý sníh by se mohl na sjezdovkách udržet. Na prkně jsem nestál už několik let. Ani nevím, jestli mně snowboardové boty mezitím nesežraly myši.
Nemám Vánoce rád. Upřímně – až mě trochu serou.
Někteří známí tráví vánoční čas v teple (Egypt, Hurghada). Fakt je, že Vánoce na blátě a v mlze postrádají to kouzlo, které spolupůsobilo a činilo mně ten čas svátečním. Letos asi poprvé mě napadlo, že strávit tohle období někde, kde je teplo a slunečno, asi má něco do sebe. Ale protože jsem v subtropech občas pobyl, vím, že kouzlo Vánoc, na jaké jsem byl zvyklý, by se na 100% nedostavilo.
—
A ještě ke všemu mně do vánočního období pořád zasahuje práce.
Přesně.
Od určité životní situace přestává být kouzlo Vánoc kouzlem. Chce to nějaké děti nebo aspoň soudržnou rodinu. Jenže už jsou všichni za řekou.
===
To je můj případ. Jedině přibylo práce (všichni mají kupodivu deadline do 23/12) a obchody jsou plné lidí kteří nervózně něco shánějí – připadá mi, že to, co shánějí je zaručeně pravé uršulum proti vlkům. Celkem vzato nemám komu dělat radost a nečekám, že bych někomu za to stál já. A koledy celkem nenávidím. Rybovka je značně obehraná a na půlnoční mě nikdo nedostane. Ani služebně ne. Myslím, že ani nedonesu ze sklepa tu umělou větvičku se svíčkou a jednou nerozbitnou baňkou. Vím, jak vypadá, tak bude stačit, že si ji představím. Aspoň ji kocour neshodí na zem jako každý rok.
Ale štědrovečerní večeři si udělám. Mám v mrazáku obalované ryby a od bývalé sousedku dostanu misku skvělého bramborového salátu. Pustím si do sluchátek Carminu buranu od Orffa a pak půjdu spát. Až zhasnu, kocour mi veleopatrně vleze do postele, začne vrnět a já odejdu do svého světa snů.
Tam se aspoň něco děje…
Připadám si jako Emilie Marty. Čím dál tím lépe ji rozumím.