Ale svět je pořád stejný, lidé se nezmění
by Obecně se má za to, že s příchodem jara je vhodné pustit se do úklidu.
Houslový koncert
by Předlouhý až nekonečný, tak zní úvod koncertu,
než se ozvou prvně housle, než dají znát: „Teď jsme tu.“
Příběhy, které zmizí
by 20. dubna 1945 ráno zastavil na nádraží v Katovicích vlak přeplněný vězni české, ruské, ukrajinské, polské, francouzské, německé a holandské národnosti.
O imaginativnosti
by Jsme ze stejné látky, z níž spřádají se sny, a život je jen ostrůvek, co ze všech stran je obklopený spánkem (William Shakespeare: Bouře, 1611).
O Bruncvíkovi
by V chrámu stojí skupina dvanácti lidí a čeká na příchod velekněze. Polohlasně se dohadují, proč je nechal stařičký Hedetehotep zavolat a co po nich bude žádat.
Chvála větného rozporu
Titulek, který záměrně připomíná nadpis nedávno publikovaného článku, je samozřejmě nadsázka a zároveň má oblíbená disciplína – hra se slovy.
Chvála větného rozboru
by Toto je pouhá drobná glosa, která laskavého čtenáře přivede z intelektuálních výšin daných dvěma texty zde nedávno uveřejněnými do oblasti ryze praktické.
Převzato: Soumrak čtenářství
Na webu Echo24 jsem objevil zajímavý text, který tématem, jež otevírá, výtečně zapadá do úvah, jaké občas v Literární kovárně vedeme. Autorkou textu je paní Bianca Bellová.
