Jako za starých časů
by Tentokrát se mi k svátkům doma sešlo z různých zdrojů tolik masa, že bych si snad mohl otevřít uzenářství. – Ano, já vím, že je to nezdravé; jenže je to dobré. A člověk, jak víme, nejen jí, aby žil – ale taky žije, aby jedl.
Obscuritas Bohemica 2024
by Průběžný stav české protektorátní nomenklatury. Jde-li o humor, neznám žertu (Frigyes Karinthy).
Starý dub vypráví. O zimním spánku
by Tak dobrou noc, povídám, jak jdu s prvním sněhem okolo Starého dubu.
Odpověď nečekám, možná jen nějakou obdobu zachrápání.
A místo toho se ozve:
Jestli mluvíš na mě, človíčku, tak já přece nespím.
Případ tichých střelců
Čekání bylo ubíjející.
Seděl v úkrytu, mobil vypnutý, zdrojem instrukcí k dalšímu postupu byl pager. A ten byl stále němý.
Chvála kamen
by Pochválena buďtež kamna.
Prosím? Chválit věc tak obyčejnou a donedávna celkem běžnou? Ó ano, zajisté.
Důvodů je povícero a jsou přesvědčivé.
Čtenářská vášeň
Číst za každou cenu. Někdy s větší vervou, než s jakou bylo dílo, které čteš, napsáno. Číst nábožně, vášnivě, pozorně a neúprosně
(Sándor Márai: Herbář, 1943).
My máme mísu masa…
by Jakmile jsem pochopila ta základní písmenka,
dychtivě jsem otevřela, když se mamka nedívala,
tajuplná okénka.
Trápení
by Závidím všem, kdo vzpomínají na svůj dětský školní „čtenářský deníček“ a třeba i jen fiktivním obracením jeho stránek dokážou alespoň trochu, maličko, nastartovat to správné místo v mozku, kde jsou uloženy vzpomínky.
