17. 6. 2024

Boryšův lemrouch

Už několikrát jsme se ve zdejší diskusi dotkli roztomilého jazykového jevu: když se totiž dvě po sobě jdoucí slova anebo jejich části v uchu posluchače spojí a v jeho mysli pak vytvoří slovo nové. Text náhle nabude nového, často překvapivého významu a objeví se neotřelé souvislosti. 

Bylo by, myslím, škoda, nechat tyto skvosty rozeseté tu, tam i onde. Proto tento pokus o jejich soustředění. 

—ooo—

Začnu textem téměř posvátným: 
„Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách.“
Stačí malinký posun a hle, máme tu zdatného horolezce nebo aspoň vysokohorského turistu. 
Navíc i mnemotechnickou pomůcku pro ty, kteří si nejsou jisti umístěním aktivity vod a borů. 

—ooo—

„Políbila lem roucha jeho.“
Vedle Boryše asi nejpopulárnější ukázka popisovaného jevu. Z jakého textu je věta vytržena, nevím. 

—ooo—

„Vstávaj, milá, hore, už se rozednívá…“
Láhor a lemrouch jedno jest. 
Z písně Chodíme, chodíme. 

—ooo—

Jako absolventka první třídy jsem se na celé dlouhé dva měsíce octla v dětské ozdravovně uprostřed šumavských hvozdů. Často se tam zpívalo, hlavně lidové písničky; i slovenská o poľovníkovi. 

Bylo to přibližně takhle:
„Vstával poľovník v čas rána
a uberal sa do hája,
zbohom, zbohom, ja sa lúčim,
že už ťa viac neuvidím.“

Co je poľovník, jsem kupodivu věděla, ale co to prokristapána dělá, když salučí, to jsem nechápala. 

—ooo—

Za mého raného dětství byla velmi populární písnička Plují lodi do Triany. Z rádia zněla každou chvíli. 

„Plují lodi do Triany
plují lodi do Malagy
plují lodi na vše strany
a nenese mne žádná z nich.“

Všestrany? Dlouho jsem usilovně přemýšlela,  kam že to ty lodě vlastně plují…

—ooo—

O mnoho let později se z rádia stejně často ozývalo Žbirkovo „… darujem ti biely kvet.“ Bůhví proč jsem to vždycky slyšela jako „… darujem ti bielizeň“, tedy prádlo. To už by skoro svědčilo o vadě sluchu, kterou jsem ale naštěstí nikdy netrpěla. 
Snad napoprvé špatné poslechové podmínky, „bielizeň“ se mi zafixovala a v uších už zůstala. 

—ooo—

Tolik jen jako ochutnávka, podnět, inspirace. Laskaví čtenáři Alefovy literární kovárny jistě přispějí dalšími lahůdkami. 


Veverka

Autorka má ráda hory, moře, drsný sever, Slovensko, českou krajinu a krásnou češtinu. Taky české pivo a moravské víno. Názorů je spíše konzervativních a podoba dnešního světa ji poněkud děsí; nejraději před ní uniká do přírody. » Medailon autorky

View all posts by Veverka →

5 thoughts on “Boryšův lemrouch

  1. Hned přidám, a rovnou dvě. První je – nepochybuji – notoricky známá věc:
    Už troubějí, už troubějí,
    na horách je Lenin.


    Druhá lahůdka je poněkud komornější.
    Můj kamarád Svatopluk vyprávěl, jak byl jednou pozván na mysliveckou žranici (zdravím Godota!). Vybranou krmi, vesměs zvěřinového původu, bylo nutno spláchnout něčím ostřejším, k čemuž se můj kamarád ochotně připojil. Jen mu bylo divné, jaký že to před vyprázdněním sklenky zazníval popěvek: „…potkal lišku, potkal lišku…!“ Nu, ale pití bylo dobré, a koneckonců – kdo jiný by měl potkat lišku než myslivec, že? I zpíval odhodlaně s nimi.
    Nakonec mu to ale přece jenom nedalo, a jednoho z myslivců se na tu lišku zeptal. A dostal odpověď:
    „…tos kámo blbě slyšel! Zpívalo se – po kalíšku, po kalíšku…!“

    Ovšem, nakonec u té lišky tak trochu zůstalo. Když se my dva sejdeme a vzpomínáme na krásné časy, kdy ještě fungoval náš spolek PORTHOS, což je zcela jiná kapitola, o tom snad jindy – a nevzpomínáme na sucho, samozřejmě – vždycky u toho nějakou tu lišku potkáme.

    1. Moji vnuci, ještě malí (cca před patnácti lety) poprvé na Slovensku (Tatry). Udivené výrazy:
      „Počůvaj ma“ (Proč mě chce počůrat?).
      „Ako sa ponášajů na dedka“ (Jen vyděšený výraz, co mi to snad neúmyslně provedli)
      V električke milovali hlášení: „Vyšné Háky“.
      Trochu z ciziny. Martin, přecpaný v Budapešti si dodnes pamatuje maďarské slovo“hášmenéš“.
      Na Krétě, trochu učžpoučeni matematikou, rychle pochopili co to znamená „To logariasmó, parakaló“.
      (Něco jako české „zaplatím, prosím“). Zpravidla (které nemělo výjimky) jsem tak personál oslovoval já, kluci ovšem „dědo, zlogaritmuj to“.

  2. Děkuji všem za hezké příspěvky!
    —-
    Dostalo se mi poučení, že ono líbání lemu roucha se odehrálo mezi Oldřichem (majitel roucha) a Boženou (líbající); zdroj = Staré pověsti české.
    Mezera ve vzdělání odstraněna.

    Budiž mi aspoň částečnou omluvou, že jsem knihu četla s chutí, ale už někdy ve čtvrté třídě, tedy coby dítko způsobné a nevinné. Políbení textilu mne tehdy nijak nezaujalo a v paměti neutkvělo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *