24. 4. 2024

Hajky z babího léta

Dvoustěžník škuner s Dory (1894) od Winslow Homera. Originál ze The Smithsonian.
Dvoustěžník škuner Dory (1894) – Winslow Homer. The Smithsonian.

HOUPY-HOU

Odrazy loděk na kotvišti.

Jako by žily vlastním životem

jemně se pohupují…

NA ŠPIČÁKU

Rudý nápis „STOP“

Borovice kolem jsou klidné.

Platí jen pro lidi.

ŠARLATOVÁ

Lísteček z růžičky.

I na WC vypadá

jako kapka krve.

RÁNO POTÉ

Po extrakci obcházím sonický kartáček obloukem.

Zlatý štětináč…

MRTVÁ MŮRA

Kočka mi ji přinesla.

Vážně.

Taky se divila, že neulítla…

VÝŠINA

Náš Babánek se drbal…

Na mém břiše.

Sněží chlupy…

PRÁZDNÁ ARÉNA

Praotec Čech by se divil…

Vlevo Říp, vpravo Aréna…

Jen olympionici nikde.

LINGVISTICKÁ NEDBALOST

„Tematický“ vždycky krátce.

Téma je dlouhé, ale

na přídavné jméno ve slovníku zapomněli.

KORUNA JAVORA

Podzimní lístky mávají létu…

Ty suché se brzy pustí.

MŽ 14.9.2023 Poslední den horkého léta. Už brzo se začne barvit stewartie. Každý rok se kochám tou nezvyklou, zářivou oranžovou a vychutnávám si rajčátka z vlastní sadby. Teď nezbývá než se připravit na těšení se na Zimu. Holka je ledová, a tak se musím trochu přemlouvat… Kosáci už podnikají nálety na loubinec.

54 thoughts on “Hajky z babího léta

    1. Starému kocourovi: Nesmysl, kdo nic nezkusí, nic nezíská, neprožije, neochutná… Ledaže by Vás jen to pozorování bavilo víc. Třeba jako mě pohled do cukrárny…🥹🤚

          1. Kupodivu trefa. V mládí jsem se jen tak tak jedné vyhnul.
            Ale pak jsem zjistil, že jako životní družky jsou naprosto skvělé. Hodně toho vydrží.
            Ale už jsem volil, za dva roky to bude půl století…

            1. Zdálo se mi o Anně
              jak se koupe ve vaně.
              Vana byla plná vody
              kterou škoda umýt schody
              a do vody, jež je zdarma,
              vstoupí Anna, labuť švarná

              Co to ve snu vidím…? Aha!
              Do vany i z vany nahá!
              Mít tak přístup k její pleti!
              Bože – to by bylo dětí!
              Anna je však ctnostná žena
              Už je zase oblečená

              Po mém srdci, labuti,
              tančíš jako mamuti!

  1. Včera.
    Vybíraje brambory,
    nepojedu na hory.
    Spěchám.

    Jelen.
    V oboře teď říjí.
    Myslivec ho střílí.
    Asi si ho nechá.

    Hajky, hajky,
    šly dvě lajky.
    Já za nimi polem,
    hlava mi jde kolem.

  2. K srnkám:

    Opuštěný srneček v trávě…
    Krkavčí matka,
    anebo starostlivá maminka…?
    Rozhoduje přežití.

  3. S potěšením zaznamenávám, že diskuse podporuje vidění okamžiku skrz haiku. Je to jako pohled přes hodně zvláštní mikroskop. Díky Vám všem…

  4. Tužka napíše,…haiku,….pokusím se,….uvidíme.

    Jen pevná víra,
    lásku s nadějí svírá.
    Rekviem zpívá.

    Jedna, dvě, tři, dál,…
    Čas život mi počítal.
    Kam včerejšek dal?

    To by mohlo stačit….Tužka.

  5. Tužka napíše,….zpětná vazba,…krok sun krok,…dva kroky zpět,….přískokem vpřed,….Zpětné vazby jsou různé,….jak to bylo myšleno u Vás, pane Ládíku.?

    Inspirace z diskuse.

    Sonet opožděné touhy.

    Kvítečku, krásko, půvabe,…
    Co na tváři máš pohozených pih.
    Nosík a ouška, něžný podbradek,
    kradmo jsem jediným pohledem stih.

    Tančilas ulicí, rychlostí svého mládí.
    V dálce se útržek růžových šatů mih.
    Touha se stářím zápas svádí,
    Proto jsem raději k obloze , své oči zdvih.

    Ztratil jsem poslední záblesk tvého jasu.
    Neznám tvou vůni, ani tvůj smích.
    Na hlavě jíní, na duši sníh.
    Čekám tě v prostorách času,
    stojím jak promoklý vích,
    Hledal jsem tisíckrát na noční obloze …?
    …….souhvězdí z pih.

    Hezkou neděli, přeji. Tužka.

  6. Pro milovníky haiku a taky pro Tužku a Ládika!!!:
    Haiku je kouzlo okamžiku. Jeho účelem nebývá kritika, ironie, tepání nepravostí veřejných, často se ani moc nerýmuje. Ta originální, které tvořili mistři jako bylo Bašó, Buson, můj milovaný Kobajaši Issa, víc užívali rytmus slabik, než přímo rýmy. Vždycky jsem u nich měla dojem, že je to jakési slovesné fotografování momentálního dojmu, chvíle, atmosféry prožitku. Úsporné prostředky – čím úsporněji, tím lépe. Čtenář si může situaci domýšlet zcela podle svých pocitů.
    Dám příklad mistra Issy – haiku ze kterého úplně zavoní láska k jeho mamince:
    „Ten trpký konec
    si ukousla maminka –
    horská meruňka.“
    Při pokusech o ně se vyplatí dostat tam nějak časovou dobu (ráno, poledne, podvečer apod.) – v případě přírody pomáhá náznak posílit atmosféru a povede-li se nakonec ještě cokoliv, co překvapí vazbou, ale ne zrovna očekáváním, z toho pak mám pocit, že se povedlo. Např. jedno, které mě napadlo při vaření se mi líbí pořád:
    „První… atol,
    druhé rozprsklá arnika…
    Volská oka zavoněla.“
    Tak asi tak. Přeji všem krásnou, sluníčkovou neděli.

  7. Zdeňku Hosmanovi: Úplně cítím teploučko slunečních paprsků, barvy v průzračném podzimním panoramatu Kletí. Motýl mi ještě usedl na ruku…🦋

    1. Ládikovi: To je fakt překrásná fotka. Můžu si jí dát na mobil jako tapetu? Prosím… 🔥🥹

    1. Taky je občas v lese potkávám. Nikdy jsem nepochopila, proč je příroda udělala tak nápadnými – většina živočichů má tak dobré mimikri, že s prostředím dokonale splynou. Mloci jsou ale mimořádně dobře vidět; do okolí přímo září.

      1. Mlok dává zbarvením najevo, že je jedovatý.
        Je to takové – pozor nesplést si mě s nějakou dobrotou, bylo by ti po mě špatně.

        1. Druhý mlok měl skvrny téměř oranžové. Našel jsem je u sebe, ale než jsem k nim přiblížil mobil, rozprchli se – každý na jinou stranu. Na fotkách není onen barevný rozdíl moc vidět, tak uvádím jen jednoho mloka.

  8. „Pozor! Jsem toxický!“
    „Komu?“
    „Každému. Jen vlastním ne.“
    Lidé toho ještě nedosáhli…

    1. Pro Ládika!: Škoda že jsem tam u vás v Beskydech nikdy nebyla. Travný mi tu připomíná Černou horu v Krkonoších. Trošku.🙃 Nádherné – obě.

        1. Ládiku!!!, díky za hodně zajímavé informace; o BOTO jsem vůbec nevěděla.

          Nedávno mne překvapila krásná noční obloha v Leopoldově – hluboká, „sametová“, plná hvězd.
          Podle mapy ale i tam je vidět nanejvýš třetinu hvězd v porovnání s přírodní, nenarušenou oblohou.
          http://www.nitelite.eu/observing/bortle.htm

          U nás je v tomto směru zřejmě nejlíp v šumavských hvozdech.

          1. Nej-obloha byla v JARu. Suchý vzduch, vysoká výška, nikde nic a miliardy hvězd. Nic podobného jsem už neviděl.

  9. Ano toto už vidím celé. Moc pěkná fotka. A jistě zajímavé místo. Hezký by se mi tam meditovalo.🥹🤚

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *