O imaginativnosti

Jsme ze stejné látky, z níž spřádají se sny, a život je jen ostrůvek, co ze všech stran je obklopený spánkem (William Shakespeare: Bouře, 1611).

---

Šestileté děvče začalo chodit do školy, ale ta ji částečně nudí. Při výtvarné výchově žákyně ožila. Zastavila se u ní učitelka a ptá se: Co nám nakreslíš? Odpověď: Boha. Učitelka udiveně: Ale vždyť nikdo neví, jak bůh vypadá… Děvče: No tak za chvíli ho uvidíte (historka dokládá živelnou připravenost dítěte k rozvíjení imaginace a tvořivosti).

V roce 1912 si malíř Paul Klee do svého Deníku poznamenal: Existují ještě prvopočátky umění, které lze nesjpíš nalézt v etnografických sbírkách nebo doma v dětském pokoji. Jen se nesměj čtenáři! Děti to také umějí a je v tom moudrost, že to také umějí (Paul Klee: Deníky, zápis 905).

Zkoumání fenoménu a hrst poznatků

Zájem o imaginaci byl na přelomu 19. a 20. století probuzen ve vývojové psychologii, etnologii a psychopatologii; konkrétně ve zkoumání procesů dětské obrazotvornosti a hry, snů, humoru, tvůrčí činnosti aj. V poslední třetině 20. století se výzkum imaginace zvýšil a ke zkoumání přispívají nověji informatika, kybernetika, teorie komunikace, sémiotika, lingvistika.

V  českých zemích, v mezilidské komunikaci, není pojem imaginace hojněji užívaný. Místo něj se v synonymickém významu užívají slova představivost a fantazie. Dle definice Psychologického slovníku (Hartl, Hartlová, 2000) mezinárodní slovo imaginace (latinsky imaginatio, představa; česky obrazotvornost) se vymezuje takto: „vizuální představy jako součást fantazie.“ Vymezení spojuje představy i fantazie do celistvosti imaginace. Podle psychologa Carla Gustava Junga „imaginatio“ je nutno chápat tak, jak to odpovídá klasickému užití slova a v protikladu k fantazii. Imaginatio je aktivní vyvolávání (vnitřních) obrazů ve shodě s přírodou; svébytný výkon myšlení nebo představování, který není bez rozmyslu a bezpodstatně vyfantazírován do prázdna (Jung: Výbor z díla V., Snové symboly individuačního procesu, 1999). Imaginace jakožto projev obraznosti je v Jungově chápání v protikladu k phantasia, což označuje nápad ve významu neurčitého vymýšlení, známého jako fantazírování. Nově při „vyrábění umění“ pop-umělci favorizují dobře prodejné „nápady,“ příkladem je výtvarník Damien Hirst (ve vitrínách vystavoval mrtvá zvířata naložená ve formaldehydu – žralok, podélně rozřízlá černá ovce s vnitřnostmi); v ČR je známým zpeněžitelem nápadů David Černý, viz Entropa.

Zrod výtvarného umění dětí

Každé dítě je umělec. Problém je, jak zůstat umělcem, až dítě dospěje. Když jsem byl dítě, kreslil jsem jako Rafael, ale celý život se učím kreslit jako dítě“(na vernisáži výtvarné výstavy dětí v roce 1945 řekl výtvarník Pablo Picasso). Picassův vhled do výtvarna dětí byl podložen jeho zkušeností. Picassova matka tvrdila, že její syn kreslil dřív, než chodil. Chlapcův otec byl výtvarník a syna v kresebném zájmu podporoval. Tříletý Pablo kreslil podle otcových modelů hlavně dřevěné holuby. Je známo, že pro předškoláka častá studijní kresba, tj. podle modelu a k tomu kopírování realistických obrazových předloh, je narušením a potlačením přirozeného kresebného sebevývoje. Picasso se v dospělosti vracel do doby svého ztraceného dětství; hledal je různým měněním svých výtvarných stylů.

V celé historii výtvarného projevu dětí uskutečnila největší výzkum Rhoda Kellogová, která se spolupracovníky za 20 let shromáždila okolo milionu výtvorů dětí od kojeneckého věku až do 8 roků věku z různých částí světa. Výsledky zkoumání předložila r. 1970 v knize Analyzing Children´s Art (spis jsem přeložil i studoval).

Počáteční výtvarný projev předškoláků má podobu čáranic; jsou vějířovité a klubkovitě zavinuté. Libost čárání pochází z kombinace vidění a pohybu nejen ruky, ale často celého těla a projev má význam pro obě schopnosti. Čáranice a předobrazové období výtvarného projevu dětí jsou prima materia všeho výtvarného umění. Ve výtvorech dětí můžeme spatřovat kořeny všeho formujícího utváření u všech národů a období (archaické a přírodní kultury, lidové umění). Výtvarné umění začíná abstrakcí. Rhoda Kelloggová dokumentuje existenci dvaceti základních čáranic, jež jsou stavebními bloky výtvarného vyjadřování. Z houštiny čáranic (jednoduchých i násobených linií, jejich směrů a tvarů) se postupně vynořují obrazce: pět pravidelných – čtverec, kruh, trojúhelník řecký kříž +, ondřejský kříž x, plus volný tvar. Rozlišování tvarů svědčí o rozpoznávajícím a duševním zpracování zrakových prožitků mláďat. Vývojová fáze v kresebném sebeučení dítěte pokračuje kombinacemi a shluky (agregáty) obrazců. Následují téměř současně mandaly, slunce, hvězdice až k zobrazení lidských bytostí (období 3 – 5 roků věku dítěte). Vizuálně logický systém výtvarného projevu dítěte prezentuje „výtvarné myšlení,“ což není totéž jako myšlení racionální, vývoj jazyka nebo výraz emocionálních stavů. Vizuální myšlení je specificky myšlení v tvarech, barvách, liniích i jejich směrech a umístění…

Názorný příklad procesu tvoření: Předškoláci kreslí hlavu jako kruh, ale v reálu má hlava tvar ovoidu. Udělá-li dítě kruh znamenající hlavu, není to napodobení, ale čistý vynález, vymoženost, ke které se dostává až po pracném zkoušení. Vjem spočívá v utváření představ, v uchopení celkových rysů struktury a zobecnění.

Existují dva druhy vjemového myšlení: intuitivní a intelektuální. Intuice je vnitřní vidění, přímé poznání, uvědomění si něčeho bez vědomě zaměřené pozornosti nebo uvažování. Tvůrčí myšlení je obecně považované za intuitivní; probíhá mimo vědomí a do vědomí vstoupí až jeho výsledek. Ve vědách se tvůrčí řešení problému spoléhá na restrukturování vjemových situací v názorném myšlení, v tom, co se označuje vytváření obrazného (imaginativního) kontextu.

Umělecká (tvořivá) imaginace

V neporozumění procesům obrazotvornosti se tato často chápe jako vymýšlení nového tématu. Zdálo by se tedy, že imaginativním je tvůrce, který vytváří situace, o kterých před ním nikdo nepřemýšlel, které nikdy neexistovaly, ani by být nemohly. Psycholog umění Rudolf Arnheim (1904 – 2006) k tomu formuloval originální výklad:

„Vymoženost umělecké imaginace (artistic imagination)by mohla být přesněji popsána jako nalezení nové formy pro starý obsah. Nebo, pokud nerozdělíme dílo z hlediska formy a obsahu, jako nové pojetí starého tématu. Nejnápadněji se umělecká imaginace zjevuje v prezentaci všeobecných věcí a obnošených příběhů. Imaginativní forma neroste z přání nabízet »něco nového, « ale z potřeby obnovit staré. To pramení z originálního hlediska, že individuální a kulturní bude utvářeno z vnitřního do vnějšího světa. O pravdivosti nás ujišťuje spíše imaginativní forma, nežli zkreslující realita. Je to nechtěný výsledek snahy o co nejpřesnější záznam prožitku.“

(Rudolf Arnheim: Art and Visual Perception. A psychology of Creative Eye – 1967:141; překlad citace z originálu ZH). Arnheim své tvrzení ilustroval listem kresebných náčrtků lidské figury od předškoláků a dětí mladšího školního věku.

Prospěšnost imaginace pro život

Různí badatelé v oboru vývojové psychologie se shodují v tom, že imaginativní (mytické, magické, obrazivé) procesy jsou v raných fázích ontogeneze, tj. u dětí v předškolním a mladším školním věku, funkčně rozvinutější, než je myšlení diskursivní (logické) – viz úvodní historka o malé školačce. Výraznou chybou systému základního školství u nás je, že na přirozený základ se plynule nenavazuje a ve středním i starším školním věku žáků učitelstvo imaginativnost žáků rozvíjí nedostatečně. Obrazotvornost potřebují všichni lidé bez rozdílnosti profesí. Když slyšíme některé domácí politiky přežvýkávat frázi: „Umíme (neumíme) si představit, že…“ hned zdůrazněme, že představy (= stavit-před) jsou odlišným duševním obratem, než je obrazo-tvornost. Mít imaginaci znamená vidět svět v jeho celistvosti; neboť mocí a posláním obrazů je ukazovat vše, co se nadále vzpírá pojmu. (Mircea Eliade: Obrazy a symboly).

Vlevo Katka, 6 roků: V cirkusu; rozměr 44x 43 cm. V hlavní roli je bájný koník a krásná krotitelka.
Vpravo Maria, 6 roků: Kocour Miki; rozměr 42 x 30 cm. Malířské provedení je modernisticky řešené.

(Díla dětí jsou ze soukromého archivu Z. Hosmana).

• Volně spojitý blog Lekce obrazotvornosti