Starý dub vypráví

O výchově potomků

Byl krásný den, přelom léta a podzimu.
Sluníčko hezky svítilo, ale už nepálilo a po včerejším deštíku vzduch voněl vlhkostí a podhoubím. Brzo už porostou, říkám si a usedám pod Starý dub.
Zkouším se naladit na Starý dub, on určitě bude vědět, kde porostou hřiby Dubáky a mohl by mi to i říci.
Usedám mezi jeho kořeny jako na sedátko, mhouřím oči a v duchu volám: Jsem tu, haloó…

A nic.

Hřib dubový

Starý pán se mnou nechce mluvit, myslím si, ale jakoby z povzdálí slyším mladé hlasy, jak se vzájemně překřikují.
Jsem na přijmu, já také, také, tu jsem, kontakt, už dobrý, připojen, …
Žádný z těch hlasů neznám.
Až teď, slyším důvěrně známý hlas Starého dubu.
Ticho!
Mlčte už a poslouchejte mě.
Mladé hlasy postupně ztichnou a znovu je slyšet jen Starý dub.
Dnes vás budu učit o strategii jak přežít a jak se starat o své potomky.
Po včerejším dešti máme spojení houbonetem dobré, všechna podhoubí budiž pochválena.

Přirozeně vzniklá dubová mlazina – tříleté a patnáctileté stromy

Asi si myslíte, že se jednou budete muset postarat o svoje vlastní potomky, aby váš rod mohl pokračovat. Buď vám je někdo odnese do dálek, nebo spadnou a zakoření pod vámi.
To je sice pravda, ale ne tak úplně celá.

Nejprve musíš pomáhat svým potomkům, pak svému druhu a nakonec i jiným druhům našeho stromového společenství.
Jedinec sám neznamená nic.
Ano, pořád platí zákon, že každý strom se musí starat především sám o sebe.
Aby měl a uchoval vodu, živiny a aby měl dost slunce pro svoje listy pro fotosyntézu.

Může samotný nějaký čas přežívat, ale nakonec stejně zahyne.
Pokud někdo nějaké vaše dítě odnese do dáli a ono zakoření v trošce hlíny na skalách, pokud bude mít štěstí na vodu, vyroste jako zakrslík, přežije možná i několik století, ale stále bude sám.
Ale pravděpodobnější je, že ještě jako velmi mladý v létě uschne, protože skála se sluncem rozžhaví a kořeny se nestačí dostat puklinami do hloubky pro vodu.

Borovice na skále

Když roste strom sám, má sice spoustu slunce a většinou i živin, ale nemá se o koho opřít. Pak přijde jednou velký vítr a strom zlomí, nebo vyvrátí.
Zlomený strom může sice znovu vyrašit větve, ale dřevo mu ve zlomu napadnou dřevokazné houby a začne vyhnívat.
A hniloba, to je konečná, je to rozsudek smrti.
Takový strom, se ale může ještě stihnout rozmnožit a uložit tuto zkušenost se zlomením do genetiky svých potomků.

Někdy nepomůže proti silnému větru ani společenství stromů, pokud ty stromy nezakořenily přirozeně, jak se vysemenily, hezky několik druhů stromů v jednom lese.

Pamatuji jak nedávno, asi před 150ti lety, hloupí lidé vysázeli do údolí samé smrky.
Mysleli si, jak jim tam hezky a hlavně rychle naroste rovné dřevo na střechy jejich domů.
Když se mezi smrky objevil nějaký jiný strom, uřízli ho ještě maličký.
Ale zapomněli, že smrk má kořeny nehluboké a že v údolí je vlhčeji.
Tak když byly smrky ještě mladé, ani čtyřicet jim ještě nebylo, přišel do údolí vítr a všechny smrky vyvrátil z kořenů.
Neměli mezi sebou ani jeden dub, nebo jiný listnatý strom, dokonce ani borovici.
Dnes na tom místě roste smíšený les, a i když údolím vítr někdy pěkně fouká, les to vydrží.
I ten člověk se už poučil a zasadil tam různé druhy stromů.

Smrkový polom – vyvrácené a zlomené stromy

Dávejte napít životodárnou sladkou vodu s enzymy i minerály mladým, mají ještě mělké kořeny a v období sucha by zahynuly.
Propojte své kořeny s jejich a poproste podhoubí o pomoc.
Pokud vlastní mladé nemáš, pomož jiným. Je lépe, budou-li v tvém okolí jiné stromy než tráva, nebo suchá holina.
Síla lesa, je v jeho rozmanitosti.
Každému druhu chutnají jiné dobroty minerálů a bere si ze vzduchu při dýchání trochu jiné složky.
Také kořeny máme každý jinak hluboké.
Při větru se opíráme jeden o druhého a pomáháme si, aby nás vítr nevyvrátil z kořenů, nebo nezlomil.
Pokud je les správně rostlý, může vítr vyvrátit, nebo zlomit jen nemocný strom, zdravé stromy vítr vydrží.

Na jaře, když přijde doba kvetení, není dobré vykvést všechny květy v jednu chvíli.
Může třeba přijít mráz, květy spálí, ale ten, kdo si nechal nějaké květy na pozdější vykvetení se může prosadit.
Bude mít děti, zatímco ostatní ne a tím budou jeho geny zachovány.

Kvete dub

Na jaře nepospíchejte ani s růstem listů.
Platí tu to samé jako u květů.
Vystrčíte je příliš brzy a mrazík vám je spálí.
Uděláte si sice listy nové, ale už budete pro ten rok oslabeni na úkor růstu a rozmnožování.

Na zimu stahujte z listí před opadem všechny látky zpět do kořenů.
Než list opadne, ať je jen hnědý, bez živin.
Nebuďte rozmařilí, jako například javory, nebo třešně, kteří nestahují z listů před opadem karoten a jiné látky a jejich listí hraje všemi barvami.
Nebo olše a jasany, ty dokonce nechávají opadat listy ještě zelené, ani chlorofyl nestahují zpět do kořenů. Hrozná rozmařilost a plýtvání.
Raději si listy nechte déle, klidně i sem tam nějaký přes zimu, hlavně z nich vše důležité stáhněte do kořenů.

Barevné listy – Javor mleč

Já jsem viděl, ozval se jeden mladý hlásek, kus ode mě, u cesty v aleji kaštanů, jak některé z nich okolo podzimní rovnodennosti ještě jednou vykvetly, a rozvinuly mladé listy. To se zbláznili?
Ne, nezbláznily se, vážně povídá Starý dub.
Jsou moc nemocné. Mají v listech malého škůdce, Klíněnku a ten jejich listy zaživa požírá zevnitř.
Když je vyžere, listy uschnou a opadnou. Třeba i o dva měsíce dříve, než by měly.
Z opadlých listů zaleze Klíněnka do země a tam přežije pod sněhovou peřinou mrazy. Holomrazy ji ničí. A na jaře vyleze po kmeni kaštanů zpět do koruny
a začne znova vyžírat listy.
Chudák kaštan se dusí, nadechnout se nemůže a tak vyraší z pupenů, které měly rašit až na jaře nové listí. A vykvete v naději, že se ještě rozmnoží.
Ale za chvíli přijde zima, a pokud si nestihl udělat pro jaro nové pupeny, zahyne.
Někdy vyraší listy jen na některých větvích a pak zahynou jen ty větve.
Takže kaštan se nezbláznil, jen dělá všechno možné, aby nezahynul.
Máme štěstí, že klíněnka u nás napadá jen kaštany a listí jiných stromů jí nechutná.

Kaštan vykvetl v září

Tak a teď si vás přezkouším, jestli jste dávali pozor.
Kdy na jaře vyrašit květy a listy?
Až po mrazech, po mrazech, po mrazech… odpovídají hlásky.
Co se musí s listy udělat před opadem?
Stáhnout všechny živiny do kořenů…

Pomalu se zvedám a odcházím.
Starý dub na mě dnes nebude mít čas, musím přijít jindy.