Hádanka
Jak je zde známo, ač nerad, likviduji podstatnou část své knihovny. V průběhu tohoto procesu jsem vzal do ruky stovky knížek, na které už jsem skoro zapomněl. Mezi nimi titul, jehož název…
sator ● arepo ● tenet ● opera ● rotas
Jako mnozí moji vrstevníci jsem do roku 1989 cestoval převážně prstem po mapě, kontakty s cizinci se omezovaly na nákupy čočky, záclon a dětských bot v DDR a vyhýbání se sovětům kde to jen šlo.
Nejvýznamnější persona někdejší ODS – Václav Klaus, a to v poněkud neobvyklé pozici – v bazénu.
A před ním moje ruka s rozhlasovým mikrofonem.
Jako dítě jsem shlédl nespočet divadelních představení, protože mě na ně prostřednictvím předplatného brali rodiče. Můj vztah k tomuto druhu umění by se dalo stručně definovat „že mi to nevadilo“. Blíže jsem k divadlu přičichl, když jsem se v roce 1984 stal redaktorem Krajského studia Československého rozhlasu v našem statutárním městysi. To se blížila …
Není umělec jako umělec – některý je umělečtější, jiný méně, některý je zasloužilejší, jiný ne tolik.
O kočkách se někdy říká, že nejsou vůči lidem příliš věrné.
Nu, třeba k tomu potřebují nějaký pádný důvod, kousek žvance nestačí.
Archivy vydávají svá tajemství.
Co je psáno, bylo kdysi dáno.
Za svých vrcholných chalupářských časů, kdy jsem vyzvedával svoji tehdejší ženu Ivanku v pátek v půl třetí u brány Škodovky a hurá směr jihozápad…
Myslím, že úvodní kapitoly mého deset let starého povídání o kavárnách mohu přeskočit. Měnit historii je sice v současné době módní, ale tomuto trendu podléhat nechci. Tudíž se budu věnovat jen změnám, které jsem v kavárenském světě zaregistroval za deset let.