PF 2024
sator ● arepo ● tenet ● opera ● rotas
Za svých vrcholných chalupářských časů, kdy jsem vyzvedával svoji tehdejší ženu Ivanku v pátek v půl třetí u brány Škodovky a hurá směr jihozápad…
Myslím, že úvodní kapitoly mého deset let starého povídání o kavárnách mohu přeskočit. Měnit historii je sice v současné době módní, ale tomuto trendu podléhat nechci. Tudíž se budu věnovat jen změnám, které jsem v kavárenském světě zaregistroval za deset let.
Určeno jen osobám se smyslem pro humor a nadsázku.
Před pár týdny zde došlo ke střetu, když moje fialové sako vyvolalo v kolegovi blbíšovi takové asociace, že „upadl do stavu gaki“.
Víte co je to gaki? To je stav hladových duchů.
K eseji o čínské krajinomalbě z klávesnice Zdeňka Hosmana mám podobný vztah, jako Eva Pilarová k románu Oliver Twist: kdybych Zdeňkovu esej nečetl, méně by se mi stýskalo.
Lékárnu U Bílého jednorožce na plzeňském náměstí Republiky mám co by kamenem dohodil. Za pultíkem s kasou „Léky na předpis“ stává většinou postarší a velmi prostořeká lékárnice, vždycky spolu na nějaké téma zažertujeme.