12. 10. 2024

MDŽ

Četl jsem v diskuzi, že našim litterátorským ženám nikdo dnes nepřinesl kytici.
Tedy to napravím, a nesu, nesu oslavový miničlánek.

Brzy ráno, asi v 9:00, jsem zvolal mohutným hlasem:
Zvu všechny ženy na výlet k MDŽ!

Nikdo mi neodpověděl, jen moje Carevna ráda souhlasila.
To, že jste se vy ostatní ženy nepřihlásily, není tedy moje chyba 🙂

Po příjezdu do Berouna jsme za dálnicí odbočili k cíli a za chvilku jsme byli v Tetíně.
To je ta vesnice, kde žila Kněžna Teta a kde později zavraždili kněžnu Ludmilu.


Kytička lišejníku k MDŽ

Přijměte tedy, ženy, tuto kytičku fotografií k svému svátku.

Jan z Helvajzu


Jan z Helvajzu

Bývalý lesník, současný skorodůchodce. » Medailon autora

View all posts by Jan z Helvajzu →

39 thoughts on “MDŽ

  1. Jene jsem potěšena. Návrat starých dobrých zvyků, zdá se. Tetin to už je fakt historie. 🥹🤚

      1. Teto Karlo,
        na Tetíně jich také už pár kvetlo.
        Ale jenom na sluníčku a tam kde byly od severu chráněny.

        Dnes jsem u nás na Helvajzu viděl letět Babočku Admirála.

        1. To nic není. Kdyby ses pořádně a spořádaně díval na televizi, možná bys viděl babičku generála, lidově zvanou politručka.

          Doufám, že ji taky někdy uvidíme letět, i s generálem.

          1. Trpělivost, Alefe,
            Jaro, jaro je ještě v začátku, teprve to začně všechno létat.
            Všechno, co křídla má a možná i to, co je nemá.

            Gauč, Keemun, brambůrky.

  2. Mám to s MDŽ zamotané.
    Za minulého režimu jsem ten svátek, skoro povinný, bojkotoval. Mohl jsem si to dovolit, protože jsem blízké ženy obšťastňoval květinami a pozornostmi tak všelijak na přeskáčku celý rok – tak nebudu blbnout na MDŽ, kdy nosí květina každý blbec.
    Po převratu se to otočilo a MDŽ se jako „komunistický svátek“ stal téměř svátkem zakázaným, disidentním. Tak jsem ho najust vzal na milost a všechny ženy v okolí se dočkaly nějaké pozornosti, květin hlavně. Nu a teď, kdy se MDŽ stal zase legálním, vrátil jsem se k praxi let předpřevratových.

    Ostatně mám nástupce. Před chvilkou tu byl nejstarší vnuk a přinesl Labuti pět nádherných růží. Vypadlo z něj, že mu kolegyně přivezla 25 růží z velkoobchodu (cena) a až na čtyři všechny už rozdal. Teď míří do marketu na nějaký drobný nákup, tak je rozdá nějakým „anonymním“ neznámým ženám – jen tak pro radost.
    Jsem pyšný na to, kterak tvrdí, že to je po mém vzoru.
    Tož tak s MDŽ, květiny příště …… jen tak.

    1. U nás na Rakovnicku začíná jaro těmito sytě fialovými vonnými, až o dost později přichází doba světlých fialek uvnitř řídkého lesa, většinou hned následována sasankami. Ty ale zdaleka tolik nevoní. Tyto tmavé nenacházím v lesích, ale lemují dřevěné ploty bývalých chalup, kde se dnes nebydlí, ale „jen“ chalupaří, k vidění jsou klidně uprostřed vsi. Jsou úžasně voňavé a nádherně sytě fialové, přesně jako na fotce od Ládika. Malá kytička je nejkrásnější ozdobou na večerních šatech. Ale jen výjimečně, je jich tu škoda, brzo vadnou. Díky i za Hapku/Horáčka a písničku Hany Hegerové. Jsem potěšena opakovaně.

  3. Tužka napíše,…..jojojo, MDŽ. díky všem za přání.
    Je to spousta let, kdy jsem stála před kostelem sv. Ludmily a šla po břehu řeky Berounky.
    Je tolik krásných míst, kam by se bylo dobré vrátit a potěšit se,….a taky zavzpomínat,…..jaké to bylo tenkrát.
    Prozatím nic takového, jarní práce mají přednost,…
    Tužka.

    1. Co je to za pány, ti dva? Zase mi něco uteklo?

      Ten soudruh, který nás na přírodovědě vyučoval marxismu-leninismu, vyslovoval zkratku tohoto svátečního dne velmi zvláštně: místo „MDŽ“ říkával „MoDoŽo“. To je jediné, co si dnes z marxáku pamatuju. – Jo, a ještě tři dni hledisko a vedoucího Úlohu. No vida! To jsem vlastně tak mnoho nezapomněl! MoDoŽo, 3 dni hledisko a vedoucí Úloha. To bych tu zkoušku možná udělal iDnes.

        1. Asi si budu muset přesednout nebo dokonce se i postavit. Sedím si na vedení, asi.
          Dobré by bylo WiFi nebo aspoň optický kabel, ale obávám se, že můj 3 x 22 letý hardware s tím už nebude kompaktidebilní.

  4. MDŽ jsem respektoval jako žák prvního stupně ZŠ. Tam to bylo povinné. Matinka mě nechtěla zarmoutit, tak ty konvalinky neb rukodělné výrobky z ručních prací ve škole s úsměvem přijala a poděkovala.
    Ale babča mi prozradila starší svátek: Svátek matek, který se slaví druhou neděli v květnu.
    Protože narodit se jako žena není zásluha. Je to hra chromozomů. Ale být matkou zásluha určitě je a obrovská. Nejen porodit, ale pak vypiplat. Navíc chlapi z MDŽ stejně obvykle udělají chlastačku. A už dopoledne chyběly v květinářstvích kytky.
    ===
    Takže u nás doma se slaví, no slaví, spíše připomíná, Svátek matek. Kytek je dost a opilců nebývá po ulicích víc, než jiné dny.

    1. A ještě více zapomínaný je Den otců.
      Slaví se třetí neděli v červnu.
      Narodit se jako muž, není zásluha. Je to hra chromozomů.
      Ale být otcem zásluha je a obrovská.
      Bez otce, tak jako bez matky by děti nevznikly.
      A ještě větší zásluha je, být dobrým otcem – dobrou matkou.
      A Vychovat děti tak, aby zajistili pokračování rodu.

      1. Dodám ještě – být otcem, který svá mláďata nikdy neopouští. To není tak samozřejmé, jak to vypadá, ačkoli vlastní zkušenost s tím naštěstí nemám. Přesto si dokážu vážit. Třetí neděli tedy všem otcům naší rodiny (kteří nikdy neopouštějí svá mláďata) uspořádám na váš popud trachtacičku 🙂

    2. Taky pravda. Moje děti si vzpomenou na Den matek, na MDŽ ne 😀 bodejť, když to jsou děti.

  5. Áá, to jsou krásné výhledy! Jakožto Ž děkuji k MD taky. Lišejníku sice mám kolem sebe spousty, ale další pugétek nezaškodí – ty výhledy v Polabí ovšem nemáme, tak se kochám.

    1. Tyhle „divoké“ petrklíče jsou krásné. U nás taky místy v lese rostou, ale moc jich není.
      Na zahradě v trávě nám samy od sebe rostou ty „zahradní“.

      Co to je za strašlivý název pro květinu, kyčelnice žláznatá?!
      Já být kytka a takhle se jmenovat, radši vůbec nevyraším.

      1. Petrklíči byla louka kdysi poseta. Dnes jich je odhadem 10-20%. Bylo to ale na rozhraní března/dubna a to často zapadaly sněhem.
        Kyčelnice kvetla vždy počátkem dubna. Letos o celý měsíc dříve.

        1. Rozkvétají forsytie, taky o měsíc dřív. A velká poupata mají magnolie. Ve třetině března!

          Kromě divokých petrklíčů mám moc ráda bledule. Radši než sněženky.
          Dávná vzpomínka: holčička předškolačka – městské dítě – s úžasem pozoruje zurčící bystřinku na Benecku; v jarním sluníčku se třpytí ledové útvary v potůčku, z břehů mizí sníh a usmívají se bledule.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

scroll-top