Expedice Ječmínek 2025

Minulý rok jsme putovali za Ječmínkem do Polska, konkrétně do Toruně.

Protože se nám v Polsku zalíbilo a hlavně stopy po Ječmínkovi v Toruni byly nalezeny, naplánovali jsme na konec srpna 2025 novou expedici, tentokrát do Krokowa, kde Ječmínek studoval u druida Vawelixe v jeskyních, nyní se nacházejících pod hradem Wawel.

Protože z hradu Helvajz je to do Krokowa poněkud z ruky, přesunuli jsme se napřed ke kamarádovi Vojtěchovi, Valachovi žijícím nedaleko od Valašského Meziříčí.
Napřed jsme se ubytovali v jeho útulné chaloupce, kde žije společně se svojí maminkou a pak jsme vyrazili do kopce, na jeho zahradu na konci vesnice, kousek od lesa, kde má na zahradě malou oboru na chov daňků.
Daňkům se u Vojtěcha daří, protože je stále rozmazluje, a i když mají pastvy dost, přikrmuje je různými dobrotami.
S chovem daňků začíná, má jich zatím jedenáct, včetně čtyřech malých kolouchů, kteří se narodili v letošním roce.

Ještě před cestou do Krokowa jsme podnikli jednu spanilou jízdu na území bratrského Slovenska.
Proti proudu řeky Bečvy a přes hraniční hory jsme se prosmykli okolo Makovského průsmyku přes hranici a spustili se z kopců dolů k řece Váh.

Nedaleko Žiliny jsme měli vytipované dva hrady na návštěvu.
První hrad byla zřícenina hradu Lietava, což byl ve své době druhý největší hrad na Slovensku. Nachází se na opravdu velkém kopci.
Marně jsem hledal kočár, nebo alespoň nosítka, která by mne vynesla až do hradu. Možná by stačil i nějaký šerpa.
Nakonec jsme museli po svých a kupodivu jsme to dokázali.
Hrad je před rekonstrukcí a byl docela rozsáhlý.
Byl postavený v polovině 13. stol. na místě, kde se odpradávna přinášely oběti slovanské bohyni Ladě. Někde se Ladě říkalo Lietva, od toho pochází původní označení tohoto místa a později hradu.
V dobách Ječmínka zde žila stará žena, léčitelka, jak bychom dnes řekli, obdařená dlouhým (několik set let) životem, která přišla z civilizace zaniklých ostrovů v Atlantském oceánu.
Dolů z hradu se šlo veseleji, ale kluzká cesta vyžadovala opatrnost před pádem a kutálením se z kopce dolů.

Druhý hrad, který jsme poctili svojí návštěvou, bylo Strečno.
Vypíná se nad řekou Váh, bohudíky ne v takové výšce jako Lietava.
Cesta byla příjemná a hrad se úspěšně rekonstruuje.
Založen byl na přelomu 13. a 14. stol. na střežení obchodní stezky, která šla kolem Váhu a byla branou do Malé Fatry.
Prohlídka byla pouze s průvodkyní, která o prehistorii hradu moc nevěděla.
Z hradu byla krásná vyhlídka na Váh, kde v proudu řeky chytalo několik rybářů ryby.

Zpět jsme se vraceli zase okolo Makovského průsmyku a Bečvy.

Následující den jsem ještě strávil v Ostravě, kde jsem navštívil jednoho Starého, ale duševně stále svěžího Kocoura.

Samotná návštěva Krokowa trvala tři dny.
Jel jsem já, manželka a kamarád Vojta.
V Krokowě se k nám ještě připojila naše kamarádka Gala, která přijela vlakem z Gdaňska.
Krokow je od hranice za Ostravou vzdálený cca 150 km jízdy po dobrých silnicích a placené dálnici.
Ubytováni jsme byli kousek od centra, bohužel v pátém patře bez výtahu (115 schodů s kufry) a bez parkování, které jsme nakonec našli o několik ulic dále.
24 hodin za 80 zlotých.

Ještě první den odpoledne jsme se vydali, pěšky, na 7 km vzdálenou mohylu Kroka.
Mapa v mobilu nás celkem spolehlivě vedla, stále do malého kopce.
Ke konci se cesta zvedala na mírné návrší zakončené rovinkou.
Na ní stála navršená mohyla.
Vypadala trochu jako zmenšenina našeho Řípu.
Okolo mohyly se spirálovitě vine cesta na její vrchol, kde je mala plošinka.
No, 50 lidí by se na ni pohodlně vešlo.
Bylo krásné slunné odpoledne, a tak bylo na mohyle, ale hlavně pod ní, spousta lidí korzujících i ležících na dekách na sluníčku.

Na vrcholu mohyly jsem vysypal jako dar Krokovi skleničku s hlínou z našeho Helvajzu a pak na úbočí mohyly nabral do skleničky hlínu a pár kamínků, které z mohyly vykutal krtek. Později je vysypu zase u nás na Helvajzu.
Chvíli jsme na vrcholu meditovali a pak pomalu sešli po cestě na planinu pod mohylou.
Planina končí plotem, za kterým je bývalý lom na kámen.
Po válce tam byl pracovní lágr pro odpůrce režimu. Za války v lomu popravovali lidi Němci, byl tam koncentrák. Je tam dost silná negativní energie.

Pod samotnou mohylou je hlouběji ve skále hrobka humanoida z rasy, která tuto planetu obývala před lidmi a částečně s lidmi.
Na stejném místě je pohřební místo význačného člověka a nad ním byla navršena mohyla.
Zřejmě to byl Krok.
Poláci mu říkají Krak.

Druhý den jsme věnovali Krokowu, zejména jeho historické části.
Na návrší na levém břeku řeky Visly stojí královský hrad Wawel.
Samotný hrad je datován do počátku 11. století s tím, že stojí na místě staršího osídlení.
Na nádvoří hradu v místě bývalého kostela je zazděný čakrový kámen.
Je jich takových na světě pouze sedm, jeden je také na Vyšehradu.
Podle hinduistů rozhodil bůh Šiva po zeměkouli sedm čakrových kamenů na sedm různých míst, a ta teď vyzařují pozitivní energii.
Další kameny rozhodil na Jeruzalém, Mekku, Dillí, Delfy a Řím.
Místo jsme našli, energii načerpali.

Další místo, které jsme navštívili, byly jeskyně pod hradem Wawel.
Byl to ostatně hlavní důvod mojí návštěvy.
Jeskyně nejsou přístupné celé, ale podstatná část přístupná je.
Nevím, jak dlouho jsem se v jeskyni zdržel, připadalo mi to jako hodně dlouhá doba. Cítil jsem přítomnost druida Wawelixe z dávných dob a odnesl si malou flešku v podobě kamínku křemínku, obsahující informace z doby krále Ječmínka.
Už se těším na její rozluštění, abych mohl psát další pokračování o králi Ječmínkovi.

Podle pověsti žil v jeskyni drak.
Údajně ho zabil jakýsi švec, když mu dal sežrat síru, zašitou v kůži ovce.
Ale je to jenom pověst.
Ve skutečnosti dříve byly jeskyně zatopené vodou, Visla ještě neprořezala své koryto do dnešní hloubky.
Jeden z posledních Sauropoidů, kteří přežili katastrofu, v této jeskyni žil.
Byl býložravý a nelétavý. Hlavu měl pochopitelně jen jednu.
Když sešel věkem, hlava se zaklínila v jeskyni a Visla jeho tělo odplavila do moře.
Zbytky hlavy pak po dlouhém věku nalezli v jeskyni lidé a vznikla pověst o drakovi.

Na hradě Wawel u oltáře v bazilice končí energetická linie (chcete-li, Dračí žíla) Praha (Žiži) – Libice – Krokow.
Konečný výstup této linie střežili před zneužitím zasvěcenci, kdysi druidi.

Linie spojovala lid Praotců Čecha, Lecha a Kroka.
Dokud byla silná a nepřerušená, byl Krokow podřízen Českým knížatům a králům.
Když se linie (násilně) přerušila, byl se společným státem konec.

Po návštěvě hradu následovala prohlídka centra města, různých kostelů a obchodů se suvenýry.
Nejvíc se nám líbilo v kostelíku sv. Vojtěcha na Krakowském rynku. Je tam příjemná a uklidňující energie. Ani se nám nechtělo odcházet.
Před prvním zděným kostelíkem z 11.-12. stol. na tomto místě stával okolo r. 1000 dřevěný kostelík a před ním slovansko-keltské božiště.

Původní vchod do kostelíka je dnes 2 m pod úrovní náměstí.

Poslední, třetí den jsme se vydali k mohyle Wandy.
Dle pověsti to byla Krokova dcera, která si vzala život, aby se nemusela vdát za někoho, koho nechtěla.
Wandina mohyla je od centra trochu daleko na pěší výlet, a tak jsme jeli tramvají asi 40 minut. Zastávka je přímo 200 m od mohyly.
Wandina mohyla je menší než Krokova.
O Wandě zde žádná informace není uložena.
Pouze informace, že v dobách, které my, dnešní lidé, nazýváme ,,bájnými“, zde byl zabit drak poté, co zahynul jeho jezdec – pilot.
Barbarský zvyk, který nařizoval zabít jednoho z nerozlučné dvojice, pokud zahynul druhý.

Podle archeologů jsou mohyly Kroka i Wandy ze 6.-8. stol.

To nejzajímavější však leží ve spojení obou mohyl. Během letního slunovratu zapadá slunce při pohledu od Wandiny mohyly přímo nad mohylou jejího otce Kroka. A na zimní slunovrat je při pohledu z Krokovy mohyly východ slunce zarovnán k Wandině mohyle.

U Krakova jsou ještě dvě další mohyly.
Pilsudského mohyla a mohyla Kosciuszkova.
Obě jsou navršeny z historického pohledu teprve včera a z mého pohledu nejsou ničím zajímavé.

K večeru jsme se vrátili zpět na Valašsko a další den domů, na Helvajz.