24. 4. 2024

Alef Nula

Osamělý podivín na vrcholu hory. » Medailon autora

View all posts by Alef Nula →

39 thoughts on “Vir – na poprvé

  1. Nejdřív čtu “Vír” a strachuju se z rotace. Pak se leknu, že zas virus a ono to nakonec bude ostrov, jako Hvar nebo Krk nebo Korčula, kde jsem nikdy nebyl a kam nikdy nepojedu. Zatím vidím jen 2 obrázky, z toho na jednom je obloha bez mráčku. Takovou fotograf nemá rád, kvůli barevnosti a nálady snímku. Ale voda musí bý fajn, po takových vedrech. Moře vody.
    Potůček je taky dobrý. I čůrček ze studánky na zchlazení a uhašení žízně. A ten ionizovaný vzduch ve zvucích lesa!

  2. Kaštelina, Ženska uvala… stálo by to za návštěvu, ale bez lidí. Most tam je, dojet by se dalo.

  3. Ve skutečnosti to vypadá ještě líp než na fotce. Ale některé věci vyfotit nejdou – nebo možná jdou, ale já neumím.

    Místo, z něhož foceno, není zcela bez lidí. Jsou tam právě dva, fotograf a fotografka. Fotografka má jen zrcadlovku, já jen mobil. Fotografku jsem nefotil právě proto, že má jen zrcadlovku.

    Doufal jsem, že někoho napadne „Vír“, jako vírská přehrada, ale důvěru, kterou jsem na čtenáře vložil, tito zklamali.

    Článek dokončím a doplním až na počítači. Z mobilu to jde špatně a pracovat z mobilu ve WP s fotkami, to je učiněné zoufalství.

    Když si člověk vybere správné místo, je na Viru pěkně. Kdyby se mně podařilo odklonit pár stovek milionů, o což každý správný podnikatel trvale usiluje a některým se to i povede, umím si představit pěknou nemovitost na Viru jako azyl na stáří.

    Každý klad musí být vyvážen nějakým záporem, jinak to nejde. Ani Vir není výjimkou. Kupříkladu já jsem včera sehnal vrhnje za šlag do svého ranního čaje až ve třetím obchodě, prostě skandál. Ale už jsem se s tím smířil.

    1. Mne napadlo, že z té vody vykukuje nějaká vodní příšera , ještě nebezpečnější než luskoun z Wu-chanu.
      Ale potom mi došlo, že se asi jedná o nějakou končinu, kde není trh, takže klídek.
      Jsem ráda, že to dobře dopadlo a mohu vyrazit do Alberta pro XL Savo za pohádkových 69,90, což je tedy doopravdy neporazitelná akce týdne. Podle záchoda poznáš kulturu národa a tady Savo nemá konkurenci. Před Savem prchá i coronavirus, nebo aspoň já si to myslím.
      🤔

        1. Destilka?
          To slyším poprvé. Vodní kámen odstraňuji horkým roztokem kyseliny citronové. Nechám přejít barem ve varné konvici a vliji do sifinu.
          Kyselina solná je lepší, ale už se k ní nedostanu. Je to opravdu dryják, rozleptá a pochromovanou vodovodní baterii, což se mi jednou stalo. Myslela jsem, ze je to nerez. Nebyl.
          😢

            1. ČOVka nic, kyselina byla sice asi padesátiprocentní, ale stačilo nepatrné množství. Samozřejmě vím, že nebezpečné chemikálie se musí odborně likvidovat. Je to docela dobrý byznys. Likvidace litru kyseliny sírové stojí víc, než zakoupení téhož.

  4. Protože jsem opožděný, napadlo mě to až teď: Vir = zkratka Virgo, Panna. To by k Alefovi sedělo.

    1. Tentokrát asi ne, to je zatím jediné mínus zdejší lokality. Nejsou tu žádné ostrovy „na doplav“. Takže se jen flákám kolem pobřeží. Dno fádní, ryb málo, voda není voda, nýbrž vlídně teplý, lehce namodralý průzračný sen. Takové podmínky nepřejí sportovním výkonům, nýbrž podporují zahálku. – Neopomenu to zmínit v recenzi, budu-li vyzván.

  5. Tužka napíše,….moře, pobřeží, ostrovy, pláže. Každé moře má svou trochu specifickou vůni a subjektivní krásu.
    Moře od nás na sever nejsou nikdy tak krásně modrá jako je Středozemní moře. Ani Černé moře i při azurové obloze nedokáže vytvořit sytou modř jaká je barvou Středozemního.
    A pláže i způsoby jejich využití se někdy taky liší.
    Ve Španělsku mě zaujalo, jak návštěvníci u moře jeho pláž využívají k pochodování. Tyto pláže jsou pro to uměle vytvořeny. Navezen je měkký hlinitý písek. V moři je vytvořena z betonových kvádrů bariéra, aby bouře písek nespláchla, vznikne tak klidná, někdy i mělká laguna.
    Lehátka jsou desítky metrů od vody, aby pochodující mohli, někdy i rychlou chůzí, kroužit tam a zase zpět po úzké elipse, blízko vody, …. někdy i ve vodě na okraji pláže.
    Chodí dopoledne, pak zas kvečeru, někdy i v noci s lucerničkou. Hodně využívají dobu kolem úplňku.
    Je to bezvadný způsob,…chůze je nejpřirozenější pohyb, v písku se pohybu účastní nohy jinak a i jiné svaly těla v doprovodných pohybech.. Písek udělá dokonalou masáž chodidel i s pedikúrou, opálíte se rovnoměrně, protože se chodí tam a zpět.

    Řecké pobřeží je velice členité, tam se lehce najdou romantická zákoutí bez návštěvníků.

    Jóóó, moře, pro mne, co se pohybuje ponejvíce na mírných kopečcích a v lesích, má moře vždycky své exotické kouzlo.

    Zavzpomínala jsem si,…díky…..Tužka.

  6. Pobřeží, pláže exotika…

    Já hledám spíše kolem chalupy. V Jeseníkách jsem na chalupě trávil každé prázdniny – aspoň část – a je to můj druhý „rodný kraj“. Naučil jsem se tam trochu německy – ti naši sousedé, Sudeťáci, česky uměli jen malinko.

    Tuhle fotku jsem udělal až na několikátý pokus. Je to místo, hodně podobné tomu, které si pamatuji z dětství, kdy jsem chodil s dědou na houby. Není to ale pravé místo, protože za těch bezmála sedmdesát let se les příšerně změnil. Kde byla paseka je vysoký les, kde byl les je paseka. Kdybych uměl malovat, asi bych to raději namaloval i s dědou, jak zpola sedí na břehu úvozu, protože měl „rovnou nohu“ od úrazu v šachtě a na zem si sednout nedokázal. A ještě tam chybí spousty kuřátek, které se sbíraly rovnou z cesty. Za padesát metrů chůze jich bylo dost na smaženici pro celou rodinu i hosty. Často přes deset lidí u stolu. Vajíčka od Sudeťáků za dvě koruny kus. Deset vajec za dvacet korun. Vlastně dvanáct, protože dvě tam přidávala, jak říkávala paní Millerová „na rozbití“.

    A tak jsem chodil s foťákem po lese a hledal to místo. Našel jsem ho až třetí rok. S odpovídajícím světlem. Na rozdíl od vás ostatních já tam toho mého dědu vidím, sedí hned za pravým krajem záběru. S holí, ve staré „lenince“ a pytlíkem na hřiby.

    No a já? Já mám teď víc roků, než měl děda tenkrát. A když si vybavím ty lidi u stolu jak konzumují tu smaženici, tak naživu už je jenom moje mladší sestra.
    Divné, že?

    1. Fotka lesa v mlze je vždycky krásná. Mohu vědět, kde je Váš druhý (jesenický) domov? Mí rodiče koupili usedlost v roce 1963 v Podlesí, pod Hvězdou. Celé dětství a celé mládí jsem prožil v Jeseníkách, do 26 let, znám je celé, mohu říct, že každou pěšinu. Stromy se mění, ale reliéf ne. Mám je celé prochozené, v gumákách jako děcko a na kole (bez přehazovačky) a na běžkách od dorosteneckého věku. Na kole i v zimě, když byl tvrdý sníh. Hřebeny i Mechové jezírko. I jeskyně pod Temnou, než tam spadl od stropu kámen velikosti autobusu. To jsem dostal strach. Dnes objevuju Žulovskou pahorkatinu, na Rychlebkách jsem udělal první maraton.

      1. Vrbno, Zlaté Hory, Jeseník, Karlova Studánka, Praděd i ty Rychleby. To je můj „rodný kraj“. A na půl cestě mezi Vrbnem a Zlatými horami, ve vesnici jménem Heřmanovice naši koupili starou v roce 1953 dřevěnici za 400.- Kčs – i s pramenem vody. Postavena 1848 – vytesáno na trámu na půdě. Když se na ni přijeli podívat děti původních majitelů, byla to příjemná přátelská návštěva s fotografováním, bábovkou a kafem, žádné nároky, jenom radost, že jejich chalupa je v lepším stavu než byla těsně po válce. Psali jsme si do té doby, než umřeli. Jejich děti už o ten kraj nemají zájem, je to daleko.

        1. Znám víc druhou stranu – Horní Údolí, směrem od Rejvízu. Je tam všude krásně, pro mnohé zima a málo hospod.

  7. Tužka napíše pro Kocoura v nejlepších letech a k foto 21:46
    Nejprv napíšu, že se specializuji na zátiší všeho druhu.
    Vaše fotka je opravdu dokonale vyvážená,…je to tichá krása lesa. Ta se Vám povedla,….zkuste nabídnout výrobci tapet,….moc hezké.
    Moje nevlastní prababička žila v hájence několik metrů nad potokem ve svahu,…na levé straně byly ve vzdálenosti tak deset metrů mechem porostlé skály vzhledu ležícího skotu,….na pravé straně se les otvíral do paseky, odkud na hájenku dosáhly paprsky slunce.
    Z hájenky zbyla zadní stěna, zbudovaná z kamene a zděný komín.
    Jasmíny a šeříky tam byly stále,….naposled jsem tam byla před covidem,…každá návštěva tam mi vyvolá srdcetřesení smutkem.
    Pohledem na Vaše foto jsem se potěšila.

    Využiji příležitosti, že sem zavítal pan Ládík a i Vám, pane Ládíku, děkuji za všechny fotky, co dáváte,….potěší mne, i když to napíšu jen občas,…díky,….a pokračujte, pánové, ….obrázky mám ráda.
    Tužka,…než se vzdálím, ještě se na fotku znovu podívám,…s lupou,….

  8. Pro Starého kocoura k „Té fotce“. Je plná úžasné atmosféry lesa. Takový znám, dnes už se vidí zřídka, ale když jsem byla malá, místo do školky jsem chodila s dědou na celé dny do lesa na houby. Sbírali jsme toho moc, ale ranní sluncem prosluněný les byl často větší zážitek než pořádný bílý hřib. Uměl ho skvěle zachytit Julius Mařák. Jeho lesní zátiší, kdy nad tůňkou pár slunečních paprsků prosvětluje trošku ostřice s vážkou, to je nádhera. Tady ta fotka má stejnou atmosféru, jakou jsem milovala v té své Šumavě. Dík za ni. A moc zdravím.

    1. Mám radost, že se líbí i dalším lidem. Protože mi dala dost chození a čekání na kouřmo, ani zataženo, ani slunečno. Fotografie je kresba světlem, nic složitého.

  9. Pro Ládík: mám ráda takový terén, kdy se paseka mění záhadným kouzlem na skalní moře… Dík.

    1. Tady se mění horský smrkový les v kamenné moře (kvarcitu); proto je to NPR:
      https://imgway.cz/4Viy/IMG_6046.jpeg
      Šel jsem zkontrolovat počátek jelení říje, jsou tam kaliště. Jeleni i laně jsou na místech, ale zatím nic neprobíhá, je příliš teplo (bylo tam 12-14°C). Zvláštní jev, nikdy jsem to nepozoroval: spousta praváků nemá hlavy, ani torza hlav. Viděl jsem i docela mladé – které se draly z jehličí nebo mechu – byly to jen nohy do špičky, hlavu měl jen každý desátý. Nikde žádné stopy. Bez červů jen každý čtvrtý.
      https://imgway.cz/4Viz/IMG_6048.jpeg
      Že tam nikdo nechodil, dokazovaly i nadměrné hřiby, bohužel všechny staré.
      https://imgway.cz/97rC/IMG_6029.jpeg

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *