19. 5. 2024
Cestování / Hobby

Cadillac Tour 2023

Godotby Godot

(Cestopis)

Osoby a obsazení:

Kaďouš
Cadillac Eldorado 1974, V8, 8,2 litru, délka cca 6 metrů, šířka 2 metry, 3rychlostní automat.

Švagr
tedy manžel mojí sestry, majitel Kaďouše. Má za sebou dost škaredé zdravotní problémy, ale výlety s Kaďoušem si vzít nenechal.

Godot
toho znáte. Ve funkci závozníka.

Prolog

Švagr je trochu „magor“, protože dlouhá léta sbírá modely aut, má jich snad tisíce (drobná nadsázka) a tedy plný vlastní pokoj + kus obýváku (kdo si hraje, nezlobí). Cca před 10 lety ovšem spíše náhodou narazil na nabídku Cadillacu Eldorado z roku 1974, který jezdil v Kalifornii, byl k mání v Hradci. Tak si ho koupil a s pomocí podobných „magorů“ ho dal do kupy. Poslední roky spolu alespoň jednou ročně vyrážíme do okolí jejich bydliště nedaleko Budějovic (drobná vsuvka – jsem přesvědčen, že se do tohoto místa přestěhovali právě a jen proto, že tam na Kaďouše sehnal odpovídající garáž – původně pro Avii). Nejinak i letos.

Start

V časném dopoledni přiveze Švagr Kaďouše před dům, sklopí střechu, nasazujeme klobouky a vyrážíme, letos směrem na elektrárnu Temelín (JETE). Projíždíme několik roztomilých jihočeských vesniček, velmi upravených, často s novou hasičárnou, sportovištěm či koupalištěm – dary to od JETE, kterou, jak tvrdí Švagr, lidé v okolí elektrárny milují. Nedivím se.

JETE

Krajina je spíše plochá s pozvolnými návršími, tudíž cyklisté. Na úzkých silničkách nelze dodržet dostatečnou vzdálenost, proto je míjíme skoro krokem, ostatně Švagr nikde nepřekročí rychlost 50 mil (cca 80 km). Kdyby dodržel vzdálenost od cyklisty 1,5 metru, musel by mnohde jet levými koly v pankejtu…

(Veselá historka z natáčení: Při překročení rychlosti v obci existuje výmluva „ale já jel fakt padesát…. Jo, promiňte, ono to ukazuje v mílích, to jsem si neuvědomil“).

155 metrů vysoké chladicí věže elektrárny jsou samozřejmě viditelné z daleka, při dobré dohlednosti z půlky Jihočeského kraje (asi drobná nadsázka). Úžasné dílo, ke kterému mám osobní vztah, neboť klíčová technická zařízení (reaktory, turbíny, generátory) se vyráběla ve Škodě Plzeň, když jsem tam pracoval v (tehdy) ne zcela bezvýznamné funkci. Můj vztah k JETE je tedy mírně majetnický. Škoda jen, že se nepostavily původně plánované čtyři bloky, ale jen dva. Dnes by mohli mít Němci ještě levnější elektřinu…

Krajina v okolí JETE je protkána vedením vysokého napětí, protože ty 2000 megawattů je třeba z elektrárny nějak vyvést do sítě. Silnici směrem na Týn nad Vltavou lemuje po levé straně horkovod, který město zásobuje odpadním teplem z elektrárny. Podobný, ale delší, se staví do Českých Budějovic.

Koho by zajímaly podrobnosti k JETE, najde je třeba tady:
https://www.cez.cz/cs/o-cez/vyrobni-zdroje/jaderna-energetika/jaderna-energetika-v-ceske-republice/ete
nebo někde jinde.

Týn jen projíždíme, protože se stal „náplavovým městem“ s „imigranty“ technického původu – v podstatě taková ubytovna pro zaměstnance JETE, po těch letech jistě už domestikovaných. Ocitáme se tak na pravém vltavském břehu.

Zde drobná vsuvka:
Sousedé mojí sestry a Švagra se před pár lety přistěhovali do Jižních Čech odněkud z Ostravska. Podle jejich vlastních slov se ocitli tak trochu v ráji. On je jakýmsi hasičským šéfem na JETE, ona to má horší – pracuje na sociálce a k smrti nenávidí Cikány a teď také Ukrajince…. Má prý (pro mě sympatickou) přezdívku „kat“ – nikomu nic nepřizná, dokud nemá všechny potřebné doklady v dokonalém pořádku. To jen na okraj, že to není až takový ráj.

Bechyně

Poklidnou jihočeskou krajinou směřujeme do okresu Tábor k lázeňskému městu Bechyně, na soutok říčky Smutné s Lužnicí. Tato drobná historická osada (4900 obyvatel) působí velmi sympatickým, tichým až ospalým dojmem.

Vjíždíme po tzv. Duhovém mostě, který asi zaujme Alefa, protože je to 190 metrů dlouhý unikát: Duhový most v Bechyni – Kudy z nudy.

Zajímavý na první pohled, protože na něm je veden společný provoz silniční a železniční. Ona celá ta železniční trať Bechyně – Tábor je mimořádná, protože byla první železniční dráhou ve střední Evropě, která byla od počátku stavěna i provozována jako elektrická.

Podrobnosti:
Železniční trať Tábor–Bechyně – Wikipedie (wikipedia.org)

Zaparkujeme na moc hezky upraveném téměř liduprázdném náměstí pod věží kostela sv. Matěje z přelomu 13./14. století a nastává to, co vždycky – zájem kolemjdoucích. Hned se kolem Kaďouše srotí, nastává fotografování a žádosti mladých i starých – mohl bych si sednout za volant? Samozřejmě že ano, proto jsme sem přece přijeli, abychom vzbudili zájem! Máme s tím letité zkušenosti, co jinak nejde (obvyklé „máme ještě zavřeno“), s Kaďoušem ano, ten otevírá brány i lidská srdce.

Pokud si vzpomenete na reklamu „Nokia connecting poeple“, tak my jsme to přetvořili do podoby „Cadillac connecting poeple“. Kaďouš má sundanou střechu a tudíž se ani nezamyká, slouží ke všeobecné potěše. Ostatně – viz fotografie.

Na terásce kavárny si u jakéhosi Jugoše objednáváme kávu, budiž řečeno že výbornou. Oni ti jižané k tomu mají nějak vlohy či co. Obejdeme náměstí a vyrážíme na další etapu. K Bechyni podrobnosti třeba tady: Město Bechyně (mestobechyne.cz)

Hněvkovice

Proplétáme se několika vesničkami zpět k Týnu a po pravém břehu Vltavy směřujeme proti jejímu proudu. Teče tady v postupně stále hlubším zářezu až od přehrady Hněvkovice, která byla vybudovaná v letech 1980 – 2010 pro potřeby JETE, protože spotřeba chladící i jiné vody je tam obrovská. Velmi civilizovaně upravené okolí je téměř liduprázdné, provoz na silnici téměř nulový, výjimkou je jen pár cyklistů….. a také traktor, jehož řidič prudce brzdí, vyskakuje ze svého stroje a třese Švagrovi rukou, že už Kaďouše několikrát někde viděl a že je to úžasné… a pak jede zase za svými traktoristickými povinnostmi.

Do zdymadla připlouvá od Týna proti proudu jeden hausbót, ale celá operace je zdlouhavá a tak na její vyvrcholení nečekáme. Leč Švagr mě udivuje informací, že využití zdymadla je zdarma a že to platí už od Karla IV., že všichni, kdo postaví na vodním toku překážku, musí zdarma zajistit i její překonání. Vida, to jsem netušil.

K vodní nádrži Hněvkovice více tady: Vodní nádrž Hněvkovice – Wikipedie (wikipedia.org)

Je poledne a slunce začíná pražit. To bylo s Kaďoušem už před lety také jedno poznání. Klukovské sny o kabrioletu a větru ve vlasech jsou sice báječné, ale v létě je v takovém autě pořádné vedro, slunce připaluje a je třeba dát pozor na následky. Vítr sice může chladit, ale to na síle slunka nic neubírá.

Míříme k domovu, tedy na oběd a já po obědě domů, ovšem se zajížďkou do Zlivic u Písku pro báječný chleba z tamního pekařství (vozí ho jednou týdně i do našeho statutárního městysu) a potom nostalgicky vykoupat na jezu v Katovicích na řece Otavě – strejda Mirek mě tam před 63 lety naučil plavat. Stavět se v lesích v údolí Za horama nemá smysl, je sucho, houby nejspíš až na podzim.

Nezbývá, než se těšit na Cadillac Tour 2024!

Godot

Mám na krku nejen pomalu sedmdesátku, ale i manželku, dva už opravdu hodně dospělé (zatím) nevlastní syny a tři už dospělé vnuky. V životě jsem byl lecčíms, a ne vším, čím jsem byl, jsem byl tak úplně rád. » Medailon autora

View all posts by Godot →

You might also like

Víkend mimo Prahu

taiji rouli qiu

Týřov

50 thoughts on “Cadillac Tour 2023”

  1. Tohle nepotřebuje autorádio. Zvuk motoru je lepší. Já měl po podobném svezení hubu od ucha k uchu asi měsíc.

    Odpovědět

  2. Náhodou to v Bechyni, Týně nad Vltavou a okolí trochu znám. V roce 2019 jsem tam se svou firmou participoval jako subdodavatel na rekonstrukci mostu přes Židovu strouhu. Krásné okolí. Krásné bydlení v Bechyni. Kdybych byl tenkrát tušil, že budu provozovat tento web, fotil bych i to okolí. Ale mám jen fotky detailů ze stavby a jen něco málo z Bechyně… s přetržkami jsem tam pobyl 6 týdnů.

    Odpovědět

  3. Tužka napíše pro pana Godota,…díky, moc milé, opravdu příjemné čtení a prohlížení obrázků. Ať vám Kaďouš i nadále slouží a připravuje vám další nové zážitky.

    A ještě jste psal o krajině, kterou znám. V sedmdesátých letech bývaly v Bechyni na zámku týdenní sympozia na nějaké umělecké téma z výtvarného oboru. Mám na ně mnoho vzpomínek a Vaše vyprávění mi oživilo krásy Jihočeské krajiny kolem řeky Lužnice.
    Ještě jeden dík, zasloužíte si ho, že jste si dal s tímto letněprázdninovým příspěvkem práci.
    Tužka.

    Odpovědět

  4. … fuj, ty fotky našeho Godota s těma cyklistama a zpětným zrcátkem mi připomněly dnešní doslova hororovej večer, kdy si takhle jedu se svým ořem opravdu malou rychlostí, z asfaltu furt stoupá teplo z přes den rozpálenýho asfaltu, ruka z okýnka, vítr čechrá šedivěprořídlej vlas, potkávačky osvětlujou co mají a … a náhle zřím úplně u asfaltky (fakt jen pár centimetrů nad ní!!!) přede mnou ujíždějící titěrně malý, skoro úplně přehlédnutelný, červený světýlko a nad ním něco, co ve mně evokovalo černě komíhající NIC. Podvědomě sem přitáhl otěže a rychlost snížil téměř na rychlost kroku, když to červený světýlko se náhle jaksi přede mnou rozkutálelo a to černý NIC nad ním náhle zmizelo. Coby lety už vycepovanej šofér sem radši zastavil a vylezl z auta a … a málem mě jeblo, holenkové.

    V celkem nevelký podélný trhlině v asfaltce ležela do tý trhliny předním kolečkem zakouslá maličkatá koloběžtička a před ní úplně rozpláclej, vzápětí se z asfaltky zvedající, koloběžkář celej v černým, něco takovýho:

    https://www.google.com/imgres?imgurl=https%3A%2F%2Fwww.planeo.cz%2Fpublic%2F3c%2F5e%2F61%2F23473_86436_kbezka_02.jpg&tbnid=eyApnJ_8NL74_M&vet=12ahUKEwiAoMqPqZmAAxXQgv0HHQQlBswQMygdegUIARCuBA..i&imgrefurl=https%3A%2F%2Fwww.planeo.cz%2Fkatalog%2F3000885-kolobezky.html&docid=dWr6XGISuXhVXM&w=1000&h=562&q=mal%C3%A9%20elektrokolob%C4%9B%C5%BEky&client=firefox-b-d&ved=2ahUKEwiAoMqPqZmAAxXQgv0HHQQlBswQMygdegUIARCuBA

    Jo a ta koloběžka nebyla koloběžka, ale elektrokoloběžka, ale fakt tak maličká, že sem nevěřil, že uveze dospělýho člověka. Když sem zjistil, že ten týpek se sám zvedá z asfaltky a že mu asi celkem nic nebylo, v tu ránu mě popadl vztek a nebyl sem dalek rozdávat přesdržku.

    Řeknu vám, holenkové, že diskuse o tý jedenapůlmetrový vyhýbací vzdálenosti od cyklistů mi přijde úplně šáhlá, pokud se něco takovýho může pohybovat po silnicích (nevím), natož v noci!!!

    Odpovědět

  5. Díky za reportáž, s pěkným fotkami.
    Jinak, Bechyně je sice asi fakt díra, ale je tam SUPŠ, která má ve světě dobrý zvuk. Mezi těmi, kdo na ní odmaturovali, jsou i třeba Karel Kryl, Karel Roden, Miki Ryvola , Jan Kačer a další velikáni naší kultury.

    Odpovědět

    1. Soused Eda je elegán, líbí se mi, jak je barevně sladěnej:
      – štramácký nový holínky v bordostarorůžovým vysokým lesku
      – téměř v témže odstínu klín silonový buny
      – a z ní decentně vystupující límec košile podtrhující onu barevnou variaci!

      Bejt takhle já barevně kůl, tak bych se taky usmíval i nad tou mou už značně košatou břízkou čouhající z mýho vokapu!

      Odpovědět

          1. Já se omlouvám, moje vina. Ale ten ztracený komentář nepřinášel nic objevného. Tak snad žádná škoda nevznikla.
            —
            Godot potřeboval zveřejnit ty medvědí fotky (níže), a jak se WP aktualizuje, asi se ta funkce nějak změnila. Dělal jsem pokusy, jak na to vyzrát, a přitom jsem ten příspěvěk nevratně poškodil.

            Omlouvám se.

            Odpovědět

      2. Musím se přiznat … ač jsem neobyčejně skromný, ten obraz mi připomíná Šiškina a Eda je na něm lepší, než oni medvědi.

        Odpovědět

              1. Díky, Alefe.
                Na vysvětlenou:
                Vašek Chaloupek odchovával obě generace svých medvědů nejdřív doma, tak jsme je tam chodili s vnuky navštěvovat – s kondenzovaným mlékem.. Starala se o ně i jeho žena – ta musela mít svatou trpělivost s takovým dobytkem v bytě.

                Odpovědět

  7. Když ti vítr v hřívě vlaje
    cítíš volnost jako pták,
    z Beskydek jsou Himálaje,
    pociťuješ silný vztlak.

    Když ti vítr hladí plešku
    na lítání to moc není;
    rozhlížíš se po přístřešku,
    bezvětří se více cení.

    Když tě pleška strašně zebe,
    hledáš v kapse čepici.
    Nenašels? Tak to ti jebe,
    nebo jsi po opici.

    Odpovědět

  8. Tužka napíše,….kdybych měla břízku v okapu,…zaradovala bych se, protože,….protože bych ji po dvacátém říjnu jemně a opatrně vyndala a zasadila do lesa,….někde na okraj,…je to krasavice mezi stromy,….její dlouhé roční přírustky, měkké a poddajné připomínají ve vánku vlasy lesních vil. Zasadit strom je dobrý skutek,….sázím stromy kam má paměť sahá. Občas se jdu, nebo jedu na ně podívat. Mojí specialitou jsou třešně na lesních pasekách,….oroubované,…ptákům a náhodným návštěvníkům pro radost. A taky lísky. Letos budu sázet pět kusů, co mi vyrostly ze zapadlých oříšků,….veveruškám pro radost.

    Stromy jsou můj osud.
    Stromy jsou štěstí, co zůstává mi dosud.
    Šumění stromů tiší můj žal,
    strom je jedinec, co nikdy nezklamal.

    Tužka.

    Odpovědět

    1. Tužko,
      já sázím ořešáky do oplocenek a ještě to říkám revírníkovi.
      Ten je rád a já mám jistotu, že je za 10 let nenechá uříznout.
      U břízy a lískového oříšku je téměř jistota, že při prvním výchovném zásahu – prořezávka, probírka – je revírník nechá uříznout jako plevelnou dřevinu.

      Odpovědět

      1. Tužka napíše pro pana Jana z Helvajzu,…díky, to je bezva, že taky sázíte stromy. Většinou je to sázení do sousedova lesa,…je tomu rád. Umím roubovat, štěpovat, když se toho ujme víc, končí to u něho. Mají co česat, a někdy jsou mrzutí, když je někdo předeběhne a očeše to dřív. Dala jsem tam i štěpené ostružiny a maliny,….letos mají úrodu malin, ostružiny taky nasadily, byla jsem to kontrolovat. Neřekla jsem jim, že jsem k nim na podzim zakopala pytel zkompostovaného koňského hnoje. Ten hnůj byl dárek za to, že jsem koním dovezla přebytek mrkve,….no, výměnný obchod funguje.
        Něco sázím do svého kousku lesa, a taky na obecní, tam se o to moc nestarají,….břízu sázím na okraj, aby vynikla její krása. Už to nepočítám, ze začátku jsem si to psala s mapkou, kde jsem je sázela, poslední dobou už ne.

        Několik krásných mladých smrčků mi v lese před pár lety někdo uřízl před Vánoci. Sama bych si je neuřízla, mám smrček v květináči u vchodu a uvnitř jen větve ve váze.
        Co nadělám, už mám na zahradě připravenou náhradu, letos ještě ne, až za rok vysadím,….když se dožiju,….
        Tužka.

        Odpovědět

  9. Godote, nedávno jste psal o plánovaném setkání s Lacem Mlynářem. Už proběhlo? Máte chuť poreferovat?

    Odpovědět

  10. V Cadillacu Eldorado
    topí Kalor či Korado?
    Uvnitř střechy skelná vata
    vzadu teplo natotata.
    Když uhodí mrazy
    jsou v topení rázy.
    Uchází tam vodní pára
    pasažér si svetr párá
    je mu náhle nějak teplo,
    aby ho tak teplem kleplo!

    Odpovědět

    1. Taky mám desetikilové kladivo (přesně – 11,2 kg). Někdy ono háže se mnou (tady ne, tady se mi dařilo – loni v létě), nasazen vrták Ø52.

      Odpovědět

        1. Není to korunka, je to bourací čtyř-břit. Ten, co leží vedle nenasazen, je prům. 32. Korunkou (jádrovým vrtákem) by to bývalo bylo lepší, ale technicky i časově náročnější, stavba měla skluz, nebyl čas.

          Na fotografii praktickou ukázkou vyvracím argument, že to takhle vyvrtat nejde.

          Odpovědět

    2. Urazil bych si tím hlavu…
      Moje CZ 75 váží 1,17 kg s prázdným zásobníkem.
      Samopal Scorion EVO S1 pak 2,87 kg, též bez munice.
      I když k tomu připočtu brokovnici AXOR 12/70 a munici v zásobnících, na vašich 10 kg se nedostanu.
      Co s tím, ptám se?

      Odpovědět

  16. Když máš dlouhou kapotu
    není to na žebrotu.
    Na pastvinách leží bejci
    to bude stejk s jejich vejci,
    přes splav skočil pstruh –
    (ten byl velký, huh!)
    posypeš ho paprikou,
    sníš ho s klidnou mimikou.
    Z výfuku se linou tóny
    alty, jódly, barytony,
    kola šustí po asfaltu.
    Kolik to má vůbec kvaltů?

    Odpovědět

    1. S kvalty je tam nouze
      jsou tam jen tři, pouze.
      Řadí si je automat
      hlavní je však bankomat.
      Osmiválci chutná velmi
      žere jako velké šelmy.

      Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *