by Nasněžilo.
Za oknem je bílo a klidno. Je čas dosypat do krmítka, rozdělat oheň v kamnech (odmést sníh z pěšinky do dřevníku!), uvařit čaj, usednout do křesla a číst. Hudbu si k tomu pouštět nemusím, ta hraje sama někde hluboko uvnitř.
Je neděle.
—ﬡ—
Do Vánoc jenom krok
A místo motýlů jen vločky krouží
Sedmispáčům tma se dlouží
Než překulí se rok
Sýkorky klovou do oken
Na římse drobky šlápoty
Za okny tiše trpí lásky
V náruči bolest nahoty
Na jaře loňské husopasky
Pochopí že to nebyl sen
Než nová zima zazvoní
Bude nás víc než předloni
Otvírání studánek, 1989-1990
—ﬡ—
Taky nasněžilo a hned mám 4600 kroků s lopatou.
https://postimg.cc/k2pn1jb9
A vzhůru do práce, mám termín. Ve středu mám jet na Lysou, to je ohroženo, má sněžit ještě více. Včera jsem krájel dub, tak o zábavu je postaráno. Je dost v údolí a špalek na krosně sotva unesu.
Ptáčkům dám zatím vlašáky, zítra koupím slunečnici.
Já jsem včera svedl technologickou bitvu, shodou okolností u Slavkova, v níž jsem zvítězil nad rozpadavým a silně vyztuženým betonem (vrty pro odvodnění opěr mostu). Syn mně hodně pomohl a hlavně a naštěstí mně přemluvil, abychom to dokončili ještě včera (za tmy), jinak bychom to dělali dneska na sněhu.
Zavřu krám, až do jara: mokré procesy v t<0°C nefungují, tuhnutí cementových hmot v t<5°C ustává. To by si měli všichni technologové jasně uvědomit!!!
Přes zimu budu na zahradě kácet, co přerostlo - plevelné dřeviny: bez, jasan, jeden suchý ořech, švestky z odnoží...
Sedím u kamen a piju čaj (Černý šnek, FuJian).
Na té Lysačce topím Kameňák (akumulačky žerou) tepelným čerpadlem z Maratonu (je v tv na kameře). Kameňák se nesměl zateplit (jen střecha, 200mm PIR), tak jsem zvědav jak budou chladnout vrty a kam spadne topný faktor. Maraton jsem nedělal, tak to bude pokus… vedlejší Bezručovka mi 10 let šlape, jako hodinky. Tam byl i projekt zadarmo, je to skoro celé z darů.
U nás zatím nenasněžilo, ale taky zimní idyla. Ráno mínus devět, modro, slunno. U krmítka živo, pro jistotu máme ptačí restaurace dvě – aby se opeřenci různých druhů nehádali.
Kamna jedou na (skoro) plný výkon.
…hnedle bude jedenáct, j’adoube, dvanáct – je čas na něco menšího, j’adoube, většího!
Mimochodem, vánoce: dřív bývaly jednou za rok. Taky někomu z vás připadá, že přicházejí čím dál častěji? 🙂
Ano, přicházejí stále častěji, ale to je tím, že rok je čím dál tím kratší. Taky utečou daleko rychleji než dřív, i když – letos mají šanci pobýt tu s námi o něco déle, neboť (prý) letošní vánoční prázdniny mají být dlouhé.
Cukroví, stromeček, kapr, salát… vůně vánoc 🙂 Žena při pečení cukroví pustí koledy, součástí domácí výzdoby je „textilní galaxie“.
—
V kuchyni totiž máme něco jako „nástěnku“: velký rám cca 2.0 x 1.5 m, na který 4x do roka napínáme dekorační látku s vzorem, odpovídajícím roční době. Na zimu a vánoce to je tmavomodrá látka se zlatými hvězdičkami, ve vánočním čase se na této „obloze“ pravidelně zjevuje kometa – betlémská hvězda. – Jednou naše holky vedly rozhovor o šití parády (o čem jiném by se taky mohly ženské bavit, že), a dcera se přeřekla: místo textilní galanterie z ní vyšla textilní galaxie. A té vánoční výzdobě to už zůstalo.
Textilní galaxie se u nás rozzáří v adventní čas a vydrží až do cca začátku března, kdy zimní duchové opouštějí krajinu a dělají místo jaru. Vidět odcházet zimní duchy, to je nádherný zážitek – snad se mně to někdy podaří vyfotit. Ale teď je na řadě textilní galaxie.
Pokud je vesmír nekonečný, je v něm nekonečné množství textilních galaxií.
Nebo přijdou tak rychle, že si jich ani nevšimnu, jedině jejich „předvánoční svit“ v obchodech. Ten je předbíhá každým rokem víc a víc. Začátkem listopadu už je vánoční zboží v regálech. A zdražuje se. No jasně, když jsou ty Vánoce, tak je nutné nakupovat. Myslí si obchodníci. Já ne.
===
Rozhodli jsme se proto s kocourem, že letos Štědrý večer slavit nebudeme. Když tu nebude panička, tak to nemá cenu. Dárky si dávat nebudeme, že se máme rádi víme, tak co. A z cukroví se tloustne.
Stejně nevím, kde jsou vánoční ozdoby. Ve sklepě? Nebo jsme je vyhodili, když jsme místo stromečku mívali jenom pár větví z jedle nebo borovice ve váze? Kdo ví…
SEVERSKÁ…
Z dáli se ozývá skučení vlčí,
měsíc se na sněhu třpytí a skví,
potichu vodopád do ticha hučí
vše živé za dne teď v pelíškách spí.
Na lesní mýtině schůzku si dali,
víly a elfové severských ság,
zavřete očička kloučkové malí,
s nimi se netřeba ničeho bát.
Pohádky Severu plné jsou ledu,
třpytících zámků a sněhových dun,
pošlou sny plničké sladkého medu,
bílých medvědů, táhlých mořských vln.
Rozsvítí lucerny na tmavém nebi,
hvězdičky ozáří ledové kry,
rozsypou vločky, vyšlou své zvědy,
prověřit, zda děcka tiše už spí.
Nezbedná dítka pak postrašit přijde
kouzelník strašný, hrozivý Quiquern,
až ráno se slunkem které snad vyjde,
rozluští hádanku. 😊 Nastane Den…
https://youtu.be/KTmatjyd4KM?si=iRnOpzRuxJJMZLb1
Eskymácká rituální maska z jihozápadní Aljašky (Peabody Museum Harvard University).
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ae/Dance_mask%2C_probably_of_tunghat%2C_Southwest_Alaska_Eskimo%2C_collected_in_Kushunak%2C_probably_in_1905_-_Native_American_collection_-_Peabody_Museum%2C_Harvard_University_-_DSC05634.JPG
Takhle nějak podle mě vypadá Quiquern podle známé povídky Rudyarda Kiplinga.
U nás na západě jasno, trochu mrazivo.
Včera jsem byl plavat, šlo mi to na očekávání fajn, tak tři kilometry. V té pětadvacítce je to na zblbnutí – 120 bazénů. Dneska jsem spal skoro do oběda (s malou noční pauzou – kousek čabajky a malý Prazdroj), až měla Labuť starost, zda žiju.
Vánoce nemám rád, ale už jsem si zvykl přizpůsobit se šílení (postupně klesající intenzity) svého blízkého okolí.
Zima je dobrá jen k tomu, aby se člověk těšil na jaro. Mně by tři roční období stačila.
Největší problém mých treninků v éře závodního plavání byl vždy úkol správně spočítat uplavané bazény. Do stodvaceti napočítám po jedné jen s největšími obtížemi.
—
Pokud jde o roční doby, já jsem interně zimu úplně zrušil. V mém kalendáři jsou:
– jaro
– léto
– podzim
– předjaří
Předělem mezi podzimem a předjařím je zimní slunovrat.
Tužka napíše,….noo,….moc hezky jste to všichni napsali,….milé a uklidňující čtení.
Vánoce jsem měla ráda jen v letech dětství a brzkého mládí.
Pak jsem se opouzdřila, aby mě vánoční atmosféra všude kol dokola nevykolejila.
Prozatím nevykolejila,….
To s tou vánoční textilní galaxií je moc dobrý nápad.
Mám u dveří větší proutěný koš,…který má v době jara narovnaná jablka a různé zavařeniny.
V době léta vázu s květinami a letní plody, pokud čekám návštěvu,….rychle se kazí.
Na podzim jablka a zeleninu,….to bývají i koše tři.
Od Adventu, drobné dárky, jablka, ořechy, smrkové větvičky.
Návštěvy si mohou vzít, co se jim líbí.
Zimu jsem měla vždycky ráda,….vyhlížela první sněhové vločky. První bezpečnostní vázaní bylo nekřesťansky drahé,….makala jsem jak šroub, abych si ho mohla koupit a k tomu značkové lyže. Koupit si ještě oteplováky, na ně už mi nezbylo.
Lyžování mě už taky nijak nebere,….všeho dočasu,….nerada bych si udělala úraz,…halt, věk nezastavím.
A vánoční pečivo peču celý rok,….když mě honí mlsná,…..není co řešit,…..upeču.
Přeji příjemný předvánoční čas,…už mám nastavené na Vánoce výhybky…..Uvidíme.
Tužka.
Po vázání Kandahar s pevnými čelistmi a gumovými lyžáky jsem měl špičky Skimat a pevnou patu s napínákem lanka. Ale už v 1978 jsem si vzal na lyžák jen běžky a jezdil na nich po sjezdovce. Ve slalomu jsem přesto nebyl poslední.
Já jsem lyžařsky velmi opožděný.
Na gymnáziu jsme měli lyžařský výcvikový kurs (bylo mi 18) a všichni si na mně vylámali zuby.
Běžky mě naučil o dost později (někdy na vysoké) jeden můj kamarád, asi za den. Neřekl mně k tomu ani slova, pouze jsem ho napodoboval, a večer jsem se s ním vrátil na chatu už jako běžkař. Běžky mně vydržely až do cca 40+ let.
Pak jednou, s partou na horách – dost pozdě na jaře, sníh na tratích tál, kde jsem jeden den projel, druhý den už bylo bláto. Kamarád (jiný) mně nabídnul: jsem nachlazen, půjč si moje lyžáky a lyže. – To bylo něco úplně jiného, než kurs v 18 letech: přezkáče a karvingové lyže. Kam pomyslíš, tam samy jedou. Z hor jsem se vrátil jako lyžař, to mně vydrželo do cca 50+ let.
S toutéž partou (po jistých personálních obměnách, jak už to v životě chodí) na horách – kamarád (zase jiný) mně nabídnul půjčit snowboard. To byla změna! Zkoušel jsem to na SNB od rána, mlátil sebou o sníh, nic. Až jeden vlekař, který mě celou dobu pozoroval, povídá: přenes váhu na přední nohu a zadní odlehčenou nohou kormidluj. A svět se rozzářil a SNB mě začal bavit. Na lyžích už nejezdím – mám vysoký nárt a obout si lyžáky je pro mě utrpení. Snowboarďácké boty jsou naproti tomu jako papučky.
Tak uvidíme – třeba letos napadne a zase si trochu zajezdím. Ledecká ze mě samozřejmě nikdy nebude, ale to mně nevadí.
Mi vadí vleky a vlastně i lidi. Jezdím tam, kde není stopa, ale stále méně. Zimy stojí za psí štěk. Mám i staré norské sněžnice, ale ty jsou jen na jaro, do těžkého sněhu. Ze sportovního nářadí už kolo přebilo běžky. Ale vedou maratonky.
Na Helvajzu bylo ráno -18.
Sníh zatím nic.
Co napadlo do dnešního rána, za večera a za noci úspěšně vymrzá. Ráno nebude po sněhu ani památky, leda na kapotách aut zůstanou nějaké zbytky…
Fučí, mrzne, pod barákem se nám pase jelen, mladý desaterák:
https://postimg.cc/Tp4wDLsv
(mobilem na 150m)