by 
Tyto kartičky, tištěné na tvrdém kartónu, budou rozeslány
do všech rodin, které mají přístup k internetu
Premiér Fiala – moje vlastní syntéza předvolební kampaně a jednoho z projevů
—ﬡ—
Můj milý deníček mě zná, a proto – na rozdíl od Tebe, můj milý čtenáři – nebude překvapen, když se veřejně přihlásím k těm, kteří občas dají na různé tzv. esoterické nauky. Podrobně to můžeme rozebrat někdy jindy – teď se omezím na konstatování, že svět je daleko komplexnější, než jsme ochotni si připustit, a (zjednodušeně řečeno) informace o všem jsou všude. Jádrem (některých, ne nutně všech) esoterických učení jsou postupy, jak se oněch rozptýlených informací dopátrat a zkoncentrovat je natolik, aby byly vyslovitelné lidskou řečí.
V tomto bodě může být významnou pomocí intuice. Sám pro sebe se domnívám, že intuice zpracovává signály, které k nám z okolního světa sice přijdou, ale přes bariéru našich mentálních návyků neproniknou do vědomí. Intuice nám je zprostředkuje jako pocit, a pak je jen na nás, zda kromě racionálních kalkulací vezmeme v úvahu i své pocity. Myslím, že většina z nás dělá to celkem často, ale veřejně se k tomu nepřizná v obavě z posměchu.
V dobách, které už dávno odnes’ čas, působila v ČR banka Haná. Možná, že někteří si na ni ještě vzpomenou. Svůj první bankovní účet jsem si kdysi otevřel u ČSOB, ale nebyl jsem tam příliš spokojen. Tehdy bylo v bance (v každé, nejen v ČSOB) všechno na dlouhé lokte a navíc – u „mojí“ pobočky se prakticky nedalo zaparkovat. Takže jsem úplně zajásal, když se z tuzemského bankovního rybníčku vynořila banka Haná a otevřela pobočku kousek od mého bydliště, s pohodlným parkováním v blízkém dosahu.
Malá banka, malá pobočka, malé město – všechno šlo rychle a pohodlně. Jako klient jsem to nijak detailně nesledoval, zajímaly mě jiné věci (aby mně zákazníci platili a do banky chodily peníze). Banka Haná evidentně rostla, po kraji vznikaly její pobočky a na plakátech měla spoustu reklamy. A tehdy se to stalo.
Jedna z reklam, která měla propagovat solidnost a spolehlivost banky, zobrazovala velkého nebezpečně vyhlížejícího krokodýla, kterak drží v tlamě obrovskou zlatou minci. Text pod obrázkem sděloval něco jako „vaše peníze pevně držíme a jsou u nás v bezpečí“ – nepamatuju si přesně. Co si ale dodnes pamatuju zcela přesně, byl pocit, který se dostavil, když jsem tu reklamu spatřil. A opravdu, opravdu to nebyl pocit jistoty a bezpečí, spíš naopak. Formulaci stále hledám těžko, ale v „bankovním“ kontextu bych to vyslovil asi takto: „…ta banka nebude v dobré kondici.“ Obrázek na reklamě mi podsouval neodbytnou otázku: vrátí mi ten krokodýl mou minci, když si pro ni sáhnu…?
Založil jsem účet jinde a převedl peníze. Krátce na to banka Haná skončila – pokud si dobře pamatuji, o peníze tenkrát snad nikdo nepřišel; ale ten signál…! Brr.
Jistě se teď ptáš, můj milý čtenáři – deníček se neptá, on to ví – co mají společného banka Haná a Petr Fiala. – Inu, vlastně celkem nic, jenom ten pocit, když vidím reklamu: brr.
Atrapa střelné zbraně říká něco o tom, jak citlivě chce Petr Fiala vládnout, a ta nápadná červeň signalizuje, že to ani nebude příliš skrývat. On to svým voličům v symbolické rovině dokonce sděluje předem, ale mnohým z nich to přes bariéru mentálních návyků neproniklo do vědomí. – Tak co teď?
Možná bychom měli všem rodinám, které mají přístup k internetu, před volbami rozeslat na tvrdém kartónu tištěnou kartičku s tímto sdělením:
Doufejme, že v té době bude to ještě dovoleno.
—ﬡ—
Banky a „zvířecí“ instinkty
Přesto, že pracuji s technikou, je to jenom nástroj, není to něco, co bych obdivoval jako mladý muž své kýžené nové auto. Sice pracuji s počítačem, ale ani nevím, jaký je tam procesor nebo paměti. Podstatná je ta práce, kterou má PC odvést. Spolehlivě, každý den.
Protože pracuji s neviditelným médiem, se zvukem, musím vědět, jak který zvuk na koho působí, kdy, a proč. A tam už je dost místa na intuici.
Poznatek o intuici: Koncem devadesátek jsem měl tu svoji trochu peněz, tu malou hovniválovu kuličku uloženou v záložně, abych měl co nejmenší ztráty inflací. Aby úroky byly aspoň přibližně stejné jako inflace. Fungovalo to, ale musel jsem na tu jejich úřadovnu občas osobně zajít.
A jednou jsem tam přišel a – zavřeno. Pobočka byla přemístěna na novou adresu. Už před několika týdny mi začalo blikat malé červené světýlko, to když tu náhle začali organizovat nějaké „soutěže“ nebo spíš loterie, závislé na výšce vkladu. Tak jsem se vydal na tu novou adresu a zjistil, že z původních, honosných prostor na náměstí se přestěhovali do malých, tmavých kanceláří. V ten moment se mi rozsvítilo velké, blikající světlo a když už jsem tam byl, požádal jsem o okamžitou výplatu svého vkladu. Mladá paní za stolem mi začala vysvětlovat, že budu muset zaplatit nějakou smluvní pokutu a že přijdou o nějaké další benefity a dívala se na mě tak nějak jako vědec na laboratorní krysu před vivisekcí. To už světlo blikalo jako atomový výbuch a přidaly se i bzučáky a sirény. Trval jsem si na svém, paní vyplnila na počítači nějaký formulář a poslala mi peníze poštou.
Ale viděl jsem, že jsem u té osoby evidentně stoupl v ceně. Už jsem pro ni nebyl krysa na pitevním stole. Ta hezká paní asi věděla něco, co já jenom tušil, ale byla loajální ke svému zaměstnavateli.
Příští týden záložna zkrachovala, nebyla pojištěná a její klienti se pak dlouhá léta soudili o zbytečky svého majetečku.
Banka, (zvolil jsem ji protože ležela po cestě z domova do Ústavu, kde jsme oba pracovali) kde jsem těch pár set tisíc převedl, zkrachovala asi rok poté. Tedy – byla vytunelovaná svou italskou „matkou“. Prý velmi chytře. Týden jsme žili z toho, co jsme měli v peněženkách, než jsme dostali své gáže. Chůzi po „kraji dluhové propasti“ jsme tehdy zvládli, půjčovat jsme si nemuseli.
Tak tahle banka naštěstí pojištěná byla a dostal jsem po několika měsících 90% svého vkladu. Od té doby mám vždy banky dvě.
Opasek i kšandy!
P.S.:Teď mi moje banka nabízí možnost vést několik běžných účtů najednou, aniž bych za jejich vedení musel platit. Budu muset zjistit, proč to dělá. Z lásky ke svým klientům to nebude…
Já myslím, že proto, že mít úspory na více účtech ( = u více bank) je docela běžnou praxí. Někdy lidé zůstávají u jedné banky ze setrvačnosti a k jiné je přivede nová životní praxe.
Banky to vědí (myslím, že o každém jednom vkladateli to lze zjistit) a pod záminkou zjednodušení obsluhy účtů si lákají vlastníka peněz pod svou střechu.
Možná je i jiný důvod, nevím…
Peníze na více účtech a doma mít hotovost v menších bankovkách na měsíční potřebu.
Pokud někdo investuje do zlata a pod. neměl by mít certifikát, kolik toho mu banka vyplatí, ale měl by mít fyzické zlato uložené doma, nebo na bezpečném místě 🙂
Jako bývalá letitá účetní mohu vřele doporučit. Kyž se hýbá ekonomika v gigantických rozměrech, a všichni víme že dolar se začíná otřásat, tak je nejlepší uložit si peníze na více místech a pokud možno do drahých kovů. Sice se neprodávají snadno se ziskem,. později ale máte jistotu že je vždycky někdo koupí. A prchá se s nimi na velké vzdálenosti taky dobře, protože většinou jich nikdy není tolik, abyste je neunesli 🥹. Ono instinkty je vždycky dobré poslouchat. Ty lidské a tuplem ty zvířecí. 👍
Ano, tak to praktikuji.
A ještě něco, co mi řekl můj syn, ajťák, který se stará o bezpečnost mezibankovního styku u jedné velké banky:
Nikdy nemít bankovní aplikaci na telefonním čísle, telefonu, které mám nahlášené jako potvrzovací pro svou banku. Tím nesmírně ulehčím hackerům vykradení konta. Přečíst ze SMS potvrzovací kód, když už je hacker zaháčkovaný v telefonu mu umožní předstírat, že jste to vy, kdo vybírá peníze.
Ještě se vrátím k obrázku, který doprovází tento článek. – Dnes by pod ním mohl stát text:
Už tenkrát jsme tušili, že je to nebezpečný debil, ale že naše tušení bude tak dalece překonáno, netušil nikdo.
Fuj. Pryč od politiky.