Chvála větného rozporu

Titulek, který záměrně připomíná nadpis nedávno publikovaného článku, je samozřejmě nadsázka a zároveň má oblíbená disciplína – hra se slovy: ze slova rozbor vystřihneme písmeno „b“, otočíme kolem vodorovné osy, nalepíme zpět – a rozpor je tu jako malovaný. Totéž obdržíme, jestliže si pohrajeme se znělostí oné souhlásky.

Leč dosti hraní: chyba v článku paní Bellové, na kterou upozornila pečlivá a svědomitá veverka, není svého druhu ojedinělá: tu a tam do ní upadá nejeden autor, nejeden mluvčí. Koneckonců, i v diskusi pod zmíněným článkem najdeme několik různých pohledů na to, jak by měla inkriminovaná věta znít. Poznenáhlu ve mně vyklíčilo podezření, nečíhá-li tady na uživatele jazyka nějaká past, do které se občas někdo chytí.

Vzal jsem tedy spornou větu a ořezal ji „na kost“ – tak, aby struktura zůstala nedotčena, ale košatost větných členů jsem odvážně „vyvětvil“, aby nepřekážela. Zajisté by zcela regulérním postupem bylo provést větný rozbor; ale jak jsem se už jinde přiznal, mnohé jsem zapomněl, a obávám se, že než bych tuto disciplínu znovu nastudoval, živost tématu by vyprchala. Pokusím se tedy obejít bez větného rozboru.

Věta po úpravě nedává tak úplně smysl (případně – získává smysl zcela nový), ale to nevadí – v této chvíli nejde o obsah sdělení, nýbrž o strukturu.

Opsal jsem si větu z článku paní Bellové, vzal gumu a začal mazat – v několika krocích, asi takhle:

1. Bez znalostí a bez kritického myšlení, které přinesla čtenářská revoluce, se mnoho občanů moderních demokracií stává stejně bezmocnými a důvěřivými jako středověcí rolníci – ovlivňovaných iracionálními apely a náchylných k davovému myšlení.
2. Bez znalostí a bez kritického myšlení, které přinesla čtenářská revoluce, se mnoho občanů moderních demokracií stává stejně bezmocnými a důvěřivými jako středověcí rolníci – ovlivňovaných iracionálními apely a náchylných k davovému myšlení.
3. Bez znalostí a bez kritického myšlení, které přinesla čtenářská revoluce, se mnoho občanů moderních demokracií stává stejně bezmocnými a důvěřivými jako středověcí rolníci – ovlivňovaných iracionálními apely a náchylných k davovému myšlení.

Výsledek má redukce nakonec vypadá takto:
(1) Bez znalostí se mnoho občanů stává bezmocnými jako rolníci – náchylných k myšlení. (Bell)

Z upravené věty vidíme přímo a hned dvě věci: jednak to s lidstvem možná ještě nebude tak zlé, když v souvislosti s ním hovoří se o náchylnosti k myšlení, a jednak a hlavně je zřejmé, že část věty za pomlčkou opravdu nepasuje k celku, který v předchozí části věty stojí.

Povzbuzen výsledkem redukce, jakož i znovuobjevením schopnosti ovládat gumu, podrobil jsem téže úpravě obě varianty, nabízené veverkou (A a B), stejně jako produkt automatického překladu, který nám v diskusi nabídl laskavý čtenář MK. Ve finále máme tedy čryři varianty vykostěné věty, pro pořádek je napíšu pěkně pod sebe:

(1) Bez znalostí se mnoho občanů stává bezmocnými jako rolníci – náchylných k myšlení. (Bell)
(2) Bez znalostí se mnoho občanů stává bezmocnými jako rolníci – náchylnými k myšlení. (A)
(3) Bez znalostí se mnoho občanů stává bezmocnými jako rolníci – náchylní k myšlení. (B)
(4) Bez znalostí se mnozí občané ocitají v situaci jako rolníci – náchylní k myšlení. (MK)

Zdá se, že náchylnost k myšlení převažuje spíše u rolníků, což je dobrá zpráva – po globální katastrofě, do níž se svět aktuálně řítí rychlostí splašeného elektromobilu, nám možná ku pomoci opravdu nezbude nikdo než oni opakovaně zmiňovaní rolníci.

Když se teď zahledíme na čtveřici vykostěných vět, „past“, nastražená na autora, stává se viditelnou. Označme barevně ty větné členy, které k sobě bez ohledu na zbytek věty správně pasují:

(1) Bez znalostí se mnoho občanů stává bezmocnými jako rolníci – náchylných k myšlení. (Bell)
(2) Bez znalostí se mnoho občanů stává bezmocnými jako rolníci – náchylnými k myšlení. (A)
(3) Bez znalostí se mnoho občanů stává bezmocnými jako rolníci – náchylní k myšlení. (B)
(4) Bez znalostí se mnozí občané ocitají v situaci jako rolníci – náchylní k myšlení. (MK)

Kdybych onen článek překládal já, asi bych u této věty, jejíž konstrukce není úplně jednoduchá, nejdříve dospěl k variantě blízké tomu, co čtenáři MK nabídl automatický překlad. Jenže – mým vkusem poměřováno – ten překlad je sice přesný, ale mně připadá poněkud toporný a určitě by mne napadlo, že bych ho mohl přeformulovat. A jak? – Inu, máme tady mnoho občanů, náchylných k…, to je jádro sdělení – a kolem toho jádra bych stavěl zbytek přeložené věty. Ta je sama o sobě dost nepřehledná, a šup – „past“ sklapne, protože přehlédnu nezbytnost vzájemného přizpůsobení větných členů. Nota bene, článek, překládaný paní Bellovou, patří k těm delším – pozornost na konci snadno otupí.

Co si z toho všeho mohu odnést?

Paní Bellová má sice v článku chybu, ale její zásluhu na zprostředkování zajímavého zamyšlení českému čtenáři to nijak nesnižuje. Mám-li být poctivý, musím připustit i skutečnost, že paní Bellová o chybě ví; jen zkouší, nakolik je čtenář pozorný: zdalipak je náchylný k myšlení alespoň tak, jako v upravené větě zmiňovaní rolníci? – Je-li tomu tak, věřím, že (zejména zásluhou veverky) jsme my, obyvatelé Literární kovárny, se ctí obstáli.

Jako autora mne to utvrzuje v přesvědčení, že „autorská slepota“ je všudypřítomná a stále bych si měl ověřovat, jestli to, co jsem napsal, skutečně odpovídá tomu, co jsem napsat chtěl. Děkuji paní Bellové i autorům a návštěvníkům Literární kovárny. – Jo, a ještě něco: přijímám závazek obnovit své znalosti větného rozboru.

Lectori benevolo salutem – laskavému čtenáři pozdravení!

—ﬡ—