24. 4. 2024

Důchodcovo pozdní dopoledne

Ranní pracovní povinnosti (razítkování výkresů v sídle objednatele) skončily neočekávaným úspěchem – dříve nedohodnutá cena se ustálila na nečekané výši – o celý důchod nad cenou očekávanou. Kdyby takhle trh fungoval všude…

Šťastná událost se stala pobídkou pro okamžitý výlet; včerejší předpověď slibovala sucho a 24°C, ideální podmínky pro sběr borůvek. Hřeben je v autě pořád, bandaska taky, kletr, běžecký pás pro litr tekutin, inovejtky jsou na nohách … ještě přibíráme ségru mé čtvrtky (co ji exmanžel vyhazoval z okna a přece je u něj) a hurá do Beskyd. 

Volba místa padne vždy tam, kde jsem ještě nikdy nebyl. Tentokrát to padlo na nejnižší tisícovku Nad Kršlí, 1002 m n.m., pod níž je autobusová točna a hospoda U Bebka. Vedle potůčku u točny parkuju, z kufru jde ven kempingový stolek a 2 křesla + nějaký skromný bufet, aby dámy měly pohodu, než se vrátím nebo než se odeberou do hospody. 

Cesta stoupá zprvu po lesní asfaltce po modré, pak se zvedne po pěšinách mimo značky – podle mapy.cz to trvá 2:01h. Když důchodce mé hmotnosti 102kg trochu popoběhne, zkrátí obyčejně čas na polovinu a tím si udělá prostor pro sběr borůvek a jiné kochání přírodou. Kontroluju počasí – ejhle – ve 14:00 má přijít deštík s 30% nadějí. Podle radaru je to blbost, ale co … tak sklidí stolek a vlezou do sucha. Míjím nejvyšší jedli, jakou jsem kdy viděl a mašíruju do svahu po pěšině, která se pomalu mění jen v průchod vysokou trávou a kapradím pro vysokou zvěř. Porost se rozevírá, hodinky ukazují cca 950m a všude borůvky. Modro. Začíná pršet. Preferuji ovšem dosažení kóty 1002; objevují se skalky, které v Beskydách nejsou moc vidět. Převisy, mechy, vyvrácené smrky, rozhledová místa. Už se musí po čtyřech. Klouže to. Jak seběhnu dolů? Déšť se mění v pořádný slejvák. Co s mobilem? Do bandasky v ruksaku? Fotím vrcholový nápis na placatém kameni. Borůvky na mě počkají… dnes ne. Nevzal jsem si (blbec) z auta pláštěnku – a to ji mám luxusní, vojenskou, sovětskou, zevnitř má úchyt na sapík, v té by se sbíralo! Příště ji dám do ruksaku napořád. Obracím to a kupodivu bez držkopádu dobíhám k autu v čase 2:10h za obě cesty. Suché hadry jsem včera z auta vyhodil, byly propocené z předchozí akce. Tak jen celtu přes sedadlo a vzhůru vstříc důchodovému odpoledni. 

Psáno 1 prstem na mobilu, vleže. 


Odesláno z iPhonu

Ládik!!!

I technická zpráva může být básní, i báseň může být technickou zprávou. Obojí je možné. » Medailon autora

View all posts by Ládik!!! →

57 thoughts on “Důchodcovo pozdní dopoledne

  1. Hyperaktivní jedinci jsou obdivuhodní, ale nejsem si jist, zda se s nimi dá žít.
    Ještěže mi Ládik žádné návrhy v tomto směru nečiní……
    Dolce far niente, kdy jediný rušivý zvuk představuje občasné otočení stránky v knize či usrknutí z šálku kávy.
    Jak kdysi nakreslil Renčín – příroda, příroda… není to to zelené s modrým nahoře?

    Neberte to jako atak, ale můj lesy milující katovický dědeček vždycky říkal, že sběr borůvek s hřebenem je prasárna. Nevím – je, nebo není?

    1. Hřebeny a prasárna… Říká se to, ale říká se ledacos.
      Mě sběr čehokoli těžce nebaví. Sběr lesních plodin, to znamená upřený pohled do země a zaměření na detail. To není má parketa. Já se celý život nedívám blíž než na obzor. Proto hory, proto moře.

      1. Vzorem mi byl otec. Ten říkal dvě veci:
        1. Chlap, který sbírá borůvky mu připadá jako válečný zajatec
        2. Měl osobní rekor 126 borůvek

      2. Mě zajímá les, je to moje druhá láska. A tomu nelze dohlédnout k obzoru, tak jdu do detailů. V podstatě jsem vyrostl v jesenickém lese, chyběla mi jen matka vlčice. Umím stopovat jeleny, celý den jít po stopě. K ničemu mi to není – ale ten pocit, přiblížit se na 10m!, ne v říji (to by bylo jednodušší). Z hub sbírám jen hřiby a křemenáče, jen malé, velké vyfotím a přinesu domů obrázky. Knihovna plná lesa a hor, místo Hegelů a Kantů a slovutných umělců (ale našli by se). Zjišťuji, že čtení v důchodu není pro mě to pravé ořechové. Lepší je kontakt s přírodou a lidmi s ní spjatých.

    2. Mám jiný názor. Sbírám hřebenem už 55 let, ve stejných místech a na borůvčí to nemá vliv. Nesbírám totiž listy. Nedržím hřeben oběma rukama – to jen velký (30 cm) kdy už listí opadlo a borůvky visí (půlka října… ale to bylo kdysi, dnes sbírám jen pro okamžitou spotřebu, nic se nezavařuje). Druhou se drží keřík. Za ty desítky let mám vlastní zkušenosti – délku zubů, jejich průměr, zejména rozteč a tvar. Mohu sbírat i dolů, aby borůvky nepadaly – to třeba ve Velké kotlině, dokud tam nebyli ochranáři, nebo v mlze. Mnohem horší jsou ruční sběrači, kteří porosty pošmatlají místo vedle místa. Já sbírám 10 litrů za hodinu a stačí mi 2 litry, jsem v porostu 15 minut a stojím téměř na místě. Co oni? Kolik jich je, aby naplnili za hodinu kýbl? A co po sobě nechají? Není to od nich prasárna?

      1. O.K. Nemám osobní zkušenost. Sbírám jen při houbaření, jaksi mimochodem, a to rovnou z ruky do huby.
        Ovčas si borůvky pokrytecky koupím, když je prodávají u silnice.

  2. Tužka napíše,…díky za obrázky, díky za text.
    Beskydy,…je to dost let zpět, opakovaně jsem jezdila do Beskyd. Mám to tak celý život, kde mne to zaujme, tam se vracím víckrát. Když pak náhodou, nebo s úmyslem objevím jiné místo, jiný kraj,…a zaujme mne, jezdím zase opakovaně tam.
    Mám ve svých plánech navštívit i místa, kde jsem ještě nikdy nebyla,….občas o nich čtu, prohlédnu foto,…plánuji,….jenže, čas, ten neúprosný čas,….nedostává se mi.
    Mimo volné přírody a procházky krajinou, tak s oblibou navštěvuji zahrady a parky…..a taky hřbitovy, to jsou vlastně taky zahrady.

    To by pro dnešek stačilo,….diky, pane Ládíku.
    Tužka.

    1. Paní Tužko,
      ani nevíte, jakou jste mně udělala radost tou zmínkou o procházení hřbitovů…
      Když byly naše ratolesti ještě malé, snažili jsme se s nimi, v rámci možností, trochu pocestovat po evropských zemích. V každé z nich jsem se během cesty několikrát podívala i na místní hřbitov. Rodinka se tím upřímně bavila a pošklebovali se, že mamina má nějakou divnou obsesi… Jenže ono je docela zajímavé, jak se tato místa posledního odpočinku liší. Zcela jiná architektura, výzdoba, vysazené rostlinstvo atd. je na jihu Evropy (např. Itálie), naprosto jinak je to na severu (Dánsko, Norsko), jiné zase třeba ve Skotsku.
      A máte pravdu, v podstatě jsou to zahrady či parčíky… většinou je tam klid, ruch života se zde tak nějak ztišuje, někdy jsou součástí výzdoby zajímavé nebo neobvyklé artefakty. Často tu člověk zahlédne třeba i ptáky či motýly, které v okolí jinak nenajde…

      A jak to nakonec dopadlo? Inu, rodinka si nakonec zvykla a hřbitovy a hřbitůvky se mnou začala časem navštěvovat i má dcera… 🙂

        1. Věřím. Tyto země se mi, bohužel, zatím nepodařilo navštívit. Ale na Island bych se moc ráda někdy podívala. Znám ho jen z knížek, fotek, videí… země jako z jiné planety.
          A také bych se ráda ještě někdy podívala do Norska (i když už to tam asi nebude takové, jako před cca 18 lety, ale mimo větší města se to, doufám, snad až tak moc nezměnilo…)

  3. Ládiku, žijete v ráji.
    Obrázky osvěžily – máme sice les za rohem, ale je vyprahlý, zaprášený, vyzařuje teplo i večer – na polní cestě je po západu slunce příjemněji než uprostřed lesa.
    Teď snad konečně začíná aspoň krátké období dešťů.

      1. Jen jestli to neděláte špatně, s těmi houbami. Já když do lesa jdu, hledím ke korunám stromů, houby nehledám – a taky houby najdu.

        Ne, kecám. Najdu spoustu kilometrů.

        1. Já houby sbírám rád, ale ke korunám stromů ten pohled stáčím velmi často.
          Je to profesionální deformace – hledám, zda není strom napaden kůrovcem 🙂
          Také koukám na to, zda není les příliš hustý a nepotřebuje probírku.
          Moje borůvková rychlost byla litr borůvek/hodinu, pravda, zdejší borůvky nejsou tak veliké jako na horách.
          Od té doby co máme na zahradě muchovníky, na borůvky už nechodím.

          1. Wbgarden (Acz) hledal v korunách čarověníky. .. šplhal pro ně, sadil a pojmenovával; dal mi Frantu, jenže ten uhynul.

          2. To znám. – To je jako když já přijdu do kostela. Můj první pohled zamíří ke klenbám, hledám trhliny. Pak k nadpraží a ostění oken, letmo minu vitráže, a hledám trhliny. Pak pilíře, a taky podlaha – dlažba je křehká, mívá trhliny. Trhliny, jejich poloha, tvar a směr mnoho prozrazují.

            Pak si uvědomím, že v kostele bývá k vidění i spousta dalších zajímavostí 😀

  4. Pracující zsiná, bledne;
    důchodcovo dopoledne
    je krásnější, nežli práce.
    Zalehne se na matrace
    nebo jede na borůvky,
    mlsají se polské krówki
    nebo jiné pochutiny
    (žádné fádní pokrutiny)
    na pikniku u potůčku.
    Vůně špeku, vůně bůčku
    přitahuje orly, rysy,
    důchodce je velkorysý…

      1. Je pravda, že vůně špeku a bůčku je sympaticky přitažlivá. – Kdyby Ládik!!! nazval svůj článek „důchodcovo postní odpoledne“, bylo by to o něčem jiném.

        Stačilo v jednom slově nahradit znělé neznělým – a ejhle, jaká změna!

          1. My jsme teď absolvovali jídelní odpoledne. Fotil jsem, dcera zapisovala.
            Teď mám nařízeno sledování filmu, po filmu hodím fotky na blog.

  5. Když prší, tak je se doma.
    Práce (trochu povědomá)
    nějaká se najde,
    ale brzy zajde,
    bo se dělá po paměti,
    žádné zmatky, žádné změti.
    Pětka přijde na účet,
    zítra může zahučet;
    A důchod to všecko jistí.
    Zlatý socík, komunisti!

  6. Tužka napíše pro Teta Karla…díky. Původně jsem chtěla o hřbitovech psát, ale pak jsem začátek smazala,…přecijenom, … hřbitov je spojen se smutkem ,….blog pana Ládíka byl o kouzlu přírody v Beskydech,…tak aby to zůstalo v dané rovině.
    Až bude tento blog překryt novými, tak se sem vrátím,…a třeba jen pro Vás o mých návštěvách hřbitovů napíšu.
    Není to o smutku,…vnímám to jako estetický a výtvarný zážitek,….ráda maluji zátiší,….a hroby jsou taková zvláštní zátiší,….která o něčem vypovídají.

    Beskyde, Beskyde, kdo po tobě ide? Černooký bača ovečky zatáčá….Aj bačo, bačo náš. Černů košulu máš. Kdo ti ju vypere, když maměnky nemáš?….Ač nemám maměnku, ale mám galánku, ona mi vypere černů košulenku….Až mně ji vypere, a pěkně vyválí, když půjdu k muzice, každý mě pochválí….

    Tužka.

        1. Dnes v Brdech na příbramsku v košíku dlouho jeden jediný malý klouzek, navíc ožraný od slimáků. Pak se přidalo ještě několik dalšich, rovněž malých, ale aspoň kompletních.
          Jindy ze stejných míst i s dvěma košíky výstavních pravých hřibů.

          Ale v lese bylo krásně.

  7. Tužka napíše,….byla jsem na hřbitově,….je tam kout, kde nejsou hroby,…je zastíněn lipami. Tam rostou houby. Nevím, nikdy jsem neviděla, že by je někdo sbíral. I dnes chodilo několik lidí kolem, nahlédli do těch míst,….než jsem odešla ze hřbitova, šla jsem se podívat, zda někdo sameťáky vyloupal,…nene, byly tam, pěkný. Asi ti návštěvníci byli vychovávání jako já v dětství,….“Ze hřbitova se nesmí nic brát, nic odnášet. Patří to mrtvým. Mohl by si pro to některý z nich v noci přijít a tebe potrestat ošklivými sny.“….Říkavala mi moje nevlastní babička, s kterou jsem chodívala na hřbitov.
    Ovšem, jsou jedinci, co toto pravidlo nectí. Dnes jsem jela na hřbitov proto, že když jsem tam byla před týdnem, tak mi opět byly ukradeny keramické nádoby na květiny a ozdobná skla na umístění svíček. Od šestnácti a půl roku svého věku se o hrobku starám,….za tu dobu to bude jistě přes sto kusů různých nádob a váz.
    Když vidím, že je místo prázdné, kam jsem to posledně dala,….pronáším zaklínadlo,….Ať jim ruce zchromnou,….nač odpouštět,….i v Bibli se píše o trestech a pokání za špatné skutky.

    Měla jsem úmysl do lesa nahlédnout,….ale, při cestě je kamenická dílna,…..majitel prodává i ozdobné kameny jako těžítka,….prohlédnu si je vždycky, zopakuji geologii,…. už jsem si u něho několikrát něco koupila,….dnes ne,….ale jeden šutr se mi opravdu líbil,….musela bych si objednat náklaďák a nějaký stroj, co by šutr naložil a taky složil a dal na místo na zahradě. Byla v něm i šikovná prohlubeň, vypadala jako přírodní, mistr kamenický se dušoval, že se místa ani nedotkl……bylo by to pěkné pítko pro ptáky.
    Nemohu mít všechno,…takasi. Tužka.

  8. K včerejšímu podvečernímu výletu.

    Ládik!!!17 srpna, 2023 07:31
    Nikde lidská stopa, ani zlomené stéblo nebo dokonce otisk, nenalomené větvičky. Jen stopy laní a jelenů, zvuk velkého ptáka (snad tetřev); dávné stopy po těžbě dřeva, opravdu hodně staré. Hřibů všude hojně – ve vysokém lese zasychajících, na kraji houští ještě dobré, ale málo mladých. Už bez červů, první vlna minula.

    Odpovědět

    Ládik!!!17 srpna, 2023 09:38
    https://imgway.cz/4Ufm/B824AD36-8A5A-4185-AAB9-900AE793582F.jpeg
    Po kopcích jen sám. Nemám kompatibilního parťáka (čku) a navíc – 2 lidi nadělají 2x tolik hluku, vyplaší zvěř do daleka. Jelen reaguje na 300m a to je vzdálenost, kterou v běžném smrkovém lese kryjí kmeny. Nad hranicí lesa by parťák byl dobrý, ale v Beskydách je les až nahoru. Tak fotím a své zážitky sdílím (sdělená radost je dvojnásobná, bolest je poloviční).
    Čtvrtku vozím po nemocnicích, teď jsme zrovna přijeli z 3nce s holtrem, tak nikam nejedu. Když je jí blbě, tak zůstávám dole (piknik u potůčku..).

    Odpovědět

    Ládik!!!17 srpna, 2023 09:48
    Včera jsem vyrazil z Morávky od splavu kolem 15h. Bylo 30°C a dusno. Vysoký les krásný, starý, ale strmý. Stoupal jsem po staré svážnici šikmo svahem. Asi hodinu. Pak se změnila na pěšinu a ta nakonec zmizela, povrch byl kamenitý a nepevný, co spadlo, to letělo hodně hluboko. Propotil jsem i rifle a dokonce i opasek. Voda nikde, nesl jsem v opasku litr a to bylo málo. Zejména proto jsem šel dolů dříve, než jsem chtěl.
    https://imgway.cz/4Ufo/B3F70BE3-0F09-45A4-95AE-EBCD2568C9C6.jpeg

    1. Dostal jsem z té fotky žízeň. (Na studenou vodu, já už piju jenom vodu, kafe a mlíko – do kafe.)
      Málo fotek může způsobit, že člověk dostane žízeň…

      1. Na desce vpravo je vyryto: Křišťálová studánka. I les tam je hluboký, roste kapradí, vůkol je mech. Stopy laní, pírka ptáků.

        1. Jako děti jsme se učili ve škole tuto píseň (pamatuju si jen kousek, už je to dost let):

          Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les
          Tam roste tmavé kapradí a bleděmodrý vřes
          Tam ptáci, laně chodí pít pod javorový kmen
          Ti ptáci za dne bílého, ty laně v noci jen…

          Dál už jsem to zapomněl.

          1. Lesní studánka

            Znám křišťálovou studánku,
            kde nejhlubší je les,
            tam roste tmavé kapradí
            a vůkol rudý vřes.

            Tam ptáci, laně chodí pít
            pod javorový kmen,
            ti ptáci za dne bílého,
            ty laně v noci jen.

            Když usnou lesy hluboké
            a kolem ticho jest,
            a nebesa i studánka
            jsou plny zlatých hvězd.
            —-
            autor: Josef Václav Sládek

            Taky jsme se to učili, mně to ještě předtím doma četla babička.
            A ne že bych si celou básničku dodnes pamatovala, pomohl strejda gúgl. Ale líbila se mi už jako dítěti a připadá mi krásná dodnes.

            1. Když si mám vzpomenout, jak se jmenuje ten nebo onen herec, lék, spisovatel tak tam stojí ten německý doktor na „A“ směje se mi do ksichtu. Ale na básničku ze školy si pamatuji přesně…

        2. Ládik!!! napsal:17. 8. 2023 (11:37): Stopy laní, pírka ptáků…

          V těchhle vedrech jsem rozmístila po zahrádce misky s vodou pro ptačí obyvatele okolí mého domu. (Studánku s mechem a kapradím tu bohužel, nemám, ale bylo by to pěkné). Každý den navečer misky vymývám a vyměňuji vodu. Vždycky v nich najdu kosí pírka. Jen málokdy je ale (kosáky – žluté zobáky) přistihnu, když si ranní koupel užívají. Většinou to stihnou dřív, než se vybatolím z peřin. Jsou to takoví rodinní staří známí – hnízdí tu někde v zahradě každoročně (hnízdo často objevím až v zimě po opadu listů – holt jsou to nápadití ukrývači svého bydla). V zimě jim nechávám pod keři jablíčka nebo plody kdoulovce. Mockrát jsem se snažila je vyfotit, ale jen naprostí minimum fotek je jakž takž zdařilých. Oni se zkrátka hrozně rychle „hlemejždí“.

          Jsou první, kteří nám na jaře z komína nebo vysokého ořechu hlásí, že jaro už je tu.

  9. Kdopak to zpívá v Obecním domě?
    Mohlo by to být i něco pro mě.
    Dovnitř tam nevklouzne už ani myš,
    na dveřích nápis “Koho chleba jíš”.

    Za koule houpe se rakušák vít,
    vyje tam pod stropem svůj nový tvít:
    Netrebko, Netrebko, zpívej si jinde,
    tady máš ode mě navěky kvinde.

      1. Modrý kouř z dokonalého spalování suchého jehličnatého dřeva. Přebytek vzduchu v topeništi alfa>1,5. Znak příkladné ekologie.
        Z modré petky má kouř tmavší modř a jinak voní.

        1. Aha. Já mám akumulačky, takže se nevyznám v tom, jak které topivo dýmá. Jen jsem si pomyslela, že kouŕ z PETek od Starobrna by byl patrně hnědý.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *