by Čas od času mě to chytne a své lásce k Jižní Číně musím dát energický výraz tím, že vařím.
Nemohu jinak, než napsat, že jihočínská kuchyně je prostě okouzlující. Množství rozmanité zeleniny, ryby a maso, nesmí chybět tofu na různé způsoby, a samozřejmě nudle a rýže. Okoukal jsem jen něco málo a mnoho tajů a příjemných překvapení jihočínské kuchyně jsem ještě neodhalil. To nevadí; i to málo, které jsem si zatím jakž-takž osvojil, stojí za ochutnání. – Nemám pevný recept, držím se jednoho z typických jihočínských kuchařských postupů: rychlá úprava na pánvi (myslím, že odborníci tomu říkají restování, ale nevím to jistě).
Pojďme na to – nejdříve výchozí suroviny:
Bez zeleniny by to samozřejmě nešlo:
Koření nesmí chybět:
Potom přichází ke slovu pánev wok a indukční vařič. Pracovní postup je velmi jednoduchý:
- Pokud pokrm sestává pouze ze směsi zeleniny, jako první do pánve putuje zelenina nejtvrdší, nejměkčí nakonec. Restujeme tak, aby zelenina zůstala křehká
- Jestliže bude součástí jídla i tofu, odebereme z pánve zeleninu, ponecháme šťávu a olej, ve které tofu podusíme; do šťávy je vhodné přidat omáčku či jejich směs (případně i zředit trochou vody/rýžového vína).
- Jestliže je součástí jídla i maso, opakujeme postup z bodu 2 i s masem. Maso je vhodné hned zpočátku posolit, ale pozor, některé sojové omáčky bývají hodně slané i samy o sobě – ať nepřesolíme!
- Na závěr zeleninu, tofu i maso slejeme do pánve a krátce restujeme – můžeme podávat.
Já osobně při vaření používám jako doping portské víno. Zlepšuje intuici při výběru kombinací potravin a současně slouží jako aperitiv. Pokud zbude, též jako digestiv. – Není to ovšem nezbytné.
Popsaným postupem vznikla následující šestice jídel:
(paprika, bambus, hořký meloun)
(rajče, cuketa, jarní cibulka)
v pikantní omáčce
cibulí a rajčaty na zázvoru
bambus a česnek
Přípravou rýže se nezabýváme, tu celkem spolehlivě a ve výtečné kvalitě obstará rýžovar.
K jídlu patří ještě pálivá omáčka. Připravíme ji takto:
Do rozpáleného oleje na pánev přidáme:
- Na drobno nakrájené chilli papričky – množství 4-6 ks, podle pálivosti papriček a otrlosti strávníků
- V moždíři na jemno rozdrcený pepř pěti barev – cca 1 kávová lžička kuliček
- Rozdrcené stroužky česneku, 4-6 ks podle velikosti atd.
- Směs krátce orestujeme a zalejeme tmavou pálivou sojovou omáčkou, podáváme.
A pak?
Jak se zpívá v jedné starší písni: místo příborů hůlky harašej…
Nezbylo.
Takové dobroty sem dávat na noc je týrání.
Teď abych šel kontrolovat ledničku.
Tohle je vášeň pro jídlo. Pro složité jídlo. Nechápu. Nepochybuju, že to bude vynikající. Bych tam polámal i ty hůlky a sežral to bagrem.
Jenom to tofu je podezřelé, to by našinec neměl jíst. Špek je špek.
Složitě to vypadá, ale není. Pro šest lidí navařeno za hodinu.
—
Tofu je potřeba vyzkoušet a taky kupovat nejlépe u Asiatů, kteří to fakt umí. Tofu z hytlermarketu je na hranici poživatelnosti, tofu od Vietnamců z tržnice je výtečné: jemné, měkké, ochotně váže příchuti omáček. Úplně jsem tomu propadl, nevím, jak bych bez tofu žil.
Ale bez špeku si to taky neumím představit. – Je večer, možná si půjdu kousek zakrojit, aby se mi dobře spalo.
Tužka napíše,….četla jsem si,…prohlédla obrázky, dokonale, za pomocí lupy,…..zajímavé, díky,… přiznám, ostrým a pálivým ingrediencím se vyhýbám……každý jsme na něco jiného.
Mne vychovali na chlebě, mléku,…a to tak, že mě ráno jako batole vzali do chléva, dali na seno do žlabu ke krávě jménem Barča,/…ta jediná mě neolizovala, všechny ostatní mě láskyplně olizovaly, jejich drsný jazyk mi dokázal udělat krvavé škrábance,/…Tak Barča si hleděla sena,…. mně dali do ruky chlebovou kůrku na žužlání,….a když dokončili práci ve chlévech a maštali, tak mi dali napít teplého, čerstvě nadojeného mléka. Dokonce se na to i pamatuji, ….když jsem byla větší a seděla jsem ve žlabu, ….pamatuji si, jak dávam Barče kousky chleba do tlamy.
Jinak to je součást vypravování od mých pěstounů o mém dětství.
Později jsem si mléko nadojila sama, tak od šesti let, když jsem začala chodit do školy.
Tak….na tomto jsem vyrostla,…..nikdy jsem neměla rýmu, kašel, chřipku, cokoliv,….a dodneška snídám chléb, sýr, mléko, v zimě horký čaj.
Pokud jedu do zahraničí, usuším si krajíčky chleba, a vezu si piknik zahuštěné mléko, které si dávám do horké vody. Ostatní se oblažují snídaní u švédských stolů,….já si drobím sušený chléb do horkého mléka. Každej jsme ňákej, já takováhle.
Byl to chleba, pro ten jsem se vzdala života v cizině,….měla jsem obavy, že se mi po chlebu bude až moc stýskat.
Víno vypadá lákavě,…červené,…..barva zůstane v těle,….vínům nerozumím,….hodnotím,…chutná nebo nechutná,…..díky,…
Kdo to řekl, že,…že nejen chlebem živ je člověk,…už nevím, ale bylo to ve smyslu, že je třeba sytit i duši,…..
Ať Vám stále chutná,….
Tužka.
… tyčinkovej příbor a tofu? No, proti gustu …
To my dneska měli bramboroknedlo/čerstvohlávkovozelo/krkovičkovepřo … k tomu pitně vychlazenej Svijanskej máz a … a talíře? … jako vždycky vylízaný (doslova).
I na „našeho“ rezatýho lišáka/ku vybyla vod tý krkovice kost s nevožižlaným masem. Pokud se v noci nedostaví k obvyklýmu hodovnímu kameni, tak hned ráno mu ji spolehlivě uzmou straky, ty nemaj ve zvyku se zakecávat, natož se s někým dělit. Tu propečenou kost dokážou těma svejma silnýma zobanama doslova rozmlátit na cimprcampr.
U nás holt nezůstane nikdy nic nazmar!
Musel jsem se dovzdělat a vyplatilo se to. Bo předběžná opatrnost + obava z neznámého. Záhadné cizí to fuj. A už to vím! Sádra + výluh ze záhadné rostliny sója, co žerou miliardy jižních lidí a v Evropě o ní lžou, že je jako maso. Nikdy! Rostlina není maso. A výlisek/výcuc/výluh ze sóji, smíchaný se sádrou, to je to fuj, přeneseně tofu. Nikdy! Jsem jako Tužka. Mám hubu pro kobzole, chleba (český, moravský, slezský, slovenský) a maso, zejména tatarák a špek a škvarky. Nejdůležitěší je chuť, pocit dobroty. U sádry a sóji mám velké pochyby. To se přece nejí! Fazole ano, i hrách a čočku; nebo obilí. Sóju bych nikdy ani nesadil. Rýži zkoušel Eda na rybníku a nic.. bohužel u hytlera už nejde koupit ani normální chleba, jenom svinský, lidská pekárna tu není. Tak beru proteinový z lídlu v modrém obalu. Asi začnu péct sám…
Však jo, kdo tofu nejí, dělá dobře. Zbude víc na mě.
—
Tofu sádru neobsahuje. Tofu je sražená rostlinná bílkovina. Po vysrážení sádrou plave tofu ve formě řídké kaše/pěny na hladině, odkud se sbírá k dalšímu zpracování, zatímco sádra klesá ke dnu nádoby.
Představa, že celá Asie konzumuje v tofu taky sádru, mně připomíná muslimské obavy z konzumace vepřového: jak to mohou křesťané jíst? Vždyť prase žije v hovnech, jedí tedy nečisté maso s hovny…
Mám známého, který by v životě nepozřel bryndzu. Nikdy ji sice neochutnal, ale s jistotou věděl, že je hnusná.
Přesvědčení tohoto druhu nikomu nevyvracím 🙂
Jejku, tyhle lákavé obrázky dobrot a recept na ně jsem neměla vidět před snídaní! Teď budu „smejčit“ v ledničce a přemýšlet, co oblíznout 😀.
Tofu udělat neumím, tak ho ani nekupuji. Ale dcera z něj čas od času něco připraví a není to špatné. Věřím, že kdyby nebylo marketové (ale třeba od Vietnamců z tržnice), bylo by to o level výše. Kdysi bylo populární sójové maso. Trochu jsme s ním doma koketovali, ale opustili jsme to. Ať se to před úpravou máčelo v čem chtělo, či okořeňovalo kde čím, nějak to nenadchlo. Jíst se to dalo, to ano, ale ten požitek se nějak nedostavil. Na guláš z hovězí kližky to prostě nedosáhlo.
U asijské kuchyně mě fascinuje to množství zeleniny, z níž pokrm připravují a způsoby, jak ji zpracovávají. Naučila jsem se i na rýži. Dříve jsem ji jako dítě moc nemusela (ani knedlíky – jsem vyloženě bramborová), ale poslední roky jsem jí přišla na chuť. Ale to až po té, když jsem zjistila, že ona v Čechách doporučovaná příprava (aby se sypala, nikoliv lepila a aby se vařila s hřebíčkem zapíchnutým v cibuli) není úplně ono a že mně naopak více šmakuje ta sněhově bílá, lehce lepivá – tu si vychutnám třeba i samotnou 🙂. Nevím, třeba to dělá i druh rýže, předpokládám, že jsou mezi nimi též rozdíly jako třeba u brambor (salátové, přílohové, na kaši..), ale blíže jsem po tom nikdy nepátrala.
Ale teď už jdu prozkoumat obsah ledničky a stavět na kafe. Hezký den všem!
Udělat (vyrobit) tofu nebude asi složité, na internetu jsou docela detailní návody, ale aby to stálo za to, je potřeba vyrobit ho ve větším množství a je to pracné. Lepší, jednodušší je tofu si koupit.
Moje zkušenost: tofu z obchodu (Kaufland, Tesco, Albert) je většinou nedobré, nahořklé, tuhé, z mého pohledu – na hranici poživatelnosti, a o dost dražší než z tržnice, i dvojnásobně.
Tofu koupím 4 kostky, jedna cca 200-250 g, dám do krabičky s vodou, do lednice. Denně vodu vyměnuju, pak tofu vydrží asi týden. Pokud po týdnu ještě zbude (což se u nás doma nestává často), nechám ho zmrazit.
A pozor! Zmražené tofu po rozmražení má úplně jiný charakter: stane se pórovitým jako sojové maso (ovšemže je plné vymrzlé vody), lze ho trochu „vyždímat“, a takové tofu pak saje omáčku jako houba, čehož lze v kuchyni dobře využít. Nikdy jsem to sice neudělal, ale domnívám se, že vysušením přemraženého tofu bychom získali to, co známe jako „sojové maso“.
Sojové maso jsme s manželkou využívali hlavně na vandrech, kterým jsme vzletně říkali – expediční turistika. Jít horami 3 týdny v kuse a nést si vše včetně jídla na zádech, to člověk počítá každý gram. Klasická konzerva nepřichází v úvahu: plechový obal váží tolik jako 1/3 obsahu, i více; a plech je odpad. Přešli jsme na všechno sušené, i maso. Sojové maso se nám velmi osvědčilo a zacházeli jsme s ním takto: ráno po snídani do vodotěsné nádoby jsme dali dávku sojového masa, koření (masox), byliny (rostou na každé louce), česnek, cibuli, vodu – a vydali jsme se na celodenní pochod. Do večera se sojové maso napilo řídké omáčky, v níž se celý den šplouchalo. Na pánvičce, na troše sádla, večer osmaženo, k tomu předvařená rýže a pod. Doma bychom to asi nejedli, ale na horách se posouvají měřítka. Tento postup přinesl vynikající výsledky – počáteční váhy, na 3 týdny, včetně 2 l vody na den pro každého:
– můj batoh: 26 kg
– manželčin batoh – 12 kg
Putováním se váha batohů snižuje a kondice naopak zlepšuje, takže druhý týden už jsme horami létali jak orli 🙂
K rýži: kupujeme opět v tržnici, a to rýži jasmínovou (není navoněná po jasmínu, jak se lidé mylně domnívají), to je vyšší kvalita. Velmi dobrá, voňavá, chutná. Podobně jako my se těšíme na nové brambory, Asiaté se těší na novou rýži. – Jednou za čas koupím dvacetikilový pytel, žena ho rozsype do pětilitrových lahví s těsným víčkem. Obrovsky se nám osvědčuje rýžovar, s ním je vaření rýže absolutně bez starostí a výsledek dokonalý.
Děkuji za dobré typy 🙂
To je jiná. Na horách sežeru všechno. Dnes jsem bohužel nic neměl, jenom litr vody, ale i ta byla dobrá. Vzal jem proto zavděk Zlatým orlem (měli blbý dotaz, jestli budu jíst – vypadal jsem jako prase).
https://imgway.cz/hu7N/3518AA43-04D8-447D-8FCF-84FA3A501EEE.jpeg
Teď nemám čas, ale odpoledne se sem vrátím!
Některé ze surovin na uvedená jídla jihočínské kuchyně bych u nás v městečku jen těžko sháněla.
Byla doba, kdy jsem občas jedla stravu bez masa, místo toho robi maso apod. Pokud se takové maso dobře naloží a uvaří, je dobré. No, nyní jdu snídat chleba se sádlem, k tomu nějakou tekutinu,… Tedy chléb již ani u nás není, co býval dříve, kdy byla pekárna i u nás.
To je pravda, některé ingredience se shánějí těžko, v běžné obchodní síti vůbec nejsou. Exotická zelenina – lotosový kořen, bambusové výhonky, hořký meloun („hořká okurka“) jsou k dostání ve vietnamské tržnici, stejně jako tofu.
Ostatní – buď domácí produkce (papriky, rajčata, dýně, feferony) nebo k dostání běžně v obchodech.
Feferony lze koupit taky v tržnici. Jsou výborné, přiměřeně pálivé a chutné. Domácí – nejsou špatné, ale přece jen nemají ten správný šmrnc.
Tužka napíše pro pana Alefa,…malý dotaz,…ale, není důležitý,…jen mě inspirovalo, že chodíte do vietnamské tržnice.
Napíšu zážitek z devadesátých let.
Krámek se zeleninou si tenkrát u nás otevřela mladá dvojice. Chodila jsem tam kupovat citróny a pomeranče, měli výběr.
Jednou za poledne jsem přišla a mladá paní jedla oběd,….v misce sněhově bílé kuličky velikosti hliněných kuliček na cvrnkání. Krásně to tam vonělo. Natáhla jsem odér a prohlásila,….to je nějaká dobrota. Obratem vyndala lžíci ze stolu a nabídla mi. Neodvážila jsem se hrábnout jí do misky, není to můj zvyk,…poděkovala jsem a jen vyzvídala, co že to jí.
Dozvěděla jsem se, že má družbu s vietnamskou rodinou, a ta když vaří tuto rýži, tak jí vždycky přinesou. Měla to být jen uvařená kulatá rýže. Říkala, že tady se nedá koupit, že si jí ta rodina vozí z domova ve Vietnamu.
Jak chutná nevím, ale voněla skvěle, možná bylo při vaření něco přidáno,…
Tak ta nesmělá otázka,…..máte nějaké povědomí o takové, kulaté, krásně bílé a voňavé rýži,…dík,….rýži mám ráda,….má krevní skupina je B+, nejčastější , má ji asi osmdesát procent Číňanů,….vypadá to, že jsem asi vzdálený potomek asiatských hord, co pronikly až do Evropy.
Tužka.
Tak toto nevím. S takovou rýží jsem se ještě nesetkal.
Též o jídle, ale z jiného úhlu.
Zasadili jsme na jaře brambory. Osvědčenou ranou odrůdu od osvědčeného dodavatele. Správně naklíčeno, správné rozestupy hlíz i řádků. Obstarána skvělá motyka, vytvořeny správné hrůbky. Rostlinky jedna radost, celkem oprávněně jsme očekávali slušnou úrodu. Na pozemku, kde vláhu dodá jedině nebe.
Pak nastalo několikatýdenní sucho a teď čas sklizně. Výsledek? Jak to říct slušně… Jako dítě jsem toužila stát se archeologem. Na stará kolena se mi sen splnil.
—-
Alefe, Vaše fotografie inspirují. Občas jsme nějaké „čínské“ jídlo doma zhotovili a naučili se i používat hůlky, ale je jasné, že cesta ještě daleká.
Cesta daleká je, je to zhruba 10 000 km. Ale stojí to za to. Ceny letenek klesly na téměř předcovidovou úroveň. Jak ochotně vydává čínská ambasáda turistická víza, nevím. Tchajvanec Vystrčil zaškodil už hodně.
Proč to píšu: má osobní zkušenost je, že čínskou kuchyni pochopí jen ten, kdo ji autenticky zažije. Včetně doprovodných okolností. Stýská se mi: https://www.litterator.cz/prispevek-sefredaktora/
Krásné vyznání.
I mně se stýská, jen po úplně jiných končinách.
Početl jsem si, díky. Mi se nestýská. Co jsem chtěl, to jsem si splnil. Teď jsem rád za každé nové ráno.
Máme podobnou rostlinu, odrůdy Antonie a Agria. Zasazené v panenském jílu podle Vidlákova návodu. Zatím nekopu, nať je zelená. Ohrnovat to nešlo – zem se převrací po desetikilových kusech. Ale pošlu z vykopávek fotky…
Doporučuji knížku Moje čínská dekáda. Autor tam popisuje v kapitole Experimenty s čínskou kuchyní rozmanité ňamky. Jsou tam i fotky a videa.
Nad některými pokrmy přecházejí Evropanku zraky , jako třeba mne. Slepičí pařáty bych si asi nedala, ani smradlavé tofu pokryté lahodnou plísní.
Nakládaní mravenci se díky výrazně kyselé chuti dají prý použít i jako zálivka na salát.
😀
Kdyby si někdo chtěl ten parádní cestopis koupit, tam v Česku to vyšlo v českém překladu.
Za 439 Kč v Luxoru spousta aktuálních zajímavostí o různých regionech Činy.
Mravence jsem sice nejedl, ale v Yangshuo v samoobsluze je mají. Balení v igelitovém pytlíku, čtvrt kila – už nevím, kolik stáli. Až tam zase někdy pojedu, mám vám koupit?
Néééé
Vy naděláte 😀
—
Slepičí pařátky jsem kdysi ochutnal, a kupodivu ne v Číně, ale na západním Slovensku, jako malé dítě, u stolu naší stařenky, kam jsme se občas jako rodina sjeli. Tehdy se ze slepice nevyhodilo skoro nic, a můj tatínek obral i ty vařené „paprče“ (mně dal maso). Říkal, že mu to chutná, tak jsem chtěl taky ochutnat. – Žádný zázrak; ale tatínka jsem pochopil až po letech. Mně taky zachutnalo tlusté a flaksovité maso, teprve když jsem si pořídil vlastní děti; do té doby jsem nechápal, co tatovi na tom tlustém mase mohlo chutnat 😀
Smradlavé tofu – má řadu krajových variant, nevím, jak se dělá jinde. Ale v kraji Guangxi (Yangshuo, Yongfu, Guilin) se tofu nakládá do zkvašené rybí omáčky. V ní si poleží, až nasákne tou chutí, pak si ho můžete koupit a jíst. – Rygól to je, že se necvičenému Evropanu obrátí kufr na třikrát, ale jíst se to nakonec dá. Kuriózní je, že obchodníci v Yangshuo od svých prodejen pouliční prodavače „čchou-toufu“ (čchou = smrad) vyhánějí, protože onen čpavý puch Číňanovi sice moc nevadí, ale odpuzuje cizince 😀 😀 😀
Ty mravence bych vám klidně přivezl, s čchou-toufu by se cestovalo asi hůř. Představuju si, jak by v letadle někde u Dubaje v deseti kilometrech otevřeli okénko, aby vyvětrali – a vy byste si řekla: ááá, Alef se vrací z Číny, veze mně smradlavé tofu; jestlipak si vzpomněl i na mravence…?
Je to lákavá nabídka. Ale moje chutě na asijskou kuchyni mi saturuje blízký čínský restaurant.
Dávám si smažené nudle s kachnou, případně, když se chci rozšoupnout, osm pokladů v pálivé omáčce. 😀Všechno si doma ještě vydatně posypu chilli papričkou.
Tužka napíše,…pro pana Alefa, dík za odpověďˇ. Ráda si přečtu o kulinářských lahůdkách Dálného východu,….ale na talíř si dávám jen českou klasiku, která se u nás vařila, kterou mě naučily vařit nevlastní babička s prababičkou,….a které se moje chutě permanentně dožadují.
Na experimenty mě neužije,…ani v kuchyni, ani v životě,….co funguje, to neopouštím.
Postupně si přečtu i Vaše zápisky z minulých let,….nějak jsem je dřív nepostřehla,…používáte hezká slovní spojení,….
Když něco čtu, tak si slova i představuji,….z textu si dělám film. Ještěže jsem pár filmů o čínské krajině viděla, můžu si přečtené dosadit k obrazům.
Tužka.
Dneska lívanečky, navrch borůvky s kysanou smetanou a jako správnej diabetik ještě lžíčičku letošní domácí jahodový marmelády! To vám bylo tak dobrý, že … a když vám sdělím, že vnoučata sou 14 dní na skautským táboře, pak si asi každej dá snadno dohromady, že 1+1 sou dvě a že nějaká Čína nebo dokonce tofu mi můžou bejt ukradený.
K tomu tofu a Alefovým odlehčeným batohům na horách… radši dobrovolně o 5kg v báglu navíc, než nevzít sebou vepřový a ták podobně. Jako důkaz viz odkaz:
http://imgway.cz/v/dhZe.jpg
Někteří si vedou na vodítku živou zásobu masa.
… jo … letos sem vzal sebou do Alp manželku, Ládiku, tak sem ji to Vaše nechal přečíst.
Měl ste ji vidět, myslím, že nebyla ráda, zvláště když sem se jí po tý dnešní lívanečkový večeři neopatrně zeptal, jestli by nebylo ještě nějaký maso!
Za polárním kruhem má dvoutisícovka hodnotu čtyřtisícovky v Alpách. Doporučuji parky Stora Sjofallet, Padjelanta, Sarek, Rago. Na jejich úpatí jsou křemenáče vyšší, než březové lesy (ty se plazí po zemi). Tam by i Alef viděl na obzoru hřib.
No jo, ale ta zima…!
Za polárním kruhem
v mládí dobrodruhem
chtěl jsem býti.
Nejsem už nejmladší
a dneska mi stačí
když slunce
ve vlnách žblunce
z nadhlavníku na pleš svítí
Dotaz na blbíše: Šel jste Kungsleden?
1)
Tak dlouhá cesta pustinou švédskejch hor není nic pro mě, Ládiku, já radši v jednom/třech dnech po salaších a senících k vrcholu – k hvězdnýmu nebi – k tichu a samotě. Jakmile tam zase najdu svý vyrovnání, hned mě to nutí zase dolů ke včelám a třeba k takový nádheře:
http://imgway.cz/v/dhZk.jpg
http://imgway.cz/v/dhZl.jpg
2)
nebo …
http://imgway.cz/v/dhZm.jpg
http://imgway.cz/v/dhZn.jpg
3)
nebo třeba k těmhle kráskám:
http://imgway.cz/v/dhZn.jpg
http://imgway.cz/v/dhZo.jpg
Zvonek vousatý na Petrákách?
těsně vedle – alpský
Na Kavkaze (Dombaj – Ruská Poljana a Čučchurské vodopády) trhali lidi lilie do kytic. Tam to připomínalo Alpy (Belalakaja jako Matterhorn). Proti Centrálnímu Kavkazu byly Alpy kopečky. Ani ne výškou, ale rozlohou.
Tužka napíše co si „vařila“ při delších pochodech po horách. To bylo za mlada. Dnes už pochody s báglem a s vybavením na týden až deset dní bych bez nosičů nemohla udolat.
Dva roky po sobě jsme šli, tak12-15 členů, rumunské Karpaty.
Rovněž po dva roky jsme šli Rodopi a Starou planinu. Jinam mě bolševik nepustil,….jen do zemí tábora míru.
Další cesty po horách už byly kratší.
Jídlo na týden:1500g ovesných vloček
1000g rozinek
1000g mletých lískáčů
500g sušeného chleba
250g piknik tuba konden. mléka
500g slaniny/ od řezníka, který dělal zvláštní zauzenou a částečně vysušenou slaninu pro horolezecký oddíl./
Voda a jahody se našly každý den, jitrocel do ponožek, aby se nohy nepařily v pohorách,…ten taky.
Snídaně se připravovala večer před spaním. Do ploché termosky asi kolem 100g ov. vloček a hrst rozinek, zalít vodou.
Ráno …do vody kond. mléko, ndrobit chleba, … do vloček v termovce přidat mleté ořechy. Nesníst všechno. Na oběd přidat znovu ořechy a natrhané jahody. K večeru dát do úst koudek špeku, vložit postupně kousky sušeného chleba,….jíst hodně pomalu, aby tělo mělo pocit nasycení. Pokud nemělo, tak postupně rozžvýkat několik lžic ov . vloček.
Ovesné vločky mají schopnost při trávení zadržet vodu,….nepotíte se, není pocit žízně, pít až odpoledne, když začínají na plný céres pracovat ledviny,….to aby nestrádaly.
Bezúhony, bez strádání s lístky pampelišky jsem absolvovala v době své největší zdatnosti pochody v horách.
Spalo se v sítích zavěšených mezi stromy,…boty se nesundávaly, stromy výhodné ke šplhání nahoru,….Tyhle hory byly rájem medvědů,…..žádný nás nenavštívil,….ale ve střehu jsme byli.
Tužka.
Nebylo mi nic a je mi lépe,
bohužel na dveře někdo klepe;
chtěl jsem dát šlofíka, bo mám dost,
za dveřmi stojí nezvaný host.
Ptá se mě na cestu, kam dál jít;
chtěl jsem mít zrovna po jídle klid.
Už jsem měl náladu zamlklejší
a tak mu povídám: nejsem zdejší.
jednou v zimě v mrazu velkým
auto škytlo dál nejelo
děcka malý dejchaj mlhu
na skle dělala silnou krustu
taky sme ve vsi jedný
bouchali na vrata v nouzi velký
otevřel nám taky mrzout
že prej co chci … zase zabouch
všichni sme to odstonali
na mrzouta zapomněli
Všiml jsem si i s mým chabým zrakem u papriky zrníček. Vyndávají se nebo patří do jídla? Já sním ledacos, ale ta zrníčka nee.
Můžou se vyndat, to není problém. Nám doma to nevadí; feferonky jsou malé, mně se s tím nechtělo pitvat. U zelené papriky sem-tam nějaké zrníčko pronikne, ale pečlivosti se meze nekladou. Nezbytnou součástí jídla zrníčka nejsou.
Díky.
Jednou za dva týdny máme u nás trh, bývá tam i slovenský stánek. Dopřála jsem si dnes ráno žinčicu; lahůdková, jako někdy dávno i nedávno přímo na salaši.
—
Alefe, za Donem Pablem je vidět zeď plná krásných květin. Vypadá to moc hezky.
Nejlepší je ze Zázrivé. Vyžáhnu i litr najednou.
A v kolibě nahoře v sedle, na hlavní cestě do Těrchovej, zase nejlepší bryndzové halušky! 🙂
Květiny: práce majitelky majitele.
K těm kytkám na dvoře ještě doplním:
Po přečtení několika mých článků, kde se zmiňuji o teple, moři a Chorvatsku, nikoho asi nepřekvapí, že mně vyhovuje něco jako středomořský architektonický výraz – mohu-li to říct takto nadneseně. A náš dvorek je toho takovým neumělým obrazem: tři výškové úrovně, propojené schodištěm, kvítka a mobilní zeleň, kam se podíváš. Z nouze ctnost – nedokončené/chátrající zdivo (léta očekávající rekonstrukci), obklopené zelení.
V klimaticky příznivém období na dvorku hodně bydlíme, je to takový obyvák pod širým nebem. V tomto smyslu ovšem nejde jen o propojení se Středomořím, ale i s jižní Čínou. Záleží na mém okamžitém vnitřním nastavení. Někdy si vnitřně přenesu náš dvorek někam do Grožnjanu (HR, Istrie), jindy na dohled od řeky Li (Yangshuo, Guangxi, Čína). Záleží i na tom, co se zrovna v tom otevřeném obýváku servíruje: pržene lignje, nebo 芒果鸡肉 (mang guo ji rou, kuře na mangu).
Jak občas připomíná Godot: obojí je možné.