16. 6. 2024

Král Ječmínek (lll.)

Hanah s doprovodem čtyř vojáků a několika služebníků zamířila zpět domů, na sever.
Měla měsíc do porodu, a tak cestovala většinou na voze, taženém párem volů.
Ty poslal král Mojmír Chrapounovi jako dar, s tím, že nic víc pro něj nemůže v současnosti udělat.
Ale přijede za Chrapounem na podzim a bude chtít vidět záznamy, jak spravuje svěřenou mu zem a lid.
Cesta podle řeky Moravy, proti proudu, probíhala klidně.
Obchodní cesta byla stará a v dobrém stavu.
Jen občas museli přebrodit některé z přítoků Moravy.

Cesta

Čtvrtý den dojeli skupinku obchodníků, kteří také jeli směrem na sever.
Vojáci byli rádi, že Hanah nebude muset dál cestovat sama a že společně s obchodníky bude cesta bezpečnější.
Obchodníci platili králi daň, většinou formou dodávek soli a vzácných koření nebo jantaru.
Za to měli dovoleno cestovat po celé Velké Moravě a byli pod přímou ochranou krále.
Nikdo si proto nedovolil kupce okrást.
Také by se takový čin brzy rozkřikl a ostatní kupci by se tomu místu vyhýbali a lidé by byli ochuzeni o zboží obchodníků.
Nehledě na trest od krále.
Vojáci se rozloučili a zamířili zpět k Velehradu a dále na jih, aby se mohli připojit k vojsku.
Pomalu mizeli za obzorem.
Jako poslední ještě chvíli byla vidět korouhev, pověšená na nejdelším kopí.

Volský potah

Jak se Hanah blížila k domovu, bylo jí čím dál smutněji.
Co ji asi doma čeká za přivítání…? A co její muž, Chrapoun…? Zdali splnil to, co jí sliboval při odjezdu. Tedy že už nebude tolik pít a bude se více věnovat správě svěřené země.
Že z peněz, které Hanah od Mojmíra přiveze, zaplatí všechny dluhy, a nové už nenadělá.

Těšila se na své miminko, které se brzy narodí, a doufala, že i to bude pro Chrapouna novým impulzem k jinému, lepšímu životu.
Jak myslila na potomka, jak mu zařídí komnatu, jaké bude mít hračky a co mu bude všechno povídat a učit ho, přišla na veselejší myšlenky.

Za tři týdny po poledni doputovala z Velehradu domů.
Nedaleko soutoku Moravy a Bečky zvedaly se hradby malého hradiště, jejího domova.
Služebnictvo ji radostně přivítalo a připravilo pozdní skromný oběd.
Chrapoun nebyl doma, byl někde den jízdy vyřizovat nějaké záležitosti ohledně letního mletí obilí.
Hanah se poptala služebnictva, co je u nich na hradišti nového, zašla se podívat do komnaty, kde bylo vše připraveno pro očekávané dítě Hanah a Chrapouna.
Večer se uložila k spánku, a když už skoro spala, přijel na hradiště Chrapoun.
Poznala to podle zpěvu několika opilých mužů. Nejsilněji zpíval Chrapoun, bohům žel, falešně. Postrádal hudební nadání.
Zpěv a hluk se z nádvoří přesunul do hodovní síně.
Pak se ozvala dutá rána, kterou následovalo typické silné chrápání, podle kterého Chrapouna v mládí pojmenovali.

Ráno Hanah vstala, odešla do kuchyně dohlédnout na přípravu stravy a pak se odebrala do hodovní síně.
Chrapoun se právě probouzel.
V ruce držel roh s medovinou a právě si z něj zavdával.

Jé, Haničko, ty už jsi přijela? Už včera? Že jsem si tě nevšimnul…! Jaká byla cesta? A co nového na Velehradě?

Hanah se pustila do líčení svého pobytu u bratra, krále Mojmíra. Povídala o válce s Avary, která se zase blíží. O tom, že Avaři posílili o nově příchozí Maďary a o nejistých dobách budoucích. O množství vojska, shromážděného z celé země a od spřátelených knížectví na boj s Avary, a též o nejistotě, bude-li to vůbec na vítězství stačit. Také bychom mohli Mojmírovi nějaké vojáky poslat, nemyslíš, Chrapoune? Alespoň symbolických pár desítek…

Nemohli, odsekl Chrapoun. Vojáci jsou drazí a nemusí se nám z bitvy vrátit. Kdo pak bude pracovat na polích, lesích a jinde? A vybavit vojáka výzbrojí a výstrojí také není levné. Na to nemáme peníze. Jsou špatné časy. Ale vždyť my máme tu nejúrodnější půdu široko, daleko, namítá Hanah. Když mohly poslat vojáky chudší kraje a zvládly to, mohli bychom to také nějak zvládnout. A Mojmír chrání před Avary a Maďary také nás. Přes Velehrad se k nám na sever nedostanou.

Ano, nedostanou, opakuje Chrapoun, a to je dobře. Ale musíme myslet hlavně na sebe.
A co peníze, poslal bratříček po tobě?
Víš přece, že dlužíme skoro každému, na koho se podíváme.
No, tak kolik mi poslal?
Jak můžeš takhle mluvit, Chrapoune, vždyť jsem ti právě povídala, jak je na tom Mojmír špatně, a že osud království visí na vlásku.
Čeká nás rozhodná bitva a nic do budoucna není jistého.
Poslal ti jen jeden pár volů…
Cože! Jen jeden jediný pár volů?!
Co tím myslí? To s nimi mám jít jako sám orat, nebo jak to myslel?

A říkal ještě, Chrapoune, že na podzim přijede a bude chtít vidět účetní záznamy, jak na svěřeném majetku hospodaříš.

Takže Mojmír mi nic neposlal a ještě mi bude vyhrožovat!
Že ty sis na mě u něj stěžovala?
Že tys mě u něj pomluvila?
Poslal jsem tě na Velehrad, abys ho přemluvila k půjčce. Ne na odpočinek.
Tvoje práce tady doma zatím stála a ty jsi ani nedokázala přivést trochu zlata, nebo alespoň stříbra, když ho nutně potřebuju. Potřebujeme.
Seber se a odjedeš okamžitě na Velehrad a bez peněz se nevracej!
Ale Chrapoune, vždyť budu za chvíli rodit naše dítě, jak bych mohla teď odjet?
Už jsem řekl.
A voly s vozem necháš tady. Víš co, jdi pěšky. A hned teď!

Ale Chrapoune…!

Táhni a bez peněz se nevracej!
Vyveďte ji před bránu a zavřete vrata, obrátil se Chrapoun na své dva společníky, se kterými den před tím pil.
A přineste mi ještě džber vína, mám po ránu žízeň.

Hanah si před bránou sedla na kámen a dala se do pláče.
Po chvíli se otevřela malá branka v bráně a z ní opatrně vystoupila stará žena, bývalá chůva, kterou si Hanah přivedla po svatbě z Velehradu s sebou.
Nesla proutěný košík a v něm trochu jídla a různé oblečení na malé dítě.
Haničko, tady jsem ti přinesla něco na cestu.
Nemůžeš jít na tak dlouhou cestu v takovém stavu. Musíš napřed v klidu porodit a odpočinout si.
No jo, ale kde teď najdu přístřeší? – obává se Hanah.
Jdi k Hrnčířce, radí jí chůva, a u ní se skryj.
Přinesu ti tam, jak to bude možné, ještě nějaké věci.
A nezastavuj se ve mlýně. Mlynář má hezkou dceru a Chrapoun tam byl častým hostem, když jsi dlela na Velehradě.

Hanah se smutně vydala na cestu od hradiště k lesu.


Jan z Helvajzu

Bývalý lesník, současný skorodůchodce. » Medailon autora

View all posts by Jan z Helvajzu →

57 thoughts on “Král Ječmínek (lll.)

  1. Jene,
    už se těším na to, až tu budou všechny díly.
    Přečtu si pak celý příběh najednou.

  2. Zajímavé je, že pár volů v dějinách národa českého figuruje opakovaně.
    První doložený výskyt je u Přemysla Oráče: …zatnul otku a pravil: „Jděte, volové, odkud jste přišli!“
    I krále Ječmínka v prenatálním stadiu vozili volové, rovněž v páru.
    A konečně, v moderních dějinách našeho národa se taky pár volů vyskytlo, vyskytuje, a bohužel, vyskytovati ještě nějaký čas i bude.

    Nejsem si úplně jist, ale možná to znamená něco důležitého.

      1. Možná jsme jako národ zvolili chybnou strategii. Místo čekání na blanické rytíře by možná bylo lepší zase vypravit starosvaty (ne „Starosty“, ti se neosvědčili), aby nalezli Přemysla Oráče II.
        Pak by Přemysl opět zatknul Otku, a zvolav „Jděte, volové, odkudž jste přišli!“, důsledně a nekompromisně by trval na splnění pokynu.

        Potom by se – věřím – vláda věcí jeho národu zcela přirozeně navrátila a byl by klid. I na práci, protože v neklidu se pracuje dost blbě.

        Tak teď jenom zjistit, kde dlí Přemysl Oráč II.

        1. Vypravit staro-svaty…
          Starý svatý se obávám už nemáme.
          Starých je mnoho, svatý nikdo.

          Asi před měsícem jsem byl pracovně ve Stadicích. Přemysl tam je na pomníku, ale jinak nikdo. Tedy nikdo, kdo by nám vyhovoval.
          Oráčů několik znám. Na Tvém bývalem webu jeden orá frézou Agzat. Byť má jakýsi vliv na politiku, zahnat voly odkud přišli zatím neumí.
          Pár traktoristů také znám.
          I já sám umím orat se svým malým traktorem.

          Problém je jinde.
          Přemysl oral s voly.
          Dnes voli ořou s námi.
          Napřed se to musí celé otočit, neboli přeorat a teprve pak můžeme poručit volům, aby táhli.

          Kdo volí voly,
          tak toho skolí.
          Kdo volí voly,
          moc to pak bolí.

          Kde ti voli jsou,
          Čím se futrujou?
          Vzít na ně páku
          pak šup do mrazáku.

          1. Připomnělo mi dětskou básničku
            kde je ta voda, voli ji vypili
            kde jsou ti voli, páni je snědli
            kde jsou ti páni, na hřbitově zakopáni
            Těším se na pokračování.

  3. Nechce už být tažným volem
    táhnout cestou, táhnout polem.
    Chce být jednou tažným ptákem
    mít jen nebe před zobákem.

    Po kolena v hlíně nohy
    s kládou provázané rohy
    za postrojem pluh či vůz
    je to pro něj strašný hnus.

    Toť potupa pro vola.
    Nechť svobodně provolá
    nechť svobodně zabučí!
    Ať mu voda zahučí
    Ať mu bory zašumí
    a tak blbě nečumí….
    Ať očuchá jara květ
    ať mu patří celý svět.

  4. OT
    Z jihozápadu k nám přiteklo docela dost vody a naše jindy klidná a mírná řeka se změnila v dravý veletok.

    Legrační jsou kachny – jako kdyby se toho divokého proudu bály. Postávají v hloučcích na břehu – zvlášť kachny, zvlášť kačeři – hlavičky u sebe, řeku po očku pozorují a určitě si o ní něco důležitého sdělují.

    Úplně jako my lidi při povodni, když stojíme na kraji zatopeného území a s obavami se na to nadělení díváme.

    1. Podle měření stanice ve Zbečně, teče v Berounce 16x více vody než jiné roky touto dobou.

      1. Pro náš cíp státu neplatí pražské předpovědi a údaje. Za posledních 14 dnů neustálých dešťů a bouří spadlo 10mm vody a dole v potoku je sucho. Nosím opět vodu v kýblech ze studánky (ještě má spojitý čůrček) a zavlažuju okolí studny. Zemní praskliny se přestaly zvětšovat. Zmizeli slimáci a krtci. Naštěstí je jen do 26°, švestky dosud nespadly. Teď jdu dosadit brambory, které zespodu požrala nějaká huňatá zvěř.

    2. Dnes ráno:
      vody opět přibylo a na cyklostezce vedle řeky se objevila zábrana, zákaz vjezdu a vysvětluijící cedule: „Cyklostezka zatopena vodou“.
      Aha, tak vodou…

          1. Anebo čínským čajem ( teď jsem si, doufám, trochu šplhla), mlékem, dobrým francouzským vínem (zdravím Godota), vaječným koňakem.

            Možností je… musím to s řekou probrat.

      1. Tyhle cedule mají své kouzlo a probouzejí mou tvůrčí fantazii. Nejvíc mě asi oslovuje cedule „Chodník se v zimě neudržuje“.

        Mně by se líbilo na místě, kde stojí „v zimě“, prostřihnout v plechu okénko a umístit v něm otáčivý pětiboký hranol, na jehož stěnách by se psalo:
        – V ZIMĚ
        – NA JAŘE
        – V LÉTĚ
        – NA PODZIM
        – VŮBEC

        Část cedule by mohla být otvírací; po rozevření by četlo:
        My jsme říkali – chodníku, udržuj se! Pečuj o sebe trochu, jak to vypadáš?
        Ale vše marno – jako by hrách na stěnu házel.

        1. A teď čtu na kolemjdoucím autě: STEHUJI LEVNE.

          Přemýšlím, co ten tajuplný nápis vlastně znamená.

            1. No vidíte. A já jsem se mylně domníval, že kdybych měl pár levňů, tak si je u nich mohu nechat nastehovat. Což by mohlo být zajímavé, nikdy jsem to ještě neviděl; maminka a babička byly švadleny a pokud něco stehovaly, byly to šaty nebo sukně.

                1. Nejen! Já znám nejen stehovat, ale dokonce i šít: větrovku, kalhoty do gumy, spacák, pláštěnku (i s hrbem na batoh), ba i stan; návleky na boty proti vodě a sněhu…

                  Takové šití mne bavilo. Představoval jsem si během práce všechna možná dobrodružství a počasné nástrahy, kterým mé oděvní výrobky budou muset odolat. Šití sukní by mě nebavilo. Nejstrašnější krejčovský zážitek je dělání dékly na sukni/šatech.

                  1. Pobavilo. Jsem taky „technický krejčí“, našil jsem spoustu pouzder na ledacos i z kůže – moje Singerka z roku 1921 prošije i dvě vrstvy 1-2 mm chromátované kůže. I stan jsem si ušil…
                    Délku na šatech ale přišít neumím. [;>))

                    1. No vida – na své šití z kůže jsem úplně zapomněl. Snad proto, že toto spadá spíše pod obor „brašnářství“… pouzdra na nože, sekyrky, kde jsou ty časy!

                  2. Když jsem byl ještě o půl století mladší, babička učila na prázdninách moje sestry šít. Já musel pomáhat a tak umím třeba obšívat dírky na knoflíky. (v životě jsem potřeboval 1-2x)

                  3. Alefe,
                    blahopřeji.

                    Ad délka sukně / šatů: ano, souhlas. Na to trápení se moc dobře pamatuji.
                    Čas oponou trhnul a problém vyřešil: ženy a dívky si už nejspíš sukně a šaty nešijí. A kdyby to náhodou některou napadlo, nevadí – čím více nepravidelností a cípů sukně bude mít, tím více bude in, cool, trendy a sexy.

                    1. Já pocházím z rodiny, kde obě babičky byly vyučené krejčové ve Vídni a maminka si celý život šila šaty pro sebe sama, protože se jí konfekce nelíbila – jasně, když už byl doma takový poklad… Délky na sukně se nejlíp dělaly ve dvou – jedna měla oblečenou sukni a druhá kolem ní kroužila s příložníkem (velkým tak, aby dosáhl na lem předpokládané sukně) s křídou (krejčovskou) a dělala na látce vodorovné čárky. Pak se rotovalo ještě dlouho po našpendlení, aby to „netáhlo“. To nebyl ale takový děs běs. Pro mě to bylo entlování. Na entlovačku jsme neměly prachy – součástí mašin běžně nebyly, tak jako nejmladší z rodiny jsem pořád musela entlovat ručně. Těch švů… A babky při tom přednášely o tom, jak jsem zhýčkaná, že nejhorší na krejčovině je vypracovat pikýrováním náprsenku fraků tak, aby to nebylo vidět. Nikdy jsem to nezkoušela. Ale jako dospělá jsem si šila taky, dokonce i kabáty, ale radši bez klop. Ty krejčovské odborné pojmy ale byly nádherně libozvučné…

                    2. Šaty, sukně… když je holka hezká (a nemusí to být zrovna trenda), je hezká i ve skafandru – s tím, že krása není v těle, nýbrž v oku, které se dívá.

      2. Cyklostezka zatopena…
        To je přece jasné!
        Na cyklostezce někde hoří oheň.
        Někdo tam zatopil.
        Zatopena vodou znamená, že někdo rozdělil vodu na vodík a kyslík a teď si na cyklostezce zatápí.
        Čistou H2O by to nešlo.

        Také půjdu večer trochu zatopit do kotle.

        A cesty okolo Berounky se dříve zaplavovaly vodou.
        Jo, pokrok nezastavíš.

    1. Loga přicházejí a odcházejí, avšak tato podoba ječmene je už celá staletí osvědčená a lidu milá.

      1. No vida! To by mohl být důvod, proč jsem si nikdy nepřipadal jako součást lidu.

  5. Brambory jsou znovu v řádku
    dal jsem bordel do pořádku;
    po první hned druhá sadba,
    asi špatná půdní skladba –
    kol dokola tuhý jíl.
    Málo jsem ho pohnojil?
    Mandelinka ani jedna,
    od pole do nedohledna;
    nemá tady co do huby,
    leda že by žrala duby,
    modříny a luční kvítí.
    Mandelinky jsou tu v řiti.

  6. Tužka napíše,…ještě se nenarodil,…..očekávala jsem, že nějaká šikovná ruka upletla ze zrajícího ječmene pro budoucího krále zelenou kolíbčičku,….nebo alespoň košík.
    No počkám si,….tak zas příště,….jakpak to bude pokračovat,….???
    Díky,….Tužka.

    1. Paní Tužko, před pár dny jsem Vám psal mail (na adresu, kterou uvádíte v příspěvku do diskuse). Přišel?

  7. Tužka napíše pro pana Alefa,….jak jsem inzerovala,….jsem počítačový samouk. Ale, pracovně potřebuji občas dodat mail. Mail mi obhospodařuje jeden můj spolupracovník,…jsou to jen adresy pracovní, na které odpovídá a pak prostřednictvím mobilu, nebo osobně, se mnou komunikujeme o vyřízení.
    Ještě jsem nikdy na mail nepsala, mail nepouživám…..tady někde bude asi zádrhel.
    Nejlépe bude, když to napíšete zde v Litteratoru, sem se dokážu přihlásit, přečíst, napsat odpověď,….halt jsem počítačový neandrtálec,…prozatím s tím nic nedělám,….venku na zahradě je mi líp než u počítače.
    Takže mne velkoryse omluvte,….dík,….Tužka.

    1. Rozumím, a omlouvat se není třeba. Psát na web tuto záležitost nechci a ta věc už je podchycena jinak. Netrapte se tím a pusťte to z hlavy.

  8. Konečně prší i u nás – Javorový 160mm, Těšín 133, Morávka 100…. Ale to nehlásili, tak nevím, jestli se to počítá jako déšť. Půda to vsákla, byla po deštích překvapivě vyprahlá. A prší stále.

    1. 160 mm, to je 160 l/m2. Není tam někde řádová chyba? To by se nevsáklo snad ani na Sahaře!

        1. Chyba to není, všechny Zadní hory mají nad 100, 3nec 130. Ropičanka je z břehů, večer tam bylo sucho. Ropice je nejvyšší, tam se neměří, ale je tam socha Peruna. Budou tam vodopády, určitě i v Gutském pekle. Mám v 10 akci v Kurviné, jinak bych jel hned do hory… fotit.

        2. Třeba mezi 21. a 22. hodinou spadlo 45mm. Máme 300m od domu podobnou automatickou stanici s hodinovým zápisem a počasí vnímám osobně. Hodinový údaj deště dokáže spadnout v minutách. Na Javorovém je vidět, že to spadlo cca od večera do rána, cca v 8-9 hodinách. Tohle nehlásili. Nejde o žádnou lokální bouřku, je to frontální oblačnost tlakové níže a zasahuje velké území, Těšínské Slezsko jen okrajem. Není to praha, plzeň nebo brno, je to až za Ostravou, pod rozlišovací schopnosti čhmú. Poláci varovali, a to mají od Varšavy daleko.

  9. OT: Ranní zážitek.
    Ráno vyjdu ze dveří ven … a srna leží zamotaná do provázkového plotu, který je kolem bramborového záhonu. Tyčky vytrhané, nať poválená, srna na boku v síti. Přiblížil jsem se, že ji vymotám – mlela sebou jak pominutá a řvala, jak jelen. Vrátil jsem se pro nůžky, že ji zakleknu policejním způsobem a vystříhám. Teď už ležela bez sítě, měla ji jen kolem krku a pomalu dodýchávala. Pěna u huby, mouchy.. už sebou nemlela. Ani jsem ji nemusel zakleknout – docela těžko jsem se dostal nůžkama mezi krk a kroucené provázky…. šmik šmik a byla volná. A nic. Ležela nehybně. Zkusil jsem masáž srdce – po minutě se ozval z huby vzduch – nadechla a srdce začalo bít, tipuju cca 200/min. Oči otevřené, nepřítomné. Masíroval jsem asi ještě 2 minuty a pohla zadníma nohama. Dýchala už zřetelně. Přinesl jsem vodu a šplíchl ji rukou na čumák – začala se bránit (na boku). Otočil jsem ji na břicho, aby dostala nohy pod sebe – v tu chvíli se zmátořila a s hrůzou v očích odskočila do lesa (asi 20m). Je to Julča – před 5 dny přivedla ukázat koloucha… sežrala nám všechny květiny, saláty, rajčata (to přes ovčí pletivo – prostrčila drátěnými oky hlavu). Fotky dám z mobilu.

    1. Ládiku!!!,
      jste pašák. Zachránil jste kolouchovi maminku a nám všem / přírodě krásné zvíře.

    2. Ladiku díky za srnku je moc krásná. Jednou jsem byla u toho, jak soused nastartoval dech svému pejskovi foukáním do tlamy. Snažil se přitisknout dlaně ze strany, aby vzduch tolik neutíkal – a nakonec se povedlo. 🤗🤚🍀

  10. Tužka napíše pro pana Ládíka,…..blahopžeji k úspěšnému zákroku první pomoci,…u lidí i savců je to dost podobné. Od patróna lesů, vod a strání jste jistě dostal požehnání.
    A už jste srnu od té doby znovu viděl?….dnes byl,…a ještě je, den DDD,…. zítra,….s východem slunce nastává rychlá změna k lepšímu,…dva vzdušné proudy problémy rozptýlí.
    Tužka.

    1. Vyhlížím ji. Ale myslím, že se tomu místu bude dlouho vyhýbat. Když jsme měli psa Ondu, 2 roky se vyhýbal místu, kde ho kopl ohradník.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *