14. 12. 2024

Král Ječmínek. Mladá léta (6)

Další rok Ječmínek dosáhl věku deseti let a přišel čas kování meče.

Železo už bylo dostatečně vyčištěné od nežádoucích příměsí a kovář usoudil, že mohou přistoupit ke kování meče.
Začali na svátek Mabon, kdy den byl stejně dlouhý jako noc a přicházela doba sklizně posledních potravin, jako jsou třeba tykve a zimní jablka.

Kovář v peci zahřál železo do bílého žáru a pak je vykovával do dlouhého tenkého pásu.
Pás potom překládal přes sebe, různě kroutil a nahříval, a znovu koval.
Tenký železný pás znovu a znovu nahříval a koval.
A to se opakovalo po celý rok.

Ječmínek u kování jen pomáhal – tahal za měch u pece a několikrát zkusil udeřit kladivem. Musel je držet obouruč, protože bylo na něj ještě příliš těžké.
První týden kování byl při práci pořád, pak už pomáhal s kováním jen jednou týdně a vrátil se opět do školy.

Tak jaký máme teď rok?
Učitel Ctirad se podíval po dětech, kdo se bude hlásit.
Ječmínek se přihlásil a řekl:
Letos máme rok 6 425.
Správně, odpověděl mu Ctirad.
A víte, od jakého data náš letopočet začíná, co se tenkrát stalo, na začátku našeho letopočtu?
Byla nějaká bitva, vítězství, nebo něco takového, řekl Ječmínek.
Alexandr dodal: na začátku letopočtu byla uzavřena nějaká smlouva.
A Hanička řekla: je to letopočet od počátku světa.

Ctirad řekl, ano je to letopočet, který začal podpisem mírové smlouvy, kterou naši předkové uzavřeli po svém vítězství v bitvě.
Není to letopočet od počátku světa.
Tato mírová smlouva byla uzavřena mezi Velkou Rasou, našimi předky a Velkým Drakem, předky Kitajců.
Bylo to v den podzimní rovnodennosti roku 5 500, počítáno od Velkého Ochlazení po zániku Atlantis.
Rok 5500 se tak stal rokem nula, rokem nového, našeho současného kalendáře.
Od Velkého Ochlazení letos uplynulo tedy už 11 925 let.

Na památku našeho vítězství od té doby používáme zobrazení Bílého jezdce na koni, který kopím probodává draka.
Mimochodem, Sadaři Ukřižovaného přejmenovali Bílého jezdce na svatého Jiří.
A to přesto, že ten samý Jiří nemá žádný vztah k událostem z historie křesťanství.
Sadaři Ukřižovaného jednoduše Bílého jezdce použili pro svoje cíle.
Nic nového pod sluncem.

„A jaký letopočet mají dnes jinde?“ zajímala se Dita.

Nejmladší letopočet mají momentálně vyznavači proroka Mohameda – rok 295.
Židé mají letos 4 676 let od stvoření jejich pojímání světa.
V některých zemích počítají letopočty od začátku panování panovnické dynastie.

„A v tom roce Velkého Ochlazení, tam začalo to počítání času proč?“ zeptal se Ječmínek.

Potopením Atlantis, poté co byla zneužita dračí síla, skončila jedna epocha.
Civilizace na této planetě, tak jak jsme ji my, lidé, tehdy znali, skončila.
Při potopení Atlantis se probudily dlouho spící sopky a do vzduchu se dostalo hodně popílku a vodní páry.
Několik následujících let nebylo vůbec vidět slunce a zem byla pokryta sněhem.
Země ani stromy nerodily a řeky byly pokryty silným ledem.
Hladem a nemocemi zemřelo devět lidí z deseti.
Lidé se starali jen o to, aby tu dobu přežili.
Neměli čas a ani chuť, aby vzdělávali svoje děti a učili je tomu, co sami znali.

Potom se oteplilo, ale celé oblasti na severu zůstaly na tisíce let pod ledem.
Lidé přežili, ale ztratili všechny technické i jiné vymoženosti.
Lidí bylo málo a měli se co ohánět, aby se vůbec uživili.

Od toho velkého zlomu se tedy začal nový letopočet.

Postupně lidí přibývalo a začaly vznikat nová seskupení a nové civilizace.
Lidé spolu zase začali válčit, ale už jen na nižší technické úrovni.
To, co bylo před Velkým Ochlazením, bylo zapomenuto. Vědění se zachovalo jen na několika místech ve světě.
Jedno z míst, kde je část vědění uchovávána, je zde, pod Babskou horou.

Vznikala nová knížectví, království a říše.
Ty usilovaly o nadvládu nad ostatními.
A dvě největší říše, naši předkové a předkové Kitajců, spolu dlouho bojovali, až nakonec naši vyhráli a byl uzavřen mír.
Ale to už jsem přece říkal.
Od tohoto míru počítáme náš letopočet.

„A byly ještě nějaké další, starší letopočty?“ zeptala se Dita.

Ano.
Máme záznamy o starších počítáních času.
Tento rok je to už:
Leto 40 015 od třetího příchodu Peruna na Midgard-Zem
Leto 44 554 od Vytvoření Velkého kruhu Rassénie
Leto 106 788 od Velkého přesídlení z Daárie
Leto 143 000 od období třech Měsíců
Leto 153 376 od Assy Deji
Leto 165 040 od časů Tary
Leto 185 776 od časů Tule
Leto 211 696 od časů Svaga
Leto 273 904 od časů Ch´Arra
Leto 460 528 od časů Dary
Leto 603 393 od času Tří sluncí
Leto 956 527 od Času příchodu Bohů

Ale k tomu vám nemohu nic bližšího říci, protože jsem se těmito epochami blíže nezabýval.

Možná se tím budou zabývat někteří z vás, pokud se vydají takovouto životní cestou a budou se zabývat čtením a luštěním starých záznamů v archivech.

Stará knihovna

Jan z Helvajzu

Bývalý lesník, současný skorodůchodce. » Medailon autora

View all posts by Jan z Helvajzu →

9 thoughts on “Král Ječmínek. Mladá léta (6)

  1. Pěkný, hloubavý příběh, který se drží prastarých bájí Kdykoliv se Janovi bude líbit, zahne z odbočky chodby do chodby hlavní a pak do jiné chodby a příběh se bez násilí promění. Třeba se dostaneme i do budoucnosti. Kdo ví…
    A to se zdálo, že to bude jen nostalgické ohlédnutí za slavným králem, žijící, jen v pověstech.
    Kdepak…

    1. Trochu to připomíná knihu Roberta A. Heinleina „Dveře do léta“. Když jsem si ji před lety koupil a otevřel, zabylo mi úzko. Několik dnů předtím jsem totiž měl velmi podobný sen. Dlouhá šedobéžová chodba a spousta stejných dveří. Na stěnách něco jako koženka. Když jsem vstoupil do jedněch dveří, byla tam jiná, podobná chodba s dveřmi. Ale nebyla to tatáž. Vrátit se nedalo, dveře zmizely.
      Dokonalý labyrint…

      1. Hezký odkaz, děkuji.
        Co bylo skutečně v minulosti se přesně nedovíme.
        Minulost popisovali vždy vítězové a ti si ji upravovali k obrazu svému.
        Tedy aby vypadali spravedlnější, chytřejší a civilizovanější.
        Tedy minulost, tak jak ji známe, je dosti nepravděpodobná.
        Skutečnou minulost můžeme sbírat po střípkách, které byly opomenuty k vymazání, nebo byly vyhodnoceny jako nedůležité.

        Jak zanikla Alexandrijská knihovna?
        V roce 48 př. n. l. částečně vyhořela. Knihovna definitivně zanikla v roce 643, když Alexandrii dobyli Arabové. Jejich vojevůdce Amr ibn al Ás prý prohlásil: „Pokud tyto knihy obsahují to, co je v koránu, jsou zbytečné, pokud obsahují něco jiného, jsou škodlivé; v obou případech musí být zničeny.

  2. Tužka napíše,…díky za pokračování.
    Podle vypravování mého nevlastního dědečka,…..tak ho jeho matka v deseti letech odvedla do přístavu v Rijece na loď vyučit se strojníkem a kovářem pro potřeby R-U námořnictva. Byl tam do patnácti let, aniž by se jednou vrátil na chvíli domů.
    Jen několik dopisů si za tu dobu vyměnili. Jeho matka byla vdova a měl ještě mladší sourozence. Narodil se v horách Monte-Negro.
    Po vyučení se vydal na práce po kovárnách na řece Pád, později i do Španělska a Vídně.
    Těch příběhů,….škoda, nezapisovala jsem si je,…..občas se mi něco z jeho vypravování vybaví,…..jako při přečtení Vašich prvních vět vypravování o Ječmínkovi.
    Díky.
    Tužka.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

scroll-top