by Říká se: Můj dům – můj hrad. A když už takový hrad vlastníte, měl by také alespoň trochu jako hrad i vypadat.
Práce mám před sebou ještě hodně, pokud budu chtít udělat vše, co jsem si naplánoval, budu tu muset být v plné síle tak asi do 300 let. Zatím mám splněný plán u (části) vodních příkopů a brány. Je rozpracovaná hladomorna.
Vodnímu příkopu se budu věnovat v druhém díle stavitelských popisů, dnes se dočtete o stavbě brány. Další díl stavitelského seriálu nazvaný Věž, můžete očekávat za 30 let a seriál Úniková chodba a navazující Katakomby bude za 147 let. Věrný čtenář rád počká.
Varování: tento stavební seriál se nedoporučuje číst stavitelům, architektům a zakazuje se číst bezpečnostním technikům. Ostatní čtou výslovně na vlastní nebezpečí.
Dle pamětníků někde v těchto místech brána bývala, takže se jedná vlastně o rekonstrukci, nebo opravu zchátralého díla.
Nuže k věci:
Chceš-li dobrou bránu míti, musíš sám ji postaviti – stará zednářská pravda. Před stavbou samotnou je dobré nastudovat si nějakou kvalitní odbornou literaturu. Alexandrijská knihovna je spálená, na alchymistické a podobné spisy bych se nespoléhal, zednářskou literaturu nevlastním. A tak jsem tedy zvolil relativně moderní literaturu z LP 1940.
Na straně 74 pak detailní obraz jak staviti
V knize je popsáno i jak postavit třeba klenbu katedrály, ale to v nejbližších staletích neplánuji.
Protože jsem nepočítal s popularizací své práce, není počátek díla náležitě zdokumentován.
Asi před 20ti lety jsem na stranu východní od plánované brány vystavěl pilíř a fortelnou kamennou zeď hradební s brankou, tloušťky 60 cm délky cca 30m, o kterou se brána opírá, byť gotická klenba oporu nepotřebuje. Na straně západní pak před 10ti lety pilíř a na něj zavazující další zdi.
Při stavbě brány pak zbývalo dokončiti zbytek základů, a pak chutě do stavění.
Nemaje vhodného osekaného kamene, zvolil jsem stavbu z cihel. Struskocementové z 80ti leté stodoly mého kamaráda a šamotové, které sloužily kdysi před válkou jako podklad dláždění jednoho dvora. Pro okrasu jsou vloženy i cihly červené, dobře pálené. Spojovací malta je z bílého písku maltového, vytěženého při stavbě hladomorny, a cementu (bez vápna).
Stavba z kraje stavěna jako přílepek k dříve již zhotovenému dílu, pak rozšířena na stávající pilíře.
Ve dvou metrech pak do cihel zazděna drátěná oka na uchycení provazu, kterým vykružen jest tvar klenby samotné. Klenbu jest možno stavět bez podpěrného lešení až do bodu, který je zachycen na obrázku níže. Zajímavá je svatozář nad hlavou stavitele.
Aby cihly na maltě neujížděly, staví se denně dvě, tři řady a ono to do druhého dne zaschne.
Od určité výšky stavby je dobré zhotoviti si lešení bytelného, v tomto případě dvou fošen z verpánu, podložených cihlami a dřevěnými špalky.
Důležitá při stavbě je víra. Víra v to, že cihly ani špalky se pod fošnami nerozsypou. Víra v to, že vše dobře dopadne. Případně prosbu k Tvořitelovi Všehomíra, aby byl nápomocen.
Na lešení může jen ten, kdo umí správně balancovat, popřípadě levitovat
Zhruba ve výši 4 metrů už oblouky nechtěly spolupracovat bez podpěr a tak bylo nutné přidati klenbové podpěry. Usoudil jsem, že jako podpěra budou vhodné smrkové kuláče ze suchých, kůrovcem sežraných kmenů. 6 kusů by mělo stačit. Dále pak vyplniti původně prázdný prostor tak, aby klenba mohla bez obav z destrukce na něm spočinouti.
Staví se nejprve vnitřní klenba.
Stavitel nesmí se báti použít pod nohy rozličné bedničky, nebo využít jako část lešení žebříky. Stavět se musí souměrně na obou koncích klenby, aby byla podpěrná konstrukce rovnoměrně zatěžována.
Už to brzo bude…
Vlevo: Klenba je uzavřena. Kamenný klenák nemaje, použil jsem cihly.
Dodělávání druhé vrstvy klenby.
Při stavbě byla do klenby prozíravě vložena železná oka, na která je možno pověsit třeba kbelík s maltou, nebo do nich zastrčit montážní prkno.
při stavbě šplhati
Pohled na stavbu okem pocestného, tedy zvenčí hradu:
Po odstranění lešení je třeba podumat, jak odstranit podpěry pod klenbou.
U některých staveb se pod podpěrami rozdělal oheň a ono to pak tak nějak hezky samo spadlo. Protože podpěr je škoda, mohou se ještě na něco použít, je potřeba vymyslet nějaký jiný způsob.
Aha, asi bude potřeba některé vzpěry odstranit úplně a jiné trochu poposunout.
A preventivně promyslet únikovou cestu, abych se lešení nepletl při pádu pod nohy.
A pak do toho stačí jen trochu strčit, a…
…a hele, ono to opravdu spadlo. Samozřejmě podpěry, a na zem.
Ne brána a na hlavu.
No a pak už jen drobné dodělávky, doladit ladnost vnějšího opláštění klenby. Vymyslet vrata. Na západní stranu ke bráně přistavět skleník. A další a další drobnosti.
Brána má rozměry:
- Výška 6 m
- Šířka vnitřní 3,4m
- Tloušťka 0,6m
V současné době je brána trochu zarostlá. Budu ji muset trochu proplejt, aby byla zase vidět.
Pokud jsem někomu poskytl inspiraci, jsem potěšen. Na závěr snad jen zopakuji starou zednářskou pravdu:
Chceš-li dobrou bránu míti, musíš sám ji postaviti.
Tvl, už vidím jak tu špehuje Makrolon a opravují Notre Dame.
Ty stojiny bych podtrhnul autem. Je to paráda.
Já přizdíval asi 25 tun z godulského pískovce sokl výšky 2,4m, ale nad 2 dveřmi jsem do klenby nešel. U mě se inspirovali stavitelé Maču Pikču.
Gorolský klobouk dolů!
Kloboučkem svým si boty ometám!
To jsou záležitosti, kdy si člověk může donést židli a několik desítek minut se nechat na plnit sebeuspokojením.
No a pak si obvykle vymyslí jinou ptákovinu, že?
K demontáži skruže a ramenátu:
Aby nebylo nutno bednění pod klenbou spálit/jinak zničit a bylo je možné pro opakované použití zachovat, stavěla se skruž pod klenbu na nízká vědra, naplněná dobře vysušeným křemičitým pískem. Vědro mělo na boku v dolní partii zátku.
Po dokončení klenby se zátky povytahovaly a písek z věder částečně „vytekl“. Tím skruž poklesla, ramenát se uvolnil a bylo možno celou k-ci šetrně demontovat.
—
Vysoká, zalomená gotická klenba přenáší zatížení téměř dokonale do podpor, parazitní vodorovná složka je malá až zanedbatelná a snadno ji zachytí opěrné pilíře – u hradní brány v tomto případě jejich fci plní napojená zeď.
Ta příručka, kterou máš, to je dneska vzácnost. Na vojně jsem měl kamaráda, který takové staré tisky sbíral.
Kus pěkné práce!
Tak ta vědra s pískem, to mě nenapadlo.
Já měl pod obloukem sololitovou desku ze staré skříně. Pod ní byla slabá prkénka a ta jsem před odstraněním podpěr vyrazil kladivem. Tím vznikla malá, ale dostatečná vůle na podtržení vzpěr.
Takové příručky byly i na klempířinu a podobné práce. Já mám jen tu jednu zednickou.
Takže dá se říci: příručky sbírám, zatím mám jednu.
Viděl jsem i 2 klíny proti sobě.
Vědra s pískem: to bych i docela čekal v té příručce. Je to stará metoda, dnes už se neužívá, dnes se používá systémové lešení, rektifikační stojky – jen povolíš závit a je to.
Sololit: já jsem teď nedávno jako povrch bednění zakřivené plochy úspěšně použil sololak (= sololit, jedna strana fóliovaná). Vzpomněl jsem si na to, když jsem viděl padající sololit na tvé fotce 🙂
Máme plánek Helvajzu? Půdorys, situačku, vizualizaci?
Na střeše musí být vykýř a pod střechou výřivka.
Koupání mám v nafukovacím bazénku na zahradě.
Ale nechá se plavat i ve vodním příkopu s kapry.
Má 24m a 160m3.
Samozřejmě, aby měli taky kde hřadovat vykývaní výři… 👌
Nemáme 🙂
Čeká to na nějakého okolojdoucího stavitele. (může být i topenář)
V budoucí věži v posledním patře nad korunami stoletých buků plánuji čajovnu.
Úniková chodba bude procházet solnou jeskyní.
Byl jsem přesvědčen, že Hellweiss je vápencový hrad, pekelně pevný. Na vápencovém ostrohu, porostlém břízami.
Tak mě napadlo – před branou (bránou?) by měl být padací most a nad ní chrliče smůly.
Ve volně zkomoleném výkladu se jedná o hrad Bílého světla.
Padací most a chrliče – potřeboval bych alespoň 20 nevolníků na práci.
A nebo mít více rukou jako Šiva.
Zatím mám jen jeden pár rukou.
Hrad je sídlo šlechtice. Moderní je být baronem. Jsou na hradě voltaické panely, byť třeba dubové?
Voltaické panely,
ty na hrady nesměly.
Jó, kdybych měl dubové,
každý by chtěl takové.
Tak zasadím žaludy,
zahraju jim na dudy.
Slunce na ně svítit bude,
prána (čchi) pak bude všude.
Já někdy používám dubové elektrody. Ke svařování vína.
V dávné minulosti mi vyprávěl kamarádův otec, jak v 60tých letech se mu na návštěvě 100 km od domu rozpadl píst ve válci na motorce.
Aby nějak dojel domů, vysoustružili nový píst z dubu.
Jelo to, hrozně to prý kouřilo, ale domů dojel.
Dub je všestranně užitečný.
Mimo elektrod na svařování vína se používal i k jiným bohulibým účelům:
– ze dřeva se vyráběl ocet (proto na dubu nikdy neudíme)
– z duběnek se vyráběl ingoust
– ze žaludů se mlela mouka a pražilo kafe
Já takovým lidem říkám „magoři“.
Je to výraz obdivu a sympatií, aby bylo jasno.
Pro mě to je rytíř, který bojuje úspěšně prohranou bitvu do poslední kapky krve. Nezlomný, rovný, spravedlivý, vzor následovníkům.
Tak nějak si asi představoval Jiří Trnka bránu do své Zahrady…
Zahrady plné kouzel, pajduláků, strašidel a světýlek, skleněných domečků, starodávných marionet
a tajuplných psích vín. Smekám Jene, „…vy nejen krásně sníte, ale pak neleníte,
a ruce k dílu přiložíte…“. Jednou, po mnoha staletích, zamotá torzo vašeho hradu šišku archeologům. Nebude jim ladit ani doba ani účel až nakonec vynesou verdikt: „Poněkud záhadná stavba z počátku 21. století, imitující středověk, neznámého účelu. Pravděpodobně tak nějak si tehdejší lidé představovali bránu do virtuální reality…“ 😊 Zdravím a připomínám – nezapomeňte na studnu. Byla srdcem každého hradu.
Spíš bych řekl, že srdcem každého hradu byla hladomorna.
Hladomorna… kdybych měl hrad, udělal bych jeho centrem raději sytoživnu. Nebo obžerstvovnu.
Hladomorna – je většinou díra do země, může být i víceúčelová.
Spustím do ní zvědavou návštěvu a budu ji hladem mořiti tak dlouho, dokud nevykope kus chodby.
Až bude hladomorna hotová, mohu do ní v zimě házet led a sníh a pak celé to používat jako ledničku. Takový hradní grýn- dýl. Vydrží tam vše dýl.
Tímto zvu srdečně všechny vážené čtenáře k návštěvě hradu (a hladomorny).
Hladomorna je díra v zemi? Kruciš!
Tak to bacha, aby ti hladomornu nakonec nevzali!
Největší hladomorna bude v Kimberley, Big hole. Lítá nad ní letadlo z JNB do Capetownu.
Hladomornu?
To je díra v zemi, ta se může zatopit, zasypat, ale nikdo mi ji nemůže vzít.
A navíc – hladomorna se nejmenuje Terezka.
To jsi jenom tu troubu moc rozhicoval a kdo ví, cos tam viděl…
Možná ji ode mě jednou koupí velký bard naší doby, (až nastřádá) a hladomorna se bude jmenovat Ládík.
To by mi nevadilo.
Vydrží to dýl a když to bude pořádně grýn, tak ani nebude muset hradní posádka do Dr. Maxe pro penicilín.
🤔
Archeologové nemají fantazii.
Když něco neví, označí to jako stavbu k náboženským účelům.
Studnu mám, kopanou, kameny vyzdívanou.
Pravděpodobně středověká, stejně jako malý sklípek 8m2 pod domem.
Studnu mám 17,5m hlubokou, průměr nahoře 2, dole 1m.
Voda kojenecká, mohu ráno a večer vyčerpat kubík a ještě je na denní spotřebu.
Vodovod (kanalizaci, plynovod…) mi do lesa nikdo nezavede.
Teď teprve vidím, že máte poklad. U nás za chvíli budeme asi muset legalizovat název „Poušť u Džbánu“. Paradox že, zato pravá česká.
Džbán, 536m opukový kopec na rozhraní Rakovnicka a Lounska.Pod kopcem se nacházejí i studánky. Zřejmě zrovna u vás je to horší.
Ano to je ono. Ještě tu nějaká voděnka je. V soukromých studnách. Ale tenčí se a klesá hladina spodní vody. Už je pod hranicí 65 metrů ve většině regionu. Opuka tu je hlavně na tenké vrstvě povrchu, pod ní jsou „bochníky nepropustného jílu. Záleží na štěstí. Někdo vodu má (je u jílového rozhraní) a někdo ne. Už nejméně 10 let tu počítáme dobu, kdy prší na desítky minut. Hodně pomáhají veřejné vodovody od jinud. Ale ne každá vesnice je má.a jak dlouhou to vydrží v celém regionu Bůh suď…
Tak pak můžete pro vodu ke mě.
Máte to kousek.
Voda je základ života, na dehydrataci člověk zaklepe bačkorami mnohem dříve, než hlady. Vida to je také pěkný češtinský obrat „zaklepat bačkorami“ že?
Nebo natáhnout kopyta či brka.
Na hradě Helvajzu
zajdu si do špajzu
na háku tam visí uherák.
Uřežu kus nožem
podepřu se ložem
ať si venku fičí severák.
Na bránu dám rygel
načepuju krygel
zapálím si, nejsem tuberák.
Mám se jako prase v žitě
nezahynu na úbytě
nepotrefí mě tu nikdy šlak.
Být pánem na Helvajzu, převzal bych to jako hymnu.
Nemůžu.
Uherák ve špajzu nevisí.
Kouřit jsem přestal v 8 třídě.
A krygel také moc nečepuju.
Snad by se dalo použít to jako prase v žitě…
Ale dobře vím, jak pak ta prasata dopadala.
Sám jsem jich posla do Světla spoustu.
Umělecká licence. Ládik jich má spoustu.
Téžká vrata do stodoly mívají axiální ložisko na krajním kůlu na zemi. Tady není. Vypadá to na radiální panty. To při dobývání může být slabé místo.
Pokud by byl Helvajz tradičně dobýván, má mnoho slabých míst.
Nechystám se na středověkou bitvu a moderní bitva, tedy přijede před vrata tank, tak tan žádná těžká vrata nezastaví.
Stačí jeden odvážný s Javelinem v křoví.
To je pravda.
Počkám, až budou Javeliny v Lidlu v akci.
Nebo je vede Hornbach?
Budu sledovat letáky.
Ukrajinská mafie je určitě vede.
Němci, Turci, Saracéni
kopí brousí, zuby cení
chtějí dovnitř Helvajzu
nasytit se ve špajzu.
Zapomněli, co je jídlo
připravují beranidlo
že vyrazí bránu
možná zítra k ránu.
Voj ve stínu půlměsíce
za opaskem nože, lžíce
před sebou řiť koní
(ta jim nejvíc voní)
S kolenama na kameni
bílý turban na temeni
žadoní u Alláha
ať je chrání, pomáhá.
Náhle tisíc meteorů!!!
Helvajz v záři reflektorů
nad bránou jde bílá paní
(na dálkové ovládání)
pod klenbou v celé své kráse
za nohy tam visí prase!
Pravá česká zabijačka!
Saracény bere sračka
nehledí na saky paky
Němciturci běží taky
zpátky dolů za Dunaj
tam si spolu zadumaj
kde zrobili chybu.
Možná chytí rybu.
(Psáno spontánně jedním prstem).
Nakonec mě napadl nadpis: Bitva u Helvajzu.
Bitva u Helvajzu:
V r. 1620, na přelomu řijna a listopadu, před bitvou na Bílé hoře okolo Helvajzu prošla armáda Císařských směrem na Prahu.
Po bitvě u Rakovníka – https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Rakovn%C3%ADka –
Císařští postupovali přes vesnice a lesy ku Praze a u toho rabovali a ničili vesnice i samoty.
Helvajz byl vypálen.
Jeden ze stropních trámů mám ohořelý, pravděpodobně pozůstatek vypálení.
Po vypálení byl Helvajz znovu postaven na starých základech.
Jak staré je zdejší osídlení se neví, staré archivy byly spáleny.
Na nedalekém kopci bylo keltské hradiště 500 let před naším letopočtem a dále ku Praze byla nalezena kamená hlava Kelta.
Takže osídlení Helvajzu může být překvapivě staré.
Hlava keltského dědka, toho slavného, se našla pár desítek metrů za naší chalupou. Jen místu, kde stávala tvrz se tu neříká Helvajz, ale Na baště. 😏
To je v pořádku.
Helvajz nestojí v Mšeckých Žehrovicích odkud je kamenná hlava Kelta.
Helvajz je ještě dál od Prahy.
A ta Keltská svatyně je přístupná, nebo už je to v oboře?
Je to teď soukromý pozemek na kterém je farma a jezdí tam na koni majitelé. Asi kovbojové.
Teď mluvím o nalezišti a palisadách u nás ve Mšeckých Žehrovicích. Taky tam bývalo keltské hradiště. Vypalovali tam švartnové náramky. A nebyla to tehdy žádná „Tráva“. 😊🤚
Švartnový náramky jak smůla černý…
https://www.youtube.com/watch?v=9SP25lhoj_c
Díky, taky je mám ráda.👍🔥
https://www.youtube.com/watch?v=1vbtOJo7Rko
V kovárně na kovadlině
zatím ková se dost líně.
Chce to z plechového boxu
do výhně dát trochu koksu;
nestačí hřát ocel smrkem
to pak práce leze krkem
od kladiva ruce bolí
chybí zuby do soukolí.
Kovat ocel za studena
je jak nána unuděná.
Chce to žhavit, žhavit, žhavit
ocel se má málem tavit
má být oranžová, žlutá –
a ne jako povrch Pluta.
Má mít měkkost austenitu
pustit ji do martenzitu
popustit a dokalit,
vyrobit z ní bajkalit.
Taková zeď musí být vidět z vesmíru.
I v Polsku se ještě staví hrady. Načerno.
https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/stobnica-polsko-cerna-stavba-hrad-nelegalni-natura-2000-turismus-hotel-ubyotvani.A230919_112154_kolem-sveta_dohr/foto