by Ještě čtyři a půl miliónu kilometrů.
—ﬡ—
Není to úplně přesná hodnota, ale pro představu to stačí: přibližně takovou dráhu urazí Zeměkoule po oběžné dráze kolem Slunce, než projde periheliem. A pak se den začne zase prodlužovat – chvíle, na kterou čekám od podzima.
Dráhová rychlost Země kolem Slunce je přibližně 30km/s. Den má 86 400 vteřin, to dělá 2 592 000 km za celý den. Celý den, který k dnešku zbývá do slunovratu, je sobota. Slunovrat nastane v neděli v 16:02 hodin, za neděli na cestě k periheliu Země urazí jen 1 731 600 km. Nevím přesně, kdy dnes článek zveřejním, ale dejme tomu, že se tak stane v devět večer, to zbývají ještě tři hodiny do půlnoci. Za tři hodiny Země doputuje o 324 000 km dál. Úhrnem tedy asi 4 647 600 km nás v této chvíli dělí od perihelia.
Třicet kilometrů za vteřinu, to je v měřítku jedné malé planety skoro nic: je to vzdálenost třeba z Brna do Vyškova. Myslím, že kdybych se podíval z nízké oběžné dráhy někam do míst, kde leží země mlékem a strdím oplývající, asi bych tu distanci ani nezaznamenal. Při pohledu z ještě větší dálky – třeba od nejbližší sousední planety – by mně připadala Zeměkoule zcela nehybná. Tak jako hvězdy na naší domácí textilní galaxii.
Textilní galaxie opanuje naši rodinnou nástěnku každou zimu, a to již po mnoho let. O Vánocích na ní samozřejmě vyjde Betlémská hvězda, v krajině pod hvězdou či pod hvězdami je zasněženo. Děti tam sáňkují a lišky dávají dobrou noc. Lišky při tom chodí ve dvojicích, aby se nebály – jak možno níže viděti. – Tak vzdálená a tichá je to krajina.
Bystrý pozorovatel též zahlédne, jak se hvězdy skládají na Velkej vůz, aby mohly přijet k nám.
Čekáme na slunce, až přijede na saních… já čekám, kdy do mne konečně vstoupí Vánoce.
Letos mají zpoždění jako ještě nikdy.
—ﬡ—
Včera jsem byl v lese uříznout vánoční jedličku, ale vánoční atmosféru také zatím necítím.
Dost k tomu asi přispívá – alespoň u nás – nepřítomnost sněhu a dlouhodobá, snad šestitýdenní přítomnost mlhy. Za těch šest neděl tady slunce vysvitlo na cca dvě hodiny jednou.
—
Vánoční stromek doma máme živý v květináči – celý rok na dvorku jako „mobilní zeleň“, přes Vánoce na pár dní v obýváku nebo v pracovně ho ozdobíme světýlky. Po 4-5 dnech odstrojíme a postupně vrátíme do chladna.
—
Po Vánocích údajně (zatím poslední předpověď, kterou jsem četl) mají přijít holomrazy. To je sice blbé, ale aspoň umělý sníh by se mohl na sjezdovkách udržet. Na prkně jsem nestál už několik let. Ani nevím, jestli mně snowboardové boty mezitím nesežraly myši.
Nemám Vánoce rád. Upřímně – až mě trochu serou.
Někteří známí tráví vánoční čas v teple (Egypt, Hurghada). Fakt je, že Vánoce na blátě a v mlze postrádají to kouzlo, které spolupůsobilo a činilo mně ten čas svátečním. Letos asi poprvé mě napadlo, že strávit tohle období někde, kde je teplo a slunečno, asi má něco do sebe. Ale protože jsem v subtropech občas pobyl, vím, že kouzlo Vánoc, na jaké jsem byl zvyklý, by se na 100% nedostavilo.
—
A ještě ke všemu mně do vánočního období pořád zasahuje práce.
Přesně.
Od určité životní situace přestává být kouzlo Vánoc kouzlem. Chce to nějaké děti nebo aspoň soudržnou rodinu. Jenže už jsou všichni za řekou.
===
To je můj případ. Jedině přibylo práce (všichni mají kupodivu deadline do 23/12) a obchody jsou plné lidí kteří nervózně něco shánějí – připadá mi, že to, co shánějí je zaručeně pravé uršulum proti vlkům. Celkem vzato nemám komu dělat radost a nečekám, že bych někomu za to stál já. A koledy celkem nenávidím. Rybovka je značně obehraná a na půlnoční mě nikdo nedostane. Ani služebně ne. Myslím, že ani nedonesu ze sklepa tu umělou větvičku se svíčkou a jednou nerozbitnou baňkou. Vím, jak vypadá, tak bude stačit, že si ji představím. Aspoň ji kocour neshodí na zem jako každý rok.
Ale štědrovečerní večeři si udělám. Mám v mrazáku obalované ryby a od bývalé sousedku dostanu misku skvělého bramborového salátu. Pustím si do sluchátek Carminu buranu od Orffa a pak půjdu spát. Až zhasnu, kocour mi veleopatrně vleze do postele, začne vrnět a já odejdu do svého světa snů.
Tam se aspoň něco děje…
Připadám si jako Emilie Marty. Čím dál tím lépe ji rozumím.
Pro Kocoura, ale vlastně pro všechny dosud diskutující: Vážení… potřebujete rozveselit – můj dědeček říkal – jako prase drbání. Tak tedy začnu.
Ačkoliv mám dvě milující děti, rozhodla jsem se, že letošní Štědrý večer bude jenom pro mě. A tak jsem jim od 15. hod zakázala přístup. Svých 30 metrů čtverečních ubytování mám pro tu příležitost, pro mě stále slavnou, hezky nazdobených, a protože mě děti mají rády, tak mi přinesli óóóbrovskou kytici z větví namísto stromečku, který se mi nikam nevejde. Bohužel, nesehnali borovice, které jsou nejlepší a vždycky voní, ale je to tentokrát ve znamení smrčí. Od běžného smrku, přes ten stříbrný, kolem šla i jedlička, až po nějaké ty thújovité tenké pichlavé jehličky. Bylo toho tolik, že mi to dělá skutečně mohutnou kytici v mohutné váze. Už pátý den, a v tom je problém. Jehličí se začínalo pomalu sypat. Jelikož absolutně nejsem zahradnice, ale mám odborníci dceru, tak jsem zvedla telefon a požádala o radu. Vymyslela plán: maminko sežeň si malou flašku s úzkým hrdlem, nejlépe od ústní vody, naplň jí vodou a musíš se trefit skrz to větvoví dovnitř do vázy. A jak to mám udělat, když tam nevidím? Než začneš lít, strč tam prst, aby jsi zespoda poznala až bude váza plná a podle toho prstu lej… Neodvažuji se dceři odporovat neb na rostliny všeho druhu je odbornice, a tak jsem to přesně takhle udělala. Naštěstí jsem předtím odstranila všechny předměty v okolí, hlavně papírový Betlém. Vylila jsem do toho, a pořád jsem hledala ústí té vázy, celý půl litr vody z téíflašky a už když jsem to lila, tak jsem viděla, jak to přetéká a jaký je to průšvih, ale já nemohla přestat…Pak jsem strnule zírala, jak mi z mého krásného skleněného konferenčního stolečku začíná přetýkat voda na zem a vypadalo to jako vodopády na Islandu. Takové ty nízké ale široké – protože stoleček byl taky široký. Až když bylo už vylito všechno, tak jsem ožila a snažila jsem se pádit pro mop a cestou jsem sebrala ještě velikánskou osušku, kterou jsem kdysi přebalovala svoje děti, a kterou používám celá léta jako bryndák. Tím jsem to všechno nakonec vytřela – napřed pod stolečkem, a potom i na zemi. Znechuceně jsem to v náruči odnesla do sprcháče kde jsem to hodila na zem a půl hodiny jsem se snažila nejít do koupelny. Ještě že mám vedle vedle fotelu celý den hrneček kávy. Tak jsem si mocně lokla a pak jsem se začala smát, protože jsem si vzpomněla, jak kdysi Mirek Horníček vyprávěl tu nádhernou příhodu o to, jak o Štědrý večer, těsně před příchodem příbuzných hospodyňka šla pro tekuté sádlo do špajzu, a ve výponu obounož obouruč si ho pomalu lila na hlavu se stejnou strnulostí, jakou jsem právě zažila já. Vím, že jsme byli skvělá rodina celý můj život, protože jsem pořád ještě optimista a Vánoce jsou i potom to zážitku stále ještě pro mě příležitost, vydechnout okouzleně „Jééé…“
Přátelé, nenechte se znechutit nezdary, honičkami od Kauflandu ke Kauflandu a podobnými nepříjemnostmi, nekoukejte na politiku ani na zprávy, to je záležitost infarktová, ale užívejte si Vánoc. Pokud bude mlha tak stříbřitého světa, pokud bude sluníčko tak nádherné, jím zalité zimní krajiny, pokud bude pršet, tak radosti, že ubývá sucho a přibývá voda ve studních, a pokud bude sníh, tak pořádné lyžovačky… Anebo jenom jak „…hlas zvonů táhne nad závějí, kdes v dálce tiše zaniká. Dnes všechny struny v srdci znějí, neb radost se jich dotýká… “ (myslím, že Jaroslav Vrchlický). Šťastné a veselé všem.
Nepotřebuju rozveselit – stačí mi teplo a světlo z okýnka kamen doma a sluníčko venku! Řežu na zahradě klacky na zátop a je u toho dobře. Teď jsem se jen odběhla napít.
Obchodům se vyhýbám, resp. nezbytné už mám doma anebo to jdu koupit brzo ráno, nejlíp hned v sedm, kdy jsme v krámě tři čtyři.
Sníh ani mráz mi už teď nechybí, aspoň to neklouže. Ale je fakt, že dřív jsme mohli vyrazit na běžkách hned od domu a dole na Berounce jsme pravidelně bruslili.
Ad voda: před asi osmi lety nám přesně 20. prosince někdy časně ráno praskla vodovodní trubka ve sklepě. V klidu jsme snídali, zatímco voda vesele prýštila. Pak někdo šel pro něco do sklepa…
No, asi 30 cm. Všude; podsklepena je polovina domu, kromě chodby jsou tam asi čtyři menší místnosti.
Inu dámy: Ještě že už není zvykem lít olovo (do vody). To by bylo veselých katastrof!!
Tedy, pánové, až sem je to přímo antivánoční agitace 🙂
Já být Vánoce, tak se snad urazím a vůbec nepřijdu.
—-
Alefe, ta Vaše zimní krajina je roztomilá. Nejdřív mne zarazilo, že všechny lišky a děti běží a jdou jedním směrem; pak mi došlo, že se motivy opakují.
Vánoční krajina: a co teprv kdybyste viděla, co je v těch údolích za kopci, kam není vidět…! Ale když vstoupíte do obrazu a vydáte se za obzor…
Ano, představa krásná a lákavá…
—-
U nás právě vysvitlo sluníčko! Po všech těch šedivých, mlhavých dnech úplný zázrak.
Dnes jsme s Targusem montovali celý den ve sklepě rozváděč.
V čím sklepě?
U mě v baráku
…a už jedeme zase nahoru!
🙂
Video, speciálně pro Alefa:
https://apod.nasa.gov/apod/astropix.html
To byl vedleťuk, i když je to ze stejného okruhu. Tady je to správně:
https://apod.nasa.gov/apod/image/2512/SeasonsSpinningEarth_Meteosat9.mp4
Tužka napíše,…..pár řádků vánočních,….
Ticho se prochází krajinou,….
V jesličkách lásky je skrýš.
Andělé noty si rozvinou,…..
Osude, dobře to víš.
Ledové krystaly na okně,….
…..malují trnovou korunu, hřeby,….a kříž.
Podle návodu jsem se vydala za obzor,…potkala jsem malinkatého Pavoučka Štěstí,…..tak ať Vás, i vás, provází od slunovratu k slunovratu.
Přeji spokojené dny příští, klidné vánoční svátky,….mějte se jak nejlépe umíte,….
Přeje návštěvníkům Literární Kovárny. Tužka.
Šťastné a veselé všem literárním kovářům!
Také přeji šťastné a veselé všem: https://youtu.be/TQSlFCkGP3Q?si=Pn4zxjZMetv5VU57 připojil se i Bedřich Smetana. 💥🌠
Pěkné Vánoce všem.
Janovi z Helvajzu se omlouvám – od rána nám nejde elektřina, nezapnu PC, k Tvému článku se nedostanu. Leda bys ho vydal sám.