by V hlasovací anketě Lidových novin, Slovo roku 2023, čtenáři jednoznačně zvolili výraz „nutella.“
Předehra
Politolog a rektor Masarykovy univerzity v Brně, Petr Fiala, v r. 2010 vydal svoji knihu „Politika, jaká nemá být.“ K tomu poskytl rozhovor nazvaný „Politika, jaká má být…“ (otištěno v Kontexty, časopis o kultuře a společnosti, II. ročník – 2010, č. 6, str. 3 – 12; Fiala je zároveň redaktorem časopisu). K politice v r. 2010 (u moci vláda Petra Nečase – ODS-TOP 09-VV/LIDEM) Fiala řekl: U nás politika dosáhla stavu, který je zneklidňující. Míra nespokojenosti s politikou nikdy nebyla tak velká jako v této době. Na tazatelovu opakovanou otázku – co s tím udělat, politolog odpověděl: Přiznám se, že žádnou dobrou odpověď nemám. Po Velké recesi 2008, po hospodářské krizi byla česká společnost v r. 2010 s politikou oprávněně nespokojená a Fiala v závěru takto zobecnil: Všichni se máme vcelku dobře a máme možnost do všeho mluvit. Máme širší politickou participaci, ale horší politiku. Naše nespokojenost vychází z toho, že politika přestala být schopna řešit věci, které nás opakovaně trápí. Nemůže je řešit, protože my o nich nemluvíme, nepožadujeme jejich řešení, trápí nás, ale neumíme naše trápení proměnit v zájmy. Komentuji fialovský blábol: Je známo, že různě velká část společenství vždy o domácí pseudopolitice (řec. pseudes = lhaní, falešný) provozované politikáři kriticky promlouvá. Občané průběžně vědí, že papaláši jsou neochotní i neschopní společenské otázky řešit.
Pan Fiala už jako politik v r. 2015 poskytl exkluzivní rozhovor časopisu Reflex. Prý od dětství chtěl být vědec a univerzitní profesor, což se mu splnilo. Jakým vědcem chtěl být? Astrofyzikem. Fiala přiznal, že na střední škole propadal z matematiky a musel vykonat postupovou zkoušku. Ambiciózní mládenec tehdy nevěděl, že studium astrofyziky bez kvalitních znalostí matematiky je nereálné! Ve zmíněném rozhovoru Fiala o sobě sdělil: Upozorňuji vás, že nemám v úmyslu stát se komikem, jenž baví společnost a vydává to za politiku (zvýraznil ZH).
Mezihra
Jakožto akademik přes politiku si Petr Fiala osvojil její resortní slovník (pojmy, jazyk, řeč) a nevědomým obcováním se slovy se postupně stal jejich zajatcem. Zamiloval se do frází; vyhovuje mu, že fráze není výrazem skutečnosti, že je nereálná a k tomu i bez fantazie. Fráze je obyčejnou náhražkou vzdělání i myšlení, citu, zájmu, poznatku, přesvědčení; falšuje duševní hodnoty (Karel Čapek, Lidové noviny 6. 12. 1933). Bez frází by nebyla demagogie i veřejná lež. Politický jazyk je rozvrhován tak, aby lži zněly pravdivě a vzbuzovaly důvěryhodnost. Lhostejno, co papaláši-frázisté žvaní; v tom umějí být jednotní. Příklady fialovských frází: „Vysíláme signály“ (= abstraktní jednosměrný proces komunikace bez zpětné vazby). „Nebudeme zvyšovat daně. Tečka“ (= vládní konsolidační balík se zvýšenými daněmi. Vykřičník!). „Víme, co máme dělat“ (= ekonomicky rozvrátíme republiku, SPOLU to dokážeme, můžete se spolehnout!). Licoměrný Fialež nacpaný frázemi monotónně žvaní a jeho schematické mávání rukama je příznačným projevem bájivé lhavosti.
Vědátor Fiala se kdysi zažral do studia politické pseudovědy, až mu z teorií nijak praxí nekorigovaných začal vysychat mozek a on poněkud potratil rozum. O formě zbytkového mozku napsal klasik: Měl mozek co do velikosti, barvy, podstaty a síly podobný levé kulce samečka klíštěte (François Rabelais: Gargantua a Pantagruel, 1532 – 35).
Petr Fiala má v současnosti hlavu viditelně unavenou, naráží s ní na odůvodněné nepochopení větší části české veřejnosti. Jeho pustá mozkovna v podzimu r. 2023 poplašně zaduněla. Záhy přispěchal mezimozeček CRK (premiérovi poradci Cerha, Růžička, Křeček) a své figuríně doporučil provedení kontrolního nákupu potravin a veřejné představení výsledků. V nákupní frašce pan PF nejvíce občany zaujal pomazánkou nutellou. V r. 2015 partajník Fiala neměl úmysl stát se komikem, který politiku nahrazuje bavičstvím, avšak v roce 2023 se mu povedlo převtělení do podoby tragéda Nutelly (řec. tragos = kozel). Jedna z největších civilizačních pohrom je učený hlupák (Karel Čapek, 1933).
Dohra ad infinitum…
Vzájemně se podporující souručenství nekompetentních partajníků vlády SPOLU-Pir-STAN v čele s pamprésorem Nutellou je destruktivní silou (pamprésor = zkomolenina „pan profesor“; z knihy Pan Kaplan má třídu stále rád). Pokrokářská vládní pětidemolice ilustruje Základní zákony lidské hlouposti (esej italského historika hospodářství Carla M. Cipolly: Le leggi fondamentali della stupidita umana, 1976). Zákonů je pět:
- Každý jedinec, vždy a nevyhnutelně počet hloupých v oběhu podceňuje.
- Pravděpodobnost, že určitá osoba je hloupá, nezávisí na její jakékoli jiné charakteristice (hlupáci jsou třeba i mezi profesory na světových konferencích, např. COP 27 v Egyptě).
- Hlupák působí škody jiným osobám, aniž by z toho sám měl prospěch (dokonce na tom může tratit).
- Nehloupí vždy podceňují škodlivost hloupých.
- Hlupoň je nejnebezpečnějším lidským typem.
Podle 3. zákona, jenž je zván „zlatým zákonem hlouposti“, Cipolla ze zkoumání lidského chování uvádí dva zohledňující faktory:
A. Výhody i ztráty, které jednotlivci způsobují sobě samým.
B. Výhody a ztráty, které jednotlivci způsobují ostatním.
Z toho povstávají čtyři základní fenotypy:
- Slabí (naivkové, prosťáčci) společnosti přispívají a jsou jí využíváni.
- Inteligentní lidé jsou prospěšní ostatním i sobě.
- Hlupáci škodí jiným, aniž sami získávají.
- Bandité (lupiči, banksteři) sledují své výhody na náklady ostatních.
Dle Cipolly lidská hloupost není mírou IQ; souvisí s nedostatkem vztahových způsobilostí a v rámci lidstva je její úhrn stálý. Úpadkové společnosti prý vykazují stejný počet hloupých jako ty úspěšné a zároveň vykazují vysoký podíl naivů. Alarmující je dnes zhoubné bujení banksterů a jejich moc. Vládní nařváni v české frašce Nutelliáda 2023 znázorňují různé stupně politikářské stupidity.
Hlupáci jsou mnohem větší pohromou než lidé zlí. Zlí občas odpočívají; hlupáci nikdy.
(Anatole France)
Tak si říkám, jaký větší idiot přijde po něm? Je to téměř zákonité – bohužel. Jedinou naději vidím v tom „téměř“.
I míra hlouposti má naštěstí své meze, ale naneštěstí není při dobrém P.R. příliš pozorovatelná.
Článeček páně Hosmana jsem četl se strnulým úšklebkem.
Ne, že by nebyl pravdivý, ale proto, že pravdivý je.
===
K definicím hlupáctví bych připojil tzv. „profesionální slepotu“ neboli deformaci, kdy obecné záležitosti posuzujeme jen z hlediska své profese, zkušenosti. Není to zas tak zřídkavý jev, pozoruji ho občas i na sobě. Vždycky se polekám… [;>)))
Zdeňkův článek je výborný; ze všeho daleko nejlepší by ovšem bylo, kdyby Zdeněk neměl důvod ho psát.
Přidržím-li se systematizace, zavedené v závěru článku, je jasné, že tento stát vedou nastrčení hlupáci, v pozadí řízeni bandity.
Za daných podmínek horší kombinace už není možná, což bohužel vůbec neznamená, že jsme dosáhli pomyslného dna: obě záporné kvality, jak hlupáctví, tak banditismus, lze neomezeně prohlubovat.
Zdeňkův článek by se klidně mohl jmenovat Vertikální průřez blbcem a jeho kariérou a měl by být součástí učebnic politologie.
Pan Hosman mě vždycky přinutí sáhnout po knize nebo po gůglu, za což mu děkuji. Tentokrát to byl fenotyp (pod nímž se ještě skrývá genotyp). Pořád myslím na Asfaltového holuba, který byl defektolog a sociologie mu byla přirozeným prostředím – ten mi chybí, ten mě uměl proškolit v pohledech na lidi.
4 základní fenotypy jsou pro mě objevem. Ihned mi naskočili představitelé z nejbližšího okolí a sám jsem se zařadil do skupiny “slabí”. Mám s tím něco dělat? Mezi svátky jsem datovou schránkou odhlásil na FÚ placení paušální daně, tak se kousek posunuju snad k inteligentům.
Alefe, děkuji za foto vzhůru nohama.
Je to takto o něco málo stravitelnější.
To ne já, to Zdeněk. Jako blogger je nejen skvělý, ale také zcela autonomní.
—
Pánovi to sluší, že?
Článek mne přiměl k zamyšlení, jestli též nejsu hlupaňa. Protože mi přišlo na mysl, že snaživý hlupák, ač vzdělaný, nadělá víc škody, než užitku.
Tož se raději snažím brzdit. No, pokud neubrzdím, většinou na to nedoplácí stát, ale já osobně dostanu „výprask“.
Škoda, že nejde vlézt druhému do hlavy. Zajímalo by mě, jestli Fiallah věří tomu, co říká.
Do jisté míry se člověk projeví v chlastu, když se alkoholem naruší soudržnost myšlenek. U Fiallaha bych se odvážil tvrdit, že povolí jeho mozkové fascie.
Počátkem devadesátek jsem jel s kamarády z Energoprojeku na Gerlach, “expedici” velel Mirek Topolánek. U toho alkohol ovšem nic neodkrýval, Mirek byl i laikovi v psychologii zcela čitelný i za střízliva.
Já myslím, že teď už mu nic jiného nezbývá, než věřit tomu, co říká. Odvahu (některých) listopadových komunistů bych u něj nehledal.
—
Když si vezmeme ten Zdeňkův Průřez blbcem: vidíme zcela jasně, že pochopit souvislost příčin a následků je mu zcela cizí (astrofyzika vs. reparát z matiky). Dal se navést, aby někam vlezl a něco tam dělal, a teď neví, jak 100hoven. Typický hlupák: dal se navést, aby škodil ostatním nevěda, že tak škodí nemálo i sám sobě.
Tahle vláda skončí katastrofou; umí si soudný člověk představit, že se pak nastěhuje zpátky do Brna někde v Černých Polích (brněnská čtvrť) mezi lidi, kterým 4 roky škodil a oni ho mají v tom nejlepším možném případě za totálního mimoně?
Babky v parku si před ním budou odplivovat, děti si na něj budou ukazovat prstem.
A pes vedle něho zvedne zadní nohu.
Ten se ale má. Mě by pes kousnul, téměř automaticky.
To mě fascinuje: Jak na mě reagují psi a děti, kteří mě neznají. Jsou jen dva druhy reakcí. Psi se mi přitulí k noze a chtějí s mnou kamkoliv odejít a děti se na mě široce smějí, ukazují prstem a volají něco jako „ta-ta-ta-ta“. Nebo naopak mě psi chtějí sežrat, rvou se na vodítku a děti se dávají do srdceryvného pláče. Nic mezi tím! Téměř nikdy nejsem neutrální postavou. Nejhorší je to v tramvaji, tam nebývá šance rychle uhnout.
Nechápu to, dospělí na mě nereagují nijak. A tak jsou z toho maminky většinou na rozpacích a tatínkové vlastně taky. Dívají se na svou ženušku s podezřením. Když vidím, že na mě nemluvně zaostřilo zrak tak se dávám na ústup.
U pejsků většinou stačí, když si rychle sednu.
Pokud je kam.
Možná už má nahrabáno a dostane místo profesora za mořem.
Gorbačov tam také přednášel.
🙂 Nedávno jsme tu v užším kruhu něco podobného řešili.
Můj názor je, že jde o jakési „vytknutí před závorku“ či vícenásobný podmět:
Bez frází by nebyla [demagogie i veřejná lež]. Je to o něco hutnější vyjádření, než kdybychom to „roznásobili“: Bez frází by nebyla ani demagogie, ani veřejná lež.
Je pravda, že u složitého souvětí by to snad mohlo být matoucí, ale tady – myslím – je to zcela jasné.
—
Mimochodem, právě tyto (a ovšemže i další) vztahy ve struktuře vět řeší poměrně moderní matematická disciplína – teorie jazyků.
Formálně vzato, „a“ a „i“ jsou obě spojky, takže přípustné by mělo být obojí; já myslím, že tady záleží na tom, jak to cítí autor.
—
Čistě subjektivně: když si obě varianty přečtu v duchu jakoby nahlas, každá s sebou nese trochu jinou emoci.
„Bez frází by nebyla demagogie, ani veřejná lež.“
Také bych to napsala takto (s čárkou). Anebo s dvěma „ani“.
Nenapsala bych ani „a“, ani „i“.
Tymákovane, úplně s Vámi souhlasím. Když jsem článek četla, napadlo mne přesně totéž.
Rozkvetl bych to: bez frází by nebyla jak demagogie, tak veřejná lež.
A už nic jiného. Co třetí možnost?
Možností je nepřeberně. Třeba:
Bez frází by Fiala musel mlčet jako hrob.
—
Když se člověk oprostí od toho, že mu někdejší fialové protievropské mudrování přišlo vhod (třeba mně) – taky jsou to jenom fráze. Bohužel.
Prostě bezobsažný, beznázorový, naleštěný futrál. Dovnitř je možno nalít cokoli: evropu, protievropu, nutelu, močůvku – jak se komu líbí. Žasnu nad tím, že v ODS, kdysi vyhraněné straně s jasným zaměřením, může být pořád někdo, kdo má nějaký vlastní názor (prý takoví jsou, skalní, „srdcaři“, prý nemají, kam jinam by šli – tak dělají hlupákům dobrovolně fíkový list). – Ale ono se není co divit: strana, jejíž tváří je zadnice Pavla Novotného.
Mně taky veverko, Tymákovane, jen mám pořád zaryto do paměti, jak mě moje paní učitelka Kozojedová – budiž jí země lehká – před více jak 50 lety učila: „Před a – i – nebo – ani – se čárka NIKDY nepíše!“…
Dnes už ji píší, asi podle pocitu i vzdělaní češtináři, dokonce i před a. Jazyk je prostě živá voda… 👀
Když ono to pravidlo, že se před spojkou „a“ čárka nepíše, platí jen v případě, že spojka má význam slučovací. Má-li význam stupňovací nebo odporovací, čárku určitě píšeme.
Ano, v souvětí samozřejmě.
Také před a-i-nebo-ani čárku nepíšu.
Vím, že se změnil pravopis, ale já jsem tak zvyklý a zejména čárka před ,,a“ mě vyloženě vadí.
Já čárku kreslím.
ad veverka: konstatuji – když komentujete cizí texty, nejlépe je začít u sebe.
Tip: věnujte pozornost svému, zde v Litteratoru 2x užitému blogovému nápisu s patvarem ČEŠTIN. Byl-li užit, měl být správně v uvozovkách – Ach, ten „češtin.“ Můj náhled vychází nejen z přirozeného jazykového citu, ale mi byl zároveň potvrzen dotazem u dosti spolehlivého bohemisty.
Děkuji Vám za zájem a péči o mé psaní (opravování).
Potěšilo mě, že jste takový jako na fotografii. Prostě soulad.
Tohle sem musím zkopírovat:
https://m.youtube.com/watch?v=8wlDs3PwU7U
Klaus pro Rádio Universum:
“Když bylo v roce 2016 pětadvacáté výročí založení ODS, tak člověk, který se se mnou od té doby, od roku 2016 ani oficiálně nesetkal, dnešní předseda ODS Petr Fiala, mě jednou pozval – jednou jedinkrát pozval – na nějakou akci, a to bylo setkání k pětadvacátému výročí ODS. Tak zaprvé tato akce byla směšná. Ale za druhé mě utkvívá víc v paměti dopis, který jsem od něj v této souvislosti dostal, a teď cituji z hlavy, ale podstata tam je: On mi v tom dopise děkoval za přínos k ODS. Mně poděkovat za přínos – to se mi zdá neuvěřitelná drzost, bezbřehá drzost a hloupost.“
Ing. Václava Klause jsem vnímal jako poněkud namyšleného a sebestředného, ale chytrého člověka.
Byl to samorost. Jeho paní jsem měl radši. Dalo se s ní pokecat.
Ing. Zeman byl také sebestředný, za pěkný bonmot by šel na světa kraj, byl občas opravdu nikoliv jemný ale byl chytrý a paměť měl lepší než slon. Byl to samorost, ale jiný. Nikdy jsem s ním nemluvil.
Prof. Fiala není ani jedno z toho. Připomíná mi vřískajícího muzikálového „umělce“. Dbá ne svůj vzhled, to je jediné, co mu mohu připsat k dobru. Není samorost, je to jen nacvičený P.R. „produkt“. Nechci s ním mluvit – není o čem.
Klaus možná působil na mnoho lidí namyšleně a sebestředně, ale v české politické historii je to asi jeden z mála konzistentních politiků. Navíc ve svých názorech předvídal budoucnost, která se pak naplnila. Prostě Klaus měl nakonec vždycky pravdu.
Zeman byl/je velký mozek, ale ten nebyl konzistentní politik (jen blbec nemění názory). Čím byl starší, tím víc názorových veletočů začal dělat. Z podlézavého vztahu k Rusku a Putinovi se rázem stalo nepřátelství… jako jediný státník zbrkle nadšeně pozval samozvaného lžiprezidenta Venezuely Kvídóa k nám na návštěvu, atd.
Babiš byl v zahraniční politice podělánek a připosránek, pokud nešlo o čistý byznys.
Fiala je produkt umělé neinteligence.
Pro Kocoura: Zajímavé… Měl jste příležitost vidět politiky zblízka. Docela mi to sedí na můj vlastní názor na všechny tři. Co se týče profesionality – ing. Klaus byl velmi dobrý ekonom, po odborné stránce, aspoň co jsem měla možnost zažít jako hlavní účetní působící celé roky u soukromých firem, dceřiných společností nadnárodních matek, nikdy neplácal nesmysly a jeho ekonomické odhady a závěry seděly. Problémy nastaly, když měl politicky manévrovat – v tom se moc nelišil od těch ostatních. Ono vlastní uhýbání neodsuzuji, ale musí směřovat k nějaké vizi. Ne jen tak, jak se to právě tomu u vesla hodí do volební kampaně. Možná proto byl ing. Klaus nejlepší v počátcích po sametu, kdy se nebál rozhodovat v okamžicích, kdy nikdo nevěděl, kam se ČR dostane. Pak už to začalo maličko haprovat – to když došly peníze a zavedla se mimořádně srážková daň na dovozy. Situaci zhoršil tzv. Sarajevský atentát. Později už se začalo uhýbat podle voleb a touhy vyhrát je běžně. Nemělo by se zapomínat, že ČR nežila ani na chvilku ve vlastní bublině, světové trendy tu měly svůj velký vliv – nejvíc doktrína globalizace. A ta tu působí dodnes. Co se týče vizí – myslím, že president Zeman se ve své době snažil vést ČR na střídačku – vstřícně vůči Moskvě i Číně, aby vyvážil porevoluční atak Západu na naše zdroje. S jeho odchodem to skončilo. Babiš by to možná taky rád takto dělal, ale doba pokročila a Gulliver již byl tisíci provázky příliš připoután stran EU. A je zatím stále. Netýká se to jen ČR. Bohužel. Fiala je panák, takových máme v Česku na každém prstě tisíc. Ti první dva byli aspoň osobnosti.
Souhlas. A teď nevím – ale asi bohužel…
Kocourovi: Oba expresidenti nebyli z nejhorších, ale na svém postu měli oproti celé kohortě politiků ( vlastních i opozičních) omezený manévrovací prostor. Prostě proto, že jim ho naše ústava moc neposkytujte. Je otázka, jak by se vše vyvíjelo,
pokračuji, píši to na mobilu a omylem se to poslalo předčasně: kdyby ho měli víc. Myslím, že nejhorší je stádnost těch ostatních, průměrných. Oni vědí, že jsou samostatně nuly, ale ve stádečku se cítí silní, navzájem se ujišťují o své schopnosti a teprve jako houf mohou opravdu citelně škodit. Proto Pětikolka, a proto se drží u moci zuby nehty. Žádný jedinec nenapáchá tolik zla, jako dokáže stádo zbabělců. Je to můj názor, ráda bych se mýlila…
Taky bych rád, kdybyste se mýlila. Ale vy se nemýlíte… Vaše profese je podobná jako ta moje: Leze vám do všech úvah. Já si třeba uvědomuji, kolik je falše v tom nebo onom prohlášení, vy zase vidíte, co je tam účetně špatně.
Je zajímavé, že postižení (ti nahoře) si odmítají připustit, že jim hodně lidí vidí pod prsty. Že vidí chyby v součtech a slyší falešné tóny v projevech. No a to vědění společně s nemožností to nějak účinně napravit je myslím hlavním důvodem naší deziluze, „blbé nálady“, jak říkal svého času náš nejslavnější disident.
Ona ta stádnost pokrucuje skoro všechno. Když si vzpomenu na slavnou tezi, že vše vyřeší trh, tak ta platí beze zbytku jen pokud jsou účastníky jednotlivci, nebo jednotlivé firmy. Totéž platí u voleb. Jakmile se do systému pustí možnost vytvářet stáda (matky a dceřiné společnosti, ev. globalizace bez kontrolních mechanismů), úplně to pokroutí mechanismy. A nejen tržní. I vztahy mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní. A jsme tam, kde jsme. Česko je v pytli první, ale čeká to asi celou EU. Je naděje v jiné zákonitosti, že každý systém se přežije a vyčerpá. Jen nikdo neví, v co se promění. Bude to možná trvat déle, než my se dožijeme. Anebo to urychlí nedočkavé národy chudých a vykořisťovaných. Nevím.,.
Ani já nevím a pochybuji, že to vůbec někdo ví. Jen tuší a predikují. Že se změní je jistota. Jenom nevíme v co a kdy. Zatím to vypadá že velcí se žerou mezi sebou, až zůstane jeden. Ale to není stabilní stav.
Velké se dělí na menší atd… viz entropie.
Jiřičko,
píšete to hezky: Oba expresidenti nebyli z nejhorších…
Já to vidím tak, že to byli špatní prezidenti, za jejich prezidentování se hodně rozkradlo (privatizace), začala a pokračovala naše ztráta suverenity jako státu.
Zavlekli nás do organizace, která se neřídí ani vlastními pravidly a chová se po světě jako terorista – NATO.
Pod jejich vedením jsme se připravovali a vstoupili do organizace, která nás diskriminuje (zemědělské dotace měly být všude stejné od r. 2013), ekonomicky vysává a nutí nás chovat se proti našim zájmům (migrace, sankce…)
Jen proto, že další president je ještě horší, vypadají ti dva proti němu jako velikáni.
Pokud bychom měli po r. 1989 prezidenty kteří by hájili zájmy státu a lidí, vůbec by nepřicházelo do úvahy abychom nyní měli toho, koho máme.
Pro Jana z Helvajzu: Máte pravdu úplně ve všem. Já vycházím z historických zkušeností. Byli i horší presidenti vládci, říkejme jim jakkoliv, jejichž vedení stálo mnoho lidských životů. A to, mnohdy až dodnes, jsou na Západě vážení a staví se jim pomníky. Např. kolik bylo vyvražděno lidí v belgickém Kongu. Ano pod nadvládou Belgie která dnes hostí EU…
Ani ty kolonioalisty někdy nepotřebují. Hutuové a Tutsiové třeba.