by Toto je pouhá drobná glosa, která laskavého čtenáře přivede z intelektuálních výšin daných dvěma texty zde nedávno uveřejněnými do oblasti ryze praktické.
Při čtení té úžasné Alefovy věty, která uváděla Tisíc obrazů Doriana Graye a za niž by se nemusel stydět ani sám Marcel Proust, velikán nejen francouzské, nýbrž i světové literatury, jakých opravdu nebylo mnoho a jehož mnohovrstevnaté dílo – mám na mysli Hledání ztraceného času – dokážou přečíst a ocenit jen málokteří, přičemž jejich počet je velmi pravděpodobně výrazně nižší mezi mladšími občany, jelikož – ne, raději už dost.
Zkrátka při čtení té věty mne napadlo, že TOTO souvětí bych větně rozebírat tedy rozhodně nechtěla.
Na druhém stupni ZDŠ jsme si v hodinách českého jazyka větného rozboru opravdu užili. Pokud se pamatuji, nebyl všeobecně ani mimořádně oblíben, ani nesnášen; prostě patřil k věci. Já jsem ho milovala – bavilo mne objevovat souvislosti a závislosti, co a proč je věta vedlejší a co naopak věta hlavní a jak se od sebe poznají, co všechno je přívlastek, co je určující a co závislé, jak se větné členy vzájemně ovlivňují; mělo to logiku a bylo to svého druhu dobrodružství.
Z větných členů jsem vysloveně neměla ráda doplněk a přístavek, neboť ten jinak dokonalý systém poněkud narušovaly a často jsem je ani nerozpoznala a nevěděla si s nimi rady.
Dnes – pokud vím – větný rozbor z výuky českého jazyka téměř zmizel, neb byl shledán pro žáky příliš obtížným a vlastně nadbytečným. Škoda. A dost velká chyba; účelem totiž nebylo nakreslit graficky dokonalé schéma souvětí s mnoha rámečky, symboly a šipkami, nýbrž naučit děti logickému vyjadřování, správné stavbě vět a souvětí.
Celkem úspěšně se tak předešlo jevu dnes poměrně častému, že totiž i lidé s vysokoškolským vzděláním – často i v humanitním oboru – vyrobí větu či souvětí, které nedává smysl. Buď panuje neshoda mezi jednotlivými větnými členy anebo jsou věty v souvětí poskládány bez ladu a skladu, takže původně jasná, konkrétní myšlenka se v tom zmatku ztratí. Vzniknou pak výtvory typu „vidíme atmosférické jevy, způsobených mnoha příčinami“, „přišlo mnoho návštěvníků, vybavenými dalekohledy“ a tak podobně.
Příklad právě popsané chyby ostatně nevědomky poskytla i paní Bellová v závěru svého textu o soumraku čtenářství.
Cituji:
„Bez znalostí a bez kritického myšlení, které přinesla čtenářská revoluce, se mnoho občanů moderních demokracií stává stejně bezmocnými a důvěřivými jako středověcí rolníci – ovlivňovaných iracionálními apely a náchylných k davovému myšlení.“
Ano, milý čtenáři, pokud tě toto souvětí zarazilo, není divu – dvě přídavná jména totiž autorka uvedla v chybném tvaru a část sdělení zůstala utajena. Jak to mělo být správně? Těžko říct, nabízejí se totiž dvě možnosti. Jelikož nevím, co přesně paní Bellová chtěla vyjádřit, zmíním obě řešení.
A) ovlivňováni iracionálními apely a náchylní k davovému myšlení jsou občané moderních demokracií; v tom případě měl text znít:
„Bez znalostí a bez kritického myšlení, které přinesla čtenářská revoluce, se mnoho občanů moderních demokracií stává stejně bezmocnými a důvěřivými jako středověcí rolníci – ovlivňovanými iracionálními apely a náchylnými k davovému myšlení.“
B) anebo se obě přídavná jména / přívlastky vztahují ke středověkým rolníkům; pak by ovšem výsledek vypadal takto:
„Bez znalostí a bez kritického myšlení, které přinesla čtenářská revoluce, se mnoho občanů moderních demokracií stává stejně bezmocnými a důvěřivými jako středověcí rolníci – ovlivňovaní iracionálními apely a náchylní k davovému myšlení.“
Čeština je nádherný jazyk, že?
Ani u mne nebyl větný rozbor ve škole oblíben.
Snažím se mezery ve vzdělání dohnat alespoň na starší kolena.
Větný rozbor jsem ve škole jistě zvládal, ale už dávno zapomněl. Dnes tvořím věty čistě intuitivně, silně ovlivněn mluvenou řečí, která mě hezkých pár let živila.
Přenést mluvenou řeč do psané podoby je poměrně obtížné, protože v ní hraje velkou roli modulace hlasu a pauzy, což jsou velcí hráči.
Ohledně Vašeho příkladu budu trochu oponovat – ve variantě B bych volil variantu:
„…středověcí rolníci – ovlivňovaných iracionálními apely a náchylných k davovému myšlení.“
S poslední větou naprostý souhlas! Anomálie „dvojího záporu“ a zdrobnělinky….. třeba.
Ad varianta B: volíte tedy vlastně původní verzi paní Bellové.
Dovolím si nesouhlasit: „…mnoho občanů se stává … důvěřivými jako středověcí rolníci.“
Na otázku „jako jací rolníci?“ musím odpovědět „ovlivňovaní a náchylní“, nikoli „ovlivňovaných a náchylných“.
S větným rozborem jsem neměl ve škole problém a byl jsem pravidelně vyvoláván, když vzadu seděl inspektor.
Dnes bych si už tak nefandil. Zarazil mě ten přístavek za doplňkem. Dnes vidím přístavek jako stavební přílepek hlavní stavby. Přístavek ve větném rozboru mi zmizel z paměti, což mě trochu mrzí. Ale třeba je to něco modernějšího, co přišlo do osnov až po mé školní docházce.
Co se týče onoho souvětí, preferoval bych druhou verzi.
Ládiku,
podle Wiki a UI je přístavek druh shodného přívlastku. Je tvořen podstatným jménem, popřípadě zájmenem nebo slovním spojením ve funkci podstatného jména.
Může podávat doplňující, upřesňující nebo vysvětlující informaci k rozvíjenému podstatnému jménu. Příklad: Praha, hlavní město ČR.
UI taky ví, že přístavkem se zabýval už Jan Gebauer (1838–1907), klíčový český bohemista, jehož monumentální Historická mluvnice jazyka českého je základním dílem české jazykovědy.
Co UI neví: že jste do školy určitě chodil později než já 🙂
Preferujete verzi B (rolníky) – já taky. Verze s občany je tam jen pro úplnost, protože souvětí paní Bellové umožňuje i tento výklad.
Protože mívám obyčejně pravdu, tak je možné, že nám soudružka učitelka přístavek zatajila. Učebnice jsem moc nečetl, tak se o ně nemohu opřít. Ale i tam mohla být vytržena stránka🤣🤣🤣.
Mě přístavek také nic neříká.
Možná jsem zrovna na hodině chyběl.
🙂
Rozuměl bych tomu spíše podobně jako slovíčku přístřešek. Do větné stavby to neumím zařadit. Přístavek mi asociuje něco přistavěného k budově. Obdobně přílepek, přípodotek. Něco, co je u něčeho většího.
Praga, caput regni. Ostrau, caput carbon…Pavek, imperator. Už mě napadají přístavky!
Dtto Godot.
Většinou vím, jak to má správně být, ale nepotřebuji vědět, jak se co nazývá. Nechávám to jazykovědcům. Obdobně mě nezajímají (i když o nich vím) třeba pravidla kompozice obrazu při fotografování nebo pravidla střihu při práci se zvukem. Jsem prostě primitiv. A to jsem ta pravidla při zpracováváni zvuku musel dokázat definovat, neboť jsem práci se zvukem dokonce vyučoval. 😸
Jak jsem se už přiznal veverce, pokusil jsem se udělat větný rozbor té věty, a neuspěl jsem. Větný rozbor jsem dělal naposledy před padesáti lety, většinu jsem zapomněl. Musel bych znovu nastudovat – a možná, že to někdy udělám.
K větě, o níž je řeč: já bych ji především takto vůbec nepostavil. Přeskládal bych větné členy tak, aby vztah mezi předmětem a přívlastky byl těsnější, možná bych z ní udělal věty dvě. Pak by tato nesrovnalost vůbec nenastala.
Zeptám se pléna: co kdybychom poslali odkaz na veverčí (nebo veveří? ) článek do redakce Echa24 a paní Bellové? Aspoň by bylo vidět, že v Literární kovárně, pokud jde o čtení, slunce stojí v zenitu a soumrak je v nedohlednu. A že apel článku paní Bellové u nás padl na úrodnou půdu.
Co vy na to, přátelé?
Za mě rozhodně ano.
Předmětnou větu bych po ostravsky upravil takto: Bez fištrona je člověk chuj, oblbovany pampuňama.
Odkaz poslat či neposlat: je to zcela na Vašem rozhodnutí, Alefe.
Já se výsledku nebojím – vím své, podle variace na dávný vtip:
čl. 1: Sovětský svaz má vždycky pravdu.
čl. 2: Pokud pravdu nemá, platí čl. 1.
🙂
A navíc: veverka jakožto strana „sporu“ do otázky poslat / neposlat nemá co mluvit.
„Veveří“ dotaz? Ano, kdyby ho položil vever 🙂
—–
Lidi, dneska je venku NÁDHERNĚ! Zimní idyla. Modro, bílo, slunno. Někdo už vyrazil na běžkách, to je ovšem o skluznice – sněhu není dost. Leckdo už se prochází po řece, to je o ústa, led ještě nemůže být všude dost silný. Navíc ho zakrývá sníh, takže ta nebezpečná místa nejsou moc vidět.
Dnes po dlouhé době holomrazů a mlhy sněží na vyprahlou zem. Ve studni je minimum vody. Pokrývka má 11-12cm (měřeno na stole), teplota -9°C. Házel jsem cca 2 hodiny – ne proto, že bych musel, ale z rehabilitačních důvodů. Před chvílí projel traktor s radlicí a to, co jsem vyházel až na zem, zahrnul a zatlačil zadními koly. Na led je zaděláno. A to jsem dal traktoristovi vloni 200 Kč za to, aby tady nejezdil.
V nejbližší době opráším prkno, zkontroluju boty, jestli mi je nesežraly myši, vyrazím na sjezdovku.
A pokud jde o dlouhou, předlouhou větu v proustovském stylu, za niž mne veverka tak chválí, ta má dvojí účel, který se uplatní podle místa užití.
Zveřejnění na webu Vidlákově byla ode mne záměrná zlomyslnost, umocněná poznámkou, kterou v závěru pronáší Hiroko, a kterou Starý kocour využil pro nádherný smeč, jemuž tleskám.
Ve zdejších vodách to byl pozdrav všem a Godotovi dvojnásob, neboť on to byl, kdo pana Prousta přivedl na návštěvu mezi nás. A pak jsou tam ještě dvě odbočky do Asie – spíš ze zvědavosti, jestli po nich někdo vykročí.
Ale to sem vlastně ani moc nepatří… jen jsem chtěl napsat, že mám radost z toho, jak jsme se tu sešli.
„…jen jsem chtěl napsat, že mám radost z toho, jak jsme se tu sešli.“
Já taky.
Větný rozbor mi rozbila rozborka pistole vzor 52 – Tokarev. Jiný rozbor jsem už potom nepotřeboval. Až dnes zase dělávám rozbor – kalačem, dubových špalků. V životě se rozbory mění.
Rozborka, sborka, dubová korka…
Přístavek, přílepek, časování skloňování, některé jazyky to nemají.
Jak je ten náš jazyk bohatý.
,,Stromy sbírají celý svůj život minerály, vodu a některé vzdušné plyny.
Je to taková celoživotní sborka.
Skládají z toho dřevo, listy, plody a krmí jiné entity.
Pak strom přejde do jiné formy bytí a zůstane z něho suché dřevo.
Někdy ho rozeberou na části lidé a spálí, jindy v lese v klidu zetleje.
To je taková rychlá a nebo pomalá rozborka.
Vše, co strom za celý život nasbíral se tak vrátí do přírody.
Pak přijde jiný strom.
Sbírá celý svůj život minerály, vodu a některé vzdušné plyny.
Je to taková celoživotní sborka – ale to už jsem přece říkal…
Starý dub se obrátil na Veverku sedící na větvi sousedního stromu.
A ty tedy říkáš, Veverko, že lidé skládají a rozebírají i věty?
To tedy člověk musí být …“
(ze života Dubu)
Rozborka dubu začíná dírkami:
https://postimg.cc/5Y9wTC9n
re: JzH
🙂
V krmítku probíhá rozborka slunečnicových semínek, litr denně.
https://postimg.cc/68bQh42C
Matouš 5:37 Slovo na cestu, Bible 21:
Ať je tedy vaše slovo „Ano“ ano a „Ne“ ne. Co je nad to, je od Zlého.
Dívám se očima letité účetní, která stále uvažuje, jak předejít sporům, které při nejednoznačném vyslovení, mohou skončit až složitým obhajováním před soudem.
Autor chce sdělit výstrahu před možností, dostat současného člověka, až na roveň středověkého rolníka stran způsobů uvažování, bez znalostí a kritického myšlení snadno ovlivnitelného.
Podle toho, jak váže pojmy „bezmocní a důvěřiví“ Nabízím obě varianty, které mi připadají nejvíce jednoznačné:
A/ „Bez znalostí a bez kritického myšlení, které přinesla čtenářská revoluce, se mnoho občanů moderních demokracií stává stejně bezmocnými a důvěřivými, jako středověcí rolníci, kteří byli ovlivňováni iracionálními apely a náchylní k davovému myšlení.“
B/ „Bez znalostí a bez kritického myšlení, které přinesla čtenářská revoluce, se mnoho občanů moderních demokracií stává, stejně jako kdysi středověcí rolníci, bezmocnými, důvěřivými, ovlivňovanými iracionálními apely a náchylnými k davovému myšlení.“
Mně osobně se o trochu víc líbí varianta A/, protože mi připadá srozumitelnější a méně šroubovitá.
Čeština je mimořádný jazyk, myslím i ve světovém měřítku. A samozřejmě souhlasím s veverkou a říkám „Poslat“.
Jen na okraj: měla jsem na základce také moc dobrou češtinářku, která milovala větné rozbory a také nás je nakonec nadřela. Ale o přístavku ani slovo. Zato věty doplňkové i doplňky, jako slovní druh, mě občas straší dodnes.
Zdravím přátelé s velkým potěšením nad tímto článkem i nad diskusí pod ním.
„Poslat“ pravil Ládik!!!, veverka zůstává neutrální.
Ach ano, připojuji se k němu… 😃