Co jsem četl v mladém věku

Jsem trochu na rozpacích, co do semináře napsat.
Zejména proto, že v mladém věku stále ještě jsem, byť do důchodu to mám za pár.

Napadá mě padesátidílný seriál o čtení s rozsáhlými odbočkami děje, aby se čtenáři měli na co těšit.
🙂
No, pokusím se to co nejvíce zredukovat.

Než jsem šel do první třídy, číst jsem neuměl.
Měl jsem na starost různé důležitější věci, jako třeba jízda jako závozník starého Vaňka s jeho spřežením koní. Vozil pro státní statek vše, co bylo potřeba, hlavně hnůj.
Prohlížel jsem si různé obrázky z knih a občas tam něco na věčnou památku načáral.

V první třídě vesnické pětitřídky nás učil pan ředitel školy Pytloun.
Vzpomínám si, jak zavolal z vyšší třídy Pepíka, postavil ho před nás, a dal mu podržet pod rukou lavor.
A hned, že tak vypadá písmeno P.
Pamatuji si ho do dnes.

Jakmile jsem se naučil skoro všechna písmenka, začal jsem číst.
Napřed dětské knihy, nejvíc se mi líbily ty u dědy, kam jsme jezdili na prázdniny.
Měl doma pořád knihy, co měl můj táta a strejda, vydané za první republiky.
A ty ilustrace!

Ve třetí třídě mě rodiče dali do LŠU na piáno.
Naučil jsem se číst noty a moc mě to nebavilo.
Dodnes, když se na noty podívám, musím si je odpočítat od C, abych věděl která je která.
Chodil jsem tam 6 let.
Tedy chodil… Jezdili jsme tam se sestrou, ta je o rok mladší.
10 km do města. Dostávali jsme od rodičů na cestu 3 koruny.
Korunu na cestu tam, korunu na zpáteční a korunu na útratu.
Za korunu byly v cukrárně ve Mšeně na náměstí dva kopečky vynikající jahodové zmrzliny.
Když jsme chtěli smetanovou, kopeček za 0,60 kč, museli jsme šetřit.
Jednou jsem našel na náměstí papírovou tříkorunu (nebo to byla pětikoruna?).
To bylo radosti!
Učitelka v LŠU dojížděla z Prahy.
Po 68 ji vyhodili z Národního. Vozila si s sebou na čtení časopis ,,Ahoj na sobotu“, který jsem pokaždé přečetl (čekali jsme ve třídě, do příjezdu autobusu).
Diskutovali jsme o tom, co tam píšou, o upírech, apod.
Do LŠU jsem chodil rád, protože se mi tam líbila Hanička, co hrála na piáno hodinu přede mnou, nebo za mnou.
Učitelka to musela vědět, protože nám ty hodiny takhle hezky plánovala.

Na druhém stupni školy už jsem měl přečtené časopisy Rychlých šípů, Seriály ABC a podobné.
Táta měl v knihovně různá sci-fi, která jsem postupně přečetl.
Lem, J.M. Troska, k tomu Švejka, verneovky, mayovky, Biggles od velbloudích stíhaček, různé romány, cestopisy…

Táta dříve létal ve Svazarmu na různých letadlech a tak měl doma v knihovně meteorologii, stavbu letadel, aerodynamiku a podobné.
Pročetl jsem, nastudoval a pak jsem ,,odučil“ na hodině fyziky.
V deváté třídě teorii relativity od Einsteina (popularizační vydání).

Na lesnické škole jsem pak četl různé stopy zvěře, ptáků, malých živočichů.
Byla to zábava vystopovat v lese třeba prase až do jeho pelechu.
Když bylo hodně sněhu, nechtělo se mu ven a uteklo jen pár metrů před námi. Strach jsme neměli, byli jsme mladí a nám se přece nic stát nemůže.

Okolo osmnáctého roku jsem začal číst různou esoterickou literaturu, jógu, trochu buddhismu a podobné literatury.
Ale to už oficiální mladý věk pomalu končil a tak si další nechám až do jiných dílů.