24. 4. 2024

Divadlo.
Divadlo?

Já a divadlo

Do divadla chodím nerad, v podstatě nechodím.

Na mé hluché uši mi hlasy splývají v jedno, jak mluví nebo nedej bože zpívají dva a více, nic jim nerozumím.
Ale dříve, když jsem byl o trochu mladší, jsem v jednom divadle dokonce i účinkoval.
Bylo to na podzim 1989.

Bylo to představení o mnoha dějstvích a všichni herci hráli pod širým nebem. Na konkurz jsem se dostavil na základě pozvánky z rádia Hlas Ameriky, který jsem poslouchal skoro pravidelně, podobně jako Svobodnou Evropu.
Zvali do divadla na Václavském náměstí v Praze a člověk byl zároveň účinkujícím i divákem.

Roli mrtvého studenta už sehrál jakýsi nýmand, protože v té roli vydržel sotva pár dnů. Takový jednorázový štěk a už si nikdy nezahrál.

Hrál jsem tehdy v komparzu roli jednoho v davu v horní části Václaváku. Byl jsem v divadle rád, a protože jsem byl mladý a plný ideálů, věřil jsem, že hrajeme dobrý kus, na který se bude s láskou vzpomínat. Hlavní herci na balkoně Melantrichu hýřili optimismem. Ať se již jednalo o dříve populárního sůdruha Dubčeka, nebo spisovatele a režiséra neznámých drrramat Havla. Kulturní vložku si střihlo pěvecké duo Karel a Karel (Got a Kryl), a také nám z balkonu popřála, aby s námi zůstával mír, zpěvačka Marta K. (Není ona nakonec také hnusná chcimírka?)

Staří herci ze souboru UV KSČ už byli unaveni dlouholetým hraním a ochotně přenechávali svoje role hercům novým. A kdyby jenom role. Nechali jim i hezké, nově zrenovované divadlo bez dluhů a hypoték.

Někteří z nich dokonce výměnu herců i organizovali, aby si mohli sami zahrát lepší a lépe placené role, byť už pod hlavičkou jiného souboru.

Hra měla asi velký úspěch, protože nás chválili i herci ze světoznámých divadel, např. z USA.

Někteří herci se vypracovali a hrají různé role dodnes.
Nebo to herectví přenechali svým dětem a příbuzným.
Honoráře jim plynou ještě dnes, pravda – na úkor nás, herců pod balkonem, kteří jsme žádný honorář nedostali.
Dnes nám současní herci naopak říkají, že ještě dlužíme.

I proto dnes již do divadla nechodím.

Byl jsem sice v posledních cca 7-8 letech několikrát v pidi divadle s otáčivým hledištěm v Českém Krumlově, ale to se snad jako divadlo ani nepočítá. Spíš takové zábavné svezení jako na kolotoči.


Divadlo.
Divadlo?

František dostal zprávu, aby se dostavil před komisi.
Tak už je to zase tady.
Jeho žádost, že by chtěl opět na scénu a hrát, byla zřejmě kladně přijata a období odpočinku a bilancování předešlých rolí skončilo.
Vše pochopil a už věděl, kde dělal v minulé roli chyby a kde naopak hrál správně, tak, jak bylo pro něho, herce, nejlepší.
Byl připraven a rozhodnut hrát v nové hře pořádně a poctivě, aby se za svoji roli nemusel pak před komisí stydět.

Když vcházel do Sálu poznání, kde komise zasedala, míjel odcházející rozesmátou dívku, která si vesele prozpěvovala:
,,… a zas navrátím se zpět,
na ten širý krásný svět…“

Pojď dál, Františku, už čekáš dlouho a jsi připraven, promluvil k němu předsedající.
Na stole před ním ležela tlustá kniha, kde byly zapsány všechny role, které kdy František hrál.
Od rolí krátkých a jednoduchých, až po role složité, ke kterým se vypracoval.
Dostaneš novou roli ve Velké hře, povídá předsedající, musíš hrát znovu a s opravdovým nasazením, tak jak sis předsevzal.
Měl bys, jak víš, mimo jiné odčinit těch několik životů, které jsi vzal jiným hercům v poslední hře.
Tentokrát nebudeš platit svým vlastním životem, protože ti byly přiznány polehčující okolnosti.
Zejména ta, že jsi přišel o všechny, kteří s tebou ve hře hráli a byli ti blízcí, při vybombardování Drážďan. Teprve pak jsi vzal do ruky zbraň a při obraně Berlína jsi zabil dva jiné herce, než jsi byl sám zabit.
Těm dvěma předčasný odchod ze scény zaplatíš svou přízní.
Přijdou za tebou jako za učitelem a ty jim dáš možnost postupu k vyšším stupňům poznání.

Tady Uriel s tebou probere tvoji postavu, jaké má charakterové vlastnosti, co se od ní očekává a jaký účel tvoje postava ve hře plní.
Kdo bude hrát tvoje rodiče, sourozence a přátele i nepřátele.
Ten ti také vysvětlí dobu, ve které se děj odehrává a vůbec vše, co bude třeba.
Budeš hrát roli příslušníka národa, kterým jsi v minulé roli pohrdal jako méněcenným. Budeš Slovan, konkrétně Čech.
Ale věřím, že se svými hereckými zkušenostmi roli zvládneš na výbornou.
S některými herci jsi už hrál, nyní budou mít zase jiné kostýmy, asi je ani nepoznáš. Jiné herce jsi ještě neviděl.
Hraj naplno, ať si to užiješ, ať už bude tvá role postava kladná, nebo někdy i záporná.
Pokud to budeš k úspěšnému zvládnutí role potřebovat, vzpomeneš si na útržky z minulých představení, na části rolí, které jsi dříve hrával.

Tak tfuj, tfuj, tfuj a zlom vaz.
Po představení se tady zase sejdeme a vyhodnotíme tvoji roli.


Jan z Helvajzu

Bývalý lesník, současný skorodůchodce. » Medailon autora

View all posts by Jan z Helvajzu →

5 thoughts on “Divadlo.
Divadlo?

  1. Janovi: Z příběhu o Františkovi… mrazí. Nevím co říci asi jsem ráda, že nejsem od divadla.

  2. Život po životě a theatro mundi…

    S divadlem žiji už .. … no co budu přehánět – kromě prvních šesti let celých sedmdesát. To už je zatraceně dlouhé manželství. A padesát čtyři roky jsem věrný jedné scéně. Známe se dokonale, takže si neděláme o sobě vzájemně iluze, ale ani animozity. Krátké nevěry už mám odpuštěny, dokonce jsem si jimi v očích našeho uměleckého Ústavu polepšil – uvědomil si, že bych mohl opravdu ten vztah opustit – a nezahynout. Ústav by pochopitelně taky nezahynul.

    Nemohl jsem nakonec volit jinak. Máma v divadle , táta v divadle, divadlo z rohem… Máma mě donutila osm let brnkat na klavír, táta mě naučil triky s pájedlem a voltmetrem.
    Jak to mohlo dopadnout. Ale mnou divadelní sága našeho rodu končí. Žena ještě trávila život za mixážním pultem, ale synáčkovi se zalíbily počítače a dezertoval. Divadlo mu připadalo falešné.
    To jsem mu nebyl schopen vymluvit. (Přišel na to, že divadlo se pěstuje i mimo oficiální prostory, vlastně všude. A je mnohem krutějším, než to na jevišti za peníze)
    Divadlo totiž je domluvená hra mezi herci a publikem.
    Publikum platí vstupné a to umožňuje tu dohodnutou hru hrát na vyšším levelu.
    Koho ta hra nebaví, neúčastní s jí.

    Woody Allen kdysi prohlásil:
    Divadlo je potěšení a zábava. Chcete-li nějaké poslání, běžte na poštu!

    A/ale starý kocour dodává: Mít jako poslání potěšení a zábavu není zas tak marné.
    Ostatně poctivé děvky to ví. Něco za něco a třeba se někdo o něčem poučí.

    Pro nepřátele téhle taškařice: Zrušením bordelů nezabráníte obchodu se sexem.
    Je to, jak tvrdí mnozí filosofové, nejstarší řemeslo.

    (Mimo jiné – moc hezká hra o pěti stárnoucích prostitutkách. Dávali jsme ji a měl jsem ji rád. Herečky taky.)

  3. Pane z Helvajzu, díky za vynalézavost v sepsání dvou dějství kusu „Tyjátr Listopad 1989 a u komise v Sálu poznání.“ S odstupem let je nesporné, že se částečně inscenoval v cizí režii a s domácími šmidraly místo herců a s herectvem v roli děvek, co jdou vždy s jakýmkoli panstvem; za spoluúčasti manifestujícího křoví radostně zvonícího klíči. Příznačné je, že za vrchního šmidru byl dosazen bývalý kulisák a sebestředný „drrramatik“ absurdního, a to až na Hrad. Obrázek za textem na konci – loutková scéna, se mi dnes jeví být opakovaným štemplem na stránky domácí dějepravy.

    Otázka ze současné křížovky z veřejného tajemství v politikaření: Parta blbců na pět písmen? …
    Aktualizovaná otázka z minulosti platná i v současnosti: Jaký je rozdíl mezi nevěstincem a bordelem? Nevěstinec je zařízení a bordel, to je systém.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *