18. 4. 2024

Jak Honza o buchty přišel

Prolog

Jak tak postupně likviduji věci ve starém/současném bytě, objevuji některé zašantročené záležitosti, na které si po několika desetiletích vzpomínám už jen matně. A ejhle, archivy vydávají svá tajemství. Co je psáno, bylo kdysi dáno.

Jako obvykle jsem se k věci nachomýtl jen náhodou, neb začátkem roku 1999 mě osud zavál do světa bankrotů/konkurzů, a hned na začátek to byla pořádná prda – na ochranu před médii a novináři mě jako psa obranáře angažoval čerstvě stanovený konkurzní správce tehdy největšího konkurzu v českých dějinách – akciové společnosti Chemapol Group (CHG). Tenhle konkurz by vydal spíše na román, ale jeho průběh, odhalující „vypaření se“ vskutku objemných finančních prostředků, nemá ten správný dopad na konkrétního občana – českého Honzu. Většina dění se odehrávala především na úrovni bank (velcí hráči Tesař + Procházka z IPB, Salzmann z KB atd.). Dopad na Honzu byl až zprostředkovaný přes ztráty celospolečenské/socializované.

Správce CHG Alexandr Vacek byl zajímavá postava s až vražedným smyslem pro humor a pokud jsem správně pochopil, jeho cílem bylo nejen udržet konkurzní řízení v mezích zákona, ale nenechat se přitom zavřít ani zabít (obojí bylo možné). A samozřejmě vydělat si nějakou tu kačku, to dá rozum (i mě a další spolupracovníky živil též velmi slušně – úměrně výkonu a rizikům).

Je obvyklé, že konkurzní správce, který se osvědčuje, dostává od soudů i další konkurzy, tomu mnou jmenovanému tak připadl i konkurs N.P.I. Invest Group (a mě si přivedl s sebou) – a o tom bude vlastně moje vyprávění (omluva za dlouhý úvod, ale bylo to nutné).

Vydělat a přitom se nenadřít

Začátkem roku 1990 se český Honza vypravil do světa, vzal to přes Evropu, rozuměj tu západní. Zabalil svých pár buchet do ranečku a doufal, že ho budou vítat květinami a nabízet pomocnou ruku, i na večeři pozvou. Netušil ale, že kolem cest čekají v právních a ekonomických houštinách lapkové.

Jednu takovou skupinu loupežníků vedl mladý muž jménem Werner Kokott (Hüttenbacher Strasse 22, 90482 Nürnberg). Založili českou dceřinou společnost celkem důstojné bavorské společnosti VIB, nazvali ji N.P.I. a.s. (IČ 00353140) a touto cestou i další různě provázané společnosti. Např. N.P.I. Colsunting, s.r.o. (IČ 75635107), ale hlavně a především:

N.P.I. I.G (N.P.I. Invest Group)., k.s. (IČ 00553727)

To malinké „k.s.“ znamená „komanditní společnost“. Co to je komanditní společnost? Máte-li chuť a náladu, vysvětlení zde:

Komanditní společnost – Wikipedie (wikipedia.org). Z Wiki vybírám:

„Charakteristické pro ni jsou dva druhy společníků, z nichž jeden ručí za její dluhy neomezeně – komplementář, a jeden omezeně – komanditista.“

Komplementářem byla v tomto případě N.P.I. a.s. , komanditistou pak další nově vzniklá společnost P.R.T. k.s. (IČ 45306486) – opět „k.s.“, nepřehlédněte! , komplementářem pak též nově vzniklá společnost CITY Consulting s.r.o. (IČ 64575276). Vůči P.R.T. k.s. byli pak komanditisty Dr. Rödl a Monika Therese Kastl (oba z SRN).

Že je to už nepřehledné? Že se v tom už neorientujete? Ale to byl přece účel! Ve všech společnostech působil v nějaké funkci, někdy jen jako šedá eminence, W. Kokott. Komanditní společnost N.P.I. Invest Group začala podnikat v roce 1992 vydáním hezkých propagačních materiálů, v nichž vysvětlila svoji investiční strategii. Zjednodušeně řečeno:

  • budeme v ČR nakupovat lukrativní nemovitosti, které zhodnotíme a budeme pronajímat
  • hodnota/cena těchto nemovitostí bude přirozeně stoupat, jak se bude přibližovat termín vstupu ČR do EU
  • díky této strategii můžeme zaručit průměrné 20% zhodnocení vkladů ročně.

Takových hejlů, kteří uvěřili vábení na bezpracný zisk, se našlo 18 000. Uzavřeli smlouvy na pět let a poté očekávali výplatu téměř 900 milionů korun (průměrně „na hlavu“ tedy cca 50 tisíc Kč).

Trochu to zkrátím. Norimberská partička pod Kokottovým vedením si žila v Praze náramně, však si také založili další společnost s názvem Schicki Micki, spol. s r.o., čerti vědí s jakou podnikatelskou náplní. N.P.I. už od počátku hospodařila se ztrátou. První stovky vkladatelů měly ještě kliku – ti se peněz dočkali, ale další se ocitli před problémem prázdné pokladny. Krajský obchodní soud v Praze vyhlásil na N.P.I. Invest Group dne 27.10.1999 konkurz.

Soudem jmenovaný správce konkurzu našel tedy prázdnou kasu a obtížně prodejné nemovitosti, které soudní znalec ocenil na cca 120 miliónů korun. Audit prokázal, že účetnictví bylo vedeno velmi kreativním a neprůhledným způsobem. Peníze? Asi je voli vypili…

Jak takový konkurz probíhá? Správce shromáždí majetek a z pronájmu nemovitostí (součásti konkurzní podstaty) získal nějaký přísun hotovosti pro průběh konkurzu. V souladu se zákonem musí svolat shromáždění věřitelů, kteří si zvolí věřitelský výbor. Kdo se v něm ocitli?

  • Zástupce Odborového svazu státních orgánů a organizací (pohledávka 12 miliónů korun)
  • Zástupce školských odborů (pohledávka 10 miliónů)
  • Zástupce Českého červeného kříže (5 miliónů)

Většina věřitelů byly ale fyzické osoby, které se staly podílníky N.P.I. díky vkladu svých naspořených peněz (žádné Klausovy kuponové papírky).
Aby se shromáždění věřitelů mohli zúčastnit všichni, tedy až 18 tisíc osob, musel si správce Vacek pronajmout Paegas arenu za 400 tisíc korun, ačkoliv se věřitelů dostavily „jen“ asi 4 tisíce. Věřitelé pak přihlašovali své pohledávky, kterou musí ovšem správce posoudit a buď ji uznat za oprávněnou, nebo naopak. Při takovém počtu věřitelů to samozřejmě nemůže činit správce osobně, ale musí si na to najmout pracovní síly. Kvalifikované pracovní síly, buď právníky s ekonomickými znalostmi, nebo ekonomy s právními znalostmi.

Neznám přesně náklady konkurzu, ale teoretických 18 tisíc pohledávek při alespoň jedné hodině na každou představuje 18 tisíc hodin… Při hodinové sazbě pražských právníků…

Dále musí fungovat pár lidí i na řízení stále existující společnosti N.P.I. Invest Group a pro péči o majetek, ostatně i odborník na komunikaci něco stojí. Dále posudky odhadců a soudních znalců… pošta… 18 tisíc obálek… Nebyl jsem u tohoto konkurzu až do jeho konce, takže nevím, nakolik byli věřitelé uspokojeni. Odhaduji tak na 10 %, možná…

Epilog

Mnohý Honza tedy při své cestě do Evropy o své buchty přišel. Všimněte si však, že o ně přichází i dál, ovšem na daleko vyšší společenské úrovni. Z naší země plynou dál „buchty“ na západ, a je principiálně jedno, zda se jedná o odhadovaných 300 nebo dokonce o 500 miliard ročně. Konkrétní Honza na to už jen zírá a těžko s tím sám osobně může něco udělat, protože loupežníci už nečekají někde kolem silnic, ale sedí v bankách a korporátních budovách. Kokott byl prostě malý pták, teď žerou Honzovi buchty jinačí supové.

Na závěr ještě perličku. Správce dosadil do vedení N.P.I. Invest Group, do té doby, než to všechno zpeněží (což je jeho úkolem ze zákona), svého kamaráda z mládí. Asi za rok zjistil, že ten ho tam docela zdatně okrádá…


Godot

Mám na krku nejen pomalu sedmdesátku, ale i manželku, dva už opravdu hodně dospělé (zatím) nevlastní syny a tři už dospělé vnuky. V životě jsem byl lecčíms, a ne vším, čím jsem byl, jsem byl tak úplně rád. » Medailon autora

View all posts by Godot →

15 thoughts on “Jak Honza o buchty přišel

  1. V bankovnictví a financích se nevyznám.
    Jenom základní poznatek – nic by se nestalo, kdyby nebylo značné množství hejlů, kteří uvěřili vábení na bezpracný zisk. Těch se našlo 18 000. Uzavřeli smlouvy na pět let a poté očekávali výplatu téměř 900 milionů korun (průměrně „na hlavu“ tedy cca 50 tisíc Kč) tak by ničemu nedošlo. Tady je popsán způsob, jak, se vyhnout odpovědnosti.

    Touha po „zhodnocení“ bez toho, že bych musel něco dělat je velká motivace. Taky jsem tomu podlehl a uložil si peníze u „záložny“, která slibovala velmi zajímavé zhodnocení. Zachránil mě instinkt, protože se ve finančnictví nevyznám. Z nějakého důvodu jsem navštívil pobočku a zjistil, že se z lukrativních prostor přestěhovala do kanceláří podstatně skromnějších a ubylo úřednic. Tak mě napadlo, že společnost asi není zcela zdravá a požádal jsem o vrácení peněz i s tím, že budu muset uhradit nějakou pokutu – vlastně, že mi vrátí jenom základní vklady. Trochu se i tak škubali, ale trval jsem si na svém. Vrátili vklad – a za týden zkrachovali. Ostatní vkladatelé nedostali zpět ani ten svůj vklad, léta se soudili, ale pokud vím, nic nevysoudili.
    Kde nic není, ani čert nebere.

    Když jsem žádal o vyplacení, převod do banky, díval jsem se na úřednici, která to zařizovala a v jejím pohledu jsem zachytil docela zajímavý výraz. Byla to úcta k někomu, kdo věděl. A já přitom nevěděl, jenom tušil.

    1. Mám podobný zážitek s bankou, která již neexistuje. – Ono se to moc veřejně nenosí, ale já, když nemám dostatek informací pro racionální úvahu, dám se vést intuicí.
      Před bankou, o níž mluvím, mě varovalo náhle se zjevivší „špatné feng shui“, jinými slovy – nápadný obrat v komunikaci směrem navenek a v něm podezřelé podprahové sdělení (takhle to formuluji s velkým odstupem a dodatečně. Tehdy jsem to jenom nějak cítil).

      Ve Vašem případě to zřejmě bylo něco analogického.

  2. Ztracená varta
    flinta v žitě
    plonkovní karta
    díra v sítě.

    Řetězy otroka
    zlomené kopí
    poprava proroka
    visící popi.

    Katastrofa dnem i nocí
    tolik lidí na řadě
    kolaborant s cizí mocí
    vládne tomu na Hradě.

  3. Vždycky jsem přemýšlela, jak to s těmi konkurzy a majetkovým vypořádáním asi chodí. No, moc jsem se nespletla. Co se týče snadných zisků – žádné plánované vlastně neexistují. Potřebujete k nim štěstí, být v pravou chvíli na správném místě a mít zdravý selský rozum – rozuměj mít cit pro obyčejné handrkování na trhu, jako za císaře pána. Ono to ve své podstatě nikdy nic jiného není – ani v hodnotách miliard jakékoliv měny.
    Vyplatilo se mi celý život, řídit se zásadou, nikdy nedělej to, do čeho tě tlačí banka/ČEZ/stát/kdokoliv, kdo příliš okatě tlačí na pilu. A investovat – nikdy ne víc, než částku, o kterou mohu bez většího vlnobití v okamžik, kdy ji vydávám, přijít. Dožila jsem se slušného důchodu (na dnešní poměry) v příjemném levelu běžného občana, který stále ještě nemusí počítat, jestli vyjde do příštího důchodu/výplaty. Stačí mi to bohatě. Asi proto, že pro mě daleko cennější je, mít dost času dělat si kdykoliv cokoliv, co mě baví. Tak asi tak k tomu bohatnutí. Doufám, že v mém novém pojednání o Pyramidálním putování jedné honzovské buchtičky, jste se všichni trochu zasmáli. Dejme si buchtu – a život je vlastně krásný. 😉

    1. To odolávání tlakům (nejen bank) je dobrá filosofie.
      Když mě někdo k něčemu tlačí, nikdy to nebývá jen k mému prospěchu, ale vždy spíše k jeho. Jinak by to přece nedělal. Entuziasmus se v přírodě ani v lidské společnosti moc často nevyskytuje. To spíše vidíme kočku, která odchová štěňata nebo kvočnu, která se stará o kachňata. Ale to je mateřský pud.

      1. To je obdobné jako s reklamou. Inzerující nabízí to co on chce/potřebuje prodat, nikoliv to, co já chci/potřebuji koupit. Někdy může dojít k průniku těch množin, ale to jsou výjimky, občas.

        1. Řídké výjimky.
          A to ještě koukám po netu, jestli to nemá někdo levnější. Dělám to i v případě, že něco potřebuji sám. Obvykle uspěji. Tu nabídku používám jen pro zjištění přesného názvu výrobku.

  4. Tužka napíše,….četla jsem si,….jojojo,….divoké devadesátky. Vyrojili se lapkové, co chtěli rychle zbohatnout.
    Na nás, venkovské balíky na vesnicích a malých městech, vystartovali podomní obchodníci.
    A že jich bylo,…pokusím se vzpomínat, kdo všechno zvonil u vrat.
    Prodavač knih,….nekoupila jsem.
    Prodavačka švédský ch utěrek,…kus hadru za pětistovku,….to mě opravdu pobavila,…a já ji taky, když jsem ji ukázala natrhané kusy starého bavlněného ubrusu, že taky nepouští chloupky při úklidu.
    Prodavač nožů,…to byl dobrý kup,…šest nožů za 36 kčs,….s noži zacházím nešetrně,…tyto vydržely, mám ještě tři.
    Prodavač vlněných dek,…taky dobrý kup,….velká deka za 260 kčs,…slouží do dnes.
    Prodavač jízdních kol,…neuspěl.
    Prodavačka čisticích, zázračných tekutin pro domácnost,….taky rozhovor o tom, co používám, a co se osvědčilo.
    Prodavačka domácích pekárniček na chleba i s prodejem směsí na pečení,….neuspěla.
    Na podzim prodavači brambor a zeleniny,…nechala jsem je nahlédnout na vlastní zdroje.
    A zajisté,…..prodavači přestupů k jiným, úsporným zdrojům energií. Tak ti zůstali za vraty ,….dostalo se jim jen slušného poděkování a na neshledanou.
    Zájemci o výkup starožitností všeho druhu zvoní až do posledních let. Jestlipak pan Vidlák ví o sběrateli starého zemědělského náčiní,…a zejména vidlí,….tak ten mě zval na návštěvu do svého malého, soukromého musea. Věnovala jsem mu ruční vyorávač cukrové řepy. Zůstal v boudě po nevlastní příbuzné, používal se i na vyrývání buráku. Pašíky nepěstuji, takže jsem mu ho věnovala,….měl radost.
    Možná, že ještě něco, ale už si nevzpomínám,….jo, devadesátky. Podomní prodej je vyhláškou u nás zakázán.
    Tužka.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *