Kaufland

„Takže, když to shrnu,“ řekl Aang Watson a zaklapnul šanon s poznámkami, „kdybychom uspěli, měli bychom k dispozici něco jako Kaufland nápadů, o kterých jsme ještě nikdy neslyšeli.“

„Kaufland?“ opáčil direktor základny, „co to je?“

„Kaufland je výraz původem ze starogermánského jazyka,“ řekl Cyrax – jako obvykle tónem, který nepřipouštěl pochybnost. „Jde o složeninu slov kauf, což označuje proces získání nějakého statku výměnou za jiný statek, a land, což znamená něco jako pevnina, parcela, ohraničený prostor. Tímto slovem označovali naši předkové z předkvantové doby areál, kde bylo možno získat potraviny a jiné předměty denní potřeby tehdejších lidí.“

Cang Tozu obrátil oči v sloup: „Pro Kristovy rány, Paeli, proč to nevypnete? Vždyť plácá jako obvykle.“

Dříve, než stačil direktor Tozuovi odpovědět, ozval se opět Cyrax, tentokrát velice dotčeným tónem:

„Pokud se vám zdá, Cangu, že plácám, je to jen z toho důvodu, že mám omezený přístup k datům. Ostatně, výraz pro Kristovy rány, který jste použil, je anachronismus, který do dnešní doby dávno nepatří. Odpovím vám také anachronismem: vy historici sedíte na datech jako žába na prameni.“

Pael Maully se rozchechtal: „Nezdá se vám, Cangu, že vypnout Cyrax by byla škoda? Vždyť má, jak ostatně sám slyšíte, občas i smysl pro humor!“

Aang Watson odložil šanon na stolek a obrátil se k Cangovi: „Možná byste mohl Paelovi objasnit, co je to ten Kaufland. – Abychom nebyli odkázáni jenom na strojový humor,“ dodal ještě.

„Ano, prosím,“ ozval se Cyrax s neskrývaným nadšením v hlase. „Rád si doplním data vašimi znalostmi, Cangu.“

Pael Maully a Aang Watson se zasmáli, ovšem Cang Tozu jejich veselí nesdílel. – „Tahle civilizace na strojový humor jednou dojede… ale dobře, vezmu to zkratkou a omezím se na základní fakta,“ řekl, upil ze sklenice a spustil:

„Dneska si to už jen málokdo umí představit, ale paradigma předkvantové doby – kam historicky patří i pojem Kaufland, jak nás laskavě uvědomil náš strojový komik – bylo od dnešních časů, alespoň v jistých ohledech, nesmírně odlišné. Kulturně-společenská konektivita, pokud nějaká existovala, byla sotva v zárodku, populace byla diferencovaná v mnoha rovinách na doslova nepřátelské bloky a těžištěm společenského bytí byl, jakkoli to zní paradoxně, individualismus. – To se samozřejmě promítalo do všech sfér lidské existence, tedy i do obstarávání základních životních potřeb. Zjednodušeně řečeno – produktivní činnost jednotlivce byla hodnocena škálou smluvených symbolů, pro které byl zaveden pojem – peníze, což byl jakýsi ekvivalent fyzikální práce, a toto hodnocení bylo možno směnit za potraviny, služby a jiné předměty životních potřeb. Dneska nám to připadá složité a těžkopádné, ale tehdy to byl běžný životní styl.

Součástí životního stylu byla mimo jiné nutnost, ale i právo fyzicky a individuálně dostavit se do místa, kde byly předměty životních potřeb deponovány, směnit je, jak řečeno dříve, za peníze, a opět individuálně a zcela ve vlastní režii dopravit je do svého obydlí. Takovému konání se říkalo nakupovat, odtud i onen starogermánský pojem kauf, zatímco slovo land se vztahovalo k areálu, kde se nakupování odehrávalo.“

„Zajiímavý historický exkurs,“ pravil Pael Maully, „ale jak to souvisí s vaším projektem?“

„Hned se k tomu dostanu,“ odpověděl Cang Tozu, a pokračoval:

„Spektrum věcí, které bylo možno v takové deponii nakupováním získat, bylo přirozeně obrovské – tak obrovské, že nebylo v možnostech jednotlivce obsáhnout do detailu vše. Nakupující jedinec procházel deponií a přitom se tak seznamoval s položkami, které do té doby ani neznal, ani o jejich existenci nevěděl. Měl tak možnost podmíněného výběru podle vlastních potřeb. Aby to měl snazší, vydával správce deponie informační médium, což byla tiskovina, vytištěná na tenké fólii. Ta byla pravidelně distribuována do obydlí nakupujících a říkalo se jí leták.“

„A teď, když dovolíte, vezmu si slovo já,“ navázal na Cangovu přednášku Aang Watson. „V předkvantové době, jak víme, bylo období, kdy dominantním médiem k šíření informací byla potištěná fólie, tzv. papír. Archy potištěného papíru byly svazovány do knih – i dnes je můžete vidět v muzeu a zalistovat v replikách, které jsou od originálu k nerozeznání.

Je nutno podotknout, že v jisté době byla kniha považována za téměř posvátnou a byla předmětem svého druhu uctívání, poněvadž právě vynález technologie masové výroby knih vyvedl lidstvo z prakticky absolutní nevědomosti.

„Je to Jorge Luis Borges, argentinský spisovatel. Žil v letech 1899 – 1986,“ oznámil Cyrax. „Myšlenka je zformulována v povídce Bábelská knihovna. Borges se k tématu opakovaně vrací, například v jiné své povídce Kniha z písku…“

„…to stačí, Cyraxi. Dějiny literatury necháme na jindy,“ přerušil Cyraxe Aang Watson. „Podstatné je, že ani Borgesovu Bábelskou knihovnu, ani její pozdější, obsažnější verze, nebylo možno reálně prověřit. Tehdejší velmi primitivní výpočetní technika to neumožňovala.“

„Obsažnější verze, říkáte? Co si pod tím lze představit? Mám za to, že všechny možné posloupnosti znaků abecedy jsou vyčerpávající,“ podotknul Pael Maully.

„Představte si,“ pravil Aang Watson, „že archem fólie probíhají ne posloupnosti znaků abecedy, nýbrž posloupnosti barevných bodů v rozlišení byť jen primitivní zobrazovací jednotky. V takové verzi Bábelské knihovny je totéž, co ve verzi původní, ale zároveň i s barevnými ilustracemi. A vytřídíme-li z oněch posloupností balast, ocitneme se, přeneseně řečeno, v Kauflandu, kde nabízenou komoditou jsou dobré a nám zatím nezámé nápady.“

„Tak to mě nenapadlo,“ přiznal Pael Maully. „Sem tedy míří váš projekt?“

„Přesně tak, Paele. Ani soudobá výpočetní technika sice neumožňuje v konečném čase vygenerovat a protřídit nekonečné množství potištěných stran, ale ve srovnání s možnostmi, jaké měli naši předkové v době předkvantové… my si s Cangem myslíme, že to stojí za pokus. Generování souboru je primitivní záležitost, a o vytřídění, alespoň předběžné, se postará strojová inteligence – Cyrax.“

„Mám to chápat jako zadání úkolu?“ zeptal se Cyrax.

„Ano,“ potvrdil Aang Watson, „a ještě to upřesním. Úloha bude časově náročná, objem dat, která musíš zpracovat, bude gigantický. Vyčleníme na to týden,“ řekl Aang, a upřesnil: „Týden na zpracování včetně prezentace výsledků.“

—ﬡ—

„Prosím, oblékněte si ochranné kombinézy, abyste mohli vstoupit do vnějšího prostoru,“ řekl Cyrax.

Výzkumníci se po sobě zaraženě podívali.

„Do vnějšího prostoru? Proč?“ zeptal se po chvíli Pael Maully.

„Přejdeme do montážní haly. Ta je, jak jistě víte, až do příletu nákladní lodi s novým energetickým modulem prázdná a tudíž nevyužitá. Dovolil jsem si připravit prezentaci výsledků právě tam.“

Nasoukat se do ochranné kombinézy, zaklapnout štít helmy, zkontrolovat hermetičnost oděvu, generátor kyslíku a recyklační modul skafandru, to mně byl čert dlužen, pomyslel si Cang Tozu, a ani ho nenapadlo, že ve své samomluvě opět užil hluboký anachronismus. Jestlipak jsou na tom ostatní podobně, položil si tichou otázku, a nahlas se ozval: „Cang Tozu, kontrola kompletní, slyšíme se?“

V odpověď mu v akustické helmě zazněly hlasy kolegů, potvrzujících, že vše je v pořádku.

Trojice prošla přechodovou sekcí do vnějšího prostoru a další přechodovou sekcí vstoupila do předsálí montážní haly. V období, kdy neprobíhaly práce na výměně energetických modulů, panovalo v hale vakuum stejné jako ve vnějším prostoru. Nebylo tedy třeba upravovat tlak mezi přechodovou sekcí a vlastní halou. Cang Tozu přistoupil ke dveřím, vedoucím z předsálí do haly, a stiskem páky je otevřel.

Hala zvíci někdejšího fotbalového hřiště byla zaplněna do výše dospělého muže balíky tiskovin. Štosy stály srovnané do špalírů tak, aby uličkami mezi nimi bylo možno procházet. Kam oko dohlédlo, všechny byly potištěny obrázky barevných předmětů a vévodilo jim logo – Kaufland. Hala byla zaplněna barevnými letáky Kauflandu.

Cang Tozu nevěřil vlastním očím a horečně přemýšlel, kde se stala chyba. A pak mu v akustické helmě zazněl Cyraxův hlas, který měl tentokrát překvapivě vtíravý přízvuk:

„Kaufland – moje první volba!“

—ﬡ—