14. 7. 2024

Pokrok nezastavíš

Frans Timmermans se rozhlédl po sále. Šum, který zpočátku naplňoval prostor, již téměř ustal a pozornost publika se přesouvala k němu, hlavnímu řečníkovi.

Věděl, že ještě chvíli musí počkat. Věděl, že věci nelze ani uspěchat, ani jim dát nadbytečný prostor; to platilo, platí a platit bude vždy – ať už jde o maličkosti, jako je upoutání pozornosti publika v tomto sále, nebo věci velké, za které stojí za to se brát vahou celé osobnosti – třeba věcí tak významných, jako je celoplanetární ekologie, v níž sjednocená Evropa jednou bude příkladem a lídrem; tím si byl zcela jist.

Teď, teď přišla ta chvíle.

Frans Timmermans se nadechl a uchopil mikrofon.

—ﬡ—

Rors Trendan cítil napětí a nejistotu v míře, jakou doposud nepoznal. Pozvání na pohovor samo o sobě není nic, co by mělo elitního příslušníka obsluhy hvězdoletu zneklidňovat; byla to běžná a pravidelná praxe. Pokud vás ovšem na pohovor nepozve například Osesseh Imespac.

Osesseh Imespac byl prefent, emeritní předseda Galaktické rady. Už sám tento fakt bohatě stačil k tomu, aby Rors Trendan znervózněl, ale to zdaleka nebylo vše. Společné mentální pole se chvělo nejasnou informací (my bychom řekli – šeptalo se), že Osessehův neformální vliv sahá mnohem dále, než si kdo dokáže představit.

To vše si Rors Trendan intenzivně uvědomoval, a zatímco se jeho výběžkaté tělo přesouvalo ke vstupnímu portálu prefentovy rezidence, jeho mysl opakovaně procházela možné řetězce příčin a následků ve snaze objasnit důvod tak nezvyklé audience – avšak marně.

Vstupní portál zaregistroval příchozího a vyhodnotil jeho přístupové parametry. A protože příchozí patřil k osobně pozvaným, což byla jedna z nejvyšších priorit, bez prodlení mu umožnil vstoupit.

Rors Trendan se ocitl tváří v tvář šedé eminenci Galaxie a vstupní portál se za ním bezhlučně uzavřel.

—ﬡ—

„Přicházím na váš pokyn, Vaše Nezměrnosti,“ vložil Rors Trendan své vyjádření úcty do mentálního pole prefenta a doprovodil svou myšlenku nachýlením výběžků do gesta, naznačujícího hlubokou podřízenost.

„Buďte vítán a přijměte místo. Rád osobně poznávám člena posádky školního hvězdoletu, který se vrátil z náročné mise,“ odpověděl příchozímu prefent, a gestem ho vybídl k zaujetí polohy v přepychovém dwellati.

„Jsem na rozpacích, jak Vaší Nezměrnosti odpovědět,“ reagoval po chvíli Rors Trendan. „Vaše Nezměrnost jistě ví, že mise, které jsem se účastnil, nebyla úspěšná a jen shodou velmi šťastných okolností neskončila absolutní katastrofou školního hvězdoletu.“

„To je mi samozřejmě známo,“ přitakal prefent, „ale v daném případě i návrat z mise je úspěchem, a ten by nebyl možný bez příkladného nasazení a perfektní souhry celé posádky – na čemž máte nemalý podíl i vy, Rorsi. Jsem dobře informován,“ dodal prefent se samolibým úsměvem.

O tom nepochybuji ani v nejmenším, pomyslel si Rors Trendan, ale úzkostlivě s tou myšlenkou zacouval od společného mentálního pole co nejdál v obavě, aby ji prefent nezachytil.

„Jak ale sám jistě tušíte,“ pomalu pokračoval po krátké odmlce prefent, „informace z oficiálních zdrojů bývají, pokud jde o detaily, poněkud strohé. Rád bych si o celé věci vytvořil plastickou představu, a proto mne velmi zajímá osobní pohled přímého účastníka události. Tím spíš, že jde – jako například právě ve vašem případě – o úctyhodnou osobu, která předmětnou událost prožila ve skutečném centru dění.“

Rors Trendan se cítil polichocen a zároveň zaskočen: takový kompliment, jakého se mu právě dostalo, dokonce od samotného prefenta, opravdu neočekával. A jak se ukázalo, zdaleka nebyl všemu konec.

„Velmi bych si vážil toho,“ doplnil své myšlenky prefent, „kdybyste byl ochoten o své dojmy a zážitky z té akce se mnou se rozdělit. – Ach, promiňte mi,“ dodal, „jsem mizerný hostitel. Pro svou nezřízenou zvědavost jsem vám ani nenabídnul skromné pohoštění, které jsem pro tuto příležitost nechal připravit.“

Na podlaze před dwellati, v němž spočíval Rors Trendan, se objevil obrys kruhu, z něhož se vzápětí vysunul matně stříbřitý válec. Horní plocha válce se paprskovitě svinula a odhalila opulentní sadu vybraných pochutin. Klossované aeroxty, distema, vzácné glishmo van weelsoc; z o něco skromnějších pak nechyběly briary omasti derusati, stažené altupgy nebo meleager či vendersy.

„Nabídněte si a vůbec se neostýchejte,“ pravil Osesseh Imespac, nabíraje do misky glishmo, k němuž přidal pár vendersů. „Je to jen pro nás dva, a naším prvořadým úkolem je to zcela zlikvidovat,“ dodal již plnými ústy.

Některé ze servírovaných pokrmů znal Rors Trendan jen z vyprávění a encyklopedických vyobrazení. Taková příležitost nepřichází každý den, pomyslel si, a rozhodl se jí maximálně využít. Jen doufal, že mu po skončení audience nebude špatně.

„Jsem vám velice zavázán, Vaše Nezměrnosti,“ pronesl Rors Trendan ke svému hostiteli, „a doufám, že vaší laskavosti budu hoden. Prosím, abyste uvážil, že to, co vám o celé akci sdělím, je jenom a pouze můj osobní pohled a nikterak si nečiním nárok na objektivitu. Věřím, že Vaše Nezměrnost projeví mým interpretacím nezměrnou shovívavost.“

„Domnívám se, Rorsi, že toho nebude třeba. Už mne nenapínejte a spusťte,“ pravil Osesseh Imespac a naložil si další misku.

„Nuže, “ začal Rors Trendan poněkud váhavě své vyprávění, „zpočátku probíhalo vše zcela podle plánu. Školní hvězdolet zaparkoval na oběžné dráze hvězdy, jejíž třetí planeta měla být zničena planetární kolizí. Tím okamžikem pro obslužnou posádku hvězdoletu nastala doba občasných rutinních úkolů a relativního klidu. Pokud jde rutinu – jednalo se pouze o ojedinělé korekce polohy a oběžné dráhy. Věcně vzato, tyto korekce neměly na nic podstatného vliv, prováděli jsme je pouze jako praktické demonstrace řídících úkonů – protože, jak jistě víte, stěžejním obsahem mise byly, kromě předpokládaného ukončení civilizace na třetí planetě, praktické ukázky, školení a závěrečné zkoušky nových důstojníků SGS. Celou akci řídil šéfinstruktor SGS, Fpring Nabogla.“

Prefent přikývnul a naložil si další misku. Rors Trendan následoval jeho příkladu a pokračoval:

„Problémy nastaly ve chvíli, kdy se měřením zjistilo, že se kolizní těleso Nibiru nepohybuje po určené dráze, nýbrž tak, že by třetí planetu s jistotou minulo. Fpring Nabogla usoudil, že se tak stalo chybným nastavením gravitačního projektoru. Nařídil přeparkovat hvězdolet a dráhu kolizního tělesa opravit. A to byla, jak se záhy poté ukázalo, úvaha chybná: těleso Nibiru nejen že kolizní dráhu opět opustilo, ale od třetí planety směrem ke školnímu hvězdoletu vyrazil roj relativně drobných těles. Na jejich podrobný telematický průzkum nebyl čas, ale to málo informací, které jsme o roji narychlo shromáždili, zavdalo důvodné podezžení, že se jedná o destruktory, jejichž cílem je náš hvězdolet. Bylo zjevné, že mise je prozrazena a míra ohrožení hvězdoletu je kritická. V situaci, jako je tato, přebírá řízení akce velitel obslužné posádky hvězdoletu. Naším štěstím bylo, že oním velitelem byl a stále je, jak asi víte, legendární Edron Kaslo. Bez jeho přičinění by teď nebyl nikdo, kdo by vám o celé věci mohl vyprávět. Ačkoli má své roky a dávno měl být ve výslužbě,“ dodal Rors Trendan a Osesseh Imespac souhlasně přikývnul. – Neopomněl si ovšem naložit další misku.

Ryv, tedy časová změna zrychlení roje destruktorů, měl hodnotu kladnou a nebezpečně vysokou. Času na přechod do hyperprostoru, což byla fakticky jediná možnost úniku, bylo méně, než bychom potřebovali. Edron Kaslo uskutečnil riskantní manévr, kterým dostal přední část roje do okruhu působnosti našeho gravitačního projektoru. Manévr se sice zdařil, ale bohužel způsobil iniciaci několika destruktorů v nebezpečné blízkosti školního hvězdoletu, a ten byl výronem energie poškozen. Přesto jsme měli štěstí – nebyly zasaženy pohonné systémy, takže se mi podařilo přejít se školním hvězdoletem do hyperprostoru a zachránit jak hvězdolet, tak i posádku. Několik členů posádky však utrpělo vážná zranění a jedním ze zraněných je i velitel Edron Kaslo. Mne osobně to velmi rmoutí, protože Edron Kaslo je nejen mým velitelem, ale také učitelem pilotáže a konečně – také blízkým přítelem. Vroucně doufám v jeho uzdravení,“ dokončil Rors Trendan svou zprávu o celé události.

—ﬡ—

Osesseh Imespac odložil misku a zamyšleně rozvlnil své výběžky.

„Váš výkon byl obdivuhodný, Rorsi. Vy jste mi sice ve svém vyprávění zatajil několik detailů – například jste se nezmínil o tom, jak jste za plného provozu vedl opravnou četu a současně nahradil zraněného Edrona, ale to je omluvitelné, protože za to může vaše příkladná skromnost.“

Prefent se na chvíli odmlčel a těžce zafuněl. Pak pokračoval: „O to více mne mrzí, že pro vás v této chvíli nemám dobrou zprávu. Edron Kaslo krátce před vaším příchodem svým zraněním bohužel podlehnul. Přijměte ode mne upřímnou soustrast.“

Ve společném myšlenkovém poli se rozhostilo ticho, které po pietní pauze Osesseh Imespac přerušil:

„Zesnulým bojovníkům náleží čest a sláva. Sláva Galaxii,“ pronesl prefent slavnostním tónem, a po krátké pauze pokračoval: „Avšak my se teď musíme zabývat osudem živých. – Kdo nyní bude velet školnímu hvězdoletu, když se místo po jeho dosavadním veliteli uprázdnilo?“

„Galaxii sláva,“ reagoval Rors Trendan replikou, kterou opomenout bylo by nanejvýš neuvážené, a věcně dopověděl: „Kdo bude nyní velet školnímu hvězdoletu, to si netroufám odhadovat, Vaše Nezměrnosti.“

„Já bych o plnohodnotném nástupci zesnulého velitele věděl. A domnívám se, Rorsi, že byste to měl být vy,“ pravil Osesseh Imespac.

Rors Trendan se trpce usmál.

„Zajisté vám není neznámo, Vaše Nezměrnosti, jak procedura ustanovení velitele hvězdoletu probíhá a kdo v ní má jaká rozhodovací práva. Jsou určité k rozhodnutí oprávněné osoby, které s mým uvedením na pozici velitele nebudou nikdy souhlasit,“ řekl Rors Trendan, a dodal: „Ostatně, toto je právě důvod, proč Edron Kaslo takovou dobu přesluhoval. Ale ani on s tím v rámci platných pravidel nemohl nic udělat.“

„Buďme adresní, Rorsi,“ řekl Osesseh Imespac, „tady v soukromí si můžete upřímnost dovolit. Máte mé slovo, že nic z toho, co si tu mezi sebou sdělíme, nepřejde do širšího myšlenkového pole. – S vaším uvedením do pozice velitele nesouhlasí Fpring Nabogla. Vím to, a nečekám, že mi to potvrdíte. Jsem – jak si správně uvědomujete – velmi, velmi dobře informován.“

Rors Trendan znejistěl; že by prefent přece jen zachytil jeho myšlenku, o níž se Rors domníval, že je výhradně soukromá? Ale jinak měl prefent pravdu.

Rors Trendan byl vynikající pilot, plně schopný zastávat pozici velitele hvězdoletu. Jeho vztahy s posádkou však byly poněkud komplikované, a navíc ho Fpring Nabogla z nějakého důvodu neměl v lásce; svým hlasem instruktora, hlasem o vysoké váze, stavěl se proti benefitům, které by mohl Rors Trendan získat. Tím samozřejmě bránil i jeho služebnímu postupu. Rors Trendan byl ze školy, jako každý pilot, vyřazen v hodnosti nogo-nosoro, a po roce služby automaticky povýšen do hodnosti nosoro, v níž nezvykle dlouhou dobu setrvával dosud – protože postup do hodnosti eubela mu Fpring Nabogla pokaždé zhatil.

Posádka hvězdoletu nesnášela Rorsovo pedantství a jeho trpkým osudem se škodolibě bavila. O bezpočtu neúspěšných návrhů na jeho povýšení se všeobecně vědělo, stejně jako o jeho neuspokojené ambici získat konečně hodnost eubel. Když to bylo bez rizika, hovořilo se o něm jako o gogo-nosoro, což bylo poněkud urážlivé, protože to byla analogie ke stupnici hodností nejnižšího mužstva, zvaného laude: nogo-laude, laude a gogo-laude. Rors Trendan to samozřejmě věděl a náležitě ho to žralo.

A věděl to i Osesseh Imespac.

—ﬡ—

„Ještě jednu věc bych od vás, Rorsi, rád slyšel. Věřím, že svůj názor na civilizaci třetí planety mi tajit nebudete,“ pravil Osesseh Imespac povzbudivě.

„Jedním slovem – nebezpečná. Dvěma slovy – velmi nebezpečná,“ odpověděl na otázku Rors Trendan. „Myslím, že tentokrát pánové z SGS hodně, ale opravdu hodně zaspali. Tato civilizace měla být ukončena mnohem dříve. – Je otázka, není-li už pozdě.“

„Myslíte?“ opáčil Osesseh Imespac. „Proč tak soudíte?“

„Technologický rozvoj má vždy exponenciální průběh. Dokud křivka neprotne svislou osu, je rozvoj pomalý a v počátečním stádiu je to téměř hodně položená přímka. Za svislou osou nabírá tempo, postupně až závratné – a to jsme u této civilizace neměli nikdy dopustit. – To je ve stručnosti můj názor, Vaše Nezměrnosti.“

„Myslíte, že by nás tato stále ještě primitivní kultura dokázala ohrozit?“

„Dnes ještě ne, a zítra možná ano. – Na naši jedinou chybu reagovali neuvěřitelně rychle, a co je horší, mimořádně účelně, snad i optimálně. To zaprvé. Zadruhé – oni jsou nesmírně agresivní druh. Neustále mezi sebou bojují, neustále balancují na hranici sebezničení. Nevykročili za hranice své sluneční soustavy, ale vyvinuli zbraně, kterými nás dokázali účinně ohrozit. Zatřetí, vědí o nás a zcela určitě se připravují na další střetnutí. Začtvrté – odloží vzájemné půtky jako nicotné a sjednotí se. Zapáté…“

„Zadržte, Rorsi, zadržte,“ přerušil ho Osesseh Imespac. „Úplně jste mne vyděsil – ale jinak vám dávám za pravdu. Jako civilizace jsme se ocitli ve velmi riskantní, ba možná ohrožené pozici. – Vy víte, že jako prefent, tedy předseda galaktické rady ve výslužbě, mám z dřívějška jakési konexe a nadstandardní možnosti. Díky tomu máme k dispozici i nějaké řešení – vy byste mohl k tomu řešení nemalou měrou přispět,“ pravil Osesseh Imespac, a se zvláštím důrazem dodal: „Možná vás bude zajímat, že jedním z doprovodných efektů může být vaše uvedení do pozice velitele hvězdoletu, o hodnosti eubel ani nemluvě. Co byste soudil o takové formě spolupráce?“

—ﬡ—

„Vaše Nezměrnosti,“ odvětil Rors Trendan, „cítím se velmi poctěn důvěrou, kterou mi projevujete, ačkoli při svém omezeném rozhledu si elegantní způsob řešení této krize nedokážu představit. Ale jsem odhodlán být tomu v rámci svých omezených možností maximálně nápomocen.“

„Dovolte mi tedy,“ pravil se sebestřednou okázalostí Osesseh Imespac, abych vám vaše obzory rozšířil. Vy jste vysoce specializovaný odborník na pilotáž hvězdoletu a je pochopitelné, že pěna dní se vás nedotýká. – Ve skutečnosti je to velmi jednoduché,“ dodal prefent, a po krátkém zamyšlení pokračoval:

„Jedna ze zajímavých technologií, kterou jsme převzali od dříve ukončených civilizací, je temporální translokace vědomí. Mysl, respektive její obsah, je přenesena v čase. Nalezneme několik klíčových okamžiků ve vývoji civilizace třetí planety, a do vědomí jedinců, kteří mají významný vliv na směr poznání, implantujeme pomocí temporální translokace něco jako… řekněme – vyhýbku, vedoucí na slepou kolej. Zabrzdíme tak jejich technologický pokrok a získáme čas pro své vlastní rozhodnutí,“ vysvětlil Osesseh Imespac plán.

„O temporální translokaci vědomí jsem už něco zachytil,“ pravil Rors Trendan, „ale pokud vím, celý ten proces má jedno zásadní omezení. Původní nositel translokovaného vědomí přestane existovat. Kdo by se chtěl něčeho takového dobrovolně zúčastnit? To si neumím představit,“ dodal Rors Trendan pochybovačně.

„Ano, to je zásadní omezení,“ souhlasil Osesseh Imespac. „Ovšem v situaci, kdy má jedinec na výběr mezi nebytím a translokací vědomí, druhá varianta přece jenom vypadá jako přijatelná – nemyslíte?“

„Pak ale přicházejí v úvahu pouze ti, kdo jsou za své zločiny odsouzeni k dezintegraci,“ domyslel za prefenta Rors Trendan.

„Velmi správná úvaha,“ přisvědčil Osesseh Imespac. „Zločinem, který takto může být potrestán, je například čin proti Galaxii, a také jeho schvalování, zpochybňování nebo příprava byť jen ve stádiu pokusu. Například taková… dekonspirace terminační mise ke třetí planetě, což je mimochodem čin, který některé právní autority připisují právě Fpringu Naboglovi, by mohl být kvalifikován přesně takto. – Jediné, co tomu zatím,“ položil Osesseh Imespac důraz na to slovo, „zatím fakticky brání, je nepřítomnost vhodného svědectví. Nápomoci, kterou jste před chvílí tak nezištně nabídl, se tím otevírá široké pole,“ dokončil Osesseh Imespac svou myšlenku.

„Jestli tomu dobře rozumím,“ pronesl po chvíli Rors Trendan, „Fpring Nabogla by za určitých okolnotí mohl být temporálně translokován, aby zavedl techologický pokrok na třetí planetě do slepé uličky?“

„Rozumíme si naprosto dokonale,“ pronesl s uspokojením Osesseh Imespac. „Zde máte materiály, které si nastudujte,“ a podal Rorsu Trendanovi paměťový blok, „jako svědek u soudu na něco z toho budete tázán. Asi není třeba dodávat, že vaše uvedení do hodnosti eubel a do funkce velitele hvězdoletu nyní spočívá ve vašich výběžcích,“ a posuňkem naznačil, že audience skončila.

Stříbřitý válec paprskovitě rozvinul víko a zvolna se zasouval do podlahy. Mísy s občerstvením byly téměř vyjezené – Osesseh Imespac měl gigantický apetit a jeho host se usilovně snažil držet s hostitelem krok. Na podnose, za nímž se nakonec zavřela polymorfní podlaha, zbylo jen pár briarů omasti derusati. Oblíbená pochutina Fpringa Nabogly, uvědomil si na odchodu Rors Trendan.

Cestou z audience u prefenta se ho zmocňoval neodbytný pocit, že bude zvracet. Asi jsem to přehnal, bylo toho moc, ale vlastně jsem neměl na výběr, pomyslel si Rors Trendan, a v hloubi jeho mysli se krčila neodbytná otázka, zda nevolnost je skutečně způsobena pouze jídlem.

—ﬡ—

„Před vámi je poslední jídlo v tomto čase a světě,“ sdělil Fpringu Naboglovi automatický generátor lokálního mentálního pole. „Máte-li ohledně jídla nějaké zvláštní přání, můžete je vyslovit. Bude mu v rámci možností vyhověno.“

Ale Fpring Nabogla neměl v této chvíli na jídlo ani pomyšlení. V životě zažil mnohé pády a vzestupy, ale toto byl pád, po němž už žádný vzestup není možný – o tom byl bytostně přesvědčen. O temporální translokaci vědomí se šířily společným mentálním polem myšlenky, které do povzbudivosti měly věru daleko: fakticky vzato, uvažoval Fpring Nabogla, jde o vysoce pravděpodobnou popravu prostřednictvím experimentu, o jehož případném úspěšném výsledku nebyla ve společném mentálním poli ani stopa.

A pak se vstupní portál jeho cely otevřel do tmy.

—ﬡ—

Frans Timmermans dokončil projev a odpovědí mu byl neutuchající aplaus. Posluchači tleskali ve stoje a tleskali dlouho.

Frans Timmesmans pociťoval upokojení, ale také únavu; vždyť do projevu vložil veliký emoční náboj: „… pokrok nelze zastavit!“ – to bylo poselství jeho řeči. A viděl, že to bylo dobré: jeho myšlenky padly na úrodnou půdu a ti, kteří mu dnes aplaudují, je časem rozvinou a pomohou uvést do praxe.

Na odchodu ze sálu poskytl interview několika novinářům, a když se vymanil z jejich sevření, pocítil touhu odměnit sám sebe nejdříve dobrým jídlem. Takové briary omasti derusati, uvažoval, to bych si teď dal.

A pak se zarazil: briary omasti derusati? Co je to, proboha, za blbost? Asi jsem dnes opravdu přepracován, když mě napadají takové nesmysly, pravil Frans Timmermans v duchu sám k sobě, a vytáhl z kapsy mobilní telefon s úmyslem vyhledat na internetu nějakou klidnou a tichou zahradní restauraci.

—ﬡ—

Alef Nula

Osamělý podivín na vrcholu hory. » Medailon autora

View all posts by Alef Nula →

19 thoughts on “Pokrok nezastavíš

  1. Asi bych to vyjádřil pocity Rorsa Trendana, když odcházel z audience vod jeho nezměrnosti Osesseha Imespaca. Totiž, že se mi „zmocňuje neovodbytnej pocit, že budu zvracet“.

    A proč?

    Až nepříjemný mravenčení s až z téměř nevodbytný jistoty, že právě teď u nás probíhá ny tý „jedním slovem – nebezpečný, dvěma slovy – velmi nebezpečný, nesmírně agresivní primitivní kultuře temporální translokace vědomí.“

    Důkaz?
    Proč, stačí se jen podívat na „výběžky“Fialy, Stanjury i „výběžky“ ostatních z tý kazišuksko-kolaboratský vlády a… a každýmu TO musí bejt jasný, aniž by o nich musel hledat nějaký podrobnosti v „širším myšlenkovým poli“!

  2. Aha, tak proto; dobře, že příčinou není lidská hloupost nebo ziskuchtivost.

    Alefe, brilantní! Jen Fpringa Nabogly je mi líto, takový osud si nezasloužil.

      1. Já vím, že si veverčí soucit nezaslouží, to jen ta „nepřítomnost vhodného svědectvî“, která se obrátila ve svůj opak, i když žádný svědek nebyl, mi trochu neudělala dobře…
        S něčím takovým ovšem jako veterán SGS musel počítat.

        Mimochodem, titul Vaše Nezměrnost je geniální!

          1. Asi.

            Před vnitřním zrakem se mi neodbytně zhmotňuje představa Rorse Trendana, jenž byl právě podroben temporální translokaci vědomí…

        1. (oprava, neb chybička se mi vloudila: : titul je samozřejmě JEHO Nezměrnost; dotyčného pak oslovujeme „Vaše Nezměrnosti“, přesně tak, jak činil Rors Trendan.)

          Některé dámy by bylo možné oslovovat „Vaše Nadměrnosti“.

          1. Jo, někdy jde člověk do rizika, ani neví jak. – Občas si ve stavebninách koupím montážní pěnu; ona je balená v těch velikých bombičkách a její podstatou je polyuretan, takto zkratkou PU. Jednou u nás ve stavebninách vzali sérii, která byla popsána doslova takto PUpěna, červeně, tlustě.
            Vzal jsem jednu, a jda k pokladně, takto jsem nahlas rozvažoval: „Pupěna! Ejhle jméno ideální pro dívku neštíhlou…!“

            To se mi fakt povedlo; smály se všechny prodavačky, až na jednu.

            1. Pupěna! Další nádherné české slovo. Potěšilo by myslím i Pavla Eisnera. I V+W, ti si taky rádi hráli s mateřštinou.
              Úplně vidím mladou selku, krev a mlíko, nejlépe v kroji.

              P.S.
              Napadlo mne i leccos dalšího, co by se tím libozvučným výrazem mohlo nazvat, ale to už si nechám pro sebe.

              1. Tak. – Je to tak, jak píšete, a jak praví Lao-C‘ v kapitole 36:

                Nejlépe je nechat rybu v její hlubině.
                Nejlépe je nechat nejostřejší zbraň říše v skrytu.

    1. … nejen třetí planeta, ale i Galaxie má užitečný idioty, veverko, s tím ani rozvlnilý výběžky Alefa nic nenadělaj

  3. ,,No, tady už končí veškerá legrace!“
    Velký Koordinátor SGMD (Spojenců Galaxií Mléčné Dráhy) kroutil nevěřícně hlavou.
    ,,Co si ty Měňavky a Nálevníci dovolujou, to jim nebudeme trpět.
    To je jasné porušení naší dohody o nezasahování do vývoje Třetí planety Žlutého slunce.
    Pošlete jejich Galaktické radě protestní nótu a na jejich centrální planetu vlnový úder KXB 38.
    To jim trochu zchladí myšlení a nebudou si brát Třetí planetu do svých špinavých panožek.“

    ,,A co uděláme s Třetí?“ Mladá stážistka se ptá trochu ustrašeně Koordinátora.
    ,, Na Třetí trochu zvýšíme vibrace planety, oni jim říkají Schumannova rezonance, to ty lidi trochu přivede na jiné, lepší myšlenky a jejich civilizace nabere ten správný směr. S cizím vlivem se pak sami vyrovnají. Ostatně někteří jejich vládci na tom už pracují.“
    ,,A co bude s translokovanými?“ Stážistka si dělá starosti.
    ,,Lidé kteří se probudí si s nimi už poradí a eliminují je.
    Potrestaní však musí být, pro výstrahu a proto příštích deset inkarnací stráví na planetě Satanas4, kde budou v péči Luciferiánů.“

  4. Nejdříve jsem to louskal na mobilu a nedalo se to. Teď jsem text otevřel v pc a široké řádky četl jedním dechem. U jména Osesseh mi vyskočila asociace – Kongo – Mobutu Sese Seco. On byl ještě Kuku Ngbendu Waza Banga. Taková jména mi ulpívají v paměti .. ještě třeba nepálský král Birendra Bir Bikram Šah Deva. Dlouhá jména se pamatují lépe, než krátká – ta, která se vyskytovala u Kouzelných rohů berana Ogaila.
    Já jen doufám, že toho bruselského kokota budou jednou ukazovat u nás na pouti.

    1. Možná by stálo za pokus znovuobjevit temporální translokaci vědomí a poslat jim ho zpátky. Věcně vzato by to byl úspěch i v případě neúspěchu.

  5. Briary omasti derusati
    ať se mi v žaludku neobrátí
    to by šly vniveč i meleagery
    dopadly by do pedosféry.

    Co budem žrávat v příštích letech?
    Už dneska nejsou včelky v květech,
    co kdys vonělo, dneska smrdí,
    kampak se podělo mléko, strdí?

    Mizí chleba o dvou kůrkách,
    přibývají baby v burkách,
    všude samá veka,
    dvacaterák heká.

  6. Tužka napíše,…definici Fermiho paradoxu znám,…nečtu sci-fi, tomu se přímo vyhýbám. Dávno tomu jsem se pokoušela jednu povídku přečíst,…nejsem stavěná na takový žánr.

    I v životě mám ráda, když je všechno řečeno jasně a jednoznačně, funguje to, neporušují se pravidla, a dá se předpokládat, jak se věci budou mít dál. Věta,….vono to ňák dopadne pro mne neexistuje,…organizuji, plánuji skutečnou realitu včetně katastrofického scénaře.
    Když jsem musela dělat něco společně s kolektivem spolupracovníků a měla jsem to podpalcem,….začínala jsem slovy,….“Organizujeme realitu, říkejte nápady, žádný sci-fi.

    I v mikrokosmu a v makrokosmu prozatím nenajdeme definovaný výskyt čehokoliv jen v jedné absolutně jedinešné podobě a jen jednou, i tu Božskou částici už vypustili dvakrát, jestli je to pravda o té Božské částici,….a nevěší těm mimo laboratoř buliky na nos. Jsem věčný pochybovač,…

    Dovysvětlím,….jabloňový květ,…každý je jedinečný, společné znaky, které ho definují se stále opakují….jabloňových květů bylo, je, a snad i bude nedefinovatelné množství.
    Hvězda, každá je jiná, jedinečná, společné znaky, které je definují se stále opakují,….souhvězdí ve vesmíru je nedefinovatelné množství.

    Člověk,…lidstvo na Zemi,….proč by tento jev měl být ve vesmíru zastoupen jen jednou jedenkrát,…a nikdy předtím, ne někde souběžně v tomto čase, nebo někde po konci Modré Planety a jejího obsahu,….?

    A pokud k čemukoliv přidáme slovo ….pravděpodobně,….nebude to pravda, jak ji vnímá současná lidská populace,…..bude to něco zcela jiného.

    Dopsáno, podtrhnu to,…Tužka.

    1. .. u mě to bylo naopak, pokoušel sem se skoro vždycky vo sci-fi a vyšla mi z toho, bohužel, jen realita, prostě žádnej „šuplík“, všechno šlo do výroby. Jak já vám někdy záviděl architektům, že ty „šuplíky“ vždycky dostali nějak zaplacený!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *