12. 10. 2024

Meteorologem snadno a rychle

… i proti své vůli.

(čtení spíše pro pány, a to starší a pokročilé – psáno v roce 2013)

Stalo se mi to v životě opakovaně – někde jsem se ocitl a nemohl jsem se vynadivit. Když jsem třeba v roce třiadevadesátém stál v nějakém snad dvacátém patře budovy Jihoafrické centrální banky na balkónku u pracovny jejího guvernéra Stahlse na sklonku bílé vlády, koukal jak v Johannesburgu kvetou jacarandy, s těžními věžemi na obzoru a říkal jsem si: „Kde jsem se tady já, Jarda Hudec ze šumavského podhůří, vůbec vzal?“

S meteorologií to bylo podobné. Trochu vlastní vinou, ale více zásahem osudu jsem se stal „dozorčím synoptikem“.

Podrazit neznámého – to nebolí

Ukončiv (velmi nerad) v hodnosti svobodníka dvouletou vojenskou základní službu, která byla skutečnými dvěma roky prázdnin (Armádní středisko vrcholového sportu Dukla – nikdy v životě předtím ani potom jsem se neměl jako tam), zanechal jsem sportu a věnoval jsem se budování rozvinuté socialistické společnosti, včetně dálkového studia postupně na celé řadě fakult, jak už to u věčných studentů bývá. Vojenští páni měli přehled a záhy mne povolali na Městskou vojenskou správu. Pamětníci budou vědět, že to nebyla žádná sranda – od vojáků nechodily pozvánky, ale povolávací rozkazy s nikoliv planými hrozbami, že když se jedinec nedostaví, bude vsazen do ťurmy.

Sešlo se nás tam asi třicet podobných nešťastníků a notně otlemený major jal se nám předčítat, jak kterého z nás hodlá ČSLA (Československá lidová armáda) využít v zájmu zvýšení své bojeschopnosti. Ze mne se měl po patřičném vyškolení v délce šesti týdnů stát podporučík – velitel motostřelecké čety. Pro neznalé – v ČSLA nebyla snad nešťastnější hodnost než podporučík a horší funkce než velitel motostřelecké čety. Čert vezmi skutečnost, že životnost takového jedince v boji byla plánována na asi čtyři minuty, ale hlavně na (tehdy pravidelných a četných) vojenských cvičeních byl trvale jednou nohou v kriminále, neb měl na povel četu záložáků, kteří (jsouce puštěni z domácího řetězu) neměli jinou starost, než kde se zašít, vožrat, případně honit děvky (pardon, dámy – vnucuje se mi jaksi automaticky vojenský žargon).

Na tom shromáždění budoucích podporučíků s maršálskou holí v torně jsem ale také (naštěstí pro mne a smůlu pro něj) zaregistroval, že jakýsi jedinec má být přecvičen na podporučíka – důstojníka meteorologické služby. Jsa ještě mladým a nezkušeným, přišlo mi to velmi legrační. A jako vtip jsem to sděloval i svému nastávajícímu tchánovi – taková legrační odbornost, to je snad fór, ne? Tchán velmi slušně ale důrazně opáčil, že jsem blbeček, neb není na vojně lepšího postu, než být záložákem u meteorologů, protože pro letecký pluk je počasí nesmírně důležité a žádného amatéra tam k práci nepustí. Musel to znát důvěrně, neb kdysi létal na starších migách a aktuálně byl dispečerem na řídící věži v Líních.

Vzápětí proběhl lakonický rozhovor s mým otcem, také vojákem z povolání.

„Nemáš někoho na Městské vojenské správě?“
„Mám.“
„A mohl bys pro mě něco udělat?“
„Zkusím.“

I tak se stalo, že nějaký nešťastník zamířil za vojenskou slávou k motostřelcům a já jsem se hlásil u 5.leteckého stíhacího pluku v Líních s tajným plánem strávit tam z následujících šesti týdnů čistého času co nejméně.

Bez počítačů (skoro)

Major Hnízdil byl zakaboněný sprosťák vždy se zapálenou cigaretou, který si rád přihnul, a tomu meteospolku tam velel. Přes počasí machr a jak se později ukázalo, byl celkem vlídný člověk. Kpt. Sklenářová byla pomalu odkvétající fešanda s nejlepším skóre úspěšnosti předpovědí, hodnost pana Lišky už si nepamatuji a u ostatních ani jména a tváře. Co si ale pamatuji zcela přesně, to bylo jejich zaujetí pro práci. Za pár dní se totiž ukázalo, že tchán měl (samozřejmě) pravdu a že počasí je u stíhacího pluku po čertech vážná záležitost. Při bojových situacích je to možná jiné (nezažil jsem), ale při výcviku musel velitel rozhodnout, zda ty létající roury do vzduchu vypustit či nikoliv, zda třeba i počasí nemůže způsobit nějakou nehodu – hlavně bouřky apod. Protože při letecké nehodě jde o život a ani následné vyšetřování není žádný med, ačkoliv při něm hrozí už jen kriminál.

Meteorolog předpovídal za těch dřevních časů počasí na základě synoptické mapy. Tenkrát si ji ale musel nejdříve sám namalovat. Na mapě s obrysy třeba kontinentu (nebo jiné oblasti) je množství bodů, na nichž se měří meteorologické údaje. Původně se tam ty údaje zaznamenávaly ručně na základě telefonických nebo radio hlášení – tlak vzduchu, teplota, vlhkost, síla a směr větru, množství a druh srážek, onen pověstný rosný bod atd. Celkem je těch údajů kolem každého takového bodu asi deset nebo dvanáct, už nepamatuji. V časech mojí začínající meteokariéry už taková mapa vylézala z tiskárny.

Kvalifikovaný meteorolog si tenkrát ovšem musel vzít barevné tužky a jednotlivé body podle těchto údajů pospojovat – tak se na dosud skoro nic neříkající mapě najednou objevily izobary, modré studené a červené teplé fronty s modrými trojúhelníčky a červenými obloučky, tlakové výše a níže, zelené oblasti deště. Pak meteorolog viděl, jaké je počasí (skoro) aktuální – a na základě toho věštil, co bude dál. Samozřejmě měl ještě k dispozici meteorologické radary a už tenkrát spoustu jiné techniky a údajů, ale základem předpovědi byla jeho osobní meteorologická znalost a zkušenost.

U stíhacího letectva se počasí nepředpovídalo na dlouhou dobu, nejdůležitějších bylo jen pár následujících hodin, tak maximálně ještě na zítřek – zda má velitel nařídit létání či nikoliv. A tak k profesi patřilo i vizuální pozorování.

Úchvatná věda

Bylo to tak zajímavé, že můj původní záměr moc se na letišti nezdržovat opřený o skorotchánovu protekci vzal rychle za své. Vypůjčil jsem si od těch profíků i nějaké učebnice a zkusmo začal třeba určovat druhy oblačnosti nad námi – objevil jsem, že ty kouzelné letní jsou cumuly a altocumuly a stratocumuly, nejkrásnější v obrovské výšce cirry a neprůhledné cirrostraty a že deštěm hodně hrozí nimbostraty. Že existuje cumulonimbus ví každé malé dítě, ale už jste někdy slyšeli o altokumulu lenticularis – altokumulu čočkovitého tvaru?
Bylo to tak zajímavé, že jsem si začal cvičně sám malovat synoptické mapy, ale stíhače by na jejich základě vypustil do vzduchu jen diverzant. Nebylo mi líto trávit na letišti i noci a jen díky tomu jsem viděl, kterak za tmy startuje jednadvacítka s pomocí urychlovacích raket – asi na nějakého toho narušitele. Neuvěřitelná podívaná, takový malý český Saturn 5.

Bylo to tak zajímavé, že jsem dokonce složil důstojnickou zkoušku. Examinátor si ze mě dělal legraci:

„Poznal byste radioaktivní mrak?“
Po chvilce váhání: „Asi se bude nějak lišit od těch obvyklých, ne?“
„Správně!“

Bylo to tak zajímavé, že když jsem za pár let začal pracovat v plzeňském studiu Čs. rozhlasu, zavedl jsem tam s RNDr. Janem Sulanem regionální páteční předpovědi počasí. Když s ním občas mluvím, dozvídám se, že dnes už prakticky všechny předpovědi stojí na matematických modelech, bez počítačů ani ránu, ten prvek “věštění“ se skoro úplně vytratil. Trocha meteorologické magie prý zůstává jen u bouřek, které se předpovídají velmi obtížně – tam ten „meteočuch“ ještě pořád hraje svoji roli. A pořád prý platí místní dlouho dlouho dlouholeté zkušenosti. Už moje babička říkala, že když se to mračí nad Vraníkem (kopec s lesem), mine nás to, ale když to jde od Štěchovic, jsou hromy, blesky a déšť jisté a je třeba shrabat seno.

Nejspíš netušíte (pro mne to byla nedávno novina), že i u nás už existuje spolek lovců bouřek. Ti „magoři“ vyhlížejí bouřky a jak se někde blíží, hurá tam a zaznamenat, vyfotit, natočit, proměřit, zdokumentovat. Občas prý se scházejí, určitě by bylo zajímavé mezi ně zavítat.

Konec dobrý, všechno dobré

Tak mi osud přinesl epolety a stal jsem se leteckým důstojníkem.

Za pár let jsem dostal vyrozumění, že jsem byl povýšen na poručíka. Pak jsem strávil na letišti znovu tři týdny k prohloubení odborných i vojenskopolitických znalostí a stal ze mne nadporučík s funkcí „dozorčí synoptik“. V druhé polovině 80. let mě chtěli znovu přecvičit, tentokrát na politruka (asi naši vlast začaly vovíjet nějaký mraky, řečeno se Švejkem), ale otec ještě nebyl v penzi a tak jsem tomu díky jemu dokázal zabránit.

Ostatně – ten znáte? Jak havaroval sovětský raketoplán? A zachránili se jen dva členové posádky? Nástěnkář a lodní tesař…

A těsně před převratem jsem dosáhl mety nejvyšší – hodnosti kapitána. Od té doby si na mne armáda už nevzpomněla (škoda – jako major už bych měl prý za války vlastního pucfleka), proto to asi v Afghánistánu tak drhne, když tam nemají správné lidi. A příští rok už mne armáda vyřadí z evidence, zařadím se v kategorii kolatelárních ztrát mezi „ženy, děti a starce“.

Prosba závěrem: Nenadávejte za letošní jaro meteorologům. My počasí neděláme, jen sledujeme a předpovídáme. A pokud si myslíte, že počasí teď blázní, tak vězte, že bláznilo vždycky. Doporučuji Wolfgang Behringher: Kulturní dějiny klimatu, česky PASEKA Praha – Litomyšl, 2010


Godot

Mám na krku nejen pomalu sedmdesátku, ale i manželku, dva už opravdu hodně dospělé (zatím) nevlastní syny a tři už dospělé vnuky. V životě jsem byl lecčíms, a ne vším, čím jsem byl, jsem byl tak úplně rád. » Medailon autora

View all posts by Godot →

19 thoughts on “Meteorologem snadno a rychle

  1. Opět velmi těsná afinita s Godotem (jsem o 4 roky mladší). Můj otec (1929) byl vojenským meteorologem na letišti celé 2 roky ZVS a samozřejmě mi poznatky předal velmi záhy. Už na 1. stupni ZDŠ jsem každou sobotu čekal na synoptické údaje z rozhlasu. Níže, výše, fronty, izobary, výstup Praha a výstup Poprad. Pod pauzákem jsem měl mapu Evropy a kreslil body… 35015 je kousek nad Jindřichovým Hradcem … 3= východní délka, 0= západní délka, 50= rovnoběžka, 15= poledník. Ihned jsem to spojil do izobar a bylo to stejně rychlé, jako z počítače. Táta to potom zhodnotil a předpověděl počasí jako pan Koubek tehdy v TV. Typy oblaků znám rovněž, i ten ac lenticularis, i cirrus uncinus – a dokoce vím, jakého počasí jsou předzvěstí. Poznám podle oblaků tlak – jestli stoupá nebo klesá, nepotřebuji k tomu vlaštovky.
    Se svou průpravou jsem ale nešel k letectvu, ale k rakeťákům, kde trubka lítá rychlostí 2 machy a počasí ji nezajímá. Ale kreslili tam na průhlednou mapu živě polohu letadel, velitel na to čuměl z líce a voják se sluchátky to kreslil z rubu, písmo opačně, aby z líce byl originál. Tak tam jsem exceloval, bo jako pravák umím levou inverzně, a to najednou s pravou i samostatně, stejně rychle a stejným rukopisem. Jen jsem tam nezůstal, nechali mě rozlišovat letadla, abychom nesundali svoje…
    Zobu na mobilu a už nemůžu, asi naštěstí.

  2. Myslím, že už vás vyřadili:
    § 2
    Rozsah branné povinnosti
    (1) Branná povinnost vzniká dnem, v němž občan dosáhne věku 18 let, a zaniká dosažením věku 60 let, pokud nezanikne z důvodů stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.1)

    Já tedy alespoň žiji v přesvědčení, že již nemohu být povolán – tak doufám, že to není jen iluze 🙂

    1. Mezi iluzí a realitou vede hranice neostrá. Stačilo by změnit zákon a posunout hranice branné povinnosti – třeba od 15 do 70. A šup, Godote, do maskáčů a na frontu! Ani dřevěná noha by ti nepomohla.

      Problémů je ovšem víc, třeba taková vojenská přísaha. Já jsem přísahal československé armádě, vedené Komunistickou stranou Československa. Z mého pohledu by se jednalo o službu v cizí armádě, to by mně musel povolit vrchní velitel ČSLA…

      Abych se ho šel ptát, na to se ještě necítím – spíš bych hleděl emigrovat.

      😀

      1. To je ono! Dodržet původní znění přísahy!
        Já se předpovídat počasí jsem se začal učit na vojně meteo minimum pro „kolotočáře a kačeny“. Ale pak mě to začalo zajímat, koupil jsem si knihy a byl schopen předvídat počasí aspoň do rána. Když jsem se spletl, ostatní horolezci se mi smáli. Ale stejně jsem měl pro danou lokalitu o mnoho pravděpodobnější předpovědi než ty z rozhlasu.
        Ale už jsem zručnost ztratil. Nicméně, moje klouby mi předpovídají počasí s větší jistotou než obě čínské meteostanice které vlastním. Co s přístrojem, o kterém vím, že mi za pár hodin bude předpovídat to, co už vím teď. [;>))

        1. Omlouvám se za ten slovozmatek. Ale kolegové mi uspořádali malý raut při příležitosti třiapadesáti let mé činnosti v našem ústavu a nejsem zdaleka střízlivý.

            1. V našem Uměleckém ústavu musí vždy jeden lékař sedět v sále, kdyby se někomu udělalo špatně – třeba z toho, co vidí na scéně. Má lístek zadarmo a povinnost dosedět každé představení až do (někdy trapného) konce.
              Tak ten tam včera – nebyl.
              Trapně bylo mi, když mi kolegové oznámili, že udělali výzkum v podobných Ústavech v Kotlince a zjistili, že jsem v téhle funkci nejstarším v republice. Doufám, pevně věřím, že přehánějí.

    2. Vyřadili mě před devíti lety. Ten text pochází z roku 2013.
      Ale vojenskou knížku stále mám, stejně jako členskou legitimaci Pionýra, SSM, ROH, SČSP a dokonce i KSČ.
      Kdysi jsem něco psal o nostalgických dokumentech.
      Zkusím to najít.

      1. Já mám doma občanku, kterou jsem dostal v 15ti letech.
        Mám tam všechna zaměstnání a bydliště.
        A očkování.
        Když jdu po 10ti letech na přeočkování tetanu, vyndám jí. Doktorka se zasměje a pak mi tam dá razítko a datum.

        Synoptické mapy jsem dělal, když jsem kdysi chodil na letiště plachtařit.

      2. Tak proto, já jsem si říkal, že je divné, že byste to nevěděl :). Já už jsem též skoro 4 roky mimo evidenci (170 do důchodu, budu brzy stříhat metr), leč jen pouhý npor. (a to mám odslouženo 10 let činné služby – no moc jsem se nesnažil, no). Na rozdíl od spolužáka prezidenta :D. A s doklady to mám stejně – vše uschováno, dokonce ani nevím, jestli jsem z té KSČ vystoupil, asi to nějak zaniklo samo.

  3. Zatoulala se k nám na rybník labuť černá – sice to sem nepatří, ale za kouknutí stojíhttps://ibb.co/CW9gqkq

  4. Tužka napíše,…no díky , meteoodborníci se sešli.
    Já si určuji počasí podle rostlin,….kdo to neumí, ten neuvěří, jak stromy, rostliny a jejich listy,….hlavně květy, pyl a jeho vlastnosti, dokáží předpovídat počasí na několik hodin dopředu.
    Na druhý den ne, to nedokážou,….a taky pročby,….co když je někdo zničí,….jsou mistry okamžiku,….okamžitého počasí.
    Obrázky jsou moc pěkné,….Lovci blesků,….je toho na internetu hodně,….dokonce startují do bouřek i v letadlech,….což jde mimo oblast mého chápání pudu sebezáchovy.
    Tužka.

    1. Baví mě sledovat, jak se mění počasí v průběhu dne na hraničních českých pohořích. Na to je výborný pořad Panorama, který se dá sledovat i bez závislosti na televizích ČT multiplexu. Sice mě občas trochu rozčílí lajdáctví, s jakým je tento pořad, který si přes červenou tečku sama generuji, spravován, ale zásadně to tolik nevadí, protože důležité, jako skoro všude, jsou trendy a vývoje. Že občas vynechají některé středisko (vesměs skiareály) a jiné opakují víckrát, anebo že se dokonce stává, že tam týden nechají stejné video, no to je v podstatě zapříčiněno současným způsobem práce. Preciznost a smysl pro detail nikoho nezajímají, práce se odvádí dosti často tak asi na 70% s tím, že zbylých 30% si dohledají ti, co je potřebují. Ovšem vývoj počasí spojený s vizuálními efekty světel, stínů, až abstraktních kreseb, které občas dodává zamrzající voda, či prudký liják, mlžné závoje, nebo ohromující oblaka, to je výborné a moc zajímavé pozorovat. Zvlášť když se občas do většinou statického videa s pomaličku putující kamerou nakýbluje nějaký brouk, co si nečekaně přeleze zprava, doleva, anebo po ránu pár srnek zvědavě očichává pažit na kraji lesa. To je pak svátek. Počasí tomu dává rámec, jako správné pozadí na krásném obraze…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

scroll-top