14. 7. 2024

O zbytečném papíru a vyhozených penězích

(Průběžná likvidační zpráva)

Das ist nur die erste fase

Jak jsem avizoval svým čtenářským souvěrcům, život mě nutí zlikvidovat velkou část své asi tak třítisícové knihovny. Musíme šetřit, nabádá Signalista I., beru to vážně.

Na duben plánovaných 600 exekucí se mi podařilo splnit, a byla to dřina spíše fyzická nežli psychická, protože za oběť padla díla už opravdu překonaná a pro další intelektuální život postradatelná. Symbolem této vlny poprav mohou být např.

Veškerá tato makulatura putovala postupně dílem do „modrého kontejneru“ na papír na zadním dvorku námi dosud obývaného činžovního domu, kontejneru ovšem menších rozměrů (lidově „popelnice“), vyváženého (pravidelně) ručně na ulici ke kukavozu. Musel jsem svůj literární odpad dávkovat postupně, protože jak známo jsou knihy velmi těžké i v případě tzv. lehčích žánrů, a s plnou popelnicí by bylo vskutku obtížné manipulovat.

Druhá část skončila v kontejneru velkém, umístěném těsně před parkovištěm fitness klubu „Kotelna“ našeho synka, kde jsem nemusel trpět žádnými zábranami, neb manipulace pro svozové pracovníky společnosti Čistá Plzeň je daleko jednodušší. Jsme Čistá Plzeň – Čistá Plzeň (cistaplzen.cz)

(Býval to můj klient…. )

Teď to začne bolet

Po krátkém odpočinku musím po dosavadním průzkumu bojem vyrazit na zteč! Budiž jejím symbolem nedávno tu v diskusi zmíněný „Sagitální řez“ Miroslava Holuba a s ilustracemi Oty Janečka: Sagitální řez – Miroslav Holub | Databáze knih (databazeknih.cz)
Je to hezká knížka nevelkého čtvercového formátu. Neměl jsem ji v ruce řadu let, až najednou – ejhle, veverka zmínila autora, i knihu jsem našel a potvrdilo se mi, proč je báječné mít velkou knihovnu – prostě na základě nějakého impulsu jdete, najdete a připomenete si….. a ještě navíc působíte dojmem sečtělého vzdělance. No, neberte to za ty prachy!

Nebo třeba „Vlastní životopis“ Benjamina Franklina, vydaný kdysi nakladatelstvím J. Otto v Praze, je to přesně tahle knížka: Kniha Vlastní životopis – Trh knih – online antikvariát (Vida, jak tak na to koukám, možná ji nabídnu k prodeji…)

Dál padnou k nohám viníkům inflace encyklopedie. „Vojenské dějiny Československa“ v pěti dílech, vydávaných v letech 1985 – 1989: Vojenské dějiny Československa | Moravská zemská knihovna | Digitální knihovna Kramerius (digitalniknihovna.cz) nebo třeba oba díly „Člověk, zbraň a zbroj v obraze doby“ z roku 1983: clovek, zbran a zbroj v obraze doby – Heureka.cz, o stařičkých obřích desetidílných „Dějinách světa“ ani nemluvě.

Není tomu tak dávno, co jsem si pořídil Švejka v polštině, jako jakousi lahůdku…. Co s tím? A, taky v polštině, svoji v mládí oblíbenou Sienkiewiczovu trilogii (Oněm a mečem, Potopa, Pan Wolodyjowski)…. Co s ní?

Co s celou edicí Archiv, vydávanou kdysi v Mladé frontě, ještě jsem to nepočítal, asi třicet (?) kusů? Co s tzv. „Malým Brehmem“ ve čtyřech svazcích, vydaných kdysi (letopočet chybí) nakladatelem I. L. Koberem, „knihkupcem v Praze“? Malý Brehm – Hledat Googlem

Jak psáno, dalších cca 400 kusů bude bolet. A to budu teprve asi tak v polovině…

I ty, Brute?

Včera jsem byl převzít od dosavadních nájemníků byt, do kterého chci sebe a tu moji Labuť nastěhovat, po určitých úpravách. Zdědil jsem ho po rodičích své první ženy. Patří k němu i dva celkem velké sklepy, řadu let jsem tam nebyl (extchyně zemřela v roce 2018) a zapomněl…. že jsem tam uložil nějaké věci po nebožtících. Otevřu velkou skříň a tam ve dvou velkých regálech…. Knihy!

Hanzelka a Zikmund, něco o letadlech (extchán býval pilotem), všelijaká beletrie. Celkem řekl bych (nepočítal) tak něco přes sto kousků……

Epilog (dočasný)

K něčemu je tento můj výlev přece jen dobrý. S překvapením jsem zjistil, že některé z knih jsou třeba celkem dobře prodejné. Možná to s nimi zkusím, vyrovnám tak částečně náklady na rekonstrukci a stěhování.

Ejhle – majetek! Kdo by to do knih řekl?


Godot

Mám na krku nejen pomalu sedmdesátku, ale i manželku, dva už opravdu hodně dospělé (zatím) nevlastní syny a tři už dospělé vnuky. V životě jsem byl lecčíms, a ne vším, čím jsem byl, jsem byl tak úplně rád. » Medailon autora

View all posts by Godot →

39 thoughts on “O zbytečném papíru a vyhozených penězích

  1. Teď nedávno, 2-3 dny tomu nazad ®, jsem zachytil (a ztratil) reklamu na výkup knih. Jakýchkoli. Dokonce přijedou a odvezou. Godot by nemusel nic vyhazovat a Ládik!!! pálit.

    Jen kdybych si vzpomněl…

    1. Ad: Alef
      No, to je aj tak dobra poznamka. Godot by si mohol dat trocha pohov. Bud to napadne znova Vam, alebo mu to odporuci niekto iny.

      Aby radsej, ako sa hovori, dvakrat meral a raz rezal…

  2. Historii píší vítězové a o poučení dnes mladí nestojí. Historie již není klíčem k budoucnosti, tím je hlava plná sushi. Likvidace knih by měla být v dnešní moderní době více veřejná, médii adorovaná a společensky oceňovaná. Stejně se všechna vyprodukovaná hmota vrátí zpět do atmosféry, tak je z geologického hlediska jedno, kdy se to stane.

    1. Ad: Ladik

      No, ako sa u nas hovori, „Každé čudo trvá len tri dni“.

      Takzže v spojeni s nasim/vasim prislovim „Dočkaj času ako hus klasu/dočkej času jako husa klasu“, mozno niekto o 50- 100 rokov by ocenil (i z pribuzenstva, napr., ale napr. i „zaskodnici“ – odporcovia svetlych zajtrajskov), ak by niekde nahodou nasiel pri stavebnych pracach, ci vykopavkach …zachovane knihy, pisane na papieri. Lebo vtedy sa mozno uz (pri stale „rastucom“ IQ) nebude ani len vediet, co je to papier, nie to este, co su to knihy…

      To by bolo nieco, ako zvitky z Kumranu (teda, pre zasvatencov, samozrejme). A ze urcita skupina ludi bude vzdy klast odpor, to nepochybujem…

      1. Ano, to je ten správný argument. Má knihovna se nebude likvidovat. Bude základem novodobých Kumránských svitků…

  3. Je mi smutno z toho jak se všichni valem začínají zbavovat knih. A budovat si digitální knihovnu také neni cesta. Zkoušel jsem to a neni to ono a hlavně i o zálohu knihovny lze kdykoliv přijít.
    Zatim doufám, že snad některé z vnoučat bude mit ke knihám stejný vztah jako já.
    Někde jsem četl úvahu, že úpadek vzdělanosti začal zrušením rétoriky na školách, protože v rámci tohoto předmětu se student naučil nejen mluvit, ale i naslouchat a argumentovat. Dle mého názoru úpadek pokračoval zrušením důrazu na úpravu písemného projevu, což vidím na vlastnich dětech. A teď se vyhazují a pálí knihy.
    Jsme na špatné cestě ..

    1. Ray Bradbury, 451°F

      Zamlada jsem si říkal, jak silně dystopický příběh!
      A dožil jsem se toho, že ho svým způsobem dalece překonáváme a nejde o žádnou dystopii, vidíme to tady všude kolem sebe. – Což není nic proti Godotovi a jeho nerudovskému problému, samozřejmě.

      Bradbury netušil, že technický pokrok dospěje do stavu, že nám knihy nebudou zabavovat a pálit požárníci, nýbrž se jich ochotně zbavíme (my=společnost) sami, nevědouce, co činíme.

      Je zajímavé, jak kdekdo bije na poplach, pokud jde o nahrazení fyzické hotovosti její digitální variantou. Argument je tady jasný: stačí pár úhozů na klávesnici, a prachy jsou fuč – což u papírových peněz udělat nelze, resp. nelze tak snadno.

      Avšak úplně stejný vztah je mezi knihou, tištěnou na papíře, a její digitální podobou; a to, čeho se u digitálních peněz obáváme, u digitálních knih (třeba Wikipedia, digitální encyklopedie; ale nejen ona) už vesele běží: vydavateli se nelíbí obsah? Prostě ho změní, a čtenář se nemůže k obsahu původnímu už vrátit. – Příklad, jak technického pokroku je zneužito proti … technickému pokroku.

    2. Mně je taky smutno.
      Ale to máte tak, Šmodrcheli. Předpokládal jsem, že v současném nájemním bytě zůstaneme až do konce svých dní. Důchod nadstandardní, finanční rezervy slušné. Leč čas trhl oponou – za topení plynem 6000,- měsíčně, za elektřinu 2000,- . Nájem + služby v bytě v centru města na pěší zóbě 15 000,-….. To by ještě šlo, ale….
      Ale inflace, finanční rezervy se v ní rozpouštějí (vládě to vyhovuje), valorizace důchodů jen aby se neřeklo…. raději to řešit teď, než třeba za deset let (dožijeme-li se), až budeme třeba stát před problémem prázdné kasy.
      Dosavadní životní úroveň udržet nejde a v našem věku (tvrdím i za svoji Labuť) už asi těžko nějaké peníze vyděláme. Někde je třeba ubrat….. rozhodl jsem se na bydlení. Přestěhování do vlastního bytu na hezkém předměstí, podstatně menšího, všechno se tam nevejde.
      Knihy jsou jen jedním atributem slušného životního standardu, kterého se bude třeba částečně zbavit (dobré jídlo + kořalka + cigára pro Labuť + víno ovšem zachováme). Metoda prostá – budu to ještě někdy číst? Pokud ne, pryč s tím, protože synkové to zaručeně číst nebudou a vnuci už vůbec ne. Knihy jako muzeum – k čemu?

      Máte pravdu – bolí to a jsme na špatné ceště. Ale co s tím dělat? Já nevím.

      P.S.: Všechna svá vydání Švejka si samozřejmě nechám 🙂

      1. Knihy jako muzeum – proč ne?

        Odolávám pokušení utrousit nějaké pro tento případ vhodné taoistické moudro (jistě bych se stal brzy otravným), ale historická kontinuita je, myslím, nutnou (nikoli však dostatečnou) podmínkou trvání toho, no… řekněme, že civilizace.

        Takže: knihy jako muzeum? Rozhodně ano!
        Ale netrvám na tom, aby to bylo právě u Godota v bytě.

        1. Ad: Alef

          „Takže: knihy jako muzeum? Rozhodně ano!
          Ale netrvám na tom, aby to bylo právě u Godota v bytě.“

          Velmi trefne!

          Ja si dokoca trufam domysliet, ze ak by to p. Godot robil (teda tu likvidaciu, ak mu to naozaj casovo tak nehori) trochu, no, bez urazky, premyslenejsie (teda – dat to na znamost tu), potom na zaklade nasich-vasich navrhov, uvah…aj na ine platformy, tak ze by to nakoniec skoncilo tak, ze by sa nich nemuselo davat do odpadu, naopak, „stali by rady“ na jeho knihy, pripadne by si naozaj niekto (jednotlivec, nejake zdruzenie ….,ci nebodaj i najaka statna institucia😜) s radostou prevzal ako zaklad zbierky na muzeum knih.

  4. Tužka napíše,…velká firma, která obchoduje s knihami z druhé ruky se jmenuje Knihobot….majitelé,..David Gazdoš a Dominik Gazdoš,….tuším že jsou z Prahy.

    Nojono,…co jinak s tím, řeším průběžně,…ostatně jsem to psala.
    Tužka.

  5. keď zadáte do googlu „výkup knih plzeň“ tak ponúkne rôzne možnosti.
    Aj majitelia 3 plzeňských antikvariátov by možno mali záujem prísť, vybrať si a za stovku kníh zaplatiť paušál. Možností habadej. Ale súhlasím s likvidáciou kníh zbytočných 🙂

    1. Díky za info. Jedna z těch „knihobotů“ má adresu B.Smetany 1 a já stále ještě bydlím v B.Smetany 3.
      🙂

    2. Ad: Oldo

      „Ale súhlasím s likvidáciou kníh zbytočných 🙂“

      No, zbytocnych. pre koho, ako a kedy.

      Je vobec nejaka kniha zbytocna? I ta najhorsia ma vypovednu hodnotu, a zbytocna nie je. Je o dobe, casoch, moralke, predstavach o dobrom a zlom, sliapani po vlastnom charaktere pisatela, atď.

  6. Z úplně jiného soudku, a to doslova.

    Včera jsem ze zvědavosti koupil 0,7 l Appassimento Messeri 15% vol., ale nebyla to žádná trefa do černého. Je to sice silné, ale kyselé (píšou – suché, ale má huba ví svoje). Už to podruhé neudělám.

    Kdybych si koupil polosladký Merlot, udělal bych lépe.

    1. Mne chutievalo hlavne Chianti, či Rioja.
      K jedlu občas aj niečo hutnejšie.
      Popíjať radšej Merloty, Primitivo…
      Biele zriedka, mával som z neho kyselinu, či čudný žalúdok.

    2. Brrrrr….
      Až se mi naskočila husí kůže.
      Polosladký merlot…. ach jo….
      Appassimento Messeri neznám, nemohu hodnotit, ale „polosladký merlot“? Příště si s tebou dám raději ten tvůj čaj, než něco takového.
      🙂
      P.S.: Nic ve zlém, každý to, co mu chutná.

        1. Moja dcérenka svojim chytrím telefénom prečíta etiketu fľašky a povie mi koľko to víno má v hodnotení hviezdičiek. Ale je pravda, že pre Vás nechutné víno môže mať u milovníkov tých hviezdičiek veľa 🙂
          Predsa len sa človek časom prepije od jednoduchších vín k tým s osobitým charakterom.

      1. A opět z jiného soudku.

        Můj dlouholetý kamarád, právě ten, jehož knihu jsem tady recenzoval, si za dob našeho studia dopisoval – hádej, s kým! Neuhodneš – s Kojzarem osobně.

        Nevydržel mlčet k jakémusi Kojzarovu článku, i sedl a napsal mu, co si o jeho článku myslí (a nebylo to nic pochvalného). Vyvinula se mezi nimi krátká korespondence, se kterou jsem byl částečně obeznámen a tedy pro mě není Kojzarova osobnost úplným tajemstvím…

        1. Pro mě je Kojzar synonymem pro tu nejhorší novinařinu.
          Pravda, dnes už se mu mnozí vyrovnávají ne-li ho dohánějí, tedy už předhánějí.

          Další čtenářské reakce později.

  7. Ad: Godot
    K epilogu – to mi napadlo ako prve, hned na zaciatku citania.

    Je dost platforiem na internete, kde sa da urobit ponuka a nejaky ten mesiac pockat. My slim, ze zaujemcov by sa naslo. Akurat, chcelo by to ponukat nie na kila (nieco by sa dalo i tak a myslim, ze by sa to tiez predalo), ale nieco skatalogizovane. Bud podla autorov, alebo podla oblasti (cestopisy, materialisticka filozofia, zivotopisy, vojenstvo…). Dokonca i knihy v polstine by sa mozno predali.

    P. S. Ak by ste chceli vyhadzovat napr. knihy z edicie „Antická knihovna“, vydavatelstvo „Svoboda“, tak by som zaujem mal i ja. Ale predpokladam, ze to nebude v tej serii na vyhadzov…

  8. Tužka napíše,…jednu, první zkušenost, dost let zpět.
    Když jsem po malování viděla těch krabic od banánů, plných knih,…a to, co mě ještě čeká s jejich umístěním,….odbočím, moje malování vypadá tak,…že sama vyklidím, rozmontuji police, skříně, maluji vápnem, a to tak, že umyji stěny teplou vodou, první nátěr řídké vápno, druhý nátěr hustší vápno. Všechno mimo stěn důkladně chránit, vápno dělá stopy,…žíravina, …tak uklidit,…a za pracovního provozu, přískokem vpřed.
    Rozhodla jsem se, že část knih odprodám….končím s kalvárií při každém malování,… Inzerát, telefonát, vypadalo to nadějně, vzdálenost dvěstě kilometrů jsme dohodou rozdělili na půl cesty ,…parkoviště u benzinky.
    Byl tam.
    Otevřu kufr, vyndám i knihy z auta na kapotu,…Staré, nové, většina knih je nepoškozená, tak pěkné.
    Vybral si do své bedničky tak odhadem, musela bych hledat, někde mám seznam,…asi patnáct knih.
    Koukl na ceny, za které jsem je koupila,…a řekl ,… vykupuji za třicet procent půvoní ceny. Utržila jsem tak asi tolik, kolik mě stál benzin tam a zpět.
    Rozhodla jsem se, že touto cestou nikdy,….vyzobal jen ty nejzajímavější,…no a od té doby knihy roznáším po vlastech českých a i zahraničních hotelech a nechávám je v jejich společenských místnostech, no, třeba i na chodbě v křesle,…atd,..

    Už zas mám pár knih připravených, musím si udělat výlet do nějakého hradu a lehce je tam pohodit,….
    Tužka.

    1. S knihami jsem na tom asi stejně, jako vy všichni tady.
      V elektronické podobě jsem nepřečetla ani jednu. Nějak mně přijde, že to není ono. Schraňuji i ty, o kterých vím, že už je znovu číst nebudu (protože, co kdyby někdy přeci jenom…. 🙂). To samé časopisy – třeba až budu v důchodu… nebo delší dobu nemocná….
      Ale čas od času, místa nemaje, se přeci jen odhodlám některé předat dál. Naštěstí máme ve městě knihobudku, tak nemám až tak špatné svědomí, když tam nějakou knížku odložím pro někoho jiného (no, upřímně – někdy si z té boudečky přinesu výměnou naopak zase něco domů, čímž si tedy ten problém až tak úplně nevyřeším…😀). K tomu můj muž objevil kouzlo antikvariátů, takže třeba zrovna nedávno nám přišel balík a v něm 2 díly ilustrovaného atlasu České ovoce. Vydání z r. 1919 – každý obrázek je oddělen od tištěných stránek listem pergamenu… No, nekupte to….
      Časopisy semotamo zanechávám v čekárnách u lékařů – vycházím z toho, že i já jsem ráda, když tam někdy něco k ukrácení chvíle najdu.

      Přeji všem mnoho krásných chvil s knížkou v ruce!

  9. Z rozhovoru s AH: je mu stále stejně (blbě), ve dne spí, v noci ne. Všechny zdraví a napíše. Raději mluví, než píše – připadá si jako dyslektik. Litterate teď nečte.

    1. Díky za zprávu Ládiku, často si na něj vzpomenu a také A. Holuba zdravím
      a přeji mu, aby mu bylo lépe.

      Po nocích jde poslouchal vše, co má člověk rád, hudbu, audio knihy….a u toho klimbat,
      či klidně koukat i z okna, je nakonec jedno kdy, hlavně když může spát….

      A pokud jen trošku lze, tak kapka jarní přírody a sluníčka, i ta zelená venku nyní je tak krásná…
      Na větev to asi už nebude, tak někam pod strom….

      Někdy pacientům dělá dobře i jen otevřené okno, výhled na jarní přírodu
      a Holubovi by měl lahodit i zpěv ptáků….

      Troška (třeba i černého) piva prý neškodí, pokud ho snese,
      ucucávat dle chuti a „v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství“
      nebo jak to v tom filmu bylo….

      Jistě má okolo sebe lidi, kteří ho mají rádi a vědí nejlépe, co snese a co mu i kapku radosti přinese….pokud by mu něco zakazovali a měl na to chuť a snesl to,
      ať dá vědět a přes Vás bychom to mohli nějak třeba zařídit…

      Holubům zdar, asfaltovému zvláště!

    2. Také zdravím Holoubka asfaltového mileného, často si na něj vzpomenu.

      Může číst nebo se čučet na bednu nebo do nějakého notebooku?
      Včera dávali přenos z krásné ploščadi, bylo to jak uklidňující sci-fi z minulosti… tak jsem si s nima zpívala.
      Ty xichty naší současné protektorátní vlády už nemůžu ani zahlédnout na fotce, je mi z těch hochštaplerů zle.

    3. I ode mne hodně pozdravů, jaro bývá zrádné, ale přijde červen a jistě se mu uleví.
      Jinak mně se líbí ta fasáda z knih, co je na obrázku. Perfektní zateplení. Jen bych měla strach, že se tam nastěhují myši. Měla jsem u zdi dřevo a myši měly pré, dokonce si tam natahaly i polovinu úrody ořechů. Kočky na ně nemohly, nic jim nechybělo. Dřevo už je pryč, uklízím ještě vyhryzané skořápky.

  10. Nevyhazuju knihy, ale kosím…

    Kosa je dnes obzvlášť žravá;
    kdyby v chlívku stála kráva
    nasušil bych hovězímu
    travičku na celou zimu.

    Za kosou rostou pokosy;
    kdyby tu rostly kokosy
    napil bych se jejich mléka
    ledvina už trochu heká.

    Právě padá k zemi máta;
    kdyby tu ještě byl táta
    řekl by mi: dej to sušit!
    Což jsem dávno mohl tušit.

  11. Kniha je těžký úděl.
    Koupíš, přečteš, dáš do police, za nějaký čas znova přečteš (půlku si pamatuješ) a dáš do police. Pak dokoupíš další knihovnu, A pak další – tu si už musíš nechat udělat, aby tam vlezly větší svazky a knihovna vlezla do výklenku ve zdi.

    A pak se musíš vystěhovat, protože někdo od města koupil barák, ve kterém třicet let pod střechou bydlíš. Aby tě dokázal dostat legálně ven, musí vyhlásit rekonstrukci. No nic, zaplatil mi nový nábytek v novém bytě ba i stěhování – najal jsem si dobrého advokáta.

    Jenže dvoupokojový byt ve věži ve staré Rothschildovské zástavbě, naplněný knihami až od strop (tři a půl metru) do dvoupokojového bytečku ve věžáku nedostaneš. (Do stropu metru, plocha něco málo přese půlku. To, že to má dva výtahy mě nevytrhne.) Knihy jsou nestlačitelný materiál. Takže polovinu vyřadit. V Antikvě to nechtěli ani zadarmo. Něco z toho jsme rozdali, ale pořád to nestačilo. Naštěstí jeden ženin příbuzník si vybavoval nový dům a měl pocit, že když jedna stěna v hale bude zaplněna knihami až pod strop, bude za inteligenta a dojel s přívěsným vozíkem. Takže jsme probírali a dávali na dvě hromady. „Přestěhovat / darovat“. Na hromádce „darovat“ toho moc nebylo, každý z nás měl jiné preference. Takže znovu. Pak jsme tu hromádku „darovat“ nakládali do tašek a dopravovali sedm pater dolů. Ze sedmého do pátého pěšky, pak do přízemí už jel výtah. Tak jsme se střídali. Ale jak to v tom přívěsném vozíku bylo vidět , vždy jse si pár knížek zase vzal zpý=átku. Žena Karla to dělala stejně. Takže toho ve vozíku moc rychle nepřibývalo. Nakonec se naplnil a příbuzník s ním odjel ke své nové vile. Vrátil se s tím, že takových šedesát by ještě potřeboval. Nebyl to totiž žádný troškař, ale ředitel koksovny. Odvezl si druhý vozík a prohlásil, že knih je na světě příliš mnoho. Od té doby knihy kupuji s rozmyslem, Není je kam dávat. A dávat e pryč, to neumím. Tedy – najdou se takové, že je člověk koupil omylem, ale je jich příliš málo, selekce se provede hned v knihkupectví. Poslední dobou už kupuji jenom e-knihy. Ale občas si musím dopřát i papírovou. Voní, šustí a má svou váhu Takhle si knihu nahraji do čtečky, přečtu – a zapomenu, že ji tam mám. Abych zabránil cenzuře, nemám čtečku vůbec připojenou k síti. Co je moje, na to mi nikdo nebude sahat!
    Ale pár desítek/set GB místa mám.
    Ještě je co číst…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *