24. 4. 2024

Zpěv o na hlavu poražení Východního Imperátora

Sbor – mužně, pevně:

Vladimíre, Vladimíre Vladimíroviči,
my tvé Rusko zašlápneme – více nevyklíčí!

    …

Strhla se nám mediálně hrůzostrašná mela.
Hůř než kdyby prezidenta pobodala včela,
hůř než kdyby premiéra zardousili kati:
ňáká Ruska zachaťjéla tenis tady hráti!

Seběhli se na tu melu producenti hesel,
ti, co dříve sedávali do kožených křesel.
Jenže dneska, hochu milý, vládne doba nová:
křesla místo hověziny jsou jen koženková.

Hovězí tu pozůstaly jenom jejich mozky,
v mezičase nadělali z republiky trosky.
Co tu není přikováno, poznenáhlu mizí,
komu není shůry dáno, tomu vládnou cizí.

Pravil jeden: „Dejte vědět prostřednictvím tisku,
že je třeba na to hledět, k čemu máme BISku.“
– Odmlčel se, pohladil si blahobytné tváře.
V sále bylo ticho jak v kostele u oltáře:

„Prý že tenis! – nevěřte jim! Tyhle ruské tety
chtěly totiž propašovat do Česka rakety!
V čemodánech nalezla je naše tajná služba:
žádný tenis! žádný pardon! žádná s Rusem družba!

Sbor:

Vladimíre, Vladimíre Vladimíroviči,
my tvé Rusko zašlápneme – více nevyklíčí!“

Pravil druhý: „Na to se přec nebudeme dívat,
že Rusové budou v Praze jenom tak si zpívat!
Vladimíru Putinovi natrhneme prdel
tím, že ani tón tu nesmí zaznít z ruských hrdel!

Osvoboď nás, dobrý Bože, od ruského plynu.
Na Kanárech každý može přece přečkat zimu!
Zbav nás, Bože, ruské ropy – my ti vzdáme díky!
Ropu levně přivezeme v sudech z Ameriky.

Sbor:

Vladimíre, Vladimíre Vladimíroviči,
my tvé Rusko zadupeme, že už nevyklíčí!“

Řekla třetí: „V Americe, jakož všichni víme,
výhodně a převelice dobře nakoupíme.
Mám už na to ve strožoku vydlužené kačky,
já tam zrovna zítra jedu nakoupit stíhačky.

Zamluvila jsem nám zbrusu nové Fantomasy,
které bomby atomové mají pod ocasy.
A že budou proti Rusku? To je jenom fáma,
které věří právě ten, kdo chce mít z toho drama.

Kdo by popřál sluchu zlému dezinformátoru?
By se každý falše střežil – zavřít ho, potvoru!
Z největší dezinformace čirá pravda pučí,
to mně na tom celém právě nejvíc hejbá žlučí!“

Aby trochu utěšila zármutek svůj velký,
rozkošnicky zanořila ručku do kabelky,
a pak oči její mohly pohledem se pásti
na maketu tanku v mírce jedna ku šestnácti.

Sbor:

„Vladimíre, Vladimíre Vladimíroviči,
my tvé Rusko ofenzíme, že už nevyklíčí!“

Další mluvil: „V plánech našich nelétejme nízko!
Spojenec je předaleko, nepřítel je blízko.
Věřím, že můj návrh získá od vás postoj kladný:
vybudujme pro přátele vojenské základny!

A bude-li nejhůř, aspoň bude kam se schovat,
kdyby nás chtěl od Východu někdo zkalibrovat.
Že to bude na nic? A co? O to nejsou strachy,
zvednem daně, vytřískáme z lidu ještě prachy!

Sbor:

Vladimíre, Vladimíre Vladimíroviči,
na hlavu tě porazíme – Rusko nevyklíčí!“

Tak mluvili, svorně nabádajíce se k zteči,
hrudníky se nadouvaly ze srdnatých řečí,
ve kterých si pověděli, na koho a na co –
na jedno však zapomněli: není čím a za co.

Hospodářství v rozvalinách a průmysl není,
grýndýl hučí po lučinách, brusel to ocení.
Malé cíle sobě přece nebudeme klásti!
Propagandou nepřítele nedejme se zmásti!

Recitativ – sólo, velmi tiše:

Vladimíre, Vladimíre Vladimíroviči!
Chtěli s tebou vydrbati, a sami jsou v p…asti.

—ﬡ—

Alef Nula

Osamělý podivín na vrcholu hory. » Medailon autora

View all posts by Alef Nula →

28 thoughts on “Zpěv o na hlavu poražení Východního Imperátora

  1. Alefe, skvělé!
    Jste jedovatější než muchomůrka zelená 🙂
    —-
    Svolám příbuzenstvo a budeme Vám a Ládikovi!!! do Brixenu pašovat ty nejlepší oříšky!

  2. Neboj, v Brixenu je dobře.
    Dost zoufale jsem tam jednou, velmi pozdě, hledal nocleh.
    Byla to blondýna, také dosti jedovatá /nikdy nevystoupila z KSČ(m)/.

    Fešanda to byla lepá
    politicky ovšem slepá
    Zdálo se mi tehdy
    mezi dvěma stehny
    Čas však trhnul oponami
    strana už tu není s námi
    Veršujem si ze vzteku
    naštvaní či v úleku.

        1. Pilník?
          To je nářadí, které nesl pan král, mocný vladař půlnočního království, které se rozprostírá od slunka do slunka… etc. (to už jsme slyšeli), chůvě princezny Krasomily do šatlavy, kam ji uvěznili jeho rádcové.

          Vzpomínáte?
          🙂

      1. Ano.
        A budeme tak dlouho pilně zapékat pilníky a plést provazové žebříky, dokud Vás nepustí.
        Nebo dokud se Vám vánočka a paštika nepřejí.

  3. Křtěný Dněprem, křtěný Rhonou
    v hubě vdolky na sádle
    potkali se za oponou
    v Černigovském divadle.

    Všude divné rekvizity –
    bomby, drony, rakety.
    Hnědky nízké vizkozity,
    žádné pevné brikety.

    Co to hučí? Co to letí?
    Už to střechu rozráží!
    Rekvizity nepoletí.
    Jsou v železné siláži.

  4. Č-UR fronta presstitutů, bojovní jurodiví,
    prázdnou slámu u kravína mlátí jako diví.
    Pravdolásky lži i zdaňovací hnačka,
    tlupa loutek, fachidiotů Péti sračka.

  5. Není vražda, jako vražda.
    Potrestaná není každá.
    Když jde vraždit vyšší rasa,
    je to vždycky správná chasa,
    která v hlavních nese mír.
    Usmívej se, řekni sýr!
    To když vraždí talibanec,
    to už není správný kanec,
    to je nástroj cizí moci,
    vraždí chladně, bez emocí.
    —-
    No a jsme u ukrajince.
    Neberme ho za zločince!
    Je to přec národní host,
    ten má u nás zvláštní post.
    Ten není z národa hovad!
    Může dívky znásilňovat,
    může vraždit, může krást,
    i v bordelu kurvy pást,
    řídit různé mafie.
    Ten léčí, když zabije.

  6. Je tu srpen, dvacet jedna.
    Okupace! Ty jsi bedna!
    Padesát pět roků, stále.
    Okupace! Okupace!
    Vraždili tu! Bez legrace!
    Zato v březnu třicet devět
    to byl pro nás správný velvet.
    Třistatisíc mrtvých lidí!
    To už ani Bůh nevidí!
    Třeba je to jenom fáma
    těch, co trčí z botů sláma.
    Vlastencům to v hlavě pálí,
    neustále němce chválí,
    jak nás vpřed přátelsky vedou.
    I vláda má ráda hnědou!

      1. ….
        Padesát pět roků, stále.
        Co se divíš, genitále!

        Třeba je to jenom fáma..
        tobě trčí z borů sláma!

  7. Když se dává mina k mině
    tak, jako na ukrajině,
    provolejme třikrát sláva!
    Děda bidet z okna mává!
    Vypadá to, jak list lípy
    on však drží svoje slipy.
    Zas mu dali k jídlu špenát!
    Měl už dávno z JIPky sténat
    nebo radši posrat senát.
    Sláva, sláva ukrajině!
    Opovaž se přimknout k Číně
    nebo k tomu Putinu!
    Ty máš v hlavě dutinu.

  8. Hodina občanské nauky.

    To vám byla, děti, mela!
    Přiletěla supercela!
    Žádná střecha není celá.
    Či to bylo tornádo?
    Pepíčku, ty hovado!
    Tys byl vždycky hulvátem,
    proč ses utřel diktátem?
    Zpátky k tomu tornádu.
    Budem chvíli o hladu.
    Kinžál, Zirkon, Kalibr.
    Bude chvíli zima, brrr!
    Sláva, sláva ukrajině,
    nebo její polovině.
    A teď pozor, milé děti.
    Počítejme do dvaceti.
    A uberte dva roky –
    vlast bude mít nároky.
    V té době se rukuje,
    vláda bodák ukuje.

  9. Parádemarš Thra-la-la;
    šturmbanführer Füala:
    Dezoláte, hende hoch!
    Ty budeš mít těžký loch.
    Ty myslíš na špatné věci
    ty by jsi měl skončit v peci!
    Stejně už jsou chladná rána
    pošlu na tě rakušana
    má pro tebe černý vak,
    zná ho celý václavák.
    Kdybys neměl blbý názor
    nepokousal by tě Azor.
    Azore, drž dezoláta!
    Kolik má v té hubě zlata!

      1. Na to já zvysoka. Nejsem kšeftař a kravin mě napadá tolik… že… mockrát se za své výlevy stydím.

        1. Mám to jako formu zábavy. Když žil A. holub, bylo to “lepší”, dokázal hecovat a rozvíjet kraviny.

          1. „Leda“ nepřichází v úvahu.
            Tři gaye jsem zaměstnával (postupně), ale ani jeden z nich by na PPP nešel ani jako divák. Lidově: S gayji se snesu dobře, buzeranti se mi hnusí.

    1. Dneska jsem prodal oblíbené auto a do poslední chvíle jsem nevěděl, za kolik to bude. Asi proto mi to nespalo (horko taky hrálo roli).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *