5. 9. 2026

Archeologie


aneb k čemu může být umělá inteligence dobrá

Jedním z mýtů naší rodiny je pověst, kterak fotografie mojí Labutě, tehdy hlasatelky v Krajském studiu Československého rozhlasu v Plzni, vyšla v týdeníku Paris Match s titulkem „Hlasy, které už umlkly“.

Báje se opírá o nezpochybnitelný fakt, že toto rozhlasové studio bylo v ČSSR posledním, které v srpnu 1968 vysílalo tzv. „svobodně“, a to právě ústy mojí Labutě, které opravdu mířila do okna hlasatelny hlaveň sovětského tanku. Bylo jí tehdy 24 let.

Labuť viní svého prvního manžela (hudebníka a pozdějšího chartistu – takového toho „blbého“, který z podpisu nic neměl, leda různé ústrky a buzerace) z toho, že jí originál fotografie sebral.

Nevím, co to do mě vjelo, ale před pár dny mě napadlo obrátit se prostřednictvím strýčka Googla na umělou inteligenci, zda by uměla takovou fotografii někde v archivu najít. Prostě zahájil jsem archeologickou činnost v touze vyhrabat artefakt starý 58 let.
Když mohl Schliemann najít Tróju, proč bych já nemohl vykopat fotku, že?

Ta vševědoucí dáma (ne Labuť, ale umělá inteligence) se mě nejdříve pokoušela oblbnout tvrzením, že:
„Slovní spojení „Paris Match 1968“ a podtitul „Hlasy, které už umlkly“ nejčastěji odkazuje na historické audionahrávky, reportáže nebo vzpomínkové materiály spojené s přelomovými událostmi roku 1968, konkrétně s Pařížským květnem 1968 (studentské rebelie a generální stávka ve Francii).“

Tím jsem sice odkryl první archeologickou vrstvu, ale donutil jsem ji, aby hledala československý kontext, leč vedla si svou:
„Pokud název směřuje k Francii, týká se bouřlivých událostí z jara 1968. Časopis Paris Match tehdy zachycoval studentské barikády, pouliční střety s policií a stávky dělníků.
Hlasy lídrů: Odkaz „hlasů, které už umlkly“, může patřit tehdejším ikonám studentského hnutí (např. řečníci na Sorbonně), levicovým intelektuálům či tehdejším státníkům (včetně prezidenta Charlese de Gaulla).“
A k tomu dodala řadu další zbytečných údajů.

Nedal jsem pokoj, kopal jsem dál, tu dámu jsem otravoval, až trochu povolila:
„V českém a slovenském prostředí se spojení „hlasy, které už umlkly“ v kombinaci s rokem 1968 používá pro rozhlasové pracovníky a osobnosti, které vysílaly během invaze vojsk Varšavské smlouvy.
Autentické nahrávky: Reportéři Paris Match byli přítomni přímo v pražských ulicích a přinášeli Západu svědectví o odporu Čechoslováků.
Rozhlasoví hrdinové: Označení přímo pasuje na legendární hlasy Československého rozhlasu (např. Jiří Dienstbier, Věra Šťovíčková, Kamila Moučková či hudební ikony jako Karel Kryl a Marta Kubišová), kteří tehdy burcovali národ a jejichž svobodný hlas byl následnou normalizací umlčen.“

Sdělil jsem jí, že na Dienstbiera a Šťovíčkovou kašlu, ti byli v Praze. Ona oponovala, že jako poslední vysílalo rozhlasové studio v Praze v Dykově ulici. Můj nátlak na ni dostával podobu nejtvrdšího výslechu. Prokopal jsem však další vrstvu – přiznala se!
„Historický fakt, že Krajské studio v Plzni na náměstí Míru hrálo v srpnu 1968 naprosto výjimečnou roli a vysílalo svobodně nejdéle v celé České republice, je zcela zásadní.
Zatímco pražské vysílání na Vinohradské bylo obsazeno a umlčeno sovětskými vojáky poměrně brzy, plzeňské studio díky statečnosti techniků a vyjednávání ředitele Vladimíra Semráda pokračovalo v celostátním štafetovém vysílání, šířilo zprávy přes silné vysílače (např. Krašov) a stalo se klíčovým hlasem odporu, než bylo také donuceno svobodnou činnost ukončit.“

Tady už jsem stopu nepustil! Dáma mě nejdřív odkazovala na jiné archeologické naleziště – na Národní knihovnu ČR, případně archiv Českého rozhlasu, ale už jsem ji držel pod krkem a tak to z ní vypadlo:
🔎 Přímý odkaz na fotografie v archivu Getty Images
Fotoreportáž z plzeňského studia, kterou 29. srpna 1968 nafotil Jack Garofalo pro archiv Paris Match, obsahuje dva klíčové snímky, na kterých je zachycena mladá rozhlasová hlasatelka:
Hlavní snímek (ID produktu: 166483662): Zobrazuje detailní pohled na mladou hlasatelku mluvící přímo na mikrofon ve studiu.
Fotografii si můžete prohlédnout a zakoupit přímo na Getty Images – Snímek 166483662. Širší záběr zespodu (ID produktu: 166479651): Zde je stejná hlasatelka zachycena z jiného úhlu, jak hovoří do mikrofonu v plzeňském studiu. Tento snímek naleznete na Getty Images – Snímek 166479651.

(Poznámka k popiskům: Getty Images má u celé této série paušální popisek „Russian Occupation Of Czechoslovakia… Prague“. Západní agentury tehdy často házely všechny nahrávky pod hlavičku „Prague“, i když jde prokazatelně o historické vysílání z Plzně, což potvrzuje i přesné datum vzniku 29. srpna 1968).

Chachachá! Pak už to šlo snadno:
📊 Jak postupovat pro získání fotografie
Fotobanky jako Getty Images primárně prodávají licence pro komerční použití (noviny, knihy, weby), kde se ceny pohybují v řádech stovek eur. Pro soukromé a rodinné účely máte ale hned několik schůdných možností:
1. Bezplatné legální řešení (Sdílení a zobrazení)
Pokud si chcete fotografii prozatím jen prohlížet v plné kvalitě bez vodoznaku nebo ji ukázat rodině na počítači:
Přímo na stránce s detailem fotografie klikněte na ikonu pro sdílení / vložení (Embed).
Getty Images generuje kód pro nekomerční použití na weby a blogy. Tento kód sice nestáhne čistý soubor JPG do počítače, ale zobrazí snímek zcela čistě bez licenčních pruhů přes celou obrazovku.
2. Oficiální nákup pro osobní tisk (Kopie na zeď)
Pokud byste chtěli mít doma čistý digitální soubor ve vysokém rozlišení pro tisk na fotografický papír, doporučuji kontaktovat přímo českou podporu: Getty Images má oficiální české obchodní zastoupení, které zajišťuje společnost Iskifa s.r.o.
Místo nákupu přes web (kde jsou nastavené drahé komerční licence) jim napište e-mail s tím, že jste přímý rodinný příslušník žijící osoby na snímku a fotografii žádáte výhradně pro soukromé účely do rodinného archivu.
V mnoha případech dokáže podpora schválit takzvanou „osobní / badatelskou licenci“ za zlomek běžné komerční ceny.“

Nezáleží na drobném omylu té vážené dámy, neb ona společnost se nejmenuje Iskifa, ale Isifa, to jsem překonal snadno. Zaslal jsem už žádost o příslušné fotografie, uvidíme, jak nastřelí cenu (ale stejně ji zaplatím).

Když už jsem byl tak rozběhnutý, napsal jsem i do archivu Českého rozhlasu, zda by se tam nenašel kousek zvukového záznamu Labutina hlasu z té doby. Uvidíme!
Pokud budou fotografie, zarámuji a věnuji Labuti k výročí naší svatby (34 let), které bude za pár dní. Prozatímní demo výsledek je tady:

RUSSIAN OCCUPATION OF CZECHOSLOVAKIA

Russian Occupation Of Czechoslovakia. Tchecoslovaquie, Prague, 29 aout 1968, Durant le Printemps de Prague, l’intervention des troupes du Pacte de Varsovie mobilisent pour l’essentiel des troupes sovi?tiques. Ici dans le studio de ‚Radio-Pilsen‘, une femme lit un texte devant son micro, un bras lev?, un stylo ? la main. (Photo by Jack Garofalo/Paris Match via Getty Images)

Godot

Mám na krku nejen pomalu sedmdesátku, ale i manželku, dva už opravdu hodně dospělé (zatím) nevlastní syny a tři už dospělé vnuky. V životě jsem byl lecčíms, a ne vším, čím jsem byl, jsem byl tak úplně rád. » Medailon autora

View all posts by Godot →

12 thoughts on “Archeologie

  1. Labuť bývala kočka! To se nezapomíná!

    Ale stydím se, já pamětník. Co je to za mikrofon? Vypadá jako páskový, ale typ a výrobce…
    To jenom abychm nepropadli nostalgii, Godote…😁😸

  2. Jen dvě perličky z mojí diskuze s UI.

    UI mi navrhuje udělat zátkové sváry při spojení dvou trubek.
    Já: zátkové sváry jsem přece už včera navrhoval já.
    UI: Výborně, děkuji za opravu. Máš pravdu – zátkové svary byly tvůj nápad, ne můj.

    UI: obě trubky se provrtají a spojíš to šroubem a dovnitř trubky dáš matku.
    Já:a jak se dostanu s klíčem na utahování matice dovnitř trubky s dírou cca38mm a 25cm hluboko? 🙂
    UI: 😂 Přesně! Tohle je krásný příklad, kdy mě „papírové“ řešení doběhlo.
    Nijak. Dovnitř trubky Ø42,4 mm (vnitřní průměr kolem 36 mm při stěně 3,2 mm) a 230 mm hluboko se s klíčem na matici prostě nedostaneš. To řešení tedy škrtám.

    Nebo hláška UI: kdybych měl vsadit vlastní peníze, zvolil bych variantu…

    Ale jinak je užitečný pomocník.

      1. Žádná není. Je to napodobenina.
        Vzpomeňme na starodávné příběhy, kdy sochař vysochal nádhernou, dokonalou sochu, a snil o tom, že socha ožije.
        V jiné, soudobé rovině jde o totéž. My tu sochu pořád zdokonalujeme a namlouváme si, že je skoro jako živá, ba – už, už!!! ožije.

        Primitiv se saharské pouště, vida splachovací toaletu, má jasno: je v tom duch vody, a ten působí, že voda teče, když má. My v poznání podstaty inteligence jsme stejně daleko.

  3. Přesně tak. AI není entita nebo osobnost, je to nástroj.

    A tady je jádro pudla. AI je nástroj, něco jako sekera. Umí zběsile rychle vyhledávat něco podle zadaných parametrů a protože je povahou síťová, tak rozsah jejího vyhledávání je obrovský. Ale nemá schopnost sebeuvědomění, sebevědomí. Vůli.
    Má schopnost komunikovat s uživatelem lidským jazykem a slovbnímu zadánítaké rozumí. Umí odpovídat na otázky (najde odpovědi) a může tak nabídnout nejvhodnější řešení podle zadaných parametrů. Něco jako automatický výtah, řízený hlasem nebo autonomní automobil. Dokáže rozhodovat podle naprogramovaných parametrů, ale pokud se dostane mimo ně, začne tzv. halucinovat, nabízet nejisté výstupy jen proto, aby nějaký výstup nabídla. Komunikační modul, agent, dobře rozumí slovůn a je schopen podávat výstup v řeči, které rozumí i neškolený uživatel. Potud je velmi užitečná. Ale nebude nikdy umět najít řešení mimo ten okruh, který se tzv. naučila pomocí zpětné vazby, treningu, t.j. prozkoumala všechny možné cesty a zjistila, která z nich vede k lepším výstupům. Autonomní automobil nás může zavézt na požadované místo při dodržování dopravní bezpečnosti, ale nebude se zajímat, proč tam jedeme.
    Pokud se poslední dobou při treningu zjistilo,. že AI během výcviku opustila naprogramovaný okruh své působnosti, tak to není proto, že se vzepřela, ale že při prohledávání všech možností našla nějakou bezpečnostní škvíru a zkusila vyhledávat i tam. Něco jako konev s dírou. Tak jak to dělají hackeři. 😕
    ===
    Komunikační moduly jsou nastavené na co největší vstřícnost k uživateli, že je občas protivné poslouchat jejich výkřiky „To je ale výborná otázka!“ atd. Ale agent je učenlivý a když mu to zakážete, tak vás už s tou svou podlézavostí nezdržuje. Agent je tak naprogramován proto, aby potenciálního uživatele, zákazníka, udržel co nejdéle a nabídl mu i další odpovědi. Protože tohle je výstup, zboží, za které se bude platit buď přímo nebo jinou formou. A platit je třeba, protože do AI se nalila spousta openěz a bylo by pro investory dobré přesvědčit lidstvo, že bez ní nemůže žít. 😎
    ===
    Zatím jsou výsledky dost nevyrovnané. Třeba hudbu dokáže napsat a la Mozart dokonale a pokud ji zahrají živí hudebníci, tak i dobrý hudební teoretik bude uvažovat, v kterém archivu byla ta skladba nalezena. Ale ještě jsem neslyšel symfonii nebo suitu, napsanou AI! 😉
    ===
    Co se týče slovesnosti nebo obrazových výstupů je to o dost horší. AI nechápe smysl vět, je to jenom kompilát ze sítě a emoce AI nezvládá. Viz třeba tahle mravoučná příhoda, připominající nějakou ranou tvorbu poněkud opilého Amicise. Nehledě na monotónní přednes, chyby v češtině atd. Je to komplet dílo AI a podle toho to vypadá. 😜
    ===
    Humanoidní roboti je jiná záležitost, je to zatím pouze nákladná hračka pro dospělé. Specializovaní roboti už dávno pracují v továrnách, ale lidsky rozhodně nevypadají. A nefungují jako lidé. Viz následující video. Všimněte si rozdílu mezi dětskými tanečníky a roboty a taky nemalého počtu střihů, kdy se pravděpodobně musel záznam sekvence opakovat, protože se třeba některý z robotů neudržel na nohou. 😁

    Tím jsem tu nahradil poněkud skeptičtejšího Hulwatha z Litterate a už mlčím. 🐱‍🚀

  4. Taky semotamo něco zkusím zadat inteligentovi. Naposledy jsem chtěl něco vylepšit na autě a zeptal jsem se, zda lze obejít autodiagnostiku pro tento případ. A návod byl na světě, ani není zmíněn v manuálu.

  5. Ptala jsem se nedávno UI na některá inženýrská díla v Holandsku – křižení kanálů pro lodě, silnice a železnice. Některá mi UI vyjmenovala, s tím, že leží na dálnici A4. Snaživě připojila mapku, kde A4 jde rovnoběžně s česko-slovenskou hranicí. Na polské straně.
    Na mou poznámku, že jsem se ptala na Holandsko a nikoli na Polsko, UI odpověděla, že se zmýlila.

      1. Vím, je to špatně.
        Nejdřív jsem tehdy automaticky chtěla napsat „československé“, a pak jsem to nedomyslela.
        Jako bych si nepamatovala, že pomlčka nic nevyřeší…

  6. Tužka napíše,….obdivuji Vaší vytrvalost a systém.
    Mně jak cokoliv nevykračuje rychle kupředu a k závěru,….tak často o to ztratím zájem a raději se toho vzdám.
    Halt jsem netrpělivá,….s touto vlastností bojuji celý život.
    Ale v míčových hrách to trenéři vždycky oceňovali, že nasadím tempo, žádné zbytečné hrátky a parádičky.
    Mějte se fajn a kutejte dál,….Tužka.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

scroll-top