Starý dub vypráví. O kořenovém přátelství
by Za devatero kopečky, za devatero potůčky a za březovým hájem se narodil nový dub.
Autor: Jan z Helvajzu
Bývalý lesník, současný skorodůchodce. » Medailon autora
Zpovědník urozené paní
Ahoj Karle! Kde se u nás bereš?
Ale jedu okolo a napadlo mě, že se u tebe zastavím na kus řeči.
Starý dub vypráví. O listovém svědění
Rozhovor, který jsem nedávno dělal se starým dubem ohledně mládí sv. Václava, měl ještě pokračování. Když už se strom tak hezky rozpovídal, zeptal jsem se ho též na nějaké zajímavosti ze života dubů.
Starý dub vypráví
Potěšil mě zájem čtenářů o to, jak to bylo doopravdy se zabitím sv. Václava. Chtěl jsem přinést ještě nějaké další informace o Václavovi, ale zdroj, ze kterého jsem čerpal, již víc nevěděl.
Starý hrad
Jiří stoupá vzhůru do kopce, nohy mu podkluzují na písku a jehličí. Zas ho to táhne na Starý hrad. Tedy na to, co z něho zbylo, když ke konci 13. století vyhořel.
Stavba brány
Říká se: Můj dům – můj hrad. A když už takový hrad vlastníte, měl by také alespoň trochu jako hrad i vypadat.
Jak vidí osud a věštění Jan z Helvajzu
Už v pohádkách se píše o sudičkách, které lidem předurčují, co je v životě čeká a nemine.
A lidi se z toho osudu pokoušejí nějak vykroutit, aby je nepotkalo, to, co nechtějí.
