7. 5. 2024

Hádanka

Jak je zde známo, ač nerad, likviduji podstatnou část své knihovny. V průběhu tohoto procesu jsem vzal do ruky stovky knížek, na které už jsem skoro zapomněl. Mezi nimi titul, jehož název zná každý, stejně jako autora, ale vím jen o jednom jediném člověku, který to dílko skutečně přečetl – můj nebožtík otec někdy na přelomu tisíciletí. Svědčí o tom řada podtržených či jinak zvýrazněných míst v textu (táta byl dost metodický jedinec).

Teď jsem tedy tu knihu prolistoval (také jsem ji nečetl, jako skoro nikdo z vrstevníků, o mladších ani nemluvě) a zaujala mě 6. kapitola na straně 128 českého překladu „Válečná propaganda“ – proč, to je snad zřejmé. Předkládám zdejšímu auditoriu stručný výtah (opravdu se budu snažit obsah zkrácením nezkreslit) s tím, že všude vypustím jedno podstatné jméno a jeho odvozeniny (adjektiva atd.) – právě proto, aby název knihy i její autor zůstali hádankou. Kniha byla napsána a poprvé vydána před sto lety, tudíž i její použité prostředky, jsou-li vůbec zmíněny, odpovídají tehdejší úrovni techniky a poznání.

Editorská poznámka:
Text, který je předmětem hádanky, doslovně je opsán z tištěné, nakladatelsky vydané publikace. Považujeme za nezbytné na to výslovně upozornit, protože se v něm nacházejí místa, nad nimiž čtenář – jazykový purista pozvihne obočí, a čtenářka – jazyková puristka musí snad i nadskočit. A není divu; v Literární kovárně i daleko menší okuje prohřešků proti pěkné češtině jsou nemilosrdně obrušovány. Zásahem do textu bychom se však dopustili prohřešků sice z jiné kategorie, avšak neméně závažných – proto prodáváme přesně v tom stavu, v jakém jsme koupili.

Tak pojďme na to:


Je propaganda prostředek nebo účel?

Je to prostředek a proto musí být posuzována z hlediska účelu. Její forma musí být účelně přizpůsobena cíli, který podporuje a jemuž slouží. Je jasné, že z hlediska všeobecné potřeby může být význam cíle různý a že tím bude i propaganda ve své vnitřní hodnotě různě podmíněna. Humanita ve válce spočívá v krátkosti děje, takže jí nejvíce odpovídá nejostřejší způsob boje.

Bojují-li národy o svou existenci na této planetě, jedná se o osudovou otázku bytí či nebytí. V tomto případě jsou veškeré humanitní či estetické úvahy nicotné.

Pokusí-li se někdo vstoupit do těchto věcí žvásty o estetice, může se mu dostat jediné odpovědi: osudové otázky významu boje národa o existenci ruší veškeré závazky vůči kráse. Nejméně krásné, co může v lidském životě existovat, je a vždycky bude jařmo otroctví. Vyloučíme-li tato hlediska humanity a krásy jako měřítka v boji, potom nemohou být použita ani jako měřítka pro propagandu.


Na koho se má propaganda obracet? Na vědeckou inteligenci anebo na méně vzdělanou masu?

Propaganda se má vždy obracet na masu!

Pro inteligenci není určena propaganda, nýbrž vědecké poučení. Propaganda je svým obsahem vědou tak málo, jako je plakát uměním. Umění plakátu spočívá ve schopnosti jeho tvůrce formou a barvou upoutat dav. Plakát zvoucí na uměleckou výstavu má upozornit na umění na této výstavě – čím více se mu to podaří, tím větší je umění plakátu jako takového. Plakát má rovněž zprostředkovat představu o významu výstavy, jeho úkolem není nahradit vystavované umění. Proto kdo se chce zabývat uměním jako takovým, musí prostudovat více než jen plakát, nestačí mu pouhá „procházka výstavou“. Od takového člověka se očekává, že se důkladným pozorováním zahloubá do jednotlivých děl a poté si o těchto zvolna vytvoří správný úsudek.

Podobně je tomu i s propagandou.

Úkol propagandy nespočívá ve vědeckém vzdělávání jednotlivců, nýbrž v upozornění masy na určité skutečnosti, procesy, nutnosti apod., jejichž význam má dostat do jejího povědomí. Umění nyní spočívá výhradně v tom, dosáhnout toho tak vhodným způsobem, aby vzniklo všeobecné přesvědčení o realitě jisté skutečnosti, nutnosti určitého procesu, správnosti určité nutnosti atd. Jelikož však propaganda jako taková není a nemůže být sama o sobě nutností, protože jejím úkolem je stejně jako u plakátu upoutat masu a nikoliv poučovat vědecky vzdělané či o vzdělání usilující jednotlivce, musí se její působení obracet vždy spíš na cit a méně na takzvaný rozum.

Každá propaganda musí být lidová a její duchovní úroveň se musí přizpůsobit úrovni chápání těch nejomezenějších mezi těmi, na něž se obrací. Její čistě duchovní úroveň musí být tím nižší, čím početnější je masa lidí, jimž je určena. Jedná-li se však o to, aby do okruhu její působnosti byl vtažen celý národ, jak je tomu v případě válečné propagandy, je na místě velká pozornost při vyhýbání se příliš vysokým duchovním nárokům.
Čím skromnější je její vědecký balast a čím více se orientuje na cítění masy, tím výraznější je její úspěch.

Umění propagandy spočívá právě v tom, že chápe citový svět představ velké masy a nachází psychologicky správnou formou cestu k získávání pozornosti a poté srdcí této masy. Pochopíme-li nutnost orientace inzertního umění propagandy na nejširší masy, vyplývá z toho pro nás následující ponaučení:

Je nesprávné chtít dát propagandě mnohostrannost nějakého vědeckého školení. Vnímavost velké masy je velmi omezená, schopnost porozumění malá, zapomnětlivost však velká. Vzhledem k těmto skutečnostem se musí účinná propaganda omezit vždy pouze na velmi málo bodů a tyto heslovitě opakovat tak dlouho, až určitě i ten poslední mezi adresáty si dokáže představit, oč jde. Jakmile tato zásada není respektována a propaganda chce být mnohostranná, roztříští se účinek, poněvadž množství nabízené látky není pro masu stravitelné ani zapamatovatelné. Tím se výsledek oslabuje a v posledku i ruší.

Čím vyšší má být linie znázornění, tím psychologicky správnější musí být stanovení taktiky.

(Je) například zásadně nesprávné zesměšňovat protivníka, poněvadž reálné setkání s protivníkem musí ihned vzbudit zcela jiné přesvědčení, což se pak nejstrašnějším způsobem vymstí. Neboť se cítí pod bezprostředním dojmem protivníkova odporu oklamán tvůrci dosavadní osvěty a namísto posílení bojového ducha nebo jeho upevnění se dostaví pravý opak.


Úkolem propagandy není například zvažovat různá práva, ale výhradný důraz na právo jedno, jež propaganda zastupuje. Není jejím úkolem zjišťovat objektivní pravdu, pokud je výhodná pro druhou stranu a předkládat jí mase v doktrinářské upřímnosti, nýbrž nepřetržitě sloužit pravdě vlastní.

Je od základu špatné vinu na vzniku války vysvětlovat z takového hlediska, že za rozpoutání této katastrofy nelze činit odpovědným jen náš stát, nýbrž správné je tuto vinu beze zbytku svalovat na protivníka, dokonce i kdyby to neodpovídalo skutečnosti, ačkoliv tomu tak doopravdy bylo.
Široká masa národa nesestává z diplomatů nebo učitelů státního práva, ba ani ne výhradně z rozumných lidí schopných úsudku, nýbrž stejně tak z kolísajících, pochybujících a nejistých nebožáků. Jakmile jednou vlastní propaganda přizná jen záblesk pravdy na druhé straně, ihned je dán důvod k pochybnostem o vlastní pravdě. Masa není schopna rozlišovat, kde končí cizí bezpráví a začíná bezpráví vlastní. V takovém případě znejistí a stává se nedůvěřivou, obzvláště tehdy, nedopustí-li se protivník stejného nesmyslu a veškerou vinu podsouvá nepříteli.


Veškerá genialita okázalé propagandy nepovede k úspěchu, není-li brán zřetel na jednu fundamentální zásadu. Propaganda se musí omezit na nejnutnější obsah a tento neustále opakovat. Vytrvalost je v tomto případě, stejně jako u mnoha jiných věcí na světě, prvním a nejdůležitějším předpokladem úspěchu.

Propaganda tu není proto, aby obstarávala blazeovanému panstvu průběžně zajímavou změnu, nýbrž aby přesvědčovala, a to masy. Ty však potřebují při své těžkopádnosti vždy určitý čas, než jsou schopny vzít nějakou na vědomí a pouze tisícerým opakováním jednoduchých pojmů si ji zapamatují.


Tolik tedy vám (asi) neznámý autor zatím (asi) neznámého dílka. Mám pro vás dvě hádanky:

  1. Řídí se v aktuálním konfliktu výše uvedenými zásadami válečné propagandy spíše USA/EU, nebo jejich protivník RF? Nebo se jimi řídí obě strany? Nebo nikdo?
  2. O jaké dílko se jedná a kdo je jeho autorem?

Pozor, naléhavá prosba!!!
Odpověď na otázku č.2 nepište, prosím, z ryze bezpečnostních důvodů zde na Literární kovárně! Co kdybyste se trefili?

Pište výhradně a jen na můj e-mail (hudec@dosveta.cz). Věřte, že to může být důležité. Za pár dnů provedu vyhodnocení, vítěz obdrží (jak jinak) klíčenku.

Pro závěrečné obveselení přikládám aktuální poznámku na téma propaganda z pera Jana Kellera:
O co usiluje propaganda – !Argument (casopisargument.cz)


Godot

Mám na krku nejen pomalu sedmdesátku, ale i manželku, dva už opravdu hodně dospělé (zatím) nevlastní syny a tři už dospělé vnuky. V životě jsem byl lecčíms, a ne vším, čím jsem byl, jsem byl tak úplně rád. » Medailon autora

View all posts by Godot →

39 thoughts on “Hádanka

  1. Tipuju odpověď na otázku 2:
    —-

    Godot prosil (na konci článku), abychom dvojku do diskuse netipovali

    (…vepsal Alef)

  2. Dovoluji si sem vložit svou definici propagandy již jsem před pár lety stručně formuloval v jednom svém blogu: PROPAGANDA: Z dogmat účelově sestavený, jednostranně zaměřený názor k ovlivnění jednotlivců, skupin i veřejného mínění občanů. Propaganda, podobně jako reklama, nepotřebuje myšlení. Prvoplánové sdělení má vyvolat emoce. Propaganda/reklama (P/R) je ideologické blablabla v primitivní češtině s cílem, manipulováním zasáhnout širokou masu nerozlišujících objektů; nezávislý, autokritický, vnitřně svobodný subjekt identifikaci s P/R nepřijímá.

    Kolego Godote, odpověď na 2. otázku jsem před chvílí zaslal na Váš uvedený mail.

  3. Já to mám jednoduché.

    1. USA/EU uvedená pravidla v různé míře aplikuje; jejich poskoci, čímž mám na mysli vládu ČR a „neziskovky“, v tomto přehánějí na maximum – až se divím, že jim jejich velitelé neřeknou, že to může být i kontraproduktivní. Asi je to pod velitelskou rozlišovací schopnost.

    2. neuhodnul bych. Tady tipovat nemohu, poněvadž jsem „zasvěcen“. Ale kdybych nebyl, nepoznal bych.

    1. …vidím, že kus mého předchozího příspěvku zůstal někde ztracen, snad v překladu *). Odpověď na otázku č. 1 zůstala neúplná, doplním:

      Pokud jde o propagandu ruskou, nedokážu posoudit. Ona tady určitě je, ale musí být tak rafinovaná, že jsem ji zatím nikde nezpozoroval. Leda že by ruskou propagandou bylo konání našich vládních činitelů.

      *) Železobetonové překlady bývají odlehčeny konstrukčními dutinami, a v těch bývá někdy i hodně místa, tam se může ztratit ledacos.

  4. Odpověď na první otázku je trochu nejistá: Obě strany používají matoucích formulací. Ale Rusko méně.
    Na druhou otázku jsem tipoval Josepha Goebbelse. Ale pak jsem (nečestně a nesportovně) použil vyhledávač – a bylo vymalováno. Takže klíčenku nedostanu – ale kafe bych si s Godotem někdy dal. Vybral z jeho stěžejního díla dobré formulace. A ten pisatel zpočátku nebyl blbec. Hysterikem se stal až pak, kdy zjistil, že je přesvědčivý rétor a vlezlo mu to do hlavy.

    P.S.: Víte o tom, že pro jeho řečnění k davům byl speciálně firmou NEUMANN zkonstruován kondensátorový mikrofon?

  5. Odpověď na otázku č. 1 jsem poslala – nejsem v rozporu s článkem. Možná je tvrzení v článku podmnožinou mého názoru Godote. Propaganda nemusí být jen krutě válečná, ty zásady platí i pro podobně nebezpečnou, ale plíživější propagandu marketingovou např. KAŽDÁ se řídí stejnými zásadami.
    Vina či nevina? Propaganda s nimi obratně pracuje vždy v prospěch ohlupování mas, aby si neuvědomily, že obě jsou důsledkem propagandy, nikoliv příčinou. Nebýt propagandy, nemusely by se zvažovat otázky viny-neviny.
    Odpověď na otázku č. 2 – neznám. Propaganda pro mě i naši rodinu byla vždycky snadno rozpoznatelná – a pak už nestála za hovor. Nejsem přes úvahy o propagandě odborník – naštěstí. 🙂
    Článek je to pěkný a už tehdy se autor, zdá se, nenechal žádnou propagandou zmást. Díky za hádanky Godote. Zdravím.

  6. Domnívám se, že propagandu mají více ,,promakanou“ Anglosasové a méně Slované.

    Na druhou otázku bych to bez googlení nedal, takže sportovně nevím.

  7. Prý se 100x opakovaná lež stává pravdou….
    U mě ne. Mě lež nasere, a to hned ta první.

  8. Tužka napíše,…četla jsem si,…jinak bych nemohla napsat, že,…za prvé i za druhé mám nějaký názor na dané otázky,….ale, ale mám k otázce jedna až příliš mnoho důkazných materiálů, takže je vyhodnotit stručně,….Třeba tak,…..Politici ve vedení států lavírují v kalných vodách podle momentálních světových událostí.

    K otázce druhé,….počkám,….pisatelů,….dobrých i horších, zná minulost i dnešek rovněž hodně. Jejich texty jsou toho důkazem,….
    Kdo to byl,….???
    Díky za hádanku,…..když nevím, neřeším.
    Tužka.

    Ještě napíšu pro Jiřičku,….kdyby Vám v budoucnosti bylo až moc smutno, a nebyl Vám někdo hned na blízku, ochotný Vám naslouchat,…..chodím si do Lit. kovárny číst,….budu si Vás čist, budu tak prostřednictvím textu naslouchat, … a napíšu,….tímto nabízím svou pomocnou ruku,…třeba se mi podaří na chvíli odlehčit tíhu vašich problémů.
    Jak stále tvrdím,….nic nevzdávat.

    1. Pro Tužku: Nejsem tu na literární kovárně moc dlouho, ale měla jsem na ni obrovské štěstí. Nebýt Zdeňka Hosmana, ani bych nevěděla, že je takové místo na netu možné. A když mi navrhl, abych se stala přispěvatelkou, byla to pro mě velká pocta. Až teď si postupem času uvědomuji, jak velká, protože rozdíl mezi netem zde, a na většině ostatních na sociálních sítí, je propastný. Naštěstí.
      Za tu dobu jsem se Tužko naučila číst, a snad i lépe vnímat, Vaše příspěvky. Vždycky se vyplatí, vracet se k nim, a vždycky v nich lze nalézt snahu pomoci, vysvětlit, a třeba i jemným způsobem poradit. Samozřejmě si Vážím Vaší nabídky a s vděčností ji přijímám. Určitě mi pomáháte a pište dál tímto, pro mě tak delikátním způsobem. Je to vzácné. Děkuji moc. Příští blog bude hlavně pro Vás.

    1. Tipuji, že dno „Přemluv bábu“ se tímto podaří prolomit a opět klesneme o několik sáhů níž…😡

  9. Myslím, že odpověd na první otázku je nadbytečná, bije to do očí.
    Na druhou bych řekl, že jsem hádal různě, hodně mne ze správné cesty svedly výroky o nečtenosti. Jsou samozřejmě správné, ale vedly mne na nějakou skoro povinnou četbu. Napadal mne proto hlavně pán, který tu již ( od ledna ) sto let není. Nedokáži to vysvětlit, ale ten výraz „žvásty“ mne navedl správně. Potom jsem si knihu našel na netu a zjistil, že kapitoly okolo jsou „Svetová válka“ a „Revoluce“.

    1. Omlouvám se, příště si text po sobě pořádně přečtu, abych neposlal takovou ostudu jako zde.

  10. Když literární kovárna, tak práce se slovem:
    Dnes jsme slyšel pozvánku na oslavy osvobození Ostravy – 30 dubna. Včera jsme ji četl i na netu. V obou případech se tam neobjevila slova jako sovětský nebo ruský případně ukrajinský. Nevědět, kdo a od koho Ostravu osvobodil, tak bych tápal.Tabu je dokonalé.A dokonale směšné.

    (Jdu tam za chvíli s foťákem a se svatojiřskou stužkou jako provokací. Doufám, že se mě někdo zeptá, proč ji mám přišpendlenou na košili.)

    1. Stužka nezajímala ani policisty, dokonce věděli, co to znamená. Nekomentovali.
      O půl desáté tam byla oficiální tryzna, jak říkali policajti „papalášů“, dali tam jeden věnec menší ráže, krátce pohovořili z papíru a rozešli se. Bylo jich tam prý asi +/- třicet ale nechali si tam postavit zastíněné „hlediště“, aby nedostali úpal.
      Když jsem před polednem dorazil já, už tam byli Noční Vlci. Bylo to důstojné. Napíšu o tom na blogu.
      Zajímavé postřehy.

    1. Půjdu u nás ( jako poslední roky) položit kytku a zapálit svíčku 9. května. Možná tam bude věnec od komunistů, ale spíš ne neb v našem městě už asi vyhynuli. A jak píšete, dřív jsem se tomuto aktu tak nějak vyhýbala. Díky za píseň.

    2. Jsem ráda, že se dnešní doby nedožili mí rodiče a ani prarodiče, kteří byli přímými aktéry bojů o Prahu. Rozčílili by se a zase by byl prů…švih. A já se jim nedivím. 8. a 9. květen, to je totiž jiný level než 1.máj svátek práce. Maminka o Pražském povstání nikdy nemluvila, padl tam její milý a navíc, ona ho tak našla. Děda s babičkou vzpomínali, jak po bombardování na Vinohradech hořely kamenné chodníky několik dní od fosforových bomb, maminka pomáhala celou dobu s raněnými, které nosili lidi z ulice na ošetřovnu v prostorách Nakladatelství Orbis a jejich šéf přes CO byl profík, který měl pro své lidi zásoby skoro na všechno. Zachránil tehdy spoustu životů. A ta tramvaj č. 11, tolikrát fotografovaná soudruhy – ta převržená před Rozhlasem – maminka na 11 jezdila jako průvodčí totálně nasazená celou válku. Měla štěstí, že jí to tramvajáci pomohli u Němců ukecat. Že v Praze byli první Vlasovci, věděli všichni Pražáci, jen se potom kvůli kádrování o tom nesmělo mluvit. Americké armády stály kousek za Plzní směr Praha, když se v depech tramvají, dráhy a fabrikách po Praze skoro celý týden bojovalo. Hlavně že se musela dodržet další zrada na lidech – ta z Jalty. Dneska se Němci tváří, jakoby Nacisti byli cizí národ… Tak asi tak.

  11. Napsal jsem cosi o prvomájových průvodech na litterate, ale pak jsem si řekl, že by to mohlo pobavit i místní. Takže:

    Průvody byly velmi oblíbené ve Škodě Plzeň, ale z týchž důvodů možná i jinde.
    Pracující s velkým nadšením připravovali transparenty, přičemž nebyly důležité nápisy, ale trubky, ze kterých byly zhotoveny konstrukce – ty se do podniku už nikdy nevrátily.
    Průvod se řadil uvnitř Škodovky za I.branou a vycházel ven do Leninovy ulice za doprovodu řízné dechovky. Pracující přitom nikdo nekontroloval, a tak ti šikovní vynášeli nashromážděný měděný drát (můj švagr ho měl omotaný kolem těla), nářadí (i elektrická vrtačka), samozřejmě drobné díly jako fitinky atd. Kancelářští se soustřeďovali na papíry, psací potřeby, kalkulačky
    Mimořádné oblibě se těšily alegorické vozy, tak se podařilo provézt branou i soustruh, brusku a jiné objemnější stroje, dokonce i rýsovací prkno, dokládající technickou úroveň škodováckých konstruktérů.

    Škodováci v Plzni 1.máje milovali a oprávněně je označovali za „Den zlodějů“.

    1. Vida Godote – to jsem netušila, Škodováci byli pro zbytek národa vzorní soudruzi. Jak je to všechno směšné při ohlédnutí se zpět…

    2. U nás v Ostravě stál na tribuně Mamula. Hodně šilhal a nikdo nevěděl, kam se dívá. Tribuna byla na Gottwaldově třídě před Domem kultury VŽKG, potažena červeným suknem. Za DK je široký prostor (náměstí s tramvajovou křižovatkou, zástavba daleko). V tomto prostoru se lid dával do běhu k odstaveným autům nebo tramvajím (pamatuji i ty otevřené, kde se vystupovalo i nastupovalo za jízdy). Působilo to jako dýza – lid v průvodu nakonec běžel i před tribunou. Tak se pěstovala fyzická zdatnost. Do průvodu se vydali jen běžci. Méně zdatní zůstávali na chodníku i přes hlas z ampliónů, že ten, kdo stojí na chodníku, nemiluje republiku.

      1. K Mamulovi: (Občas jsme o něm mluvili jako o „Tatulovi“)
        Komunisté měli kdysi dávno, v minulém tisíciletí, jako obvykle výroční schůzi v divadle Zdeňka Nejedlého. Na jevišti dlouhý stůl a za ním sedělo papášstvo cca 15 ks. Kousek bokem a vpředu stála „kecbedna“, řečnický pultík, kde se střídali jednotliví papaláši se svými neposlouchatelnými projevy. Tam byl i hlavní mikrofon.
        Za portálem, tak aby nebyl vidět, seděl hasič – co kdyby některý projev byl příliš plamenný. Pod jeho židlí ležel napáječ k onomu mikrofonu AKG C 28. A jak tak ten hasič usínal a přešlapoval, „ušlápl“ konektor a mikrofon zmlknul. Běžel jsem hned tam, ale než jsem konektor znovu zarazil do napáječe a než se mikrofon nažhavil, uplynulo několik minut. Schůze stála. Už tam byl i náš ředitel, poonďaný strachy, co to bude mít za následky. Když se schůze opět rozběhla, šeptem mě právě „propouštěl“ tedy dával mi výpověď. Nejblíž k portálu seděl za stolem Mamula. Asi dobře slyšel, protože opustil své místo na „Olympu“, zašel do portálu a pravil našemu vyděšenému řediteli: „To se, kurva, může stať! Nech teho, sudruhu!“.
        Náš ředitel zmizel a dlouho se mi vyhýbal. Myslel si asi, že s Mamulou mám něco společného.
        No po pravdě, měl jsem – výšku postavy a prostořekost. Jenže jsem nebyl členem a neměl jeho pověstný švestkově modrý oblek.

        Mamula byl skalní, ale poctivý komunista. Nesnášel patolízaly a udavače. Co slíbil, to udělal.
        To, co je u nás u moci dneska je poněkud k zblití.

        1. Chodil jsem k nim domů za Čapkárnu, jeho děcka byly mými spolužáky na Ostrčilce (zažil jsem ještě Hejzlara). Dlužno říci, že prolézaly se čtyřkama a prolezly vždycky.
          Naproti nám (na Dr. Vrbenského) bydlel Kempný, pamatuji si jeho bílou Simcu z Tuzexu.

          1. Též jsem chodil na Ostrčilku. Ale i na Matiční a na Červenou školu a Bilou školu na 30. dubna a do školy Na haldě v místě, kde teď stojí ten nepovedený mrakodrap. Jenom na školu „U hodin“ (na Nádražní) jsem nikdy nechodil…

  12. Tužka napíše,….Škodováci,….ti se měli.
    Napíšu trochu jinou podobu prvomájových oslav.
    Tělovýchovná jednota. Docela velká, starý stadion, nový stadion, fotbalové hřiště,/značně opotřebované,/ tenisové kurty,/po rekonstrukci/, hřiště na házenou, stará historická budova sokolovny s divadelním sálem, nová tělovýchovná budova, rozsáhlý sklad nářadí a venkovní šatny. Při pravidelné inventarizaci,….ta se dělala důkladně,…i v bedně štafetové kolíky se přepočítavaly,…tak při každoroční inventarizaci jsem podepisovala celkovou hodnotu padesátsedm milionů a nějaké drobné. To byly ještě halíře,….tak to muselo klapnout na halíř.
    Měla jsem to podpalcem….deset let,…. stále jednou nohou v kriminálu,….kdyby se nco pode****o.
    První máj,….určila jsem nějakou oběť za úplatnou odměnu,….aby vyprala a vyžehlila vlajky, udělala kontrolu roky stejného transparentu, a přesvědčila vedení jednotlivých sekcí,….aby do průvodu šli.
    A aby po skončení průvodu donesli vlajky do skladu,…..to jsem osobně přebírala podle napsaného seznamu.
    Taky si pamatuji, že parkrát jsme stříhali březové větvičky týden dopředu, nechávali v nádobách s vodou v teple, aby se alespoň trochu zazelenaly. V téhle jednotě měli dlouhodobý zvyk, že v průvodu mávali zelenými ozdobenými májkami a zpívali staré sokolské pochodové písně. Žádná pokroková hesla,…OVKSČ vždycky poslal nespokojený dopis,…a v něm rozkaz, aby příště byla zařazena prvomájová hesla, a budovatelské písně.

    A taky,…pamatuji i první máje, kdy se šlo v kozačkách,….jojo,….a nebyla jsem nikdy v prvomájovém průvodu,….vždycky jsem s něčím vypomáhala kolem toho.

    Dnes byl krásný den,…jen vítr mohl být mírnější.
    Tužka.

  13. Já si s úsměvem pamatuji prvomájové manifestace, ze kterých jsem se, bydlíc mimo školu a posléze i zaměstnání, pravidelně ulejvala s námitkou, že „…k nám nic nejezdí.“ Jen jednou mi to neprošlo, to na mě v Kladně zatlačili, že musím přijít, protože šachta vypravuje autobus na svoz přespolních. Nejenže nás svezli, ale dostali jsme do ruky i mávátka – a oni nás málem učili, jak volat „Sláva!“ . Mnohem později jsme se tomu smáli s Jarkem Nohavicou. V tomto to bylo na vesnici lehčí, i když i tady chodily soudružky z vedení obce, a vyhlašovaly nejlépe vyzdobenou ulici vlaječkami na oknech. Nikdy jsem nic nezdobila – kdo by to potom měl mejt že? Na to soudružky nějak neměly odpověď. 🙃✋

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *