24. 4. 2024

O parazitických slovech

Nikdy jsem se teoreticky/akademicky českému jazyku nevěnoval, naposledy jsem s ním v tomto směru přišel do styku při maturitě, jako asi většina z nás, já přesně před padesáti lety. Moje zacházení s češtinou má tedy čistě intuitivní charakter, pramenící z četby a samozřejmě z osmi let redaktorské práce v Československém rozhlase, též kdesi v hloubi minulého století.

Proto mě vždy znovu a znovu překvapí, čím vším se češtinovědci baví. Narazil jsem před nějakým časem na zajímavou diplomovou práci o „parazitických slovech“ – ani jsem netušil, že se tak nazývají a že se jimi někdo odborně zabývá.

Diplomku vypracovala Darina Šulecová z Pedagogické fakulty (Katedry slovanských jazyků a literatur, Oddělení českého jazyka a literatury) Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Najdete ji tady:
Microsoft Word – Diplomka (theses.cz)

Protože má 94 stran, udělal jsem z ní stručný výcuc. Kdo má chuť a náladu, nechť si přečte.


K parazitickým slovům v české slovní zásobě

V češtině dochází při mluveném projevu k zajímavému jevu. Mluvčí často používají slova, která zdánlivě do obsahu sdělení nepatří. Tato slova se nazývají parazitická slova, nebo také vycpávková slova, a v poslední době se kvůli komunikaci přes sociální média začíná jejich nadužívání objevovat i v psané podobě jazyka. Cílem této diplomové práce je zmapovat jejich výskyt v české slovní zásobě různých společenských skupin a pokusit se odhalit, čím jsou pro mluvčí tak přitažlivá.

Mluvená čeština hraje důležitou roli v jazyce jako takovém. Je důležité analyzovat řeč jako celek, to znamená jako řeč mluvenou a psanou. Dalším důvodem pro výběr tohoto tématu je fakt, že ačkoliv se vycpávková slova v psaném textu příliš nevyskytují, v poslední době vlivem sociálních sítí, chatu a „textovek“ se jejich výskyt v psané podobě zvyšuje. Každý jazyk má pomalý vývoj. Psaná forma jazyka se vyvíjí ještě pomaleji než mluvená. Díky moderním technologiím můžeme zaznamenávat slovní projevy a získávat tak o jazyce podrobnější informace. Bohužel se pravděpodobně nikdy nedozvíme, jakou podobu měly nepřipravené mluvené projevy, nebo komunikace obyčejných lidí v době Máchy, nebo Nerudy.

Foném [ə:]
V případě tohoto zkoumaného fonému se nejedná o vycpávkové slovo, ale o středovou samohlásku. V mluveném projevu ale jako vycpávka funguje a to u majoritní části zkoumaných tříd na druhém stupni gymnázia. Tento foném je již tak frekventovaný, že posluchač, není-li na něj upozorněn, tento foném nevnímá. Funguje jak ve své krátké verzi [ə], tak v dlouhé [ə:]. Foném [ə:] se řadí mezi tzv. hezitační zvuky. Hezitační zvuky jsou podle Rudolfa Kohoutka paralingvistické jevy, například porušování souvislé řeči vokály (éééé) nebo hmmm, odkašlávání, neartikulované zvuky vyjadřující někdy váhavost. Nadužívání hezitačních zvuků na posluchače působí nekultivovaně a u profesionálních mluvčích na tyto zvuky posluchači reagují obzvláště citlivě.
„a já řikám vona šmejdí furt někde no a vona prej i pro Honzu do práce jezdí někam . no ale já si myslim že vona stejně to . eee . šmejdí jako . hmm . jako eee . desátýho je vobjednaná .. v osum hodin . k holiči . v Duchcově . a na pracáku má bejt .. v devět . t..akže musí zrušit holiče..“

Abych tak řekl
Pro ujasnění toho, jak je toto sousloví používáno mluvčími v kontextu delší promluvy, cituji: „z mého pohledu situace vypadá tak že .. jak stárnu tak už mě jako nebaví hlásat slovo boží abych …: (smích) abych tak řekl takhle .. a . (odmlčení) učit jako studenty kerý to nezajímá . z devadesáti procent je jako strašně . eee nehezký . jako že eee . a ono ty studenty ekonomie nezajímá ani ta ekonomie?“ Frekvence tohoto sousloví je v mluveném projevu pouze 2. Naopak v přepisech mluvy, například v rozhovorech a jiných autentických textech je frekvence o poznání vyšší.

Čili
Spojka čili se v naprosté většině vyskytuje u mluvčích nad 60 let se středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním. Výjimku tvoří vysokoškolsky vzdělaní lidé okolo 30 let. Zde je pro ukázku záznam promluvy 81letého muže, středoškolsky vzdělaného, původem ze severovýchodních Čech. V ukázce je možné si všimnout hned několika parazitických slov. „zjistěj někoho . eee nebo sledujou prostě někoho kdo nepřiznává ty zásahy . tak eee s nim prostě nejdou hrát no jo čili nebo i to sou i takhle celý týmy prostě který nepřiznávaj ty nejsou vůbec oblíbený .. jo čili to sou jak se říká lidově podvodníci no no . chce . vyhrát za každou cenu . no jo hmm je to tak no . no a kolikpak se vás tam . schází nebo .. jak to máte tady jenom“

Jako prostě, prostě jako
O podobném sousloví jaksi prostě se již zmiňuje ve své knize O češtině každodenní kolektiv v autorů z roku 1884. Již v této příručce pro správné užívání češtiny lze vyčíst znepokojení autorů nad nadužíváním těchto slov. Lze usuzovat, že v osmdesátých letech považovali jazykovědci za parazitické vsuvky pouze slova tak nějak, skutečně, jaksi a prostě a také sousloví jaksi prostě, s tím, že námi zkoumané sousloví označují za novodobou infekci české slovní zásoby.
Z textů dostupných v korpusu je dále zřejmé, že pokud již redaktoři tato slova v textu ponechávají, jedná se téměř vždy o filmové repliky nebo rozhovory se sportovci. „Chybí mi Česko. Ani ne česká liga jako prostě Česko, „ nechal se slyšet Pižanowski už loni v létě, kdy hájil branku klubu Škoda Xanti v několika přípravných zápasech ve vlasti.“
„Když žijeme ve vlastním bytě a nemáme všechno úplně lesklé, vypulírované, prostě jako ze žurnálu, nevadí nám to.„
Frekvence jako prostě a prostě jako v psaných textech je ale i tak poměrně vysoká. Čítá dohromady na 577 výskytů. V záznamech mluveného projevu se samozřejmě frekvence zvyšuje. Také pokud budeme zkoumat, jací mluvčí toto sousloví nejvíce v komunikaci používají, dozvíme se, že prostě jako a jako prostě je doménou spíše mladších ročníků. Vzdělání v tomto případě nehraje roli. V korpusu bylo zjištěno, že toto sousloví je používáno v různých komunikačních situacích, všemi různými sociálními skupinami a je používáno stejně mezi vysokoškoláky jako mezi žáky základních škol.
„no a pak zjistil že prostě . na tu Míšu nemá že jo .. hmm .. jako . ta Dita může být taky fajn holka jako určitě je když je od NP ale (smích) . ale prostě jako rozumíš dyž s někým seš tři roky jako tak jakože to no jasně to už . máš . žiješ tak . to . to . to jako . nesmíš počítat s tím že…“

Jakoby
Zde je na ukázku jeden příspěvek z diskuze z webu Československé filmové databáze: „Určitě jste se s tím jakoby taky jakoby setkali. Ať se kamkoliv jakoby pohnete, všude jakoby slyšíte to jakoby debilní Očividně to jakoby souvisí s tradiční českou jakoby připosraností. Jde o jakoby obezličku. Vzhledem k tomu, že správný jakoby Švejkáček má jakoby strach něco jakoby vyjádřit jakoby naplno, použije jakoby retardér „jakoby“. Pak se může jakoby vymlouvat, že to myslel jen jakoby a tudíž je jakoby z obliga. Čeho je jakoby moc, toho je jakoby příliš a už mně z toho jakoby lezou jakoby nehty. S hrůzou si také jakoby všímám, že s jakoby narůstající úrovní jakoby vzdělání se frekvence slova jakoby dále jakoby zvyšuje. Co si o tom jakoby myslíte?“

Vole (to mě zaujalo nejvíc, protože ho často používám – pozn. Godot)
Prozatím všechna parazitická slova, která byla zde analyzována, spadají do mluvy spisovné češtiny, nebo obecné češtiny. Český jazyk má ale mnoho sfér a tím pádem se domníváme, že je při této analýze nutné brát češtinu jako celek a nezavírat oči před výrazy, které sice nejsou vhodné pro každodenní komunikaci, ale do češtiny tak jako tak patří. Kromě toho, tyto vulgarismy přestaly mít v určitých oblastech význam vulgarismu, a stala se z nich slovní vata. Co se týče původního významu, vykládá tento výraz Slovník spisovného jazyka českého takto: Slovo vole pochází z podstatného jména vůl. Slovník nám poskytuje hned dva významy. Prvním významem je původní označení pro vykleštěného býka, určeného k tahu. Tento význam také slouží určitým expresivně laděným přirovnáním. „Zapřáhli mě jako vola.“ Dalším významem je nadávka. Nazvat někoho volem, je jako nazvat jej hlupákem. „Dělala ze mě celou dobu vola.“, „Kterej vůl to udělal?“ Tímto se již dostáváme k námi zkoumanému vole, což je pejorativní oslovení v 5. pádu. Avšak nás zajímá toto slovo jako vsuvka, jako parazitické slovo. O tom jak se toto slovo dostalo do běžné mluvy, píše Marek Kerles ve svém článku s názvem Jazykovědce trápí „volování“. Kerles popisuje, že oslovení vole se pravděpodobně v české slovní zásobě objevuje již od 19. století, kdy jej ve svých dílech používal již Ignát Hermann. Jako nepejorativní oslovení se v češtině rozšířilo po druhé světové válce, kdy vystřídalo familiární oslovení „čoveče“ a „čéče“. Kerles ve svém článku cituje profesora Václava Konzala ze Slovanského ústavu Akademie věd. Konzal uvádí, že v současnosti tento výraz používají i ženy a dívky, a vůbec si neuvědomují, že se vlastně jedná o sprosté slovo. „I můj vnuk, když chtěl před časem projevit radost z dárku, prohlásil: babi, ty vole, to je krásný.“ O tom, že hranice vulgarity u některých slov ustupuje, svědčí i odposlechnutý rozhovor bývalého premiéra Jiřího Rusnoka. Samozřejmě není pravda, že mluva politiků je natolik kultivovaná, že je vedena pouze ve spisovné češtině a že vulgarismy neoplývá.

Rusnok: Ty vole, teď eště zase zemřel Mandela.
Picek: Ty vole, kdo tam pojede?
Rusnok: Já doufám, že prezident. Ty vole, já se úplně třepu, abych tam nemusel jet!
Picek: Voni to dělaj tak do těch deseti dnů vobyčejně.
Rusnok: Čtrnáctýho v sobotu to je. To je, jak máme tu večeři. Teď já mám ještě ňákej voběd, pak máme večeři. Takže já, vole, sem ve strachu, jestli nebudu muset ještě jet tam. Vůbec se mi tam nechce! Vůbec. Pak mám devatenáctýho zase Brusel. A ty vole, já nevim, dyť eště to je dálka jako prase. Bych tam musel ňákou linkou nebo něčim.
Picek: Néé, speciálem.
Rusnok: Ty vole, kdo to zaplatí?
Picek: Já to zaplatim.

I z tohoto příkladu je jasné, že pokud tedy toto slovo mluvčí používá zcela neintencionálně, v neutrálním tónu, jako slovní vatu, jedná se opět o částici.

Výraz vole, nebo ty vole je také zvláště na Ostravsku nahrazován výrazy pičo a pičo vole. Je patrné, že na Ostravsku dokonce tyto výrazy ve frekvenci předčí i vole. Často také dochází ke kombinaci všech těchto vycpávek dohromady. V naprosté většině záznamů se nejedná o intencionální vulgarismus, nebo mířenou nadávku, ale o neutrální vycpávkový výraz. Pokud budeme porovnávat psaný text s mluvenou komunikací, slovo vole se v naprosté většině v psaných mediích vyskytuje pouze u doslovných citací. Je zřejmé, že tato vulgární parazitická slova ponechávají v textu jak novináři seriozních deníků, tak bulvárního a jinak pokleslejšího čtiva. Například zde je citace z deníku Blesk:

Blesk ho uvádí v plném znění: „Já nejsem opravdu nějakej, vole, přizdisráč odněkad, vole, z Vidlákova, vole! Já jsem Petr Zvěřina, vole, z Václaváku, vole! A to si tady musej ty lidi uvědomit.“

Nebo potom zde z deníku MF Dnes:

Zaprvé potkáte lidi, kteří si řeknou, nebudeme Mádla otravovat jako všichni ostatní, ale zrovna s nima bych si často povídat chtěl. A pak jsou ti drzí, kteří se přihrnou, „hele vole, podepiš se mi, vyfotíme se, já ti dám telefon a ty mi zavoláš, jo?“

V záznamech mluvené komunikace je situace poněkud odlišná. Zatímco v psané podobě si málokdo dovolí toto slovo používat, v běžné komunikaci se s tímto slovem a jeho různými obměnami setkáváme každý den. Tento výraz je natolik frekventovaný, že se s ním dle korpusu setkáme u všech možných věkových a sociálních skupin, vzdělání, pohlaví ani zeměpisná oblast zde také nehrají roli. Zde je pro ukázku rozhovor třicetiletého, středoškolsky vzdělaného muže ze středomoravské oblasti:

„to je uplně zlatý . to je lahůdka todle to je lahůdka — (smích) ne . já uplně ty vole (smích) a fak vole takovej smrad že by ses poblil ne fak jako že uplně prostě jo (smích) lahůdka a ty vole a . a my sme pak jeli přímo tam.“

Poněkud jiná je situace s vycpávkovými výrazy pičo, vole pičo a pičo vole. Tento výraz je i dle korpusu charakteristický pro slezskou oblast a je používán všemi vrstvami společnosti. V ukázce si také všimněte typického krátkého přízvuku.

„ja tvrdim pokuď budeš dělat politiku kerá prostě bude vyhovovat těm lidem pokuď prostě se o ty lidi staraš . nepotřebuješ dělat reklamu a ty lidi tě budou volit vole .. a je vyřešene pičo .. co mi je platne pičo že mi na plagatě něco naslibuješ vole a a jak jak…“

Opět je nutné zdůraznit, že se nejedná o primárně vulgární výraz, mluvčí si většinou ani neuvědomují, že některá vycpávková slova jsou sprostá.

„sem nechtěl utrácet za to . zbytečně prachy vole jediný ‚s tam stál vole jak . buzerant nějaký (smích) (smích) pičo vole nerýpej do mě vole nebo fakt piča já su hysterický vole a já možu chytnout záchvat a zlomit tě.“

Frekvence použití dohromady vole, ty vole a pičo vole v mluvených a psaných dokumentech je 5969.

Frekvenční tabulka zkoumaných vycpávkových výrazů:

PROSTĚ 169 391
V PODSTATĚ 58 813
JAKOBY 24 324
[ə:] 17 888
ČILI 17 102
TAKŽE 9 508
DE FACTO 7 827
VOLE, TY VOLE, PIČO VOLE 5 969
JAKOŽE 2 406
PRÁVĚ, PRÁVĚ ŽE 1 074
JAKO PROSTĚ 642
ABYCH TAK ŘEKL 122

Z hlediska povahy parazitických výrazů je nepřipravená mluvená komunikace nejbohatší formou komunikace vůbec. Jak je již jasné z výše uvedených ukázek, nejvíce vycpávkových slov a hezitačních zvuků bylo dle Českého národního korpusu zaznamenáno právě v nepřipravených promluvách a naprostá většina byla v přátelské konverzaci v domácím prostředí. Roli zde samozřejmě hraje mnoho faktorů. Například jak staří jsou mluvčí, jakého jsou pohlaví, vzdělanostní faktor, apod. Tímto se dostáváme k subjektivním stylům.

  • Styl podle pohlaví: Rozlišujeme styl ženský a mužský. Kromě koncovek a přechylování se formálně příliš neliší. V subjektivně laděné komunikaci uplatňují ženy více explicitního vyjadřování, preferují jistý druh témat, komunikují více emočně a u dialogických projevů používají jinou komunikační strategii.
  • Věkový styl
  • Profesní styl
  • Zájmový styl
  • Ideologický styl
  • Styl podle psychického typu a stavu: Tyto stavy jsou vázány na momentální psychickou situaci. Rozdělujeme dvě hlavní typologie mluvčích, a to jsou emocionální a racionální typy.

Domníváme se, že používání vycpávkových slov a hezitačních zvuků je do jisté míry ovlivněno i psychikou, a proto této části věnujeme více prostoru.

Racionální typ mluvčího používá méně citově zabarvené jazykové prostředky než je tomu u druhého typu. Vybírá lexikálně a syntakticky neutrální prostředky, vyhýbá se expresivním pojmenováním a vytváří jednolitý, racionálně skloubený text. Na druhou stranu emocionální typ mluvčího využívá expresivní a emocionálně laděné výrazy. Promluva se liší i intonačně. Dalšími podtypy mohou být styl humorný a styl vážný. Domníváme se, že nejen psychický typ, ale také momentální psychické rozpoložení ovlivňuje celou řadu faktorů, například právě výskyt parazitických slov a hezitačních zvuků. Pokud je mluvčí v nějakém nepříznivém psychickém rozpoložení, je nervózní, rozčilený, nebo naopak příliš šťastný, vzrušený nebo nadšený, je to často poznat na jeho promluvě. Intonace klesá a stoupá, mluvčí dělá nepochopitelné přestávky v řeči, tempo řeči je příliš rychlé, nemůže si vzpomenout na slova, která chce použít a pochopitelně dělá chyby. Tyto chyby mohou být mluvnického původu, například používá špatné koncovky, ale také to mohou být chyby rétorické. Těmito chybami máme na mysli především vydávání neartikulovaných zvuků, různých hezitačních zvuků, jako je hmm, [ə:], nó, apod. A také samozřejmě vycpávková slova. Na mluvený projev má vliv celá řada faktorů. Kromě subjektivních rysů jako je věk, psychický stav či prostředí jsou to ale i například vyjadřovací schopnosti mluvčího, jeho intelekt a komunikační zkušenosti. Mluvený projev sebou nese mnoho rysů – proměny intonace, větný přízvuk, gestikulace. Dalším rysem mluveného projevu je pauza. Je pro komunikaci velmi významná, jelikož slouží nejen k nádechu, ale k utříbení myšlenek, používá se před zdůrazněním nějakého kusu výpovědi, mluvčí si během pauzy tříbí myšlenky a nakonec také naznačuje ukončení věty. Právě v pauzách se parazitické výrazy nejvíce objevují. V následující kapitole se zaměříme na to, proč a v jakých situacích mluvčí tato výplňková slova používají.

Důvody pro používání prostředků slovní vaty
Nejprve bude zodpovězena otázka, zdali jsou prostředky slovní vaty pouze českým problémem. Jelikož tato práce vzniká i díky anglicky psaným textům, které se zabývají parazity, odpověď samozřejmě zní ne. Problém tzv. „fillers“ se objevuje ve většině jazyků. Antropolog Stephen Juan ve svém článku na portálu The Register dokonce srovnává vycpávky v angličtině s hezitačními zvuky v mandarínštině. Také podotýká, že slovní vata plevelí anglickou slovní zásobu už delší dobu a vyslovuje hypotézu, že především hezitační zvuky pocházejí z období, kdy se lidé dorozumívali pouze neartikulovanými zvuky. Anatoly Liberman vyslovuje ještě odvážnější hypotézu a tou je, že anglické parazitické slovo like má tak dlouhou historii, že se v podobách národních jazyků přesunulo nejprve do ruské slovní zásoby a odtud potom do němčiny, švédštiny a dalších evropských jazyků. Pokud bychom hledali ekvivalent like v české slovní zásobě, asi nejbližšími slovy by byly jakoby, jak kdyby, jako, apod. Oba dva autoři Juan a Liberman se také shodují, že parazitické fráze jsou nejkontroverznějšími výrazy u odborné lingvistické veřejnosti.

Analýza mluvených projevů

  • Studenti septimy (třetí ročník) na Gymnáziu Zlatá stezka v Prachaticích
  • Zastupitelé a občané na zasedání zastupitelstva města Prachatic v dubnu 2015
  • Politici a veřejně známé osoby v různých pořadech České televize
  • Náhodní lidé v gastronomických zařízeních

Až sem tedy z diplomové práce.

Dále je uvedena řada příkladů z praxe a mnohdy je to docela legrace. To už se mi zpracovávat nechtělo, neb forma zápisu je poměrně složitá. Kdo má zájem, nechť se podívá do originálu práce.

Godot

Mám na krku nejen pomalu sedmdesátku, ale i manželku, dva už opravdu hodně dospělé (zatím) nevlastní syny a tři už dospělé vnuky. V životě jsem byl lecčíms, a ne vším, čím jsem byl, jsem byl tak úplně rád. » Medailon autora

View all posts by Godot →

25 thoughts on “O parazitických slovech

  1. Na tu diplomku určitě mrknu, tohle mě baví. Dodatečně, s příslovečným křížkem po funuse, lituji, že mně moji učitelé humanitních disciplin na gymnáziu nějak… nesedli. Humanitní vzdělání postrádám a doháním to všelijak.

    K parazitickým slovům: ve výčtu mně chybí dvě, která mě dokážou uvést do stavu levitace (5 cm nad nášlapnou vrstvou podlahy), slyším-li je od osob s vysokoškolským vzděláním:
    – jagdyby
    – jakože

    Jejich významová obdoba je v předmětné práci jmenována, ale pro jejich podobu fonetickou bych si přál vytvořit pro tyto dva exempláře zvláštní kategorii.

    Dodávat, že Godot se mně zase trefil do vkusu, je vlastně zbytečné… 🙂

    1. Nejen Vám, Alefe.
      Godote, díky! A poděkování patří i autorce diplomové práce (i když se o něm nejspíš nedozví).

      1. Diplomka dočtena – komentář zítra, jdu na kutě. – Myslím, že jsem v té práci objevil jednu zásadní chybu, zajímal by mne Ládikův!!! názor: určitě se má psát „A je to vyřešene, pyčo.“ Já tam slyším ypsilon jak telegrafní stožár.

        1. Spisovně je pičo. Výslovnost není aní měkké i, ani tvrdé y. Mám to naposloucháno od dětství (tam jsem obsah nevnímal). Na ZDŠ to bylo sprosté slovo, na střední běžný slang. Od 15 let jsem chodil na “letní aktivitu” (brigády) a v pracovním procesu jsem se s pičováním potkával často. V čistě mužském kolektivu byl tento výraz používán tak často, že nahrazoval slabší slova a záleželo jen na intonaci, která slovu přiřazovala význam.
          Nejčastější výskyt pičování jsem zažil v kolektivu cikánských kopáčů, se kterými jsem kopal 4týdny výkopy kolem budoucí Ostravar Areny, před 1. ročníkem VŠ. Tam bylo slovo piča (u tohoto etnika vyslovováno téměř tvrdě) tak familierní, že při oslovení bylo přátelské. Třeba “Ladikpičo skočime do bufača”. Další častý výskyt byl v horkých provozech, na ocelárně (závod 2 VŽKG) – u bílého zdiva (vyzdívání kokil) a martinských pecí. Na stavbách u bílé populace se používá čistě měkké i, dokonce protažené. V šachtě jsem nebyl, ale 2x jsem ležel delší dobu ve špitále a vedle mě haviř. Jednoho z nich jsem citoval na Kydech dříve. V nemocničním prostředí jeho mluva vypadala divně, ale nikoho nepohoršovala.

          1. … je zajímavý, Ládiku, že u nás v chudých kamenitých horách je píííča zásadně měkká a dlouhá. Cikáni na stavbách maj taky „píííču“. Vím to určitě, ale nezapomenu na tohle: Jednou sem šel kolem lešení a nad hlavou se ozvalo „pííííííííííííčo bacha“, jenže byla moc dlouhá a než přišlo na to druhý slovo „bacha“, tak mi kýbl s maltou dopadl těsně vedle nohy.

  2. Mně asi nejvíc vadí ti přitroublí „jakobýni“ – oni si vůbec neuvědomují, CO ve skutečnosti říkají: „Tak sem tam jakoby šel a Pepovi sem jakoby řek, aby to jakoby udělal.“ A tak podobně.

    Mimochodem, dodnes si pamatuju, jak do nás češtinářka na ZDŠ vtloukala významový rozdíl mezi „jakoby“ a „jako by“.

    1. Tady na Moravě, alespoň v mém okolí, v moři jazyka plavou jagdyby a jakože. Dřív se chodilo na velryby a na mrože (Pacifik, Velrybářská výprava).
      Slyšet inženýra jagdybovat a jakožit, no…!

      1. A jako kuriozitu nemohu nevzpomenout jednoho pána, který téměř každou promluvu zahajoval touto frází:

        Tagle, pane Novák, vite co…
        (tagle = takhle)

      2. Asi je to podle regionu, ze kterého mluvčí pochází.
        Sousedka, blondýnka z Jižní Moravy je ze svých dětiček někdy vypsíchaná.
        A ta vedle, která je tmavovlasá a pochází patrně z Ostravska je zase z téhož vypsychaná.
        🤔

    2. … a že lidi nevědí, CO ve skutečnosti říkají, to by bylo na samostatný článek 🙂

  3. Mňa prekvapilo, že vyučený knihovník a básnik Nohavica toľko voluje.
    Na Slovači zase kktíme a JBme o 106, stačí zmeniť predponu a pokryjeme skoro všetky činnosti 🙂
    Z mladosti si pamätám našich Maďarov a ich „geci“ (sperma) a „baszd meg“ (poJb).

      1. Hold na Jarka mám v šuplíku už vyše 10 rokov a nie som schopný to dopísať. Tak isto sa denne nútim dokončiť Paralelné svety, ale radšej prokristonanujem 🙂
        Možno až začne vojna a všetkých zakážu, zoženiem si kamerku a budem vysielať slobodné informácie Volá Oldýn!

  4. Ad. „Vole“
    Když se roku 1716 narodil Alžbětě Kristýně Brunšvicko-Wolfenbuttelské a cisaři Karlu VI. syn Leopold, byl důvod k oslavám. Karel byl totiž posledním mužským potomkem habsburského rodu, a hrozilo značné riziko,že tato kdysi rozvětvená dynastie vymře po meči. Obavy a strachování byly věru na místě. Na prvního potomka čekal císařský pár dlouhých osm let. Proto bylo narození dlouho očekávaného nasledníka trůnu oslavováno po celém mocnařství. Ve všech městech a obcích se konaly velkolepá oslavy na počest novorozeneho Habsburka. Také přičinliví konšelé kouřimští dbali na to, aby město bylo vyzdobeno jak se sluší a patří, když se narodil následník trůnu.
    „Okrášlili prý tehdáž měšťané domy, ulice a všecky plácky věru gruntovně, aby ani kousek volného místa neostál.“
    Tři domy jak nás zpravují archivní prameny, byly dokonce vyzdobeny vlastnoručně namalovanými okenicemi. Na jednom z kouřimských domů bylo možno spatřit nasledujíci půvabně dojemný obraz představující císařovnu s děťátkem, vedle ktere jsou přimalováni dva sedláci. Jeden sedí a bdí, druhý leží a spí.. Oběna přimaloval neznámý lidový umělec pravé komiksové bubliny, z nichž je patrné jak první druhému radostně oznamuje:
    „Hleď vole na pole,
    Alžběta má pachole.“

    Na toto zdvořilé oslovení jeho druh odpovídá:

    „Kdo dobře orá a dobře seje,
    nezmejlí ho nikdá naděje.“

    Nu, a vprvním pamětihodnném verši se objevuje (alespoň podle Ústavu pro jazyk český AV ČR) první doložené použití vulgárního kolokviálního oslovení „vole“ v Čechách (…. a to v Kouřimi.)
    No nakonec dodejme, že to byla sláva veliká, ale neměla dlouhého trvání. Záhy ji vystřídal ještě větší smutek, protože malý Leopold se dožil sotva sedmi měsíců. Karel VI. pak zplodil „pouze“ tři dcery a bylo mu souzeno, aby zůstal posledním Habsburkem.

    čerpáno z:
    KZ 12,2013
    Z.Winter, V ohradě měst a městských zdech II, Praha J.Otto,s 319
    Český rozhlas 2 – Praha 3, 3.7.2005

    1. To je moc pěkné a slušelo by se doplnit něco aktuálního, třeba:
      Hele vole Černochová – v kabelce si tančík chová.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *