by 
V pradávných časech byl mocný Bajkal veselý, laskavý, a svou jedinou dceru Angaru vroucně miloval. Byla to nejkrásnější dívka na světě.
Ve dne byla světlejší než obloha a v noci byla temnější než mrak. A kdokoli kolem Angary prošel, každý ji obdivoval a velebil. Dokonce i ptáci – husy, labutě a jeřábi slétali nízko, ale málokdy přistáli ve vodách Angary. Říkali: cožpak je možné zakrýt a zastřít světlo? A starý Bajkal o svou dceru dbal víc než o své srdce.
Jednoho dne, když Bajkal usnul, Angara se rozběhla k mladému Jenisejovi.
Otec se probudil a zlostně udeřil vlnami.
Zvedla se zuřivá bouře. Hory naříkaly, lesy se kácely, nebe zčernalo žalem. Zvířata se v hrůze rozprchla po celé zemi, ryby se ponořily ke dnu a ptáci odlétli ke slunci. Vítr divoce dul a moře-bohatýr běsnilo.
Mocný Bajkal udeřil do skály, odlomil kus a hodil po prchající dceři. Skála zasáhla krásnou dívku do krku. Modrooká Angara prosila a vzlykala:
„Otče, umírám žízní, odpusť mi a dej mi jen kapku vody…!“
Bajkal zlostně vykřikl: „Já ti mohu dát jen své slzy!“
A tak vodu – slzy Bajkalu odnáší Angara do Jeniseje předlouhé věky, a osamělý Bajkal je zachmuřený a děsivý.
Kameni, který Bajkal hodil po své dceři, se říká Šamanský kámen. Lidé na něm Bajkalu přinášeli oběti: „Když se Bajkal rozzlobí, roztrhne Šamanský kámen. Voda se pak vylije do všech stran a zaplaví celou zemi.“
Ale to už je dávno. Lidé jsou dnes příliš smělí a Bajkalu se nebojí.
Ano, to je starý příběh.
Bajkal – jedno zmnoha míst, kde jsem nebyl…. 🙂
Sen – cesta Transsibiřskou magistrálou, ne úplně 1.třídou, aby se člověk setkával s lidmi. Občas někde vystoupit, porozhlédnout se den, dva tři . a pak pokračovat příštím vlakem. Tak na tři týdny, na měsíc?
Godote,
jel jsem transsibiřskou 3x, Moskva – Irkutsk.
Jízdenka se objednává 2 měsíce předem, na konkrétní místo v konkrétním vlaku.
To vystupování a jetí dalším vlakem by asi transsibiřskou nešlo.
Asi by to šlo lokálkou, ale ta nemá místa na spaní.
Transsibiřskou to je 3,5 dne, až do Vladivostoku 6 dní.
V Irkutsku si půjčit auto a projet si okolí Bajkalu a jet se nechá i na ostrov Olchon – trajektem.
Psal jsem o Bajkalu a cestování na původním webu Kydů https://www.vidlakovykydy.net/autori/jan-z-helvajzu
Mimo cesty bych na Bajkal a okolí doporučoval alespoň 3 týdny.
Můžete přijet na fotky, máte to ke mě kousek.
Jinak ten šamanský kámen je v prostřed řeky, od něho Angara oficielně začíná svůj tok z Bajkalu.
Turisty k němu vozí loď se skleněným dnem (a asi i jiné lodě).
Já to beru už jen jako nesplnitelný sen, z mnoha důvodů, obecných i osobních.
Ne, že bych se nacestoval málo, nebudu se opakovat, tak jen snad „od Číny po Chile“, ale transsibiřská mi prostě unikla.
No, člověk nemůže mít a zažít všechno, co si vymyslí.
Foptky by mě jenom rozesmutnily, ale každopádně díky za nabídku. Možná přece jen někdy.
Původní kdydy a původní litterate? To byly dobré časy…..
Kdybyste chtěl, tady by se na nějakou fotogalerii místo našlo.
Nějaká fota odeslána.
Je to pohled z vlaku při jedné cestě Moskva – Irkutsk.
Díky, a napsal jsem Vám do mailu nemravný návrh…