Consilium abeundi
by Vlnky dorážejí na vyhřáté pobřeží, tiše mlaskají v zákoutích mezi balvany a pod záděmi lodí. Poslední večer voní sýrem, olivami, pečení a silným vínem. Noc bude vlahá a klidná, to jen v objetích milenců se odehrají bouře.
Prarozkošná podiveň
Nejkrásnější sbírka je bílá zeď. – Tuhle pravdu jednou objeví mnohý z nás, a snad je lépe, dospěje-li k ní spíše později než dříve.
Počkám na svou duši
To se ti zdá, že najednou v trávě svítá – to na tvá víčka motýl přistává…
Učitel a žák
Vypráví se, že Starý mistr (Lao-C‘, 老子), znechucen mocenskými tahanicemi v říši, jednoho dne nasedl na buvola s úmyslem, který bychom dnes opsali slovy „ztratit se po anglicku“.
Něžná píseň kolejí
Toto je text, kterému dlužím nesmírně mnoho, a zdá se mi, že přišla chvíle literární dluhy srovnat. – Ale po pořádku.
Estetický zákrok
Každá katastrofa má svou specifickou předzvěst, svou bílou vlaštovku, svou černou labuť.
Berrnardovi, ale nejen jemu
Bylo – nebylo: chodíval na litterate.cz diskutovat občas jeden návštěvník, a ten jednou otevřel stavidla své řeči velmi mocně…
Taverna u Morcose
Starý Morcos si nervózně promnul tlusté prsty: už by tu měli být, ti Angličané. Objednali si na dnešní večer celou tavernu pro sebe, bude tu oslava narozenin.
Jako že to nevíš
Stíny byly ostré a tvrdé, jako vyřezané z černého papíru. Bílé ploché balvany odrážely záplavu světla. To světlo je rozpalovalo, tančilo v odrazech a projasňovalo koruny borovic i ze spodní strany.
April, come she will
Jedu večerem, auto hltá okresku mezi loukami a lesnatými vrchy. Na okraji mého zorného pole se krajina rozpíjí do rychlé šmouhy. Stmívá se.
