Poučení o čiré rozkoši a kolapsu civilizací
Můj milý deníčku! Už dlouho jsme spolu nevedli monolog a tedy máme co dohánět. Abych to alespoň částečně odčinil, prozradím postup, kterak dospět k zážitku krystalicky čisté, čiré rozkoše.
sator ● arepo ● tenet ● opera ● rotas
Můj milý deníčku! Už dlouho jsme spolu nevedli monolog a tedy máme co dohánět. Abych to alespoň částečně odčinil, prozradím postup, kterak dospět k zážitku krystalicky čisté, čiré rozkoše.
Celý příběh začíná celkem nenápadně tím, že někdy začátkem prosince přišla moje nejmladší ze školy a postěžovala si, že se jí v puse utvořil veliký a nepříjemný aft.
Tebe určitě hned napadlo, můj milý deníčku, že text bude o Haně Lipovské. – Ne, nebude; ale nezastírám, že je …
Můj milý deníčku, dneska to bude asi trochu delší. Ale zatím sis nikdy nestěžoval.
Předložím ti proud úvah, a není to proud přímočarý. Budu střídat levely zanoření, jako když potrhlý miliardář střídá partnerky. Závistí zbledne i Šehrezáda.
Dneska to bude krátké, můj milý deníčku. Takové osobní. A když osobní, tedy nejdříve o sobě – ostatní přijdou na řadu pak.
Mlčky jsem předpokládal, že Západ – západní kulturní okruh – bude tak nějak tiše vyhnívat a jednoho dne se zřítí sám do sebe, podobně tak, jak se …
Jako bych tě slyšel, můj milý deníčku: kdy jsem já naposledy někoho pochválil, no? Řekni jméno! Nepamatuješ si, že? Nic si z toho nedělej – ani já ne.
Možná znáš, milý čtenáři, tu roztomilou pověru: co se ti zdá první noc, když spíš na novém místě, určitě se splní.
V mém případě to platí téměř stoprocentně.