by …a jak řekli, tak udělali.
Těmito slovy se v pohádkách obvykle podtrhuje situace, kdy hrdinové příběhu poté, co dospějí k zásadnímu rozhodnutí, přikročí k jeho realizaci. – Ale nepředbíhejme.
—ﬡ—
Loňský pobyt v na březích medulinského zálivu neproběhl úplně tak, jak jsem si naplánoval. Vyšší moc už cestou do Medulinu zahájila proces změn, a ačkoliv dnes užasle hledím na to, jakými podivuhodnými způsoby a cestami se mohou plnit sny a přání, tenkrát jsem na události hleděl příliš zblízka a pobyt jsem si nijak zvlášť neužil. Užívání radostí a slastí je, jak víme, proces nanejvýš subjektivní, a můj loňský pobyt u moře se nesl spíše ve znamení starostí.
Ve chvílích klidu jsem hleděl střídavě na moře a na mapu zálivu a snil, že by se mi líbilo obeplout ostrovy zdejšího mělkého zálivu a nevynechat při tom ani jeho protější břeh, rezervaci Kamenjak.
Značka s číslem 1 je místo, kde sedím já a sním nad mapou medulinského zálivu.
Členitý poloostrov přes záliv se jmenuje Premantura podle městečka téhož jména.
Na jižním cípu poloostrova se rozkládá přírodní rezervace Kamenjak.
Když říkám „obeplout“, mám samozřejmě na mysli obeplutí vlastními silami, bez lodi. Už tehdy mi bylo jasné, že tohle si prostě musím dopřát.
—ﬡ—
Rok 2026, stejné místo, až na letopočet i stejné datum: resort Kažela. Letos je náš pobyt o týden delší, celé tři týdny, a záměrně jsme zvolili příjezd i odjezd mimo hlavní příjezdové dny, abychom se vyhnuli přílišným dopravním komplikacím.
Resort Kažela je rozlehlý. Nabízí různé druhy ubytování a také spoustu míst ve stínu borovic i na mořském břehu, vhodných ke cvičení. Sekta Svědků Alefových ® tu není poprvé a zřejmě ani naposled, ale o společném cvičení snad někde jinde a někdy jindy. Plavání, alespoň tedy v mém pojetí, je ryze individuální záležitost.
* * *
Při klidném moři cvičně vyrážím na první ostrov (Bodulaš) a zpět. Plavu „na lehko“, bez bójky. Což je tak trochu škoda.
Když jsem Bodulaš navštívil předloni, zjistil jsem, že kromě kormoránů a racků ho obývají jestě dvě krávy. Tehdy poklidně ležely a přežvykovaly.
Letos při mém výstupu na břeh spustili rackové takový křik, že se krávy otráveně zvedly a odkráčely do vnitrozemí ostrova. A já jsem s překvapením zjistil, že nejde o krávy, nýbrž o býky. Kdybych měl s sebou mobil, mohl jsem fotit…
* * *
Plavecké vybavení i plavec sám byli v moři naposledy loni na podzim. Určitě stojí za to v bezpečných podmínkách vyzkoušet, jestli všechno funguje, jak má. Po několika dnech plaveckého lenošení se odhodlávám a podnikám zkušební plavbu podél břehu:
Začínám na písčitém ostrůvku v mělčině uvnitř zálivu. Je to skvělé místo pro rodiny s dětmi – na ostrůvek, tvořený pískem a jemným štěrkem, se lze přebrodit z břehu vodou hloubky od kolen až do pasu, podle odlivu. Voda je samozřejmě adekvátně zkalená, jak hejno dětí rejdí kolem ostrůvku, ale po pár metrech už je docela čistá.
Vyplouvám směrem k molu (poslední červená značka trasy) a zjišťuji, že zkušební plavba byl dobrý nápad. Do brýlí mi zatéká, takže po prvních pěti stech metrů přistávám u břehu a seřizuji pásek u brýlí. Pak už je všechno v pořádku, obeplouvám břeh a u mola vylézám z vody. Délku trasy jsem si zvolil cca 2,3 km, což je víc než kterákoli z plánovaných dílčích tras „velkého plaveckého výletu“.
Stačí počkat na nějaký obzvlášť klidný den, kdy nebudou vlny – a mohu vyrazit.
* * *
Bodulaš
Dočkal jsem se až poslední den. Kam oko dohlédne, voda mezi ostrovy je klidná jako rybník za bezvětří. Procházím kempem do známých míst, skalnatá kosa je ideální startovní místo pro cestu na Bodulaš.
Moře mezi břehem a prvním ostrovem je nejmělčí z celé trasy. Po celou dobu plavby vidím dno – vznáším se nad písčitými pánvemi a křovinami vodních rostlin, sem – tam míjím hejna černých rybek.
Občas probleskne něco ode dna, to se naklonila malá rybka a blýskla na mne svým stříbřitým zrcátkem. Moře je klidné, plave se pohodlně – občas do mne šťouchne má bójka se svačinou a mobilem.
Letos využívám moderní techniku strejdy Gůgla: sdílím svou polohu s mobilem své ženy – ona tak vidí v téměř reálném čase, kde zrovna jsem.
Nádechy na každé sedmé tempo se opravdu hodí – většinu času mohu pozorovat dno, a to se opravdu vyplatilo: pode mnou se jako stín na rozhraní křovin a písku vznáší rejnok – odhad je nepřesný, ale rozpětí má snad 3/4 metru. Na chvíli zastavuji a rejnoka si prohlížím; pak odplouváme každý jiným směrem: já na Bodulaš a rejnok kdoví kam.
Cesta ubíhá, dno stoupá a je tady břeh. Ale býci tady nejsou, asi vědí proč. Posílám ženě SMS, žena vzápětí odepisuje: „Poloha – funguje to!“
Řev racků je protivný. Mobil v ruce, obcházím ostrov ze západní strany a občas fotím. Rackové udělali ze západního břehu „observatoř“, kolem to páchne jako v zoologické zahradě. Vyhlížím, kde je dobré místo ke startu na Feneru.
* * *
Fenera
Ostrov Fenera je jen o malinko větší než Bodulaš, a je podobně plochý. Podle informací z mapy je na něm rezervace, a v jeho centru je vztyčen obelisk, zřetelně viditelný i ze břehu, dokonce i z resortu. To je pro mne příjemné, neboť bude snadná navigace.
Břeh Bodulaše se směrem k Feneře svažuje jen velmi zvolna, dlouho se brodím mezi kameny, než mohu začít plavat.
Trasa Bodulaš-Fenera je nejdelší, cca 1,6 km. Mělké dno postupně klesá, až nakonec mizí. Voda je teplá, klidná, obelisk na ostrově stále stejně malý – plavu, nebo stojím na místě?
Viditelnost je skvělá – jak ve vzduchu, tak pod hladinou. A pod hladinou se ke mně blíží něco jako průsvitný květák – medúza. V té chvíli lituji, že nemám nějakou kameru – čelovku, vhodnou do vody. Medúza je krásná: okraje klobouku průsvitné, vnitřek bílý, chapadla pod kloboukem taky bílá, s fialovými příčnými proužky. Nádhera.
Obelisk se přece jen postupně zvětšuje, ale dno stále nevidět. Voda je čirá, modrá, vznáším se ve svazku živých opalizujících paprsků. Nemůžu si vybrat, na co se dívat dřív: na hru světla pod hladinou (kraul), nebo pohádkový svět vody a ostrovů na hladině (prsa)?
Po nějaké době se dno zvedá, a pocit, že neplavu a vznáším se na místě, mizí. Objevují se hejna rybek a břeh je na dohled. To, co jsem při pohledu přes lehce zamlžené brýle považoval za vodní ptactvo, jsou lidé – jejich motorový člun kotví v malé zátoce.
Obcházím ostrov opět ze západní strany. Mířím do nejužšího místa, kde ostrov přetínám cestou kolem obelisku směrem k východnímu břehu.
Obelisk je monolitický, betonový komolý trojboký jehlan, a zblízka je vidět, že v horních partiích jehlanu stavitelům trochu ujelo bednění. Z dálky působí obelisk daleko tajemněji než zblízka, nekoná se žádné sci-fi. Monolit 1-4-9 to rozhodně není. Odcházím od obelisku a spouštím se ke břehu. Vyhlížím startovní pozici k plavbě na Kamenjak.
* * *
Kamenjak
Kamenjak jsem kdysi navšívil „suchou nohou“ – autem. Už je to dávno, tehdy to byl opuštěný kout. Dnes je tu daleko živěji.
Původně jsem měl v úmyslu Kamenjakem se trochu toulat a prozkoumat, poznám-li místa, která jsem před lety prošel. Ale po několika krocích na souši jsem své plány musel změnit.
Kdo by to řekl – v moři rejnok a medúza, a na souši – žralok! Tedy přesněji – žralok botožravý.
Prvních pár kroků po opuštění vodního živlu chodím elegantně asi jako tučňák, a při jednom obzvláště elegantním pohybu jsem zakopl o kámen. Odlepily se mi tři čtvrtiny podrážky, a v té chvíli bylo jasné, že na další trase budu o dost méně chodit, o to více však plavat. Chůze se žralokem se ukázala jako téměř nemožná.
Plavbou jsem přetínal zátoky členitého poloostrova, a když už to nešlo jinak, podivným krokem po souši jsem se přesouval k dalším a dalším vstupům do vody. Občas jsem nedaleko břehu míjel plavce s velkými potapěčskými brýlemi, ploutvemi a šnorchlem, a tehdy jsem se nemohl ubránit pocitu, že jsem jim velmi nadřazen. – Myslím, že se tomu pocitu říká pýcha, a při chůzi se žralokem mě ten pocit celkem rychle zase přešel.
Trasu přes Kamenjak jsem tedy více odplaval než ušel. Z mapy je patrno, že chůzi jsem se pokud možno vyhýbal, a když jsem doplaval až na mys Kašteja,
bylo rozhodnuto: nasedl jsem na turistický vláček a nechal se po pevnině převézt až k recepci našeho resortu, kde má vláček jednu ze zastávek. – Boty zůstaly na blíže neurčeném místě Chorvatska v jednom z kontejnerů na směsný odpad.
* * *
Rekapitulace
Tak kolik jsem toho vlastně uplaval? Tady je sumář. Krátké trasy zátokami se mi už vyhodnocovat nechtělo.
| Č. | Trasa | Dráha [m] | Čas [hod] | km/h |
|---|---|---|---|---|
| 1. | Start – Bodulaš | 991 | 0,75 | 1,32 |
| 2. | Bodulaš – Fenera | 1 644 | 1,5 | 1,10 |
| 3. | Fenera – Kamenjak, mys Franina | 1 442 | 1,25 | 1,15 |
| 4. | Franina – pláž Škara | 503 | ||
| 5. | Pláž Škara – mys Škara | 250 | ||
| 6. | Mys Škara – mys Golica | 477 | ||
| 7. | Zátoka Dražice – mys Glavčica | 607 | ||
| 8. | Mys Glavčica – zátoka mys Školjič | 392 | ||
| 9. | přes zátoku Močile – mys Munat Premanturski | 277 | ||
| 10. | Munat Premanturski – mys Kašteja | 379 | ||
| Celkem | 6 962 | 7,5 |
Celkem uplaváno cca 7 km, celý výlet (bez jízdy vláčkem) téměř osm hodin.
Bylo to překrásné, ale zda to bylo dost…? Nejsem si jist. Několik ostrovů mně zbylo na příště – tak uvidíme.
—ﬡ—
No to jsi chlapík!
V nejlepších letech, tj. před 15/20 lety jsem dokázal uplavat něco přes 8 km (odhadem) za celý den od svítání do soumraku a po etapách, z nichž žádná nebyla delší než 3 kilometry. Taková dávka za den byla ovšem výjimkou, podle stavu moře a nálady.
Co nechápu, je plavání v botách – to bych nedal. Ideální plavání je i bez plavek, ovšem v našich civilizovaných končinách je s tím problém, kdyby člověk musel vylézt na břeh – budil by dílem posměch (voda byla studená) a dílem pozdvižení.
Ano, tři týdny je minimální doba pobytu u moře, aby člověk začal trpět tzv. prázdninovou demencí, jak jsme tomu říkali – prostě totální uklidnění mysli.
Tak hlavně, že sis to užil !
Plavání v botách:
Ty moje boty, to jsou, resp. to byly trekové sandály ve velmi odlehčené verzi. Voda nateče, voda odteče, voda volně protéká. Prakticky nic nevážily, plavání nijak neomezovaly, nepřekážely. Ale v HR při plavání na divokých plážích je to nutnost, bosou nohou na ostré pobřežní kameny šlapat nelze, o mořských ježcích ani nemluvě.
To je fajnové místo Alefe!
Já jsem „dálkově“ plaval jenom jednou, na Rujaně, kde jsme byli na družebním výměnném táboře s německými elektroniky. Já jsem se jen tak cachtal, „šlapal vodu“, nadšený z prvního pobytu u moře, ale vítr a vlny mezitím mě odnesly od břehu a já najednou nevěděl, kde ten břeh je. On byl sice téměř na všech stranách, to jsem si pamatoval z mapy, jenže tak 70 – 90 km daleko. Tož to asi nedám, pomyslel jsem si. Asi se utopím…
Nezpanikařil jsem, věděl jsem, že Rujana musí být zhruba na jih a tak jsem polaval proti slunci. Asi po hodině a půl se mi z vrcholku jedné vlny podařilo zahlédnout cosi jako pobřeží (ona ta Rujana je dost placaté místo), tak jsem se vydal tím směrem. Bylo to správně a asi po další hodině plavání jsem dorazil k pevnině.
Měl jsem fakt dost. Když už bylo pode mnou dno, tak jsem se chtěl postavit a dojít na břeh, ale zjistil jsem, že jsem tak slabý, že nevstanu. Tak jsem z toho moře vylezl po čtyřech.
Když jsem se tak plazil, najednou jsem zjistil, že se docela zblízka dívám do dámského přirození. Byla to totiž nudistická pláž a dáma jen tak bez plavek ležela s roztaženýma nohama a spala. Kupodivu mě ten pohled nijak neaktivoval, jenom jsem se svalil na bok a delší dobu ležel vedle ní.
No a pak jsem vstal a začal pomalu hledat tu naši, nenudistickou pláž, u níž jsme měli postavený náš Zeltlager. Doraziv asi za 3/4 hodiny do svého stanu, už se stmívalo, usnul jsem jak špalek, večeři jsem vynechal a spal až do rána druhého dne. Bylo teplo, tak jsem ani spacák nepotřeboval. Kolega ze stanu se nedivil ničemu, myslel si totiž, že jsem se někde zakecal a opil. Freundschaft, víte?
Ale už vím, co je to plavat v moři a nevědět, kde je břeh.
Je to tak, navigace při plavání v moři, zejména ve větších vlnách, je obtížná. Už o tom nějakou dobu přemýšlím a ještě jsem na nic nepřišel.
Ta trocha ostrovů, která „mi zbyla“ v Medulinském zálivu a okolí, je od břehu trochu dál, až 3 km. Když se moře trochu rozhoupá, nic neuvidím. Navigovat podle slunce sice možné je, ale jednak při tom člověk trochu chybuje, jednak se slunce po obloze pohybuje a já plavu pomalu (cca 1 km/h), a při plaveckém stylu „kraul“ na slunce vidím jen občas. Nadto – člověk je vždy ve svých pohybech mírně asymetrický, má sklon zatáčet. V bazénu to kompenzuje černá čára na dně, v moři kolikrát ani dno nevidím.
Takže – buď nějaké mně zatím neznámé know-how, nebo vlastní vynález… uvidíme.
A myslím, že na mořském dně nejsou černé čáry…😁😸
Jste pašák, Alefe. Musel to být nádherný výlet.
Děkuji za pochvalu a ocenění. – Výlet nádherný opravdu byl, a nejhezčí právě v těch nejopuštěnějších partiích cesty. – Nebýt „žraloka“, naplaval bych asi o kilometr méně 🙂
Musí to být paráda a podobný pocit, jako při běhu terénem. Já byl v moři poprvé v Botnickém zálivu v Piteå ve svých 36 letech, potom za rok na poloostrově Tjørnes na Islandu. Ale potom 15x po sobě v Polsku na Baltu…
Odchovaný horama… za 6,5 hodiny 42km s převýšením 3000 metrů, terénem.
Plavání má proti běhu asi tu výhodu, že člověk leží, nepotí se a vyleze umytý.
Co má výhody, má i nevýhody.
Jedna z nevýhod je, že mám pořád hubu a nos ve slané vodě, z toho je velmi brzy pocit žízně. Žizeň jsem měl ještě celý druhý den.
Ten výkon v horách, to je obdivuhodné, je vidět, že máš trenink.
Jo, Alefe, ještě jeden dotaz.
Při delším plavání jsem musel mazat něčím tužším podpaží a rozkrok, protože mi je rozdírala sůl. Naprosto se mi osvědčila docela obyčejná indulona, ale mezi jednotlivými etapami bylo dobře ji trochu obnovit.
Jak to řešíš Ty?
Já to neřeším, tyhle potíže nemám. Ty, pokud vím, plaveš v Řecku; tam je tepleji —> povrchová vrstva vody bude mít vyšší koncentraci soli. Že by to bylo tím?
Z časů svého závodního plavání si pamatuju, že Venclovský (kanál La Manche) se taky něčím mazal, taky mu kůži rozežírala sůl. To bude asi problém většího počtu dálkových plavců. Jen tak ze zájmu – zkusím zjistit.
Taky mám dotaz.
Tys mi kdysi psal, že proti mlžení brýlí máš nějaký sprej. Já jsem něco takového poptával v Decathlonu, ale tam neměli sprej, nýbrž něco jako fix, kterým se brýle natřou (zevnitř). A to je na hovno – jednak to nikdy neuděláš stejnoměrně, jednak šmudláš po plastu brýlí s rizikem, že je poškrábeš.
Zkusil bych třeba někde na inter(fer)netu sehnat ten sprej – prozraď název, značku, prosím. Už jsem zapomněl.
Dík.
Je to od firmy Aqua Sphere, která dělá spoustu věcí proplavání (made in Italy):
https://www.agama-diving.cz/hledani?search=Aqua+sphere&gad_source=1&gad_campaignid=14851472304&gbraid=0AAAAADsSn6hgAsMHnt-mdzknqP5Sf1nL9&gclid=EAIaIQobChMInfedre64lQMVp6NQBh37NyWXEAAYASAAEgILzvD_BwE
Malá lahvička s ručně poháněným rozprašovačem, cca 10 cm vysoká.
Vyfotím a pošlu.
Doplňuji:
https://www.agama-diving.cz/protimlzici-pripravek-aqua-sphere-sea-clr-antifog-10cc?_gl=1*d6jvoe*_up*MQ..*_gs*MQ..*_ga*MTQ4MDg4NTE2Ni4xNzgzMTYzMTc5*_ga_0LXRNHQGPC*czE3ODMxNjMxNzkkbzEkZzEkdDE3ODMxNjMxNzkkajYwJGwwJGgw*_ga_TFVXXQSX7Q*czE3ODMxNjMxNzkkbzEkZzAkdDE3ODMxNjMxNzkkajYwJGwwJGgw&gclid=EAIaIQobChMInfedre64lQMVp6NQBh37NyWXEAAYASAAEgILzvD_BwE&gbraid=0AAAAADsSn6hgAsMHnt-mdzknqP5Sf1nL9
Mělo by stačit https://www.agama-diving.cz/protimlzici-pripravek-aqua-sphere-sea-clr-antifog-10cc
Na Kamenjaku jsem byl s dětmi cca před 25ti lety. Byli jsme tam skoro sami, autem až k vodě, nádherné.
Tu a tam při pobřeží možná stovky srbských opuštěných karavanů. Po rozpadu Jugoslávie už do chorvatska nejezdili (nesměli), karavany zůstaly.
Já jsem tam byl – odhad – kromě letošní návštěvy tak cca před 10 lety. To už byl Kamenjak rezervací, autem se tam smělo (myslím, že i dnes se smí) vjet za poplatek. Bylo tam pár informačních cedulí a jinak nic.
Dnes je tam spousta parkovišť, na nějaké mapě jsem (myslím) zahlédl i restauraci… bohužel, kvůli špatné botě jsem si ho nemohl projít, ale zdálo se mi, že tam bylo celkem živo. – Jiná doba.
Nezkusíš triathlon?
Ha, ha! zasmáli se zbrojnoši a uletěli na šlapací raketě.
Díval jsem se, co to obnáší: https://cs.wikipedia.org/wiki/Triatlon
Běh bych asi „nedal“, i kolo bych musel potrénovat.
Já bych to potřeboval zkombinovat takto:
Plavání: 4 km („IronMan“)
Jízda na kole: 20 km („sprint triatlon“)
Běh: 5 km („sprint triatlon“)
Přiznám se, že mě to moc neláká. Láká mě tohle, nenech se odradit pomalým začátkem:
https://www.youtube.com/watch?v=U3XRUF48z2c
Ještě to zvážím, ale k pětatřicátinám (druhým) bych si to mohl dát jako dárek. Pro mnoho „Svědků Alefových“ by to bylo silně motivační 😀
A co La Manche, neláká? 🙂
Mrkněte na tento web, tam je odpověď naprosto vyčerpávající 😉
https://cz.seatemperatu.re/seas-and-oceans/laman-sk-pr-liv/
Ano. Rozumím. Plave se ve vodě ledové / studené / chladné.
Těžká volba 🙂
Jasně!
A vážně: kromě teploty to má řadu dalších překážek.
Uplavat na jeden zátah 35 km, to je úplně jiné kafe než se povalovat pár hodin ve vyhřátém a klidném chorvatském moři. Mj. to vyžaduje dlouhodobou intenzivní přípravu a podpůrný, doprovodný tým.
Plavec začíná/končí v zemích, kam by se mi teď vůbec nechtělo jet.
Voda v La Manche je nejen studená, ale údajně i dost špinavá a smrdí.
Jsem skromný, mně stačí to Chorvatsko.
A dobře děláte, samozřejmě.
Jen jsem s tím kanálem trochu provokovala.
Doplním, že jako mladík a aktivní plavec-závodník jsem o tom jeden čas tak trochu přemýšlel. Ale naštěstí se věci zvrtly úplně jinak.
Beringova úžina by byla taky dobrá…. 🙂
No, fakt je, že voda tam bude asi trochu čistější než v La Manche 😀
Případně Panamský průplav.
Jako dítě jsem četla knížku od Richarda Halliburtona, který jím proplaval. Pamatuju si už jenom to, že platil velmi nízký poplatek – ten totiž závisel na výtlaku plavidla, tj. v daném případě plavce.
@ veverka:
Tak to se jistě vyplatí před plavbou zhubnout!
Alef 13.51:
🙂
Naše mlaďoška (20) si zaplatila 10tis stratovného na takový závod. Jenže ta běhá ultra, v zimě má pro svou meridu tacx a plave…v bazénech… ale leze v zimě do Svratky.
V pátek 10.7. bude Žalmanův Kyjov. Na programu jsou
– skupina Zkusme to (neznám je) od 18:00
– Žalman od cca 19:00
– po Žalmanovi ještě Robert Křesťan
—
Něco od Žalmana:
https://www.youtube.com/watch?v=WoDJj0E6y_4&list=RDkTYlPXVaWPA&index=8
Něco od Křesťana:
https://www.youtube.com/watch?v=pObv1UnQ1_M&list=RDdA8f4z16290&index=25
Tužka napíše,…jojojo,…touhy a výzvy.
Něco o tom taky vím,…jenže…realita života mě drží při zemi. A to doslova, protože mám stálou potřebu mít pevnou zem pod nohama.
A tak jen tu mičudku a hrátky s ní,….a psi pro potěšení,….a zahradu.
Když mě všichni opustí,….někteří i zradí,….ublíží, zahrada a stromy zůstávají.
Vezmu nářadí, dám se do práce,….zahrada žije a já ji procházím,….není co řešit.
Pane Alefe,…hlubokosklon,….tuhle výzvu bych nepřijala ani s partou více jedinců.
Mám před mořem velký respekt a pokud v něm plavu,….občas si to dopřeji, tak jen v teplé, příjemné, čisté pobřežní vodě jako relax.
Tužka.
Tak to Vám Medulinský záliv vřele doporučuju. Pobřeží je velice členité a v nevelké vzdálenosti od břehu (15-30 m, i méně) se občas na dně vyskytují nepříliš hluboké písčité pánve, z větší části obklopené valem balvanů a skal. To výrazně omezuje proudění (od přílivu i od vln), takže voda v písčité pánvi se ohřeje opravdu až na teplotu skoro jako ve vaně. Povalovat se v takové vodě, to je lepší než lázně (myslím).
Zajímavé je, že ryby se tam lidí vůbec nebojí a proplouvají kolem plavců v těsné blízkosti, téměř na dotek. Zřejmě přišly na to, že lidé je nesežerou a kormoráni a rackové si do blízkosti lidí netroufají.
Tužka napíše,….díky, pane Alefe.
Váš text mi asocioval jeden zážitek s rybami.
Byla jsem na Thassosu,…ostrov je méně navštěvován, to mi vyhovuje, když hledám mír a klid pro své myšlenky.
Uvelebila jsem se na teplé pláži, kde mi mořská voda sahala pod bradu a relax.
Připlouvaly rybičky i rybky větší velikosti a dotýkaly se mě.
Bylo to nezvyklé,…ještě nikdy jsem nic podobného nezažila,….tak, jak to, ? že jich je tolik.
Krátce před vstupem do vody jsem si nohy a ruce natřela norkovým krémem,….že by z toho cítily živočišný tuk.
Pozorovala jsem jejich rejdění a byl to opravdový relax,
Mořskou faunu neznám,….ale,…připlulo i něco, víc jak třicet centimetrů,… docela kus, zaujal mě,…
A najednou to v blízkosti mého kotníku otevřelo tlamičku plnou zubů.
Rychlost, jakou jsem ukončila relaxování ve vodě byla blesková.
Možná, že by mě neochutnal,….ale kdo ví,…
Od té doby si dávám bacha a ničím se do vody nenatírám.
Tužka.