sator ● arepo ● tenet ● opera ● rotas
Občas se sejdu na kafe s několika kamarády – stále ještě aktivními novináři. Naposledy toto pondělí, jedním z nich byl, jako obvykle, zdejší zpravodaj ČTK Vašek Prokš. Podle mého soudu v současnosti nejlepší novinář široko daleko, i když kdysi dávno míval také divoké časy (a kdo z nás ne?).
Už v pohádkách se píše o sudičkách, které lidem předurčují, co je v životě čeká a nemine.
A lidi se z toho osudu pokoušejí nějak vykroutit, aby je nepotkalo, to, co nechtějí.
Já začnu jagdyby zeširoka, a uvidíme, k čemu se jakože doberu. Tak to dělám nějakým způsobem pokaždé a zatím se to vlastně osvědčuje.
(Průběžná likvidační zpráva)
Jak jsem avizoval svým čtenářským souvěrcům, život mě nutí zlikvidovat velkou část své asi tak třítisícové knihovny. Musíme šetřit, nabádá Signalista I., beru to vážně.
Jiří Grossmann v roli textaře vložil kdysi Evě Olmerové do úst slova:
„Já neumím verše psát vroucně a jemně.
Básně si vypujčim, ale slzy, slzy jsou ze mě.“
Bylo – nebylo: chodíval na litterate.cz diskutovat občas jeden návštěvník, a ten jednou otevřel stavidla své řeči velmi mocně…
Vyslovená pochvala samozřejmě velmi těší. Lhal bych, kdybych se tvářil, jako že jsem nad věcí.
by 
by 
by 
