Rubrika: Úvahy

Už v pohádkách se píše o sudičkách, které lidem předurčují, co je v životě čeká a nemine.
A lidi se z toho osudu pokoušejí nějak vykroutit, aby je nepotkalo, to, co nechtějí.

Příliv dostoupí vysoko a voda se pak vydá na zpáteční cestu; místa, ktera pro tuto chvíli náleží vodě, nakrátko zase opanuje souš – a celý koloběh se bezpočtukrát zopakuje, jako se opakuje od pradávna až do konce časů.

Já začnu jagdyby zeširoka, a uvidíme, k čemu se jakože doberu. Tak to dělám nějakým způsobem pokaždé a zatím se to vlastně osvědčuje.

Jiří Grossmann v roli textaře vložil kdysi Evě Olmerové do úst slova:
„Já neumím verše psát vroucně a jemně.
Básně si vypujčim, ale slzy, slzy jsou ze mě.“