Starý hrad
by Jiří stoupá vzhůru do kopce, nohy mu podkluzují na písku a jehličí. Zas ho to táhne na Starý hrad. Tedy na to, co z něho zbylo, když ke konci 13. století vyhořel.
by 
by 
Guláš generací
by Napíšu zmatený text, jedním prstem. Mám rád jistoty. Stálé věci, o které se mohu opřít, když mě vnější síla vychýlí z rovnováhy. Nevím, jak to mají ostatní lidé, ale cítím, že podobně.
by 
Stavba brány
Říká se: Můj dům – můj hrad. A když už takový hrad vlastníte, měl by také alespoň trochu jako hrad i vypadat.
Ach, ten češtin
Ve vlídném komentáři k článku o vytrativším se obrozeneckém duchu psal Alef o pláči na špatném hrobě. I tento text bude steskem sice odůvodněným, ale na stejně nesprávném místě. Vem to nešť.
Zpěv o na hlavu poražení Východního Imperátora
Vladimíre, Vladimíre Vladimíroviči,
my tvé Rusko zašlápneme – více nevyklíčí!
