Sirael
Lucie se opírala o zábradlí a dívala se někam do dálky. Přistoupil jsem zezadu k ní, objal ji a přivoněl k vlasům:
„… ty někoho máš?“
sator ● arepo ● tenet ● opera ● rotas
Lucie se opírala o zábradlí a dívala se někam do dálky. Přistoupil jsem zezadu k ní, objal ji a přivoněl k vlasům:
„… ty někoho máš?“
Mnohá slova tu však selhávají – lépe je střežit to, co je v nitru.
Touto taoistickou myšlenkou uvádím jídelní lístek Made by Godot.
„Mizérie dneška je v tom, že lidé neumějí číst, a proto neumějí ani žít. Modernistický analfabetismus je nutí živořit uprostřed komfortu a záplavy informací.“
(Karel Kosík)
V jednom burjatském ulusu v Podmoří žili dva bratři, Gambo a Badma. Narodili se jako dvojčata a žili se svou matkou Ayunou v prostorné jurtě, která byla uvnitř vyzdobena trofejemi sachů, kozorožců, sobů a jiných zvířat. Gambo proslul jako nejobratnější, nejstatečnější a nejzdatnější lovec v okolí, ale jeho bratr Badma …
Býval jsem veliký čtenář, hltal jsem všechno, co mi přišlo do ruky. Postupně jsem poněkud/dost zanevřel na beletrii, zejména na tu moderní, současnou.
Jiří Grossmann v roli textaře vložil kdysi Evě Olmerové do úst slova:
„Já neumím verše psát vroucně a jemně.
Básně si vypujčim, ale slzy, slzy jsou ze mě.“
Málo platno – cokoli má být korunováno úspěchem, musí se umět. Samuel Beckett uměl psát absurdní dramata, což já sice neumím, ale zase na druhou stranu umím docela dobře a velmi odborně čekat.
Tento článek původně měl být atrapou, naplněnou fiktivním obsahem pomocí Lorem ipsum. Ale přišli čtenáři a diskusi pod článkem naplnili obsahem. To přece nemůžu smazat. Aktualizováno.
Neuškodí občas se ohlédnout a porovnat Kdysi, Nedávno a Dnes. – Ohlédl jsem se tedy.
Žil kdysi poblíž Sajánských hor mladík jménem Chorděj. Byl chudý a pro svou obživu jednomu lakomému boháči pásl krávy.