Houslový koncert
Předlouhý až nekonečný, tak zní úvod koncertu,
než se ozvou prvně housle, než dají znát: „Teď jsme tu.“
sator ● arepo ● tenet ● opera ● rotas
Předlouhý až nekonečný, tak zní úvod koncertu,
než se ozvou prvně housle, než dají znát: „Teď jsme tu.“
20. dubna 1945 ráno zastavil na nádraží v Katovicích vlak přeplněný vězni české, ruské, ukrajinské, polské, francouzské, německé a holandské národnosti.
Jsme ze stejné látky, z níž spřádají se sny, a život je jen ostrůvek, co ze všech stran je obklopený spánkem (William Shakespeare: Bouře, 1611).
V chrámu stojí skupina dvanácti lidí a čeká na příchod velekněze. Polohlasně se dohadují, proč je nechal stařičký Hedetehotep zavolat a co po nich bude žádat.
Titulek, který záměrně připomíná nadpis nedávno publikovaného článku, je samozřejmě nadsázka a zároveň má oblíbená disciplína – hra se slovy.
Toto je pouhá drobná glosa, která laskavého čtenáře přivede z intelektuálních výšin daných dvěma texty zde nedávno uveřejněnými do oblasti ryze praktické.
Na webu Echo24 jsem objevil zajímavý text, který tématem, jež otevírá, výtečně zapadá do úvah, jaké občas v Literární kovárně vedeme. Autorkou textu je paní Bianca Bellová.
Ježíšek dobře vybral. Nejlepší kniha o čchi-kungu, jaká se mi kdy dostala do ruky.