Rubrika: Eseje

Článek o češtině původně neměl mít pokračování. Avšak šedá je teorie, zelený strom života; materiál se shromažďuje sám…

Mlčení je nejlepší zvěstovatel radosti: byl bych šťastný, kdybych to mohl vyslovit (William Shakespeare).

Historické paralely jsou vždycky nepřesné.

V čínské tradici se dal obraz číst, neboť se dal „psát.“

Ve vlídném komentáři k článku o vytrativším se obrozeneckém duchu psal Alef o pláči na špatném hrobě. I tento text bude steskem sice odůvodněným, ale na stejně nesprávném místě. Vem to nešť.

Vhled do obrazu a pokus o nalézání jeho možných motivů ve viditelné i skryté materii přírody.

Za posledních zhruba dvacet let se výrazně proměnil charakter digitálního veřejného prostoru.

Meditace nad zobrazením vodstva a hory. Pokus o porozumění viditelným i skrytým jevům přírody a lidského tvoření.

„Já nejsem opravdu nějakej, vole, přizdisráč odněkad, vole, z Vidlákova, vole! Já jsem Petr Zvěřina, vole, z Václaváku, vole! A to si tady musej ty lidi uvědomit.“

„Mizérie dneška je v tom, že lidé neumějí číst, a proto neumějí ani žít. Modernistický analfabetismus je nutí živořit uprostřed komfortu a záplavy informací.“
(Karel Kosík)